Společné lety - podruhé k Miru

Ladislav Pátek

 

    

    Po prvním úspěšném spojení amerického raketoplánu Atlantis s ruskou orbitální stanicí Mir bylo hlavním úkolem druhého spojení doprava nového spojovacího modulu DM na oběžnou dráhu. Modul se stal trvalou součástí družicového komplexu - prodloužením modulu Kristall.
    Hlavním účelem celého zařízení o průměru 2200 mm o délce 700 mm je vytvořit přistávací můstek pro raketoplány, které tak mohou zůstat v bezpečné vzdálenosti od slunečních panelů obklopujících tělo stanice Mir. Sluneční baterie modulu DM jsou umístěny na dvou panelech: jeden z nich - RSA- byl kompletně vyroben v Rusku, druhý - CSA - má na ruské konstrukci osazeny americké sluneční články, jaké se připravují pro mezinárodní kosmickou stanici.
    Start raketoplánu Atlantis byl předběžně stanoven na polovinu listopadu 1995, ale mezitím se objevily problémy na stanici Mir. V modulu Kvant 1 došlo k poruše chladícího okruhu, a přepnutím na záložní okruh, se nedal použít primární okruh regenerace vzduchu. Záložní systém s patronami měl kapacitu do konce listopadu. Naštěstí se posádce Miru podařilo netěsnost chladícího okruhu během dvou dnů opravit.
    Raketoplán Atlantis tedy vzlétl ke svému 15.letu - STS 74 - 12.listopadu 1995 s pětičlennou osádkou - 4 Američané, 1 Kanaďan - na palubě. Půldruhé hodiny po startu otevřela osádka nákladový prostor a začala oživovat spojovací modul DM. V této práci pokračovala i druhý den letu.
    Hlavním bodem programu třetího dne letu bylo přemístění modulu DM, pomocí kanadské ruky, z nákladového prostoru na americký spojovací modul ODS.Celá operace proběhla hladce.
    Čtvrtý den letu se stal dnem spojení, které netrpělivě očekávala posádka stanice Mir - ruští kosmonauté Gidzenko a Avdějev a západoevropský kosmonaut Reiter. 15 km od stanice velitel Cernan převzal ruční řízení Atlantis a zahájil přibližovací manévry. Přitom při pilotáži neviděl na spojovací prstenec na modulu DM a musel spoléhat pouze na záběry televizní kamery umístěné uprostřed poklopu průlezu modulu DM. Přesto bylo spojení perfektní. Trvalo však ještě 2,5 hodiny, než se mohly posádky setkat v modulu DM. Jakmile skončil oficiální ceremoniál, změnili se všichni jeho účastníci ve stěhováky. Atlantis dopravil k Miru celkem 968 kg nákladu - 275 položek. Zpátky na Zemi vezl 371 kg - 195 položek. Dále bylo na stanici dopraveno 596 kg pitné vody a jídla a 65 kg vzduchu. Z nákladu putujícího zpět na Zemi bylo jen 20 kg výsledků výzkumů. Zbytek tvořila nepotřebná nebo porouchaná zařízení. Stěhování trvalo plné dva dny.
    Šestý den letu po večeři se obě posádky rozloučily a definitivně uzavřely průlezy mezi oběma tělesy. Ještě celou noc letěly společně. Teprve ráno 18.listopadu došlo k odpojení Atlantis od Miru. Raketoplán se vzdálil 160 m od stanice a v této vzdálenosti ji dvakrát oblétl. Při tom osádka Atlantis pořizovala fotografickou dokumentaci stavu stanice Mir. Teprve poté se raketoplán začal definitivně vzdalovat.
    Osmý den letu byl určen standardním přípravám raketoplánu na přistání. O den později bylo počasí na Floridě výtečné, takže raketoplán využil již první příležitost k návratu. Přistál 20.11.1995 po osmi dnech letu. Už 3.5 hodiny po přistání se začalo s přípravami raketoplánu na další společný let.
 
k ZA 16
na Vesmírnou Odyseu
k ZA