První Eurolet
Nově
vytvořené mezinárodní vztahy přinesly v posledních letech zcela nečekaná
rozhodnutí, následovaná výrazným posílením mezinárodní spolupráce. Příkladem
může být zahájení rozsáhlých mezinárodních projektů výzkumu kosmu a uzavření
dohody o zásadním podílu ruské strany na výstavbě kosmické stanice Alfa.
Novou kvalitu dostaly i lety mezinárodních osádek na ruskou orbitální stanici
Mir, které jsou přípravou na budoucí společnou činnost na mezinárodní kosmické
stanici. První takováto mise nového typu se uskutečnila na stanici Mir pod
názvem Euromir 94 již v závěru roku 1994 a jejím hlavním protagonistou byl
astronaut ESA Ulf Merbold. Do přípravy pro dva kosmické lety na ruské stanici
Mir byli v květnu 1993 nominováni 4 astronauti ESA. Pro první expedici,
třicetidenní Euromir 94, byli vybráni Ulf Merbold (SRN) a Pedro Duque (Španělsko),
pro druhou, stopětatřicetidenní Euromir 95 Christian Fuglesang (Švédsko)
a Thomas Reiter (SRN). Termín startu mise Euromir 94 byl stanoven na 3.10.1994.
Hlavní osádku tvořili plk. A.S.Viktorenko (3 kosmické lety), J.V.Kondakovová
a Ulf Merbold. Ruská kosmonautka Jelena Kondakovová (manželka ruského kosmonauta
Rjumina), třetí ruská kosmonautka, byla vybrána k vytvoření ženského rekordu
v délce pobytu na oběžné dráze a spolu s dalším rekordmanem V.V. Poljakovem
a A.S.Viktorenkem se vrátila z vesmíru až v březnu 1995.Nosná raketa Sojuz s kosmickou lodí Sojuz TM-20 vzlétla z kosmodromu Bajkonur v noci z 3. na 4. říjen. Kosmická loď byla hladce navedena na oběžnou dráhu a následující den se spojila s orbitálním komplexem Mir. Vědecký program západoevropského astronauta byl orientován na tři okruhy problémů spojených se studiem systémů člověka při vzletu, za pobytu a po návratu na Zemi. Výzkumný program doplňovaly materiálové pokusy v mikrogravitaci. S ohledem na časovou tíseň při přípravě experimentů bylo rozhodnuto, že pro misi Euromir 94 bude v maximální míře využito přístrojové vybavení stanice Mir a nové vědecké aparatury budou vyvíjeny až pro misi Euromir 95.
Letový plán předpokládal, že Ulf Merbold bude na stanici pracovat až 12 hodin denně. Avšak hned pátého dne pobytu na stanici došlo k události, která celý plán zásadním způsobem poznamenala. Dne 11. 10. října při přeletu stanice do stínu Země, kdy sluneční články přestaly do palubní sítě dodávat elektrický proud, došlo k prudkému poklesu proudu v síti, po němž následoval výpadek proudu a vypnutí všech systémů s výjimkou systémů životního zabezpečení. Naštěstí tento výpadek postihl jen centrální těleso stanice a byl patrně zaviněn dlouhodobým přetížením napájecí sítě. Obtížná energetická situace byla řešena postupným připojováním zdrojů na vědeckých modulech. Celou situaci se podařilo zvládnout až 15.října. Tato epizoda jen podtrhla nezbytnost instalace nových slunečních článků. Stanice sama pracuje na hranici své životnosti - centrální těleso bylo vypuštěno v únoru 1986. Vědecký program ovšem narušila i další nečekaná závada, k níž došlo na elektrické peci ČSK-1 českého původu. Zbytek letu již proběhl bez nežádoucích vzruchů. Mise Euromir 94 skončila 4. listopadu 1994 přistáním návratového modulu kosmické lodě Sojuz TM-19 v Kazachstánu.
V příštích třech letech bude na stanici Mir velmi rušno. Stanici zabydlí jak ruští kosmonauti, tak američtí astronauti i další astronaut ESA a na svůj pobyt na Miru se intenzivně připravuje i francouzská astronautka.
k obsahu ZA 11
na Vesmírnou Odyseu
ke Zbraním Avalonu