Druhý společný let

Ladislav Pátek

 

    

    Téměř 25 let uplynulo od společného sovětsko amerického projektu Sojuz-Apollo, než čest nového kosmického setkání připadla tentokrát ruské stanici Mir a americkému raketoplánu Discovery v rámci mise STS-63. Přípravy na setkání začaly 27.9.1994, kdy byl Discovery přepraven na hřbetu Boeingu 747-SCA z Kalifornie zpět na Kennedy Space Center k odstrojení a poletovým prověrkám všech systémů. V rámci předstartovních příprav byly koncem listopadu do nákladového prostoru raketoplánu uloženy přetlakový modul Spacelab a autonomní družice SPARTAN-204, které tvořily užitečné zařízení pro nadcházející let. V šestičlenné posádce byly dvě ženy, z nichž E.M.Collinsová usedla poprvé na místo pilota, a také veterán kosmických letů, ruský kosmonaut V.G.Titov.
    Discovery odstartoval ke společnému setkání 3.2.1995. Průběh startu i navedení na oběžnou dráhu proběhlo přesně dle plánu. Po navedení na oběžnou dráhu začalo unikat palivo z jednoho manévrovacího motorku a v průběhu letu okysličovadlo z jiného. Je to u raketoplánů běžná závada, ale tentokrát mohla ohrozit průběh přiblížení ke stanici Mir. Ruští specialisté se obávali poškození panelů slunečních baterií palivem při plánovaném přiblížení na 10 m. Pokud by se unikání paliva nepodařilo zastavit, mohl by se Discovery přiblížit k Miru jen na 120 m. Proto byly postižené bloky manévrovacích motorků natáčeny ke Slunci, aby se prohřály, což většinou problémy odstranilo. Tentokrát to ale nestačilo a motorek, ze kterého unikalo okysličovadlo, musel být nakonec odpojen a astronauti se museli při přibližování obejít bez něho. zatím ale po navedení na oběžnou dráhu letoví specialisté otevřeli průlez do Spacelabu a aktivovali postupně všech 20 experimentů.
    Druhý den letu byl zahájen vypuštěním kalibračních družic ODERACS. Šlo o tři koule, ocelovou a dvě hliníkové a tři dipóly, tvořené tenkými dráty z platiny o průměru jednoho mm. Poté ruský kosmonaut vylovil kanadskou rukou družici Spartan-204 z jejího lůžka vysoko nad nákladový prostor. Po skončení experimentů, po 6 hodinách, byla družice opět uložena.
    Dnem vlastního setkání bylo pondělí 6.2.1995. Dva manévry NH a NC snížily rychlost přibližování k Miru. Ale teprve v 15,25 dostala osádka Discovery souhlas s přiblížením na 10 m ke stanici Mir. V 16,37 proběhl manévr TI, kterým byla zahájena závěrečná část setkání. Stanice Mir se natočila tak, aby stykovací uzel na modulu Kristall mířil ve směru letu. Krátce po 18,00 přešli piloti Discovery na ruční řízení a v 18,16 přivedli raketoplán před ruskou stanici do vzdálenosti 120 m. Ve vzdálenosti 30 m se do akce zapojily 2 laserové dálkoměry a rychloměry. V poslední fázi se Discovery přibližoval rychlostí pouhých 3 centimetrů za sekundu. V 19,20 se raketoplán úplně zastavil. Svým otevřeným nákladovým prostorem mířil přímo proti stykovacímu uzlu na modulu Kristall. Nejmenší vzdálenost byla 11,3 m. Let v těsné formaci trval přibližně 10 minut. Poté se Discovery vrátil na vzdálenost 120 m a pozvolna obletěl Mir obloukem o poloměru 120-130 m. Ve 21,13 zažehl Discovery svoje manévrovací motorky a začal se od Miru vzdalovat. Celý průběh setkání byl filmován oběma osádkami.
    7.2.95, pátého dne letu byla vypuštěna družice Spartan k autonomnímu letu, zachycena byla po dvou dnech.
    9.2.95 uskutečnili Harris a Foale kosmickou vycházku. Šlo o to zjistit, jak nově upravené skafandry chrání před chladem vzduchoprázdna, když člověk není v "závětří" nákladového prostoru. Zkoušeli také manévrovat s družicí Spartan. Vrátili se po 4 hodinách a 39 minutách pobytu v kosmu.
    Discovery přistál 11.2.95 po letu, který trval 8 dní 6 hodin.
 
k obsahu ZA 12
na Vesmírnou Odyseu
ke Zbraním Avalonu