Můj první! (Dracon 95)
Předloni už jsem měl naplánovanou cestu do Brna a dva dny před odjezdem
mě sklátila choroba. Loni jsem nechtěl nechat nic náhodě a tak jsem si na
podzimní poradě klubů zaplatil dopředu, aby tělo mělo šanci připravit se
a nemoce začátkem prosince odhánět. Když jsem platil, ještě jsem nevěděl,
jestli dostanu opušťák, protože i když jsem měl na vojně poměrně velkou
volnost, nemohl jsem si být jistý. No ale v půlce listopadu Inspekce ministerstva
obrany vyslyšela mojí několikátou žádost a 17.11. mě propustili ze služby.
Nekonala se ani žádná choroba a tak jsem 8.12. po hrozném fofru a zmatku
sedl do vlaku a vydal se vstříc víkendovému dobrodružství. Cestou jsem udivoval
spolucestující tím, že jsem vytáhl jakési papíry, špendlík a sponky a jal
se ručně sešívat ještě horké Zbraně Avalonu. Lebedil jsem si, jak jsem to
stihnul a že je v nich málo chyb, když mě to najednou praštilo do očí. V
tu ránu bych se nejradši neviděl. Dal jsem si práci se čtyřiceti stránkami,
napsal a upravil spoustu textů, nechal nakopírovat dokonce i tvrdou, barevnou
obálku a taková chyba! Možná už jste si všimli. Předloni jse vydal sedm
čísel. Loni jedno normální, označené 1/95 a jedno dvojčíslo označené 2,
3/95 a 8, 9, protože jsem se chtěl vrátit k původní řadě. Jenže samozřejmě
osmička byla jednička/95 a dvojčíslo mělo být 9, 10! No neranilo by vás
to? A teď jsem ještě domýšlel důsledky, hlavně jak očíslovat číslo další,
tedy tohle. No ale nakonec jsem se nezhroutil, dorazil do Brna a po pár
dotazech (už tradičně se mi stává, že někam jedu a zapomenu mapku nebo lísteček
s cestou) zjistil i cenu k hotelu Santon. Při přihlašování (trvalo jen chvilku, jak příjemné) jsem se potkal s právě dorazivším ústečákem Vaškem Fořtíkem. Na pokoji jsem byl s Oliverem Brezinským, od kterého jsem shodou okolností četl pár dní předtím povídku ve fanzinu Darken. S ním i s jeho kamarády jsme chvilku pokecali a pak jsem se vydal do chodeb obhlédnout prostředí. V 22 hodin Ondřej Neff zahájil debatu o SF Akademii. Uvedl, že je třeba zavést pořádek do hodnocení SF a F produkce. Existuje řada cen, ale jejich hodnota je problematická, ceny jsou zpochybňovány, je jich moc. Proto bylo nutné vytvořit nějaké těleso, které by zavedlo řád. O. Neff vyhlásil založení Akademie SF, F a H, která je napojena na World SF. Bude jednou ročně hodnotit díla, jak se prezentovala v ČR a SR. V každé kategorii bude nominováno 3-5 děl. Půjde o hodnocení profesionálních výtvorů, v tom tedy ceny Akademie nahradí ceny Ludvík, Čiplenka, Plivník a některé další. V návrhu seznamu posuzovatelů jsou mimo jiné : Adamovič, Dubnický, F. Fuka, Boušková, Biedermannová, Hauserová, Hlavička, Kadlečková, Jiran, Kantůrek, Bronec, Klíma, Kmínek, Konupčík, Kosatík, Kotrle, Kučerovský, Maxon, Szalaiová, Mls, Müller, Novotný, Olša, Neff, Oščádal, Pavelko, Pavlík, Pilcerová, Poláček, Procházka, Rotrekl, Saudek, Srpoň, Velinský, I. Železný, Ríša, Karel Zeman, a další a další, ale i osoby, které by člověk jen tak se SF nespojoval - Roman Lipčík, Jan a Zdeněk Svěrákovi, Miloš Zeman, Marian Čalfa, Theodor Pištěk a zase řada dalších. Prodiskutován byl i návrh na prezentaci SF na knižním veletrhu.
