Můj první Parcon (1996)
Pamatuju si, že když jsme uviděli na nástěnce vedle sebe viset program conu a rozpis videoprojekce, měli jsme problémy, jak obě nabídky skloubit dohromady. Ne snad, že by bylo oboje tak nabité super tituly. Lepší přednášky se však výjimečně dobře strefovaly do vysílacích časů těch filmů, které jsem chtěl vidět. Nakonec video fungovalo jako vyprošťovací program pro všechny, kteří nenašli uspokojení v „hlavních“ programových blocích.
Někteří účastníci by asi měli problémy, kdyby měli najít cestu z gymplu k fakultě. Gymnázium se stalo na celý víkend jedním velkým hráčským doupětem, odkud DrDisti, Magicáři a jiní maniaci téměř nevycházeli. O to větší problémy jsme měli my, co jsme zde chtěli pouze přespat. Tato, původně základní, funkce budovy zde ztratila jakoukoli vážnost. Proto jsme, ač nevyspáni, rádi vypadli už v časných ranních hodinách (7:30 - omlouvám se, to jsou spíše pozdní noční hodiny). Předtím jsme ovšem museli ukecávat školníka, aby nás vůbec pustil ven. S návratem po půlnoci to bylo ještě horší. Nepomohlo ani Pavlovo varování, že když ho nepustí pro spacák, demonstrativně umrzne přímo přede dveřmi.
Prezentace Parconu po Ústí nebyla nijaká. Při cestě z nádraží na fakultu jsme nenalezli jedinou zmínku o této velké akci. Chyběly také jakékoliv směrovky, takže nebýt mapy, kterou mi pořadatelé poslali jakožto předběž-ně přihlášenému, nevím, nevím. Nejlepším připomenutím se tak staly četné návštěvy fanů v místních hospůdkách (za což mohla hlavně úroveň baru-takže nakonec to pořadatelé s tou reklamou nevymysleli tak špatně :-)).
O baru už jsem to nakousl, takže jen na doplnění. Plechovkové pivo jsem ochoten konzumovat jen v pří-padě krize. Ráno mívám občas hlad, a proto nepohrdnu snídaní. Když mi ale první jídlo nabídnou až v 11 hodin, nezbývá mi, než jít do jiného podniku. Prostě u barového pultu jsem v porovnání s Avalconem strávil tak 5% času.
Vidím, že už to trochu přeháním, takže teď zkusím najít nějaká pozitiva. Člověk potká spoustu známých (většina z nich ho vidí ráda, protože si ho pamatuje jako organizátora skvělého Avalconu), seznámí se s dalšími fany (většinu z nich pozve na další skvělý Avalcon), podívá se do světa (a potom se rád vrátí na Vysočinu, kde je čistý vzduch a skvělý SF klub Avalon).
Uzavřu typickou logickou smyčkou některých recenzentů. Přestože jsem celou dobu jenom kritizoval, musím kluky z Ústí pochválit a obdivovat. Udělat takovou akci dá asi pořádně zabrat, zvláště když se vám věci nedaří zrovna tak, jak byste si přáli. Shánění sponzorů, zahraničních hostů, přednášejících je sisyfovský úkol. Buďme rádi, že se ještě ve fandomu najde někdo, kdo je ochoten tohle podstoupit a postavit se všem takovým kritikám, jako je třeba tahle. Celkové hodnocení : ***
k obsahu ZA 14
k Reportážím
ke Zbraním Avalonu