Ten původní
    Pod stromečkem jsem také nalezl několik knih. Většinu jsem si jich musel dát sám, ale tak už to nějak s Ježíškem chodí. První kniha dobrodružství hrdinného Billa byla poměrně útlá a tak na ni došla řada, když jsem se chystal v novém roce do práce. Vejde se totiž do kapsy a tak se dá skvěle číst v metru.
    Prvním Billovým dobrodružstvím, které ho vyrve z poklidu farmářské planety, je nábor vojáků pro bezedný chřtán galaktické války proti Čingrům. Peklo přijímače si spolu s Billem vychutná jen ten, komu se nepodařilo vyhnout vojně. Nepochybuji o tom, že u ženských čtenářek nemohl sklidit Bill takový úspěch, protože vychutnání popisů vojenské mašinérie předpokládá znalost toho, co autor dohání ad absurdum. Bill se dostane do prvního střetu s nepřítelem jen chvíli po tom, co odhalil (a nabonzoval) špeha. Náhodou se mu podaří na poslední chvíli zasáhnout nepřátelskou loď z děla, které neuměl ovládat, na místě, kde neměl co dělat. Jako součást vyznamenání je poslán na planetu Helior, císařovo sídlo. Jenže se mu podaří ztratit Plán, což se trestá smrtí. Aby se vyhnul zatčení, podstoupí řadu dalších dobrodružství, která ho stejně nakonec vrátí do rukou „spravedlnosti“. Ale když máte šikovného advokáta, můžete se vyhnout i zastřelení. Jenže ani ve vězení to není zrovna nejlepší a tak se (omylem) Bill dostal do první linie na bažinaté planetě. Díky pěkně krvavému triku se Billovi podařilo se vrátit i z této planety. Kniha končí pěknou rodinnou scénkou. Dočtěte sami.
    Už zase věřím pověstem, které se o Billovi nesly. Tento Bill je o dost jiný, než jeho trapné homeopatikum z pokračování, která nám předložil Classic. Bill tady není popsán jako idiot, naopak má dobré nápady a selský rozum. Také řada náhod, které hrdinu přivedou tam, kam autor chce, není tak uměle vykonstruovaná a hloupá. Popis vojenských nešvarů něco vypovídá, je lépe podaný. Postavy jsou lépe zapamatovatelné.
* * * * VP Harry Harrison - Galaktický hrdina Bill, AF167 96

Tak takhle si to nepředstavuji
    Konečně jsem se dostal i k přečtení tohoto pokusu o vykreslení bezútěšné budoucnosti ve spárech diktatury vládnoucí všemocnou počítačovou sítí. Proti režimu a počítači se vzbouří skupinka rebelů. Vzbouří se i samotný počítač. Ale i když vezmu v potaz dobu vzniku, musím pořád trvat na svém. Je to špatné. Nemá to přesah, který je vlastní spoustě sci-fi knížek, a které se díky tomu přesahu dají číst a chválit i dnes, kdy popsané technické detaily jsou směšné. Logika a věrohodnost totiž nechybí jen popisu práce počítače, ale i popisu chování lidí. Nebudu to nijak zvlášť rozebírat, ale věřte mi, nekupte to, nečtěte to.
* * VP A.E.van Vogt - Počítačový svět, Classic AND 96

Nejlepší kovbojka
    Jiřímu W. Procházkovi se povedla skvělá knížka. V duchu nejlepších klasických rodokapsových kovbojek napsal sci-fi, která se určitě bude líbit všem. Tři příběhy o konečném zúčtování se zlým hrabětem Kuzněcovem jsou plné odkazů nejen na westerny, ale i další literaturu, včetně české sci-fi. Líbila se mi spousta hlášek, jako příklad uvádím jen: „představuje si to jako Procházku růžovým sadem“, Trismarck. Ilustrace Káji Sudka jsou případné (pamatuji si Pobožného střelce). Jen formát bych radši klasický altarovský. Fandím, aby se prodal celý, na naše poměry vysoký náklad (5000).
* * * * 1/2 VP Jiří W. Procházka - Vesmírní honáci, Altar 1996

