Boj o borloj
Pod vánočním stromečkem jsem nalezl několik knih a jedna
z nich mě velice potěšila, protože se jednalo o další příběh z cyklu o Falkenbergově
legii. Děj knihy "Princ a žoldnéř" doplňuje chybějící kapitolu základní
knihy "Žoldnéř" a odehrává se na vězeňské planetě Tanith. Tato planeta je
výjimečná tím, že je hlavním producentem legalizované drogy borloj. Obchod
s touto drogou ovládá místní guvernér a málokdo ví, že z výtěžku jsou financovány
operace velkoadmirála Lermontova, velitele kondominiálních sil. Problém
je v tom, že jeho velký soupeř velkosenátor Bronson, který usiluje o rozpuštění
kondominia, zde vyvolá vzpouru farmářů a ti odmítnou prodat sklizeň vládě.
Bronson ji chce koupit sám a přiblížit konec kondominiálních sil, které
udržují mír na Zemi. Tomu má zabránit plukovník Falkenberg se svojí legií.
Ovšem i vzbouřenci si najmou žoldáky vedené bývalým příslušníkem elitního
42. pluku (ze kterého vznikla Falkenbergova legie) majorem Bartonem. Ten
shromáždí veškerou drogu na těžko přístupném místě a je na Falkenbergovi,
jak ji zachránit.
Princem z názvu knihy je korunní princ Lysander z planety
Sparta, který hraje velmi důležitou roli v jeho plánech na získání celé
sklizně borloje. Více neprozradím, doporučuji.
Kniha svojí úrovní vůbec nezaostává za předchozími dvěma
dobrodružstvími Falkenbergovi legie, je opět velmi čtivá. Překlad se mi
zdá pečlivý, všiml jsem si jen jedné logické nesrovnalosti.
* * * * Pavel Koten Jerry Pournelle - Princ a žoldnéř, UnitedFans 96
Ten původní
Pod stromečkem jsem také nalezl několik knih. Většinu
jsem si jich musel dát sám, ale tak už to nějak s Ježíškem chodí. První
kniha dobrodružství hrdinného Billa byla poměrně útlá a tak na ni došla
řada, když jsem se chystal v novém roce do práce. Vejde se totiž do kapsy
a tak se dá skvěle číst v metru.
Prvním Billovým dobrodružstvím, které ho vyrve z poklidu
farmářské planety, je nábor vojáků pro bezedný chřtán galaktické války
proti Čingrům. Peklo přijímače si spolu s Billem vychutná jen ten, komu
se nepodařilo vyhnout vojně. Nepochybuji o tom, že u ženských čtenářek
nemohl sklidit Bill takový úspěch, protože vychutnání popisů vojenské
mašinérie předpokládá znalost toho, co autor dohání ad absurdum. Bill
se dostane do prvního střetu s nepřítelem jen chvíli po tom, co odhalil
(a nabonzoval) špeha. Náhodou se mu podaří na poslední chvíli zasáhnout
nepřátelskou loď z děla, které neuměl ovládat, na místě, kde neměl co
dělat. Jako součást vyznamenání je poslán na planetu Helior, císařovo
sídlo. Jenže se mu podaří ztratit Plán, což se trestá smrtí. Aby se vyhnul
zatčení, podstoupí řadu dalších dobrodružství, která ho stejně nakonec
vrátí do rukou „spravedlnosti“. Ale když máte šikovného advokáta, můžete
se vyhnout i zastřelení. Jenže ani ve vězení to není zrovna nejlepší a
tak se (omylem) Bill dostal do první linie na bažinaté planetě. Díky pěkně
krvavému triku se Billovi podařilo se vrátit i z této planety. Kniha končí
pěknou rodinnou scénkou. Dočtěte sami.
Už zase věřím pověstem, které se o Billovi nesly. Tento
Bill je o dost jiný, než jeho trapné homeopatikum z pokračování, která
nám předložil Classic. Bill tady není popsán jako idiot, naopak má dobré
nápady a selský rozum. Také řada náhod, které hrdinu přivedou tam, kam
autor chce, není tak uměle vykonstruovaná a hloupá. Popis vojenských nešvarů
něco vypovídá, je lépe podaný. Postavy jsou lépe zapamatovatelné.
* * * * VP Harry Harrison - Galaktický hrdina Bill, AF167 96
Tak takhle si to nepředstavuji
Konečně jsem se dostal i k přečtení tohoto pokusu o
vykreslení bezútěšné budoucnosti ve spárech diktatury vládnoucí všemocnou
počítačovou sítí. Proti režimu a počítači se vzbouří skupinka rebelů.