Páteční večer jsem strávil v baru. Původně jsem chtěl v baru strávit i noc, ale neochotný a neprofesionální personál zavřel přes protesty už v jednu. A to už někdy v jedenáct neměli například ani rum. Velká slabina conu! Nicméně spát jsem nešel. Sice jsem chtěl, ale nešlo to. U nás v pokoji se konala velká párty a podařilo se mi přiblížit své posteli až po šesté ráno. To už jsem byl dost utahaný. V pokoji se střídali lidé, bylo to fajn, Dáreček se Šimonem se pokoušeli dobýt jednu fanku, spíše v žertu a tak v legraci a alkoholu všeho druhu noc vesele ubíhala.
Někdy v devět jsem vstal a vyrazil na přednášku O. Neffa o Gibsonovi. Rozebíral vztah plochosti a rozpolcenosti postavy Johna Mnemonica. Ondřej Neff se vyjádřil v tom smyslu, že ačkoliv je to chápá-no naopak, on si myslí, že Johny Mnemonic a řada dalších hrdinů kyberpunku nejsou rozerváni vnitřně, ale vnějšně. Poměry v technické džungli Johnymu nepřipadají divné, není plný frustrace, v podstatě končí smířlivě. V Neuromancerovi se od Molly dozvídáme, že nakonec ale skončil zákonitě, našli ho a zabili. Ale ani jí to nepřipadá divné a frustrující. Nebezpečí je prostě technický problém, morální ohledy totálně chybí. Keyson nemá výčitky z toho, že oklame spoustu lidí, ani že páchá kriminalitu. Neff vidí Gibsonovy postavy ne vyvržené, ale naopak plně přizpůsobené a zapojené do svého technického prostředí. Konflikty jsou čistě profesní. Pocit vykořeněnosti má až čtenář, ne hrdina. Dál pak Neff rozebral příčinu obliby kyberpankových hrdinů. Hacker je obdivovaný jako moderní Jánošík, při počítačové kriminalitě se člověk s obětí nesetkává osobně, chráněná data vyzývají, jde o souboj intelektů. Politickým aspektem je přirovnání ke komunistovi informačního věku, hacker neuznává vlastnictví informací.
Programy s Janem Kantůrkem se stávají silnou stránkou conů. Tady měl excelentní překladatel Zeměplochy ještě posily v osobě pana Talaše - nakladatelství Talpres, které Zeměplochu vydává, a osobě Martina Schwartze - zástupce klubu Přátel T. Pratchetta a jeho Zeměplochy. Pan Talaš vyprávěl o plánech Talpresu, Jan Kantůrek četl ukázky z dalších dílů a Martin nás seznámil s činností a plány klubu. Zeměplocha má zatím 18 dílů, Pratchett připravuje devatenáctý s golemy. Příští rok u nás vyjdou čtyři díly (Erik, Biograf, Sekáč, Čarodějky na cestách) a mapy - Zeměplochy na jaře a k Parconu Ankh-Morporku. Na Parcon přivezou i figurky, na kterých spolupracoval sám Pratchett. Od půlky roku budou vycházet i reedice a vázané od roku 2002. Celý pořad byl opravdu zábavný a byla o hodně překročena plánovaná délka. Kdo nebyl, může jen litovat.