U Thorových kozlů, dobrá česká fantasy
    V záplavě špatně přeložených braků působí Mosteckého čtivé dílko velmi osvěživě. Dobrá oddechová literatura - nic víc, nic míň. Jaképak dílko? 2. Díl trilogie Vlčí věk. První díl jste mohli číst pod názvem „Přines mi hlavu krále“ napsal Jeremy Shackleton. Nenechte se zmást. Pan Mostecký si je již dobře vědom, že se nemusí skrývat za ángloaméro pseudonym.
    Děj, jako většina fantasy, sleduje hrdiny putující za svým posláním a cestou provádějící různé statečné kousky. Potud klišé, ale pozor. Necestuje se za poklady, magickými předměty, nikdo dokonce ani nechce zachránit lidstvo před katastrofou. Pohnutky Leifa Olafsona, zapuzeného právoplatného dědice dánského trůnu, a jeho věrného pobočníka, Helgi Trolla, jsou veskrze lidské - boj o moc (oproti 1. dílu ustupující do pozadí) a láska. Oba hérové pátrají po svých vysněných družkách, leč marně. (Jak jinak, jsme teprve ve 2. dílu). Leif opět přijde o svou družinu, seznámí se s několika urozenými kráskami..., ale víc vám ze svižného děje neprozradím. Jen to, že tentokrát náhoda zavedla statečné vikingy na britské ostrovy a do Irska a že líčení přírody a krajiny je dalším vítaným zpestřením knihy. Moc bych se divil, kdyby autor „ostrovy“ nenavštívil. Dobře působí i „historizující“ momenty a provázání děje s legendami Artušovského cyklu.
    Pár výtek se najde vždy - ale nechci být hnidopichem. Snad jen škoda pár zbloudilých písmenek a jiného formátu knihy než u prvního dílu. Jako promovaného biologa mne též trochu rozptyluje, že dračí samice, „ušatí hadi“, mají něco tak cenného jako nervová centra, umístěno na nejzranitelnějším možném místě - v uších. Vím, že ve fantasy je možné vše, ale i ta nejnemožnější obluda většinou ví, že pevná lebka, kostěný štít či rozptýlení nervových center po celém těle se může hodit. Jinak lze těžko přežít první kapitolu. Nicméně, už se těším na třetí díl!
* * * 1/2 Tomáš P. Supponitz Jaroslav Mostecký-Lars-Šťavnatá lebka, Netopejr96