Vzbouří se i samotný počítač. Ale i když vezmu v potaz dobu vzniku, musím
pořád trvat na svém. Je to špatné. Nemá to přesah, který je vlastní spoustě
sci-fi knížek, a které se díky tomu přesahu dají číst a chválit i dnes,
kdy popsané technické detaily jsou směšné. Logika a věrohodnost totiž
nechybí jen popisu práce počítače, ale i popisu chování lidí. Nebudu to
nijak zvlášť rozebírat, ale věřte mi, nekupte to, nečtěte to.
* * VP A.E.van Vogt - Počítačový svět, Classic AND 96
Nejlepší kovbojka
Jiřímu W. Procházkovi se povedla skvělá knížka. V duchu
nejlepších klasických rodokapsových kovbojek napsal sci-fi, která se určitě
bude líbit všem. Tři příběhy o konečném zúčtování se zlým hrabětem Kuzněcovem
jsou plné odkazů nejen na westerny, ale i další literaturu, včetně české
sci-fi. Líbila se mi spousta hlášek, jako příklad uvádím jen: „představuje
si to jako Procházku růžovým sadem“, Trismarck. Ilustrace Káji Sudka jsou
případné (pamatuji si Pobožného střelce). Jen formát bych radši klasický
altarovský. Fandím, aby se prodal celý, na naše poměry vysoký náklad (5000).
* * * * 1/2 VP Jiří W. Procházka - Vesmírní honáci, Altar 1996
U Thorových kozlů, dobrá česká fantasy
V záplavě špatně přeložených braků působí Mosteckého
čtivé dílko velmi osvěživě. Dobrá oddechová literatura - nic víc, nic
míň. Jaképak dílko? 2. Díl trilogie Vlčí věk. První díl jste mohli číst
pod názvem „Přines mi hlavu krále“ napsal Jeremy Shackleton. Nenechte
se zmást. Pan Mostecký si je již dobře vědom, že se nemusí skrývat za
ángloaméro pseudonym.
Děj, jako většina fantasy, sleduje hrdiny putující
za svým posláním a cestou provádějící různé statečné kousky. Potud klišé,
ale pozor. Necestuje se za poklady, magickými předměty, nikdo dokonce
ani nechce zachránit lidstvo před katastrofou. Pohnutky Leifa Olafsona,
zapuzeného právoplatného dědice dánského trůnu, a jeho věrného pobočníka,
Helgi Trolla, jsou veskrze lidské - boj o moc (oproti 1. dílu ustupující
do pozadí) a láska. Oba hérové pátrají po svých vysněných družkách, leč
marně. (Jak jinak, jsme teprve ve 2. dílu). Leif opět přijde o svou družinu,
seznámí se s několika urozenými kráskami..., ale víc vám ze svižného děje
neprozradím. Jen to, že tentokrát náhoda zavedla statečné vikingy na britské
ostrovy a do Irska a že líčení přírody a krajiny je dalším vítaným zpestřením
knihy. Moc bych se divil, kdyby autor „ostrovy“ nenavštívil. Dobře působí
i „historizující“ momenty a provázání děje s legendami Artušovského cyklu.
Pár výtek se najde vždy - ale nechci být hnidopichem.
Snad jen škoda pár zbloudilých písmenek a jiného formátu knihy než u prvního
dílu. Jako promovaného biologa mne též trochu rozptyluje, že dračí samice,
„ušatí hadi“, mají něco tak cenného jako nervová centra, umístěno na nejzranitelnějším
možném místě - v uších. Vím, že ve fantasy je možné vše, ale i ta nejnemožnější
obluda většinou ví, že pevná lebka, kostěný štít či rozptýlení nervových
center po celém těle se může hodit. Jinak lze těžko přežít první kapitolu.
Nicméně, už se těším na třetí díl!
* * * 1/2 Tomáš P. Supponitz Jaroslav Mostecký-Lars-Šťavnatá lebka,
Netopejr96
Tomu říkám dobrák!
Na besedu s Jiřím Kulhánkem na Parconu jsem přišel
trochu pozdě, ale to hlavní jsem se dozvěděl. A tak jsem netrpělivě čekal
na další román, který autor Vládců strachu napíše. Pár dní před vánoci
jsem se dočkal. Čekání nebylo marné.
