Napsali o nás
Václav Pravda na začátku svého komentáře výsledku hlasování podzimní porady mluví o posuzování věci s chladnou hlavou, leč jeho následující expresivní vylíčení katastrofických prognóz není rozhodně prosto emocí. Svou pochopitelnou nespokojenost s vítězstvím Spišské Nové Vsi bohužel maskuje za »objektivní« vylíčení nekompetentnosti hlasujících a následné zkázy ještě neuskutečněného Parconu. Částečně ho omlouvá to, že líčí události, které má z druhé ruky, a dá se očekávat, že mu byly jeho kolegy z Avalonu vylíčeny patřičně barvitě. Přesto bych rád přidal svůj pohled na »rozhodnutí proti zájmům fandomu« a »bezohlednost vůči řadovým členům«, čehož jsem byl svědkem (osobně mi v hodnocení chybí ještě populární »zrada národních zájmů«). Úvodem bych ještě rád předeslal, že jsem se vzhledem k tehdy nejisté budoucnosti SF&F Workshopu (který vždy působil v celé republice, a tudíž mě štve jeho označování jako »brněnský workshop«) hlasování zdržel a v minulém hlasování jsem, popuděn Neffovými řečmi o Ústí jako sázce na jistotu, hlasoval pro Chotěboř. Pokusím se tedy podat objektivnější svědectví o podzimním hlasování a jeho výsledcích. Slovenští fanové o úvahách kandidovat u příležitosti právě desátého ročníku Tatraconu mluvili už předloni, a proč se rozhoupali k činu, až když došlo k potenciální kolizi termínů Parconu a Tatraconu, je jejich věc. Nic však nebránilo Avalonu požádat o přerušení porady a pokusit se na místě dohodnout s oponenty na kompromisním řešení. Čas v ten okamžik ještě hrál pro ně, zatímco při pozdějších snahách se už myšlenka Parconu na Slovensku ujala a výsledek tomu odpovídá. Také s egoistickými zájmy kandidátů klubů to nebylo tak horké, zaznamenal jsem nejméně dva případy, kdy hlasující oznámili své osobní sympatie Slovensku, ale jako reprezentanti názorů klubu hlasovali pro Chotěboř. Myslím si, že větší motivem než podzimní plány na letní dovolenou byl pocit, že si slovenští přátelé zaslouží Parcon jednou pro změnu u nich (o jejich cestě do »zatraceně daleké« Chotěboře či Ústí se Václav Pravda ve svém příspěvku »nějak« zapomněl zmínit nebo už jsme jenom Český fandom?). Také svou roli sehrálo kulaté výročí Tatraconu, to nelze popřít. Protože jsem loni již poněkolikáté jel na Slovensko jen s platným občanským průkazem a nevím o ničem, co by mi v tom zabránilo letos, musím Pravdovo strašení nutností mít pas odmítnout jako nepravdu. Také při pohledu na mapu bývalé federace se ukazuje, že ku příkladu z Ostravy to s tím rozdílem vzdáleností není tak dramatické (o Bratislavě či Košicích nemluvě). Při pohledu na cenu účastnického poplatku ve Spišské Nové Vsi se argument o nutnosti spousty peněz jeví také jako trochu přehnaný (cesta se ovšem opravdu prodraží).
V demokracii se prostě stává, že zvítězí ten, kdo získá sympatie hlasujících (a může to být i ten, kdo vypadá jako slabší a získá si tím většinu), ovšem neschopnost poražených přijmout prohru a jejich následné utvrzování se v prohnilosti systému se nepovažuje za důstojné.
Ještě k reakci na můj přípěvek v IK 12/96. Nadále považuji odepsání Akademie dokonce už před prvním ročníkem za nekonstruktivní, tedy vzhledem k Akademii, abych tu nekonstruktivnost definoval přesně (nepředložené řešení rovná se žádné řešení a to je u mě pohodlnost). Srovnání s Oscary je tendenční, i ceny americké filmové akademie neměly v začátcích takovou publicitu jako dnes a nejsem si vědom, že by její členové rozhodovali na základě nějakých odborných posudků a jejich rozhodnutí je často právě filmovými odborníky kritizováno za neobjektivnost a konvenčnost (stojí také za zmínku, že je zde hodnocena i hudba přes existenci odborných hudebních cen, zatímco fanziny objektivně k SF patří a hodnotí se i cenou Hugo). Když už používáme toho Oscara, jeho hodnocení také nikdo nezruší kvůli průměrným konzumentům béček, i když je jich víc než »chytrolínů« z akademie, leč návštěvnost nominovaných filmů roste a konzument je tak vychováván (věřím, že existují i fanové, kteří si teď všimli nenápadných Engerlingů). Co se týče pomoci novým autorům (ne začínajícím, a i to slovo novým bylo v relativizujících uvozovkách) pro někoho může být novým (= nově objeveným) autorem i např. J.Mostecký, vítěz v kategorii povídka. Nejsem si vědom, že by byla CKČ kýmkoli opuštěna kvůli Akademii, a nevím, kde se bere ta vševědoucnost o tom, že obojí špatně skončí.