Po malém obědě jsem navštívil přednášku s tajenkou Františka Novotného. Byla na vysoké úrovni, ostatně tak jsme u Novotného zvyklí. Budu volně a pravděpodobně (pardon) s chybami interpretovat myšlenky, které jsem si zaznamenal. Problém je klubko a jeho pochopení - rozmotávání ničí klubkovitost, tedy podstatu problému. Po tomto úvodu se Novotný pustil do rozboru poměru psychické a fyzické evoluce. Často narážel na feministické představy absolutní rovnosti a oponoval jim. Nevím jak Carola Biedermannová, ale já, ač fandím rovnosti muže a ženy v odstranění jakýchkoliv pocitů či projevů nadřazenosti, souhlasil jsem s Novotným v tom, že dlouhou historií dané psychické zkušenosti a asymetrie muž - žena nejsou vymazatelné a tudíž feminismus (i komunismus) staví špatně své snahy o úplně nový psychický postoj. Dále Novotný pokračoval na téma psychický vývoj člověka. Ten trvá po celý život. Blíží se doba, kdy doba trvání psychického modelu bude kratší než život, což bude krizí a stagnační smyčkou, ze které bude cesta ven je určitou revolucí. Mělo by jí být poznání psychiky, příprava jejích různých modelů a získání možnosti mazání archetypů a vytváření nových. Tito noví lidé nám budou vzdálenější než mi Odysseovi. Roste stabilita našeho druhu a přechází až do stability jedince. Atlantická civilizace má nástroj k zvyšování stability - samorozvíjející se technologie. Nakonec se ukáže, že nutné bude především změnit člověka. A to byl závěr přednášky.
Na přednášce malíře a psychologa Zdeňka Hajného jsem spíš zůstal, než že bych na ni šel. Ze začátku na mne působil dobře, uměl vzbudit pozornost a vyvolat zájem. Kladl otázku, jestli a jak souvisí tvořivost s inteligencí. Spíš formou besedy probral rozdíly mezi inteligencí konvergentní (aplikace zná-mých postupů na problém) a divergentní (vytvoření nových postupů u nového problému). Postupně se ale asi přestal kontrolovat, zaujal naprosto špatný postoj ( fyzicky i psychicky ) a místo aby přijímal názory jiných k úvaze, deptal jejich původce sarkasmem, ironií až urážkami. Jeho ego jednoznačně dominovalo a on se snažil své oponenty prostě potřít, zničit. A to jeho názory nevycházely z něčeho daného, absolutního, změřitelného, ale jen z teorií a zkušeností, kterých je ale tolik, že zrovna on pravdu mít nemusel. Ale tvářil se tak, až jsme s fanem, který seděl vedle mě (shodou okolností psycholog) museli odejít. Nedalo se to snášet. Hajný prostě ne.
Vrátil jsem se až na vyhlášení různých cen a tombolu. Naposledy byly vyhlášeny ceny Plivník za nejhorší a Čiplenka za nejlepší obálky knih. Třetí nejhorší bylo Kladivo Boží od Clarka, vydal horký favorit Plivníků - Baronet, druhou nejhorší obálkou se honosí Železný sen - Norman Spinrad - AFSF a „vítězství“ dobyl Ben Bova - Mars - Paseka (tuším). V Čiplence uspěly - Bratři - Jan Oščádal - Altar - Karel Soukup, Hvězdy jako prach - Asimov - AF167 - Karel Soukup a nejlépe byla hodnocena Lavondyss - Holdstock - Polaris - Zdeňka Boušková.
Organizátoři připravili perfektní přehledný program doplněný dalšími texty, pravidly pro hráče Battletechu a povídkou a seznamem řádných účastníků.
Sobotní noc byla zase dlouhá a tak v neděli, jak už se stalo zvykem, se lidi spíš jen vzpamatovávají, než že by byli aktivní. Já nebyl výjimkou a tak jsem jen zvládl odjet.
Během conu jsem rozdal pozvánky na AVAL„ON a oznámil soutěž Corwinovy spisy. Už se mi na místě hlásili první zájemci a všichni mě přesvědčovali, že přijedou, takže by snad účast špiček SF měla být hojná. Ondřej Neff mi slíbil přednášku, Martin Schwarz přemluví pana Kantůrka a i další program by měl být zajímavý. Seznámil jsem se s dalšími fany, zajistil otištění informací o conu v Ikarii, Nemesis a Dechu Draka. Absorboval jsem spoustu řečí, mimořádně málo alkoholu, mimořádně hodně oficiálního programu. Bylo to fajn a za rok nashledanou.
k obsahu ZA 11
k Reportážím
ke Zbraním Avalonu