Kniha začíná Koncem. Alespoň tak se jmenuje první kapitola
a události v ní popsané předbíhají děj knížky. Předbíhají natolik, že
se v knížce vůbec neobjeví a zřejmě předznamenávají další díl.
Jen stručně o ději, abych vám nekazil zážitky z čtení.
Redaktor časopisu Zelené listy odjel na dovolenou v lesní chatě. Měl štěstí,
protože Zemi přepadli Cizinci a ovládli ji. Po obyvatelstvu se slehla
zem, zbylo pár zombie, tzv. mrtváků a stroje Cizinců. Hrdina se probojuje
do města, kde najde dalšího živého člověka - malého osmiletého kluka Jonáše.
Vyzbrojí se a vydají na dlouhou cestu někam k Mnichovu, kde má být vojenská
základna, ve které vyrábějí speciální vozidla. V tomto obrněném vojenském
speciálu by chtěl hrdina dojet do Afrických pralesů, kde doufá najít živé
lidi, schované v lesích v okamžiku napadení Cizinci.
Autor se ukázal v nejlepším světle, které je pravda
trochu načervenalé, ale čtenářům určitě nebude vadit, že reflektor osvětlující
scénu bude mnohokrát zalit krví a jinými tělesnými tekutinami, povětšinou
hnijícími. Ve stylu Vládců strachu - tzn. ve výtryscích krve, vyhřezlých
vnitřnostech a rozšlapávaných mozcích pádí děj dopředu, jako zvratky prolétávající
jícnem. Autor povolí jen na okamžik, aby hrdinové spočinuli v nějaké relativně
klidné zóně, kde ještě zdokonalí svoji výbavu a hlavně výzbroj. S popisem
vozidla se autor přímo mazlí, fascinace zbraněmi je úplně jasná. To je
koneckonců to, na co chytí spoustu kluků a chlapů, včetně mě. Atmosféra
je skvělá, až na výjimku nic nepůsobí vykonstruovaně a uměle. Výjimkou
je snad jen až přehnaná nezničitelnost upírů. Prodloužil bych dobu rekonstrukce
a nedovedl ji až do perfektního stavu. Nevšiml jsem si ani nějakých nelogičností.
Je to samozřejmě i tím, že na to prostě při hltání příběhu nemáte čas.
Zhoufova obálka je dobře morbidní. Ale stejně jako na Falkenbergově legii,
ani tady si nakladatelé neodpustili proužek edice Future Wars sv.4., který
je pěkně hnusný a podle mne zbytečný. To je ale jen taková piha na kráse.
* * * * 1/2 VP Jiří Kulhánek - Cesta krve-Dobrák, United Fans 96
Nomové jsou tu stále
Ve třináctém čísle za psal Vláďa recenzi na první díl
Vyprávění o nomech. Zde je pokračování.
Druhá část, Velký boj, líčí - velký boj. Nomové se
po útěku z Obchoďáku usazují v opuštěném lomu. Zpočátku to vypadá, že
se vše navrací k normálu, hlavně pro venkovní nomy, kteří se tu opět cítí
jako doma. Pro jejich nové přátele je však tento svět plný neznámých věcí
a jevů. Objevuje se však větší problém. Lom se má opět otvírat. Našim
malým hrdinům nezbývá nic jiného, než se pustit do dalšího boje s člověkem.
Nebudu více prozrazovat, snad jen to, že vydatným pomocníkem v tomto souboji
je Jekub se svou rozevřenou tlamou.
Poslední díl trilogie, Velký let, líčí - ale to bych
se opakoval. Děj probíhá paralelně s dílem druhým. Tříčlenná skupinka
v čele s Masklinem se vydává na Floridu, kde má Vnuk Richard, 39, potomek
legendárního bří Arnoldové (zal. 1905), přihlížet vypuštění své telekomunikační
družice. Nomové mají s sebou samozřejmě Věc. Tu musí dostat na palubu
družice. Jedině tak je schopna přivolat z dalekého vesmíru Loď, která
stále čeká na svoji původní posádku. Volný překlad názvu je opravdu výstižný,
neboť nomové při této cestě použijí k přepravě kromě letadla a Lodi i
divoké husy (oblíbený dopravní prostředek nomů na Floridě - nomové jsou
všude!).
