Pohádka
Bylo docela teplo, přestože už byl podzim. Minuty plynuly, nikde nikdo a tak jsem nasedl do vagónu. Vlak se rozjel do večera a pak už bylo slyšet jen cvakot spojek a vekslů. Tma houstla, vlak míjel různá nádraží, až přijel na to, kde jsem vystupoval.
Dveře se za mnou se sykotem zavřely a lokálka zmizela ve tmě. zastávka byla opuštěná a klidná, jen vítr skučel v korunách buků a zbytcích rozbité střechy.
Upravil jsem si popruhy úesky a zamířil do lesů. Sotva jsem zmizel mezi stromy, cítil jsem, že jsem doma. Bylo slyšet srny a drobnou zvěř. Já, člověk, jsem vkročil do tohoto velebného chrámu přírody a svým krokem se snažil připodobnit zvěři. Šel jsem asi půl hodiny, když se v podrostu pod skálou objevil starý srub. Sundal jsem úesku a usedl na lavičku. Naslouchal jsem zvukům lesa a koukal po dřevu na oheň. První plamínky proskočily klestím a s chutí se zakously do proschlých větví v ohništi. začal jsem připravovat jídlo. Vůně slaniny mi dráždila žaludek, byl jsem vcelku netrpělivý. V tu chvíli jsem ji uviděl.
Stála tam bosá, jakoby utkaná z mlhy, s věnečkem uvadlých kvítků okolo dlouhých zlatyvých vlasů. V očích měla plachost srny, ale i zvědavost dítěte. Víla.
Byl jsem překvapený, že ji vidím. „Pojď sem k ohni. Je tu teplo,“ povídám tiše.
Přišla mlčky a opatrně. Usedla na lavičku a zahleděla se mi do očí. Poté konečně promluvila:„Kdo jsi ?“
„Já ? No, člověk ... tramp.“
„Co je to tramp ?“ otázala se znovu.
„To je člověk, který se snaží vrátit se do přírody.“
Pokývala hlavou a pak řekla: „Já vím, že jsi mě poznal. Měl bys tedy vědět ... odcházím do polí. Tam zemřu. Víš, já jsem poslední tady. Vy lidé jste nás vytlačili a vyštvali. Ty možná takový nejsi, proto jsem přišla. Aby někdo věděl.“
„Počkej, nesmíš odejít. Les by bez tebe zahynul. To chceš ? Chceš ho vydat lidem ?“
„Ale ty jsi také člověk,“ namítla.
„Ano, ale lidé mě a další takové zavrhli a vyloučili ze své společnosti. Prosím tě, za les, za zvěř, za tu krásu kolem. I za nás, trampy. Nesmíš odejít.“ To už jsem před ní klečel na kolenou.
Víla se pousmála, vstala a zašeptala: „Tak já tu kvůli vám zůstanu...“
Potom zmizela v nočním lese a já si slíbil, že vám to musím určitě říct.
k obsahu ZA 13
k Povídkám
ke Zbraním Avalonu