Tomu říkám dobrák!
    Na besedu s Jiřím Kulhánkem na Parconu jsem přišel trochu pozdě, ale to hlavní jsem se dozvěděl. A tak jsem netrpělivě čekal na další román, který autor Vládců strachu napíše. Pár dní před vánoci jsem se dočkal. Čekání nebylo marné.
    Kniha začíná Koncem. Alespoň tak se jmenuje první kapitola a události v ní popsané předbíhají děj knížky. Předbíhají natolik, že se v knížce vůbec neobjeví a zřejmě předznamenávají další díl.
    Jen stručně o ději, abych vám nekazil zážitky z čtení. Redaktor časopisu Zelené listy odjel na dovolenou v lesní chatě. Měl štěstí, protože Zemi přepadli Cizinci a ovládli ji. Po obyvatelstvu se slehla zem, zbylo pár zombie, tzv. mrtváků a stroje Cizinců. Hrdina se probojuje do města, kde najde dalšího živého člověka - malého osmiletého kluka Jonáše. Vyzbrojí se a vydají na dlouhou cestu někam k Mnichovu, kde má být vojenská základna, ve které vyrábějí speciální vozidla. V tomto obrněném vojenském speciálu by chtěl hrdina dojet do Afrických pralesů, kde doufá najít živé lidi, schované v lesích v okamžiku napadení Cizinci.
    Autor se ukázal v nejlepším světle, které je pravda trochu načervenalé, ale čtenářům určitě nebude vadit, že reflektor osvětlující scénu bude mnohokrát zalit krví a jinými tělesnými tekutinami, povětšinou hnijícími. Ve stylu Vládců strachu - tzn. ve výtryscích krve, vyhřezlých vnitřnostech a rozšlapávaných mozcích pádí děj dopředu, jako zvratky prolétávající jícnem. Autor povolí jen na okamžik, aby hrdinové spočinuli v nějaké relativně klidné zóně, kde ještě zdokonalí svoji výbavu a hlavně výzbroj. S popisem vozidla se autor přímo mazlí, fascinace zbraněmi je úplně jasná. To je koneckonců to, na co chytí spoustu kluků a chlapů, včetně mě. Atmosféra je skvělá, až na výjimku nic nepůsobí vykonstruovaně a uměle. Výjimkou je snad jen až přehnaná nezničitelnost upírů. Prodloužil bych dobu rekonstrukce a nedovedl ji až do perfektního stavu. Nevšiml jsem si ani nějakých nelogičností. Je to samozřejmě i tím, že na to prostě při hltání příběhu nemáte čas. Zhoufova obálka je dobře morbidní. Ale stejně jako na Falkenbergově legii, ani tady si nakladatelé neodpustili proužek edice Future Wars sv.4., který je pěkně hnusný a podle mne zbytečný. To je ale jen taková piha na kráse.
* * * * 1/2 VP Jiří Kulhánek - Cesta krve-Dobrák, United Fans 96

Nomové jsou tu stále
    Ve třináctém čísle za psal Vláďa recenzi na první díl Vyprávění o nomech. Zde je pokračování.
    Druhá část, Velký boj, líčí - velký boj. Nomové se po útěku z Obchoďáku usazují v opuštěném lomu. Zpočátku to vypadá, že se vše navrací k normálu, hlavně pro venkovní nomy, kteří se tu opět cítí jako doma. Pro jejich nové přátele je však tento svět plný neznámých věcí a jevů. Objevuje se však větší problém. Lom se má opět otvírat. Našim malým hrdinům nezbývá nic jiného, než se pustit do dalšího boje s člověkem. Nebudu více prozrazovat, snad jen to, že vydatným pomocníkem v tomto souboji je Jekub se svou rozevřenou tlamou.
    Poslední díl trilogie, Velký let, líčí - ale to bych se opakoval. Děj probíhá paralelně s dílem druhým. Tříčlenná skupinka v čele s Masklinem se vydává na Floridu, kde má Vnuk Richard, 39, potomek legendárního bří Arnoldové (zal. 1905), přihlížet vypuštění své telekomunikační družice. Nomové mají s sebou samozřejmě Věc. Tu musí dostat na palubu družice. Jedině tak je schopna přivolat z dalekého vesmíru Loď, která stále čeká na svoji původní posádku. Volný překlad názvu je opravdu výstižný, neboť nomové při této cestě použijí k přepravě kromě letadla a Lodi i divoké husy (oblíbený dopravní prostředek nomů na Floridě - nomové jsou všude!).
    Dvě nejhezčí věci z celé série :
    - každá kapitola je uvedena citátem z některé nomské knihy (buď z Knihy Nom - jakési nomské bible, nebo z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma)
    - ve třetím díle krásné filozofické hříčky o žabách (a relativnosti pohledu na svět). Časovou náročnost knížek bych shrnul do dvou slov - Velká četba. První dva díly jsem přečetl za tři dny, třetí za dvě hodiny. Nomové Vás chytnou a nepustí.
* * * * , * * * * 1/2 P.B.K. Terry Pratchett - Velký boj, Velký let, Magnet-Press 96

Jedna z těch lepších
    Jedna z těch lepších Na pultech se objevila další Heinleinova kniha. Je sympatická už svou nepřehnanou tloušťkou. Pestrá obálka s neloupajícím se! pozlátkem (spíš počerveňátkem). Vzadu seznam dosud Classicem vydaných knih.
    Hugha Farnhama může mít čtenář zprvu za paranoika, protože si pod domem vybudoval betonový protiatomový kryt se spoustou zásob. Jenže brzy se ukáže, že byl prozíravý. Díky tomu zachránil život nejen sobě, své manželce Grace, synovi Dukovi a dceři Karen, ale i sluhovi Joeovi a dceřině přítelkyni. V krytu přečkali dva údery a třetí, největší. Jenže když vylezli ven, zjistili, že místo spáleniště se ocitli v člověkem nedotčené přírodě. Robinsonskou idylu jim ale Heinlein nedopřál příliš dlouho. Další děj si nechám pro sebe, abych vás napínal. Jen prozradím, že jde o cestu časem.
    Nejdřív jsem čekal, že hlavním hrdinou se stane Duke, ale nejen v tom mne Heinlein překvapil. I konec robinsonské idyly a to jak nakonec Duke a Grace dopadli, svědčí o tom, že Heinlein umí psát netuctově. Příběh je čtivý, sevřený, nerozmělňují ho ani odbočky, ani příliš prázdné debaty, úvahy a psychologizování, hrdinové jsou poměrně živí. Celou dobu mě například štvalo, jaký je Duke pitomec. Sexuální úchylné přebory se zde také nekonají. Logika nepokulhává, věrohodnost dosahuje vysokého stupně. Nevšiml jsem si žádných chyb. Buď mne příběh uchvátil nebo Classic po předlouhé době začal číst recenze svých knížek.
* * * * VP Robert A.Heinlein-Farnhamův únik, Classic AND966

Chtorrrrrrrr! Chtorrrrrr!
    Znalci jistě již podle prvního výkřiku poznali, že se bude opět bojovat s odpornými chtorranskými červy. "Den na prokletí" je druhou knihou skvělé série Válka s Chtorr. Opět se setkáme s hlavním hrdinou, poručíkem Zvláštních jedno-tek James E. McCarthy v době, kdy se lidstvo (spíše zbytek) částečně vzpamatovává z řady epidemií a pokouší se vzdoro-vat invazi nepřátelské civilizace, jejímž cílem je přetvořit ekosystém Země na vlastní podmínky. Na počátku knihy se opět ocitáme v táboře Alfa Bravo, kde James spolu s dalšími podnik akci na odchycení tří živých červů pro další výzkum. Po této akci je spolu s Dukem převelen do Oaklandu, kde se nejprve účastní vědecké konference o červech a poté jako pozorovatel náletu vrtulníku na obrovské chtorranské sídliště. Jednotlivé nálety jsou sice úspěšné, ale červi stavějí svá obydlí rychleji, než je armáda stačí ničit a situace je stále horší. Při návratu se vrtulník pilotovaný další známou z první knihy Lizard Tirelliovou setká s neznámým růžovým oblakem prachu a je nucen nouzově přistát. Během čekání na pomoc posádka objeví další formy chtorranského života, hlavně tzv. chlupáče, s nimiž se lidé pokusí navázat kontakt. Čtenář zde také "zhlédne" část importovaného potravního řetězce obsahující rozličné (převážně odporné) druhy.
    Kromě samotných bojových akcí proti červům jsou v knize i kapitoly týkající se osobního života hlavního hrdiny a jeho vztahy k ostatním lidem, k matce, k Lizard, vzpomínky na dětství, setkává se se svým bývalým kamarádem Tedem působícím v telepatických jednotkách atd. Je zkrátka sympatické, že to není žádný superman (umí i brečet). Myslím se, že tato kniha v ničem nezaostává za knihou "Věc pro lidi" a věřím, že autor vydrží i ve zbývajících dílech.
    Vřele doporučuji.
* * * * * Pavel Koten David Gerrold, Den na prokletí, And Classic 1996

Kalibán
    Nejdřív jsem se díval na tu knížku s nedůvěrou, protože známe ty dvojice, kdy slavný kolega propůjčí jméno nesmyslu. Mé rozpaky se ještě zvýšily, když jsem četl na záložce knihy, že knihu napsal jakýsi Roger MacBride Allen (Ikarie nás na nové autory moc nepřipravuje, že) s Asimovovou spoluprácí. Pak jsem se ale snažil oprostit od předpojatosti a podívat se na knížku zblízka.
    Text na začátku knihy má být jakýmsi výňatkem z historické učebnice. Nezapůsobil na mne dobře. Nikde jinde se metoda výňatku neopakuje, výňatek sám je polopatistický, nudný a vysvětlení v něm nevěrohodná. Autor zdaleka nedosáhl účinku obdobných výtažků v Nadaci (ať už to psal Allen nebo Asimov). Děj se dál rozvíjí podobně jako u Asimovových robotických prací. Knížka je v podstatě detektivkou. Stane se zločin, vyšetřovatel ne nepodobný Baleymu, s robotem podobným Daneelovi se zamotávají do vyšetřování, ve kterém opět velkou roli hrají tři nesmrtelné zákony robotiky. To vše na pozadí politické hry o život a smrt planety. Zločinec je nakonec vypátrán v závěru, který už se dá tušit pěkných pár stránek dopředu, ale opět v asimovově stylu. Příjemné je, že autor se zamýšlí nad zákony robotiky nově, jinak, než jsem dosud u Asimova četl, přidává čtvrtý zákon a sadu nových třech zákonů. Děj je zasazen do asimovových kulis, do doby po zániku Solarie. Nepamatuji si přesně, ale vcelku asi odpovídá „daným reáliím“. První půlka knihy je možná rozvleklejší, ale je to asi i tím, že Kresh vlastně čeká na nějakou další událost, čtenář čeká s ním. Kresh není rozhodně tak živý jako Baley.
    Záporem knihy je její nedotažení do konce. Zločin byl sice vyřešen, ale autor zbytečně rozehrál popis politických problémů. zatímco Baley vyřešením zločinu vyřešil i politický problém, Kresh se zastavil po dopadení pachatele a autor už neukázal, co se dělo dál. A nevyplynulo to ani jednoznačně z předchozího, čtenář si nemůže odvodit, co vyluštění záhady znamená pro obyvatele planety. Spornou by se mohla zdát otázka vzniku gravitonického mozku, který je dokonalejší než klasický pozitronický. Vzhledem k tomu, že problémy na planetě jsou víceméně místní, neprojeví se jejich důsledky nijak výrazně v celkové historii. Dá se tedy předpokládat, že nakonec z masové výroby gravitonických mozků pro celou Galaxii sešlo a tím se dá vysvětlit, proč o nich není v klasické sérii zmínka. Nesmyslem se mi zdá doba rozpadu ekosystému planety, která je stanovena na sedmdesát pět let. Prakticky nic se o ekosféře nedozvíme dříve, než jsme postaveni před fakt, že se hroutí. Neškodil by sem tam náznak problémů už předem. Pak by se snad dala krátká doba něčím zdůvodnit.
    Obálka pěkná a přitom nepodbízivá, úprava na úrovni, chyb jsem si nevšiml.
* * * 1/2 VP Roger MacBride Allen, Isaac Asimov - Kalibán, Knižní klub 1997

Jednou větou

Harry Harisson - Místo, místo, více místa Zoufalý výkřik manželky zápasníka sumo.
Robert Silverberg - Stroj času Velmi vědecky pojatá, 30-ti stránková příručka o výměně baterií u digitálek.
John Wyndham-Kukly,Midwichské kukačky,Pavučina Přírodopisné eseje známého biologa.
Jiří W. Procházka - Hvězdní honáci Erotická příručka pro kosmonauty vycházející pod patronací časopisu Udělej/Urob si sám.
Simon Hawke - Hledač Pro ty z vás, kteří se chystají nastoupit k ženijním jednotkám Hvězdných sil.
Greg Bear - E.O.N. (Eroticky orientovaní násilníci) Zvrhlé praktiky organizace založené markýzem de S...)