Mir-Atlantis - setkání až po 20 letech
Vlastní přípravy k letu započaly v hale č.3 budovy OPF ihned po skončení letu STS-66 koncem roku 1994. V březnu 1995 byl do nákladového prostoru instalován modul ODS a laboratoř Spacelab. Na ruské straně došlo ke skluzu data startu nového modulu Spektr pro kosmickou stanici Mir, takže datum startu Atlantis bylo nutno posunout až na polovinu června. Atlantis se odlepil od rampy 39A přesně na začátku startovacího okna 27.6.1995 v 19.32. Družicový stupeň byl naveden na nejnižší výchozí dráhu v historii letů raketoplánu, pouhých 157-292 km, protože umožňovala co nejrychlejší přibližování ke stanici Mir vzdálené přibližně 13 000 km. Několik korekcí upravilo tuto dráhu tak, aby 29.června mohlo dojít ke spojení s Mirem.
Astronauti na palubě Atlantis zahlédli Mir nejprve jako jasně zářící bod na vzdálenost 65 km. Kolem 10.40 UT Rusové orientovali Mir do polohy vhodné pro přílet raketoplánu. Ve vzdálenosti 880 m od cíle převzal Gibson od zadní palubní desky ruční řízení. Ke spojení došlo ve 13.00 UT. Posádka Miru pocítila při spojování zřetelný otřes. Astronauti začali napouštět vzduch do ODS a vyrovnávat tlak mezi raketoplánem a Mirem. Po přibližně 90 minutách konečně mohl Gibson otevřít průlez. Celá desetičlenná osádka se pak shromáždila v základním bloku stanice.
Po přivítání přišla na řadu práce. Po přenesení osobní výbavy, včetně křesel pro Sojuz TM-21, převzal A.Solovjov oficiálně velení na Miru a druhý člen 19. základní osádky Miru - N. Budarin funkci palubního inženýra. N.Thagard, V. Děžurov a G. Strekalov si dopravili svoje věci na palubu raketoplánu, v němž už od toho okamžiku měli přespávat.
Ráno 30. června po snídani se astronauti a kosmonauti sešli v prostorách Spacelabu ke krátkému ceremoniálu. Po této formální proceduře došlo i na 15 experimentů převážně z lékařskobiologické oblasti, z větší části umístěných ve Spacelabu. Souběžně s nimi dopravovali astronauti na Mir náklad, který sem přivezl raketoplán. Naproti tomu do prostoru Atlantis putovaly zpracované vzorky, zejména odebraná krev a moč. Bývalá osádka Miru obsadila veloergometr a zařízení LBNP, aby se aspoň trochu připravila k návratu na zemský povrch po 105 dnech pobytu v beztíží.
Další den proběhly manévrující zkoušky, testující pevnost spojení obou těles a také vliv otřesů na sluneční panely Miru. Po nich pokračovala překládka materiálu. Mezi přepravovanými předměty byla i sada speciálního nářadí, určeného pro uvolnění zaseknutého a ne zcela otevřeného panelu slunečních baterií na modulu Spektr. Noci trávili kosmonauti společně ve Spacelabu, jen poslední noc strávily obě posádky odděleně.
4. července v 10. 54 UT se jako první odpoutala od komplexu loď Sojuz TM-21 a odmanévrovala do
vzdálenosti přibližně 100 m, aby Budarin mohl z boku snímat videokamerou odlet Atlantis. V 11. 10 UT se také Atlantis začal vzdalovat od Miru. Poté se opět Sojuz spojil s Mirem.
Další den letu Atlantis byli nejvíce zaměstnáni bývalí obyvatelé Miru, kteří ostatním sloužili za pokusné králíky při lékařsko biologických pokusech. Přistání 6. července přestáli ve speciálních sklopných sedačkách.
Atlantis se v hale č. 2 budovy OPF začal připravovat na další společný let k Miru.
k obsahu ZA 14
na Vesmírnou Odyseu
ke Zbraním Avalonu