Dvě nejhezčí věci z celé série :
- každá kapitola je uvedena citátem z některé nomské
knihy (buď z Knihy Nom - jakési nomské bible, nebo z Vědecké encyklopedie
pro zvídavého mladého noma)
- ve třetím díle krásné filozofické hříčky o žabách
(a relativnosti pohledu na svět). Časovou náročnost knížek bych shrnul
do dvou slov - Velká četba. První dva díly jsem přečetl za tři dny, třetí
za dvě hodiny. Nomové Vás chytnou a nepustí.
* * * * , * * * * 1/2 P.B.K. Terry Pratchett - Velký boj, Velký let,
Magnet-Press 96
Jedna z těch lepších
Jedna z těch lepších Na pultech se objevila další Heinleinova
kniha. Je sympatická už svou nepřehnanou tloušťkou. Pestrá obálka s neloupajícím
se! pozlátkem (spíš počerveňátkem). Vzadu seznam dosud Classicem vydaných
knih.
Hugha Farnhama může mít čtenář zprvu za paranoika,
protože si pod domem vybudoval betonový protiatomový kryt se spoustou
zásob. Jenže brzy se ukáže, že byl prozíravý. Díky tomu zachránil život
nejen sobě, své manželce Grace, synovi Dukovi a dceři Karen, ale i sluhovi
Joeovi a dceřině přítelkyni. V krytu přečkali dva údery a třetí, největší.
Jenže když vylezli ven, zjistili, že místo spáleniště se ocitli v člověkem
nedotčené přírodě. Robinsonskou idylu jim ale Heinlein nedopřál příliš
dlouho. Další děj si nechám pro sebe, abych vás napínal. Jen prozradím,
že jde o cestu časem.
Nejdřív jsem čekal, že hlavním hrdinou se stane Duke,
ale nejen v tom mne Heinlein překvapil. I konec robinsonské idyly a to
jak nakonec Duke a Grace dopadli, svědčí o tom, že Heinlein umí psát netuctově.
Příběh je čtivý, sevřený, nerozmělňují ho ani odbočky, ani příliš prázdné
debaty, úvahy a psychologizování, hrdinové jsou poměrně živí. Celou dobu
mě například štvalo, jaký je Duke pitomec. Sexuální úchylné přebory se
zde také nekonají. Logika nepokulhává, věrohodnost dosahuje vysokého stupně.
Nevšiml jsem si žádných chyb. Buď mne příběh uchvátil nebo Classic po
předlouhé době začal číst recenze svých knížek.
* * * * VP Robert A.Heinlein-Farnhamův únik, Classic AND966
Chtorrrrrrrr! Chtorrrrrr!
Znalci jistě již podle prvního výkřiku poznali, že
se bude opět bojovat s odpornými chtorranskými červy. "Den na prokletí"
je druhou knihou skvělé série Válka s Chtorr. Opět se setkáme s hlavním
hrdinou, poručíkem Zvláštních jedno-tek James E. McCarthy v době, kdy
se lidstvo (spíše zbytek) částečně vzpamatovává z řady epidemií a pokouší
se vzdoro-vat invazi nepřátelské civilizace, jejímž cílem je přetvořit
ekosystém Země na vlastní podmínky. Na počátku knihy se opět ocitáme v
táboře Alfa Bravo, kde James spolu s dalšími podnik akci na odchycení
tří živých červů pro další výzkum. Po této akci je spolu s Dukem převelen
do Oaklandu, kde se nejprve účastní vědecké konference o červech a poté
jako pozorovatel náletu vrtulníku na obrovské chtorranské sídliště. Jednotlivé
nálety jsou sice úspěšné, ale červi stavějí svá obydlí rychleji, než je
armáda stačí ničit a situace je stále horší. Při návratu se vrtulník pilotovaný
další známou z první knihy Lizard Tirelliovou setká s neznámým růžovým
oblakem prachu a je nucen nouzově přistát. Během čekání na pomoc posádka
objeví další formy chtorranského života, hlavně tzv. chlupáče, s nimiž
se lidé pokusí navázat kontakt. Čtenář zde také "zhlédne" část importovaného
potravního řetězce obsahující rozličné (převážně odporné) druhy.
Kromě samotných bojových akcí proti červům jsou v knize
i kapitoly týkající se osobního života hlavního hrdiny a jeho vztahy k
ostatním lidem, k matce, k Lizard, vzpomínky na dětství, setkává se se
svým bývalým kamarádem Tedem působícím v telepatických jednotkách atd.
Je zkrátka sympatické, že to není žádný superman (umí i brečet). Myslím
se, že tato kniha v ničem nezaostává za knihou "Věc pro lidi" a věřím,
že autor vydrží i ve zbývajících dílech.
Vřele doporučuji.
* * * * * Pavel Koten David Gerrold, Den na prokletí, And Classic 1996
Kalibán
Nejdřív jsem se díval na tu knížku s nedůvěrou, protože
známe ty dvojice, kdy slavný kolega propůjčí jméno nesmyslu. Mé rozpaky
se ještě zvýšily, když jsem četl na záložce knihy, že knihu napsal jakýsi
Roger MacBride Allen (Ikarie nás na nové autory moc nepřipravuje, že)
s Asimovovou spoluprácí. Pak jsem se ale snažil oprostit od předpojatosti
a podívat se na knížku zblízka.
Text na začátku knihy má být jakýmsi výňatkem z historické
učebnice. Nezapůsobil na mne dobře. Nikde jinde se metoda výňatku neopakuje,
výňatek sám je polopatistický, nudný a vysvětlení v něm nevěrohodná. Autor
zdaleka nedosáhl účinku obdobných výtažků v Nadaci (ať už to psal Allen
nebo Asimov). Děj se dál rozvíjí podobně jako u Asimovových robotických
prací. Knížka je v podstatě detektivkou. Stane se zločin, vyšetřovatel
ne nepodobný Baleymu, s robotem podobným Daneelovi se zamotávají do vyšetřování,
ve kterém opět velkou roli hrají tři nesmrtelné zákony robotiky. To vše
na pozadí politické hry o život a smrt planety. Zločinec je nakonec vypátrán
v závěru, který už se dá tušit pěkných pár stránek dopředu, ale opět v
asimovově stylu. Příjemné je, že autor se zamýšlí nad zákony robotiky
nově, jinak, než jsem dosud u Asimova četl, přidává čtvrtý zákon a sadu
nových třech zákonů. Děj je zasazen do asimovových kulis, do doby po zániku
Solarie. Nepamatuji si přesně, ale vcelku asi odpovídá „daným reáliím“.
První půlka knihy je možná rozvleklejší, ale je to asi i tím, že Kresh
vlastně čeká na nějakou další událost, čtenář čeká s ním. Kresh není rozhodně
tak živý jako Baley.
Záporem knihy je její nedotažení do konce. Zločin byl
sice vyřešen, ale autor zbytečně rozehrál popis politických problémů.
zatímco Baley vyřešením zločinu vyřešil i politický problém, Kresh se
zastavil po dopadení pachatele a autor už neukázal, co se dělo dál. A
nevyplynulo to ani jednoznačně z předchozího, čtenář si nemůže odvodit,
co vyluštění záhady znamená pro obyvatele planety. Spornou by se mohla
zdát otázka vzniku gravitonického mozku, který je dokonalejší než klasický
pozitronický. Vzhledem k tomu, že problémy na planetě jsou víceméně místní,
neprojeví se jejich důsledky nijak výrazně v celkové historii. Dá se tedy
předpokládat, že nakonec z masové výroby gravitonických mozků pro celou
Galaxii sešlo a tím se dá vysvětlit, proč o nich není v klasické sérii
zmínka. Nesmyslem se mi zdá doba rozpadu ekosystému planety, která je
stanovena na sedmdesát pět let. Prakticky nic se o ekosféře nedozvíme
dříve, než jsme postaveni před fakt, že se hroutí. Neškodil by sem tam
náznak problémů už předem. Pak by se snad dala krátká doba něčím zdůvodnit.
Obálka pěkná a přitom nepodbízivá, úprava na úrovni,
chyb jsem si nevšiml.
* * * 1/2 VP Roger MacBride Allen, Isaac Asimov - Kalibán, Knižní klub
1997
Jednou větou
Harry Harisson - Místo, místo, více místa Zoufalý výkřik manželky zápasníka
sumo.
Robert Silverberg - Stroj času Velmi vědecky pojatá, 30-ti stránková příručka
o výměně baterií u digitálek.
John Wyndham-Kukly,Midwichské kukačky,Pavučina Přírodopisné eseje známého
biologa.
Jiří W. Procházka - Hvězdní honáci Erotická příručka pro kosmonauty vycházející
pod patronací časopisu Udělej/Urob si sám.
Simon Hawke - Hledač Pro ty z vás, kteří se chystají nastoupit k ženijním
jednotkám Hvězdných sil.
Greg Bear - E.O.N. (Eroticky orientovaní násilníci) Zvrhlé praktiky organizace
založené markýzem de S...)
|