Z deníku kapitána
Jsme na cestě již dva měsíce. Minulý týden jsem se bouchnul do hlavy o umývadlo (zřejmě násled-kem přetížení organizmu) a zapoměl jsem účel naší mise. Hrozím se okamžiku, kdy se mně posádka zeptá, kam letíme, proto jsem se zeptal Spocka, mého prvního velícího důstojníka. Neodpověděl. Ostatní mi prozradili, že drží bobříka mlčení. Prý to utužuje vůli jedince. Vzhledem k tomu, že na Vulkanu lidé žijí mnohem déle než my, předpokládám, že i bobříka bude důstojník plnit delší dobu. Mc Coy pro změnu plní bobříka odvahy, neboť se snaží vyprovokovat Spocka k mluvení. Mohl bych se na tu misi zeptat Mc Coye, ale on by mne zavřel jako minule a mučil. No, důležité je, že se posádka nenudí. Nuda je na lodi ta nejhorší věc. Způsobuje zkraty v myšlenkových pochodech a podtrhává morálku, čímž se zvyšuje riziko vzpoury. Naštěstí tu vládne pohoda. Je mi trochu líto, že se nic neděje, protože ten stereotyp se mi začíná zajídat. možná bych měl něco podniknout. Třeba zkratovat vedení... nebo udělat díru do lodi. Ne mám lepší nápad! Zorganizuju vzpouru... To je ono! Není lepšího vytržení z monotónnosti, než vzpoura.
Zítra určitě začnu! Kpt. Kirk
k obsahu ZA 12
k Povídkám
ke Zbraním Avalonu