Nevím také o jediné aktivitě, které by Fandom nepodal pomocnou ruku, byl-li o to požádán (že není všemocný, neznamená, že je nemocný). A v mých očích jsou si rovni zástupce starého klubu fungujícího dnes spíše jako mariášový se zástupcem nadšeného hyperaktivního mladého klubu (jeden má zkušenosti a druhý nadšení).
K nepochopeným bodům desatera: bod 3 o výhodnosti občasného separátního jednání (bez přítomnosti největších remcalů) považuji za velmi konstruktivní, ale nesmí se pasivně čekat, až někdo takovéto řešení navrhne. Přiznávám, že bod 4 o šestém smyslu prezidenta fandomu je spojen s těžko vysvětlitelnými metafyzickými zážitky, prostě jde o intuitivní používání autoritářských prostředků v pravý čas a na pravém místě a to tak elegantně, že si to málokdo uvědomí. Bod 5 hovoří jednoduše o tom, že Fandom i to málo prostředků, které má k dispozici, často hodlá utratit s velmi lehkým srdcem za značně abstraktní věci (např. za oblíbenou registraci značky Parcon). Bod 10 je skutečně spíše do počtu (desatero zní lépe než devatero).
Ještě bych rád uvedl na pravou míru tvrzení o SF&F Workshopu: To, že se na jeho draconské valné hromadě našli jedinci ochotní obětovat své pohodlí (a často i rodiče) pro obecný prospěch workshopu, svědčí o životaschopnosti myšlenky, kterou by bez této aktivity žádná infúze ze strany Fandomu stejně neudržela při životě. Přesto musím Radě Fandomu poděkovat za faktickou podporu v předchozích letech (mimo jiné i dotaci 20.000,-Kč v roce 95). Také musím rozhodně odmítnout tvrzení, že by bylo při snahách workshopu o oficiální dotace něco zanedbáno. Vzhledem k tomu, že jsem osobně viděl materiály Jama Oščádala (oceněného Ludvíkem dříve, než za deset let), zpracované s pečlivostí jemu vlastní, lze snad konstatovat, že to bylo uděláno dobře, ale ti úspěšní to udělali lépe (ač už si pod tím »lépe« představíme cokoliv). Profesionály neopovrhuji, ale pro mě hlavní rozdíl mezi nimi a amatéry spočívá jen ve snazší penalizaci za neprovedenou práci, kvalita však bývá u nadšeného amatéra často vyšší než u rutinovaného profesionála, a to i za kapitalismu, takže to řazení do »starých struktur« bych si vyprosil (navíc ta profesionální agentura se líp rýmovala).
Trochu konstruktivity závěrem: což takhle upravit myšlenkovou mapu a časový plán tak, aby šlo předestřít některou vizi již na blížící se jarní poradě a ne až v létě na Avalconu (s jistotou, že špičky Fandomu se budou tou dobou dovolenkovat na Parconu)?? Koneckonců o nápravě Fandomu se mezi »mladšími« fany nezávazně diskutovalo právě na loňské jarní poradě a rok utekl a kromě sugestivních otázek o tom, jak by dopadl mytický manažer fandomu (samozřejmě, že špatně, a tak to raději nikdo nezkusí) se nestalo nic. Marvin
P.S.: Hledá se seriozní manažer Fandomu. Zn.: Razítko a plné moci mu budou předány nejpozději do týdne od nástupu. (A proč ne, v pravomocích rozhodně problém není.)
Stačí za 1 hlas 150 Kč?
Ve fandomu se občas rozpoutá nějaká ta lítá polemika a většinou mě nechává chladným. Lidé si odříkají každý své a pokračují vlastními vytyčenými cestami, málokdy se co změní. Pokud tedy na poslední diskusi reaguji, činím tak, jelikož se mne tento předmět sporů také dotýká, ale zároveň si nemyslím, že bych čemukoli prospěl nebo dokonce přispěl k nějaké změně.
FAKTEM je, že přisouzení Parconu Spišské Nové Vsi považuji za velmi nešťastné. Do značné míry totiž neguje snahu fandomu po jakémkoli „zviditelnění“, které stojí například za aktivitami kolem Akademie. Parcon takto daleko znamená, že tam „vlažní“ fanové nepojedou a vůbec ztratí zájem. V Ikarii mu bude asi také věnován menší prostor, než kdyby byl uprostřed Čech, čímž se účinně zneviditelníme. Evidentní je to třeba i u ceny CKČ; přijede tam méně autorů, kteří by (snad) mohli být oceněni na pódiu a tedy podníceni k další tvůrčí činnosti. Nemaťme si hlavu nějakým federalismem, loni přišly sloveské příspěvky snad dva, Slováci mají vlastní prestižní (a pokud jsem slyšel, tak i lépe dotovanou) cenu a sborník.
