Zprávy z vesmíru II
V roce 1995 pořídila americká vojenská družice Clementine 1,6 miliónů fotografií Měsíce. Analý-za těchto snímků vedla k velmi překvapivému zjištění. Jak nedávno informovali zástupci Pentagonu, na Měsíci existuje velké jezero zamrzlé vody. Nachází se na dně dvojitého kráteru South Pole/Aitken v oblasti jižního pólu Měsíce. Tento kráter o průměru 2500 km a hloubce 8 km je doposud největším známým im-paktním kráterem ve Sluneční soustavě. Podle zpráv z druhé ruky by mělo jít o jezero o velikosti Balatonu. Pentagon odhaduje, že množství vody v kráteru je takové, že by stačilo na pokrytí potřeby kolonizace přinejmenším na 500 let. Vědci se domnívají, že vodu na Měsíc mohly dopravit komety, jejichž jádra jsou tvořena směsí vodního a dalších ledů (možná až z 90%). Důvodem, proč se voda v kráteru uchovala a neby-la rozložena slunečním zářením na molekuly kyslíku a vodíku je skutečnost, že kráter se nachází v oblasti věčného stínu a navíc jeho vysoké valy chrání jezero i před rozptýlenými fotony. Spolupráce NASA a Pen-tagonu by měla pokračovat vypuštěním dosud nejdokonalejší měsíční sondy Lunar Prospector letos v září.
Modernizace HST.
Posádka raketoplánu Discovery STS-82, který odstartoval 11. února, provedla druhou servisní návštěvu u Hubbleova kosmického teleskopu (HST). Během čtyř výstupů posádka vyměnila 2 staré přístroje za 2 nové a dále také pokusně vyměnila jeden z palubních záznamníků a jeden gyroskop za novou generaci těchto zařízení. Pokud se obě části osvědčí, při další misi budou vyměněny i zbývající. Z vědeckých přístrojů byl vyměněn Goddard High Resolution Spectrometer (GHRS) a Faint Object Spectrograph (FOS). Novými přístroji jsou Space Telescope Image Spectrograph (STIS) a Near Infrared Camera and Multi Object Spectrometer (NICMOS). Přístroj STIS by měl zajistit HST schopnost pořizovat unikátní spektroskopická data. Jeho dvoudimenzionální detektory by měly nashromáždit až 30x více spektrálních a 500x více prostorových dat než je schopen současný spektrograf na HST. Využití se předpokládá hlavně při studiu superhmotných černých děr. NICMOS by měl umožnit zisk informací o hustých centrech galaxií a seskupení hvězd. Skládá se ze 3 kamer a bude pracovat v blízké infračervené oblasti spektra v rozsahu vlnových délek mezi 0,8 a 2,5 mikrometru.
Život na Marsu? (II.)
Britští vědci oznámili, že nalezli další důkazy o existenci života na Marsu v dávné minulosti. Jednak analyzovali už známý meteorit ALH84001 (viz. ZA č. 14) a jednak další meteorit pocházející z Marsu EETA79001. V obou nalezli objekty, které považují za fosílie dávných mikroorganismů. Na rozdíl od ALH84001 je EETA79001 velmi mladý meteorit - jeho stáří je odhadováno na 180 miliónů let, což je v měřítku Sluneční soustavy velmi nízký věk. Tento meteorit vážící 7,9 kg byl také nalezen v Antarktidě a to sice v roce 1979. Z Marsu byl vymrštěn nárazem komety nebo asteroidu před 600 000 lety.
Naopak tým vědců z Ohio State University dospěl k závěru, že domnělé fosílie mirkoorganismů v meteoritu ALH84001 jsou ve skutečnosti pouze "chlupatá" zrna magnetitu a byla vytvořena geologickými procesy v horninách při teplotách kolem 800°C. Nejsilnějším argumentem proti možným pozůstatkům života v tomto meteoritu je jeho stáří, které je odhadováno na 4,5 miliardy let, což je doba, kdy se planeta Mars teprve formovala a je velmi nepravděpodobné, že se zde v té době nějaký život (i v té nejprimitivnější podobě) mohl vyskytovat.
Objeven optický protějšek gamma záblesku.
Gama záblesky patří k největším současným záhadám ve vesmíru. Už více než 25 let jsou registrovány satelity na oběžné dráze. Jedná se o záblesky vysoce energetických fotonů, které jsou rozloženy izotropně po celé obloze. Většinou trvají od 1 do 100 sekund, ale byly registrovány i záblesky s delším trváním. K objasnění tohoto fascinujícího jevu by mohla přispět identifikace gamma záblesku s nějakým objektem pozorovaným ve viditelném světle. Italsko-holandská družice BeppoSAX detekovala 28. února 1997 jeden takový záblesk trvající 80 sekund. Za necelých 21 hodin poté byly pozemskými teleskopy pořízeny první snímky dané oblasti ve viditelném světle. V dalších dnech následovaly další snímky. Zjistilo se, že v oblasti chybového boxu gamma záblesku se nachází rychle slábnoucí objekt, který byl identifikován jako galaxie. Je velmi pravděpodobné, že tato galaxie bude optickým protějškem gamma záblesku, což by potvrdilo hypotézu, že se tyto jevy odehrávají mimo naší Galaxii, v kosmologických vzdálenostech. Navíc sonda BeppoSAX zjistila z této galaxie i slábnoucí rentgenové záření. Ovšem, na vysvětlení procesů vedoucích k tomuto obrovskému uvolnění energie si musíme ještě počkat.
Galileo u Jupitera.
Sonda Galileo pokračuje ve své misi a přináší nám stále nové údaje o fantastickém světě Jupitera a jeho měsíců. Ukazuje se, že Ganymed, Europa, Io a Kalisto jsou naprosto odlišné světy, které pravděpodobně vznikly a vyvíjely se podle odlišných scénářů. Na povrchu Ganymeda byly objeveny stopy nedávné tektonické činnosti. Byl také vytvořen model tohoto měsíce, který předpokládá, že Ganymed má tvrdé, skalnaté jádro obalené vrstvou hornin a ledu, na které plave silnější vrstva "teplého" ledu a ta je pokryta tenkou studenou ledovou kůrou. Měsíc Europa má na svém povrchu ledový obal připomínající Arktický oceán na Zemi. Tento obal je hustě pokrytý sítí různorodých zamrzlých trhlin, které se táhnou všemi směry a různě se křižují. Exobiologové se navíc domnívají, že pod silnou vrstvou ledu by mohla být tekoucí voda a s ní i možnost existence mimozemského života. Měsíc Io je označován za ráj vulkanologů, přestože na jeho povrchu panuje doslova peklo. Obrovské sopky vyvrhují množství materiálu a zaplavují povrchu proudy lávy, což má za následek velmi rychlé změny terénu. Naopak měsíc Kalisto je v podstatě mrtvé neaktivní těleso. To je viditelné na jeho povrchu, který je, na rozdíl od ostatních měsíců, hustě pokryt množstvím impaktních kráterů. To dokazuje nepřítomnost vulkanické, tektonické nebo vodní aktivity. Celá mise by měla být podle původního plánu ukončena v prosinci letošního roku, ale pokud budou přístroje na sondě v pořádku, je naplánováno prodloužení mise o další dva roky, se zvláštním zaměřením na měsíce Europa a Io.
k ZA 16
na Vesmírnou Odyseu
k ZA