Recenze
 

 

Jak se vyvíjela jedna civilizace
    Kniha sestává z příběhů na sebe nenavazujících a přesto provázaných. Hrdiny jednotlivých příběhů jsou vždy nějací významní lidé. Potěšilo mne, že ne vždy je vybrán hrdina kladný, protože dějiny civilizace ovlivňovali hodně často ti záporní.
    První z příběhů odehrávajících se na neznámé planetě zachycuje počátky civilizace a další příběhy vždy s odstupem nějaké doby sledují její vývoj. Provázanost spočívá v existenci odkazu Jingových Ohnivců, kteří vytýčili pro všechny své následníky gigantický úkol - rozšiřovat hranice poznání a šířit vědění. Můžeme sledovat první počátky astrono-mie a přizpůsobování zvířat potřebám obyvatel planety. Obyvatel, ne lidí, protože zpočátku jen z náznaků se dozvídáme, že tělesná stavba je znatel-ně odlišná. Bohužel se v průběhu knihy nedozvíme, jak vlastně obyvatelé vypadali, protože chybí jakýkoliv přesnější popis. Vývoj postupně spěje k zvládnutí výroby skla a dalších materiálů, ale hlavní pokrok je dosažen v biologii a genetice. Tady se nabízí srovnání s Harrisonovým Na západ od ráje. S trochou úprav a s vynecháním konfliktu s lidmi by se mohlo jednat o vylíčení civilizace mur-gů jimi samými. Problémem obyvatel nejsou lidé, ale hrozící pohlcení planety vznikající hvězdou nebo srážka s obrovským planetoidem. Změny drah planet a slunce vedly již v minulosti k obrov-ským katastrofám, které téměř zahubily obyvatele a zapříčinily ztráty vědomostí. Tyto katastrofy jsme také v jednotlivých příbězích mohli sledovat. Právě překonání katastrof a zachování vědomostí bylo úkolem Jingových Ohnivců. Líbilo se mi, že byl zachován poměr mezi dopa-dem katastrofy a stavem civilizace. Čím citlivější a na rozmarech přírody závislejší byli obyvatelé, tím i menší změna měla větší dopad. Líbil se mi i přesvědčivě působící popis nárůstu vědomostí a vývoje technologií. Citlivost ke změnám je dána tím, že vývoj je spíš biotechnický a závislost na přežití specializovaných, vyšlechtěných odrůd rostlin i zvířat je velká. Příjemnou změnou bylo, že obyvatelé se mezi sebou pobíjeli jen v rané fázi civilizace a spíš výjimečně.
    Mám jen několik výhrad. První příběhy téměř nudí, spousta rozhovorů se točí kolem hvězd, i katastrofy a děj jsou popsány tak nějak nemastně a neslaně. Nelogické se mi zdá, že problémy s rozmnožováním, kolem kterých se točí jeden příběh, vyvstaly tak náhle a že při citlivosti „atmosférických čidel“ obyvatel si nikdo nevšiml, že i ženy vydávají mužské pachy. Bohužel se knize nevyhnuly ani chybičky překladu. I kdyby nakrásně byl v originálu použit název kůň, je hloupost ho cpát mezi jinak úplně smyšlené názvy úplně jiných zvířat, jedná se přece o úplně jinou planetu než naši. Z tohoto důvodu mi vadilo použití i některých dalších slov a spojení. V knize se poměrně často používá „atmosférické čidlo“- schopnost obyvatel zachytit blížící se změny počasí a zároveň vycítit změnu atmosféry coby postojů a vztahů obyvatel. Toto spojení mi připadá násilné. Použil bych raději neutrální, nic neříkající název v jazyce obyvatel.
* * * 1/2 VP John Brunner - Výheň času, Návrat 1995

 

Conan
   Conan Conanův svět má svá pravidla a vždy se s větším úspěchem setká takový autor, který je dodrží. Pokračovatelé Conana L. S. de Camp a Lin Carter se ve třech povídkách této sbírky důsledně drží pravidel, časové návaznosti i stylu vyprávění.
    Město lebek - Conan zachrání princeznu Zosaru a než ji doprovodí k nastávajícímu, využije příležitosti. Tranicův poklad - Conan lstí i silou získá pirátský poklad a vytvoří si tak pozici pro získání trůnu Aquilonie. Vlci za hranicí - doplněk k dobrodružstvím Conana s hrdinou Gaultem.
    Doplněno Campovými poznámkami o vzniku některých povídek a slovníkem jmen použitých v dílech o Conanovi.
* * * VP Conan (Vlci za hranicí), Poutník 1995

 

Obyčejný čtenářův den
    Opět se přiblížily vánoce a v nakladatelství Classic si řekli, že je na pultech knihkupectví málo knih, lidi zase utrácejí za blbosti, a že je s tím třeba něco udělat. Je obyčejný podzimní den a my stojí-me před knihkupectvím a vyhlížíme zákazníky. A už se jeden blíží. Ale co to, nějak podivně se motá, snad to není opilý bezdomovec. Není a poté co vchází do obchodu, dozvídáme se, že je to obyčej-ný řadový scifista, který už týden nejedl, a tak si teď může dovolit koupit nějaké to čtivo. Pozoruje-me to jak se blíží k regálům s novými knihami. Teď zahlédl nové knihy vydavatelství Classic, vidí-me jak se mu zablesklo v očích. A už je spatřil, tři knihy cyklu Tamuli, pokračování známého Elenia. Vrhl se na ně a začal prohlížet. V duchu si vzpoměl na to jak trávil noci v extázi s těmito knížkami. Když zjistil, že v nich opět bude se svými oblíbenci setkávat bude moc prožívat nebezpečná dobrodruž-ství, intriky, bitvy a je tu zcela Hollywoodský závěr (každý padouch je po zásluze potrestrán a všechny hlavní kladné postavy přežijí), neváhal ani vteřinu a odnesl si všechny tři knihy k podkladně. Musel však pře-žít těžký šok, když se dozvěděl, že si za své těžce vyhladovělé peníze může koupit jenom knihy dvě. Náš čtenář si tedy vzal alespoň to, co mu teď už po právu náleží a úprkem se hnal pryč. Myslím, že se už nemohl dočkat, až si bude moc pořádně počíst. Nebude jistě trvat dlouho a ob-jeví se tu zas, třebaže možná na invalidním vozíku, hlady už značně zesláblý.
    A na konec ještě trochu vážněji. Cyklus je napsán velmi svěžím jazykem.Mám však pocit, že Eddings v každém dalším díle víc a víc šetří novými nápady a úsměvnými dialogy, jež byly hlavním důvodem úspěchu Elenia. Proto doufám, že další Eddingsovy x-tologie nesklouznou do šedého průměru fantasy knih, kterých jsou v současné době plná knihkupectví. Obálky jsou přesně takové, jaké asi většina čtenářů fantasy vyžaduje, i když proti tomu jsou zase často kritici. Pro kritiky a náročné znalce knihařského řemesla ale Classic nevydává, to už všichni víme.
* * * 1/2 Tomáš Bačkovský David Eddings - Plamenné chrámy, Zářící, Skryté město Classic 1995

 

Takového Fausta neznáte
    Terry Pratchett opravdu zná lidi a dokáže laskavě a s humorem pochopit i jejich slabůstky. I proto jsou jeho knížky tak úspěšné. Erikovi, hrdinovi zatím u nás poslední knížky cyklu Zeměplochy, se podařilo vyvolat z říše démonů někoho, kdo mu jen těžko pomůže splnit jeho tři přání. Místo poslušného démona se objeví Mrakoplaš a jeho věrný průvodce - zavazadlo. Je jasné, že Mrakoplaš nemůže plnit přání jako řadový démon a také díky pokračující restrukturalizaci říše démonů se mladý démonolog Erik dočká nejednoho nepěkného překvapení. Nevím jak v Anglii, ale spoustě našich podniků by popis změn v říši démonů mohl něco připomenout.
    Mrakoplaš se vrátil v plné síle a celá knížka připomíná první dva díly cyklu Zeměplochy. Je tenčí a nabitá legrací.
* * * * * VP Terry Pratchett - Erik, Talpress 1996

 

Přines mi něco
    Jaroslav Mostecký alias Jeremy Shackleton vydal u nakladatelství SAGA svůj příběh z dob, kdy Evropu ovládli Vikingové. Četl jsem už od Mosteckého podstatně lepší příběhy. Tento příliš nepřevyšuje svou kvalitou kvalitu ostatní produkce nakladatelství SAGA.
    Hlavním hrdinou je pubertálně myslící hlupáček, který je schopen věci řešit jen zabíjením. Možná že to v temných dobách dávnověku bylo normální, možná že se blíží doba, kdy to zase normální bude, ale já se se nedokážu ztotožnit s hrdinou, který se chová tak jednoduše jako mladí skini. Příběh má díky jeho hlouposti a hazardování spád a je plný akce. Autor ukazuje, že vydat se za dobrodružstvím s plnou lodí přátel neznamená vždy úspěch a vrátit se jen s tím nejvěrnějším přítelem je něco, co není nemožné. Jaroslava Mosteckého si ale stejně budu nadále považovat spíše jako autora povídek. Pro zařazení do žánru fantasy nemluví nic, snad jen malá vsuvka s bohyní koní. Ale to se mi zdá málo, zrovna tak jako nepovažuju za fantasy například Tarzana.
* * 1/2 VP Jeremy Shackleton - Jdi a přines hlavu krále, SAGA 1996

 

Víc než kniha
    Docela by mne zajímaly podrobnosti o důvodech pravděpodobného zániku nakladatelství Winston Smith. Nedovedu si vysvětlit, jak může končit nakladatelství, které vydávalo samé kvalitní knížky v kvalitní úpravě. Koupit knihu vydanou „Winstonem“ znamenalo jistotu.
    Theodor Sturgeon si mne získal již Snícími drahokamy a tak jsem se těšil na jeho další knížku. Nezklamala mě. Obsah se těžko popisuje. V pod-statě jde o to, že spojením samostatně méněcen-ných bytostí vzniká superbytost, vyšší stupeň člověka, HOMO GESTALT. O tom je i řada filozofic-kých pojednání, ale u Sturgeonovy knížky jsem se rozhodně nenudil, jako by se zcela určitě stalo při čtení filozofických spisů. Je také docela příjemné si myslet, že i vyšší stupeň člověčenství má nějaká morální pravidla a že jsou podobná těm našim. (Nebo alespoň těm, která bychom měli mít. Jenže současný svět spíš vypadá, jako by ho nikdo nekon-troloval a tak spoléhání na superbytosti, Boha nebo jiné nadčlověky je mylné a dokonce nebezpečné).
    Celá kniha sestává ze tří samostatných povídek, ale nijak to neubírá na celistvosti.
* * * * 1/2 VP Theodor Sturgeon -Víc než člověk, WS 1995

 

Kontinent neomezených možností
    Není to tak dávno, co jsme mohli na stránkách Ikarie sledovat polemiku na téma porovnání našich autorů s cizími. Tuším Ondřej Neff se vyjádřil, že naši autoři nesahají autorům z anglofon-ních zemí po paty. Myslím, že jeho vlastní knížky i povídky toto tvrzení vyvracejí a v záplavě u nás tištěné angloamerické SF se najde zrovna takový poměr kvalitního k nekvalitnímu jako v naší SF a že veškerý rozdíl je jen v kvantitě. Potvrzením, že naši autoři umí psát SF je kromě Neffa Kulhánek (Vládci strachu) nebo Velinský (Kontinent neomezených možností), abych jmenoval dva příklady z poslední doby. Skutečně nevím, jak by se dalo poznat, z které země je autor Kontinentu, kdyby vyšel anonymně. V Nemesis vychází seriál článků J. Olši o SF v různých zemích světa. Jestli někde píší podobně jako v „ráji SF“ - USA a Anglii, tak je to právě u nás. Jinde ještě ani nedosáhli úrovně J.M.Trosky.
    Novinář Christy Bigs se ve stylu Phila Marlowa, Lew Archera či dalších podobných hrdinů snaží dopátrat pravdy. Není naivní, takže ví, že o spravedlnost neběží, ale jakmile může, snaží se věci popostrčit správným směrem. Tři zábavné napínavé detektivní příběhy z Antarktidy budoucnosti. V prvním odhaluje Bigs sérii vražd známých umělců, ve druhém pátrá po zmizelém ostrovu, z něhož se vyklubala mimozemská záležitost, a ve třetím se účastní odhalení podvodníků slibujících úspěšnou hibernaci.
* * * * VP Jaroslav Velinský - Kontinent neomezených možností, 2D Studio 1995

 

The Best of?
    Spěchal jsem na vlak, ale měl jsem ještě pár sekund na to, abych přelétl okem stánkařovu nabídku a hmátl po sci-fi. Dokonce jsem stihl i zaplatit. Pak jsem toho ale skoro litoval, protože dát tolik peněz za to, že se člověk ve vlaku nevyspí a ještě z toho nic nemá, to je smutné.
    Pointy jednotlivých povídek jsou a) špatně přeložené, b) špatně napsané, c) pro jiné čtenáře. Povídky s pointou v poslední větě mám rád, ale ta pointa musí stát za to. U většiny Pohlových poví-dek sborníku jde o poměrně průhledné vyústění, často i logické, takže o pointu (jakožto zvrat) asi nejde. Povídky, které nejsou založeny jen na pointě, jsou podstatně lepší. Taky jich část už známe odjinud.
    Celkově mne sbírka zklamala. The best of... pro mne znamená více než nám AFSF nabídlo.
    A ta příšerná obálka!!! Chápu, že u sbírky povídek se těžko vybírá malba na obálku, ale nemělo by snad docházet k takovým příšernostem jako je kombinace světle a tmavě zeleného nápisu s černomodrobílofialovou malbou a flekatým názvem sbírky v barvách růžové, světle modré, bílé a fialové. AFSF asi spoléhá na jméno autora a na to, že cena Plivník za nejhorší obálku SF už je zrušená.
* * * 1/2 VP Frederik Pohl - Tunel pod světem, AFSF 1996

 

Jednou větou

Bruce Sterling - Oceán prachů - Konečně objevena legendární planeta pokladů!

Poul Anderson - Kosmičtí křižáci - Román o expanzi pavoučí civilizace do naší galaxie.

Jack Williamson - Loď - Poutavá příručka o stavbě Noemovy archy. Doplněno o stavební plánky.

Isaac Asimov - A zrodí se Nadace, Druhá Nadace, Nadace na hranicích - Sto a jedno pravidlo jak přijít snadno k penězům a vyhnout se soudu. Tři díly.

Robert A.Heinlein - Cizinec v cizí zemi - Kapesní průvodce. Produkt konkurující svým úspěchem známému Stopařovu průvodci.

Juliana May - Svět mnoha barev - Předpokládané směry vývoje v oblasti fotografie.

Brian W. Aldiss - Skleník - Souhrn zkušeností bioinženýra projektujícího ekosystémy na vesmírných lodích.

J.R.R Tolkien - Dvě věže, Návrat krále - Další dva sci-fi příběhy s detektivní zápletkou z prostředí šachových asociací.

Robert A. Heinlein - Vládci loutek - Soubor fantasy her kočovného divadla.

John Morressy - Syn hvězd - Teoretická práce o vzniku a rozmnožování sluncí.

Bob Shaw - Temná noc v říši hraček - Horor. Návštěvníky hračkářského veletrhu terorizují splašené elektronické obludky.

John Varley - Titan - Nudná reportáž z orbitální továrny na výrobu důležitého kovu.

Alfred Bester - Hvězdy, můj osud - Astrologie v praxi - zážitky předního astrologa císaře Cleona II, vládce Galaktické říše.

Harry Harrison - Na západ od ráje - Cestopis jednoho z tvůrců „Ruského zázraku“.

Robert Silverberg - Dolů k zemi - Vzpomínky vysloužilce na výcvik v Hvězdné flotile.

Jiří Kulhánek - Vládci strachu - Bestseller! Další senzační odhalení případů šikanu v jednotkách naší Hvězdné flotily.

Arthur C. Clarke - Hlídka - Zveřejnění tajného deníku poručíka hvězdné pěchoty.

Robert A.Heinlein - Kočka, která prochází zdí - Morální apel spolku na ochranu zvířat.

 
k obsahu ZA 11
k Recenzím
ke Zbraním Avalonu