Ale po pořádku. Já jsem již proslulý svými zdravotními problémy před nebo při cestování. Tentokrát to nebyly bolavé zuby, ale střevní chřipka nebo co, která mne trápila již od pátku. Už jsem myslel, že se ani do Prahy nevypravím, ale nakonec to přece jen dobře dopadlo a mohli jsme s mým známým vyrazit za novým poznáním tajemna. Ale ouha, první dva ranní vlaky do Havlíčkova Brodu prostě v neděli nejedou. Ani linkový autobus Polička-Praha také nejel. Nezbylo nám tedy než vyrazit o hodinu déle. Podle propočtu jsme tam měli dorazit asi třičtvrtě hodiny před začátkem. Nakonec jsme k Národnímu domu na Smíchově dorazili asi půl hodiny před začátkem. Tam už se tísnil velice početný dav lidí, kteří čekali, až budou otevřeny vstupní dveře. Když se tak stalo, nastala davová psychóza a všichni se snažili procpat se úzkými dveřmi dovnitř, aby ukořistili židli co možná nejblíže k jeviště. I když to vypadalo dost hrozně, byl sál poměrně rychle zaplněn (nakladatelství ETNA se vyvarovalo chyb z loňského roku a vstupenky zaslalo předem).
Asi se čtvrthodinovým zpožděním nastoupil na jeviště stále usměvavý a velice příjemný pan Hesemann. Úvodem svého proslovu učinil prohlášení, že někteří Němci by se měli zamyslet nad tím, co říkají a ža by neměli požadovat od Čechů omluvu za to, co proběhlo po skončení 2. světové války - odsun Němců z českého území, za což byl odměněn dlouhotrvajícím potleskem. Pak ale začal hovořit k tématu přednášky. Nejdřív se omluvil za to, že nebude prezentovat film, který měl být původně na programu - Tajemství hangáru 18. Jedná se o autentický dokument ze základny Wright Patterson, ve kterém měli diváci zhlédnout havarované létající talíře a místa, kde jsou přechovávána těla mrtvých mimozemšťanů. Hesemann tento dokument neuveřejnil a prohlásil jej za částečně zfalšovaný. Místo toho v první části programu promítl znovu film z pitvy mimozemšťana z havarované vesmírné lodi v Roswellu v Novém Mexiku a seznámil přítomné s novými skutečnostmi, které souvisejí s tímto ztroskotáním. Také promítl zfalšovanou verzi o pitvě mimozemské bytosti a postěžoval si na německou televizi a jiná média ohledně velkého zkreslování této problematiky. Ve druhé části se soustředil na prezentaci nových záběrů UFO z celého světa, z nichž nejstarší byly z roku 1993. Mezi nejzajímavější patřily snímky z Mexika a z Německa, které byly velice dobře nasnímány a nebyly tak rozmazané, jak to většinou u takových snímků bývá. Velkou pozornost vzbudily také záběry svítícího objektu ve vesmíru, které byly pořízeny v roce 1994 z ruské vesmírné stanice MIR těsně před spojením s kosmickou dopravní lodí. Na závěr pan Hesemann odpověděl na asi deset dotazů z publika, které se týkaly jak jeho přednášky, tak i jiných témat, a se slibem další přednášky v příštím roce se sposluchači velice vřele rozloučil. Z pódia ho vyprovázel vytrvalý a bouřlivý potlesk.
k obsahu ZA 13
k Reportážím
ke Zbraním Avalonu