FAKTEM rovněž je, že rozhodnutí Porady SF klubů bylo do značné míry diktováno osobním sobectvím jedinců s naplánovanou dovolenou a starými přátelskými vazbami. Kandidatura Martina Šustera byla ostatně vyslovena tak na poslední chvíli, že si ji snad dotyčný vymyslel až na místě nebo snad bylo vše dohodnuto předem s „Dinosaursko-moravskou koalicí“ a bylo potřeba hlasování co nejvíce uspíšit, aby se to lidem nerozleželo.
FAKTEM ovšem rovněž zůstává, že tohle si Václav Pravda mohl spočítat předem. Porada už jednou věnovala Parcon Slovákům, jen proto, aby ho nemusela dát někomu, kdo se jí nelíbil, a těžko očekávat, že Parcon přiklepne tomu, kdo se Ústečáků veřejně zastával. Václav Pravda zřetelně podceňuje nepřítele v tom, že ho obviňuje ze všeho možného, ale neumí si spočítat, že bude OPRAVDU bít pod pás a to při první vhodné příležitosti.
Václav Pravda je asi zhruba stejně (ne)schopný diplomat jako já, ale podle mého není zrovna dvakrát dobrý stratég. Fakt jeho útoků na Akademii to dokládá. Není asi dvakrát chytré chválit práci Ústečáků a tázat se, co proti nim ostatní mají, a stejnými ústy vzápětí útočit slepencem podivných argumentů na práci někoho jiného. Zlaté pravidlo Zdeňka Rampase „Kdo to dělá, ten to řídí“, by asi mělo zůstat fandomu vlastní, neboč je blbost kibicovat někomu do toho, kam má směrovat svou dobrovolnou práci. To se týká i zmatků s Mloky. Zdeněk byl tím, kdo celá ta léta Cenu Karla Čapka udržoval a propůjčil jí tím prestiž, o kterou se různí kibicové na poradách hádají, jak ji udržet. Je jen logické, že takový člověk má do jisté míry právo s touto cenou nakládat a ti, co se na jejím budování nepodíleli, mu do toho nemají co kecat. Já bych to s tou demokracií ve fandomu nepřeháněl.
Ovšem heslo o dělání a řízení mne vede k mým námitkám. Dělá ještě opravdu ten, kdo řídí? Porada fandomu má právo hlasovat o pořádání Parconů, vkládat se do organizování CKČ a udílet ceny za zásluhy. Zde by se asi hodit Zdeňkův historický exkurs, jak to celé vzniklo. Na Poradě má každý klub jeden hlas. Proč? Celý smysl je v tom, aby mohli fanové organizovaní v klubech oceňovat zasloužilé mezi sebou a pořádat si cony tam, kde jim to připadá příhodné. Podle čeho ovšem určit klub? Zatím se mi zdá, že je to každý, kdo na poradu přijede a zná se s ostatními. Neprokazuje se žádná klubová činnost, počet členů ani nic podobného. Pěkně uzavřená mafie. Bylo by zajímavé, kdyby tam někdo přijel s dvaceti kamarády a prohlásil, že každý z nich má jeden sci-fi klub a je za něj ochoten zaplatit členství. Teprve to by asi vyvolalo velmi rychlou definici klubů ve smyslu tom, že dotyční hlasovat nemohou (nebo možná jedním hlasem). Ostatně i poslední porada je (v Nemesis, díky jí i za to, pozn. IK) vyhlášena způsobem, který rozhodně nezní: Přijeďte všichni, kdo splňujete tyto podmínky...
Porada jako orgán fandomu podle mého zrigidněla a už jí není pomoci, protože nikdo z funkce sám sebe neodvolá, to je zřejmé. Zřejmě se tedy účastníci porady budou i nadále poplácávat po zádech za minulé zásluhy a v zákulisí dohadovat výsledky hlasování předem a s drobnými podrázky (jako že třeba někdo z navržených ten rok slaví jubileum, i když to není pravda). Obávám se však, že tím fandom přijde o kapitál, na němž posledních deset let pracoval. Nová generace po usilovné snaze prorazit tu strnulou stěnu se nakonec vydá po svých. Tak budou o conech hlasovat jiní lidé, než je budou pořádat, což se nemůže conat donekonečna. Také se tím Poradě podaří to, že ztratí možnost radit nováčkům a vůbec koordinovat a ovlivňovat SF dění ve prospěch komunity zvané fandom. Třeba i nezájem Ikarie je podle mne do značné míry způsobem tím, že „s fandomem nic není“. Musíme ještě tak deset let počkat, až budou ceny rozdány opravdu všem dávno zasloužilým a Parcon obšťastní každou slovenskou vísku.
K rozštěpu již v současnosti dochází, poslední Bohemiacon byl tak strašný, že nemohu než soudit, že organizátoři chtějí postupně veškeré scifisty vypudit a spokojit se s hoštěním hráčské komunity, na které se dá trhnout daleko víc, protože herní firmy jsou bohatší a akčnější než vydavatelství. Michael Bronec (zjemnil zr)
Proč jste nedostali Parcon
reakce na článek Jak jsme nedostali PARCON (IK 1/97)
Milý pane Pravdo, vaše články o managerovi Fandomu mne rozčílit nemohly, protože máte v podstatě pravdu. O článku »Jak jsme nedostali Parcon« to však říci nemohu. Vzhledem k tomu, že se oháníte »bezohledností Fandomu vůči svým povinnostem a řadovým fanům« a »zaslepeností vlastními zájmy a pohodlím«, vám musím připomenout několik maličkostí, na které jste ve své »naštvanosti« zapomněl.
Vše se točí okolo překrývajících se termínů uvažovaného Parconu v Chotěboři a Tatraconu. Nezdá se mi zcela logické, že »slovenští kolegové v tom viděli celkem oprávněně hrozbu Tatraconu«, ale mám pocit, že celkem oprávněně předpokládali, že někteří účastníci by rádi navštívili oba cony. Vzdálenost obou míst by to přinejmenším značně ztěžovala, ale budiž, nebylo by to poprvé. Velice se divíte, že pořadatelé Tatraconu se s vámi nehodlali příliš bavit o změnách termínů nějakou dobu po poradě. Nemyslíte, že to možná bylo tím, že právě na toto dohadování slouží porada? Píšete, jestli by »nestálo za to si o tom trochu s našima (míněno z Avalonu) klukama popovídat«. Mám dojem, že při podobných snahách se říká cosi o bychovi a honění. Nějak jsem totiž nepostřehl, že by na poradě byla nějaká snaha z vaší strany, což ostatně sám potvrzujete slovy »kluci měli instrukce trvat na termínu«. Měla by se speciálně kvůli vám konat ještě zimní porada s dalším hlasováním o věcech již odhlasovaných? Spíše by mne napadlo (obzvláště po kolizi termínů v roce předchozím) uspořádat Parcon v nekolizním termínu (možná máte důvody, proč vyhovuje pouze začátek července a ne třeba začátek srpna, ale já je neznám) nebo zvednout telefon a promluvit si s organizátory Tatraconu předem. Patrně by také stačilo uvolnit se na několik hodin z modelářské výstavy a zúčastnit se porady nebo tam alespoň poslat lidi schopné vyjednávat a nikoli pouze trvat na termínu (to jste mohl stanovisko rovnou poslat poštou). Dále bych vás chtěl upozornit na to, že fandom se správně jmenuje Československý fandom a Parcon na Slovensku není věcí zakázanou, ale naopak občas prospěšnou. Je pravdou, že »do Spišské Nové Vsi je to zatraceně daleko« a »znamená to spoustu peněz na cestu«, ale je třeba dodat odkud. Zatraceně daleko je to z Čech, blíže je to z Moravy a ze Slovenska je to téměř »za rohem«. Pokud jste někdy shlédl mapu, tak si možná pamatujete, že z Košic do Chotěboře to není jen příjemná procházka. Možná vás také překvapí, že i na Slovensku existují fanové, kteří se rok co rok vláčí slušnou dálku na Parcon do Čech a také musí jet přes hranice, což je podle vás patrně nepřekonatelný problém pro velké množství fanů. Navíc sám říkáte, že od Parconu v Banské Bystrici »uplynula spousta času«.
Parcon v Banské Bystrici se konal v době porevoluční a v době dělení republiky, což byla doba chaotická a pro všechny zmatená a nezvyklá. Od té doby si lidé již na novou situaci a novou hranici zvykli a vaše argumentování nízkým počtem fanů na tomto conu zavání čirou demagogií. Je samozřejmě jisté, že na Slovensko těžko přijede tisíc lidí jako do Ústí, ale myslím, že ani Avalcon nepředpokládal takové davy (obzvláště proto, že by je nebylo kde ubytovat).
Dále bych vás chtěl upozornit, že na Tatracon jezdí okolo 60 osob, takže váš odhad 20-30 osob je vycucaný z prstu a je zjevně použit jen kvůli efektu.
Souhrnně vzato je váš popis situace skutečně (jak sám přiznáváte) velmi subjektivní, což se dá vcelku pochopit. Velice však pochybuji, že byl psán s »chladnou hlavou«, jak inzerujete v prvním odstavci. Piter
