Reportáž psaná na oprátce

Vladimír Melzer

 

    
    Asi se ptáte, proč jsem si vypůjčil titulek známé knihy. Hlavně proto, že tento článek píšu v době, kdy jsem stíhán nenávistnými pohledy ze strany svých přátel, se kterými jsem absolvoval Bohemiacon 96. A proč na mne zahlížejí? To si vyžádá trochu delší vysvětlení. Když jsme jeli do Ústí, měli jsme v Havlíčkově Brodě asi půl hodiny čas a tak jsem studoval možnosti zpátečního spojení. Našel jsem úplně perfektní vlak přímo do Brodu ( bez přesedání v Praze), na který hned navazoval další do Chotěboře. Problém byl v tom, že jsem se zapomněl podívat, z kterého nádraží tento vlak odjíždí a nikoho jiného to nenapadlo. Takže jsme v neděli ráno vyrazili na západní nádraží s 50% pravděpodobností že vlak stihneme, ale s jistotou, že ujede. Nemýlili jsme se. Už cestou mi kluci vyhrožovali nejrůznějšími tělesnými tresty, ale jak to vypadalo po příchodu na nádraží se raději ani nebudu zmiňovat. Ze Západního nádraží nejel vůbec žádný vlak, takže následoval přesun na Střed. Odtud odjížděl vlak do Prahy, kde jsme museli čekat 1,5 hodiny. Když jsme se dostali do Brodu, následoval šok. Další vlak jel až za hodinu. Podtrženo, sečteno, domů jsme přijeli o 3 hodiny později proti původnímu vlaku. Jediným kladem této cesty bylo, že jsme z Ústí do Prahy jeli v kupé s velice hezkou slečnou. Chtěl bych jí touto cestou vyjádřit dík za život, protože nebýt jí, tak by mne asi kluci zlynčovali.
    Tak takto vypadala cesta z Bohemiaconu domů. Jí ale předcházely dva dny strávené v náročném mixu přednášek, okukování nejrůznějších her a návštěv baru. Poté co jsme přijeli a ubytovali se, všechno začalo. Člověk nestačil zírat, kolik nových knížek najednou vyšlo, jaké množství her se dá hrát a že ty figurky vypadají opravdu dobře. Já osobně jsem ještě v pátek navštívil povídání o larpech (hry na hrdiny v reálu), kde bylo rozebíráno, jak to udělat, aby byl larp co nejzajímavější, a večer přednášku SFK Zebra. Jejich názory o alkoholu kontaminovaném ufony jste určitě museli slyšet nebo číst (např. v minulých za). Pak jsem se vydal do baru na kolejích, abych se vydatnou konzumací připojil k zasloužilým ufonobijcům. Po těžkém sobotním ránu (Pepa se ptal kdo s jeho hlavou hrál celou noc fotbal) jsme se opět vydali do spletitých chodeb pedagogické fakulty. Shlédnutí promítání nejhor-ších SF filmů všech dob (převážně z produkce Ed Wooda jr.) mne donutilo opustit místnost a vyhledat krátkodobý azyl na místním WC. A pak jsem už sotva stíhal. Předávání cen O stříbřitě lesklý halmochron a beseda s J. Mostec-kým, přednáška Ondřeje Neffa o hyperinteligenci a internetu a čtení z připravovaného románu Jiřího Kulhánka Cesta krve. Pro příznivce pana Kulhánka mám dobrou zprávu - nakladatelství Poutník s ním má smlouvu na 6 ro-mánů a v jednom z nich by se měl objevit upír Adam z Vládců strachu. Jak žertem prohlásil Egon Čierny, pracovní název je Pumlíč se vrací. Ještě Jan Kantůrek a Zeměplocha a pak jsem už šilhal hlady a musel se jít najíst. Mezi tím vším jsem se ještě připletl k povídání pana Čierneho o ceně za nejlepší fantasy, ale z toho si nic nepamatuji.
    Večer následovalo předávání cen Ikaros, Ludvík a Mlok. Potom jsem sledoval, jak se kluci snaží postavit věž z plechovek od piva (bylo jich tam pětset zdarma). Podařilo se jim postavit věž vysokou asi dva metry, ale špuntem od vyhraného šampaňského se jim ji sestřelit nepodařilo. Pak byl na pořadu dne už jen zasloužený spánek a popsaná cesta domů.
 
k obsahu ZA 14
k Reportážím
ke Zbraním Avalonu