Představte
si, je to vážně tak, (to by jeden nevěřil), ale přece jenom, přece jenom
jsem se nakonec narodil! Úplně nečekaně, nikdo netušil a byl jsem 
venku.
V suchém, studeném a nepřátelském prostředí, plném hluku, nezvyklých doteků,
ostrého světla, ve kterém se nedalo spokojeně hovět a vznášet se v teplé
vodě, kam mi nikdo zpátky nepomohl (ani když jsem řval jako tur!). Zvláštní
velcí človíčci, na hlavách divný houští, samá ruka, samá noha, hubení, bez
faldů a s bílou kůží, páchnoucí desinfekcí. Krásné časy byly pryč a nastartovalo
se pomalé, ale jisté stárnutí, a to v dopoledních hodinách 20. července
1957. Bezvýznamný den, významný pouze pro mne mým narozením. za šest let
jsem zvědavě vešel do školní budovy, za dalších devět do střední ekonomické
školy, kterou jsem ukončil maturitou v roce 1978. V tomto roce mi zemřel
otec. Přesto jsem se pokoušel dostat se na Akademii výtvarných umění. Talentové
zkoušky jsem udělal, ale neprošel jsem kádrovými kritérii. A tak jsem se
i nadále, stejně jako od dvou let, kdy podle matky mým prvním slůvkem bylo
„písi-písi“, věnoval malování jen jako koníčku. Po dálkovém studiu na střední
průmyslové škole v Praze jsem přešel v roce 1983 k Hutním montážím, s kterými
jsem procestoval celé Čechy a Moravu. Po deseti letech, již ženatý a s tříletou
dcerkou, jsem přišel ke spojařům v Havlíčkově Brodě. Zúčastnil jsem se výstavy
v Holandsku, přes známé mám obrazy v různých zemích (Kanada, Austrálie,
USA, Itálie), uspořádal jsem několik samostatných výstav (první v roce 1990
v Havlíčkově Brodě, další v Brně, Jihlavě). Vydal jsem asi dvacet druhů
pohlednic (další barevné jsou v tisku), ilustroval několik knih, hlavně
pohádek pro děti, navrhoval různé odznaky, igelitové tašky, plakáty, kreslil
vtipy do časopisů, maloval malby na zeď v životních monumentálních velikostech
(nemocnice v Hradci Králové, veřejné budovy), apod. Poslední dobou maluji
hlavně olejomalby a kreslené studie zvířat a lidí. Toť asi vše... a jestli
jsem ještě nezemřel, za devatero řekami a devatero horami Vysočiny, sedím
na pařezu v lese a pro sebe i přátele maluju.O sobě vám něco prozradil náš kreslíř a ilustrátor, s jehož kresbami se setkáváte od čísla 2-3/95. Doufáme, že svými obrázky krásných žen bude i nadále doprovázet příběhy Riona a že i jeho ostatní kresby budou pořád nacházet obdivovatele. Přejeme Luboši Novotnému úspěchy.
k obsahu ZA 13
k Publicistice
ke Zbraním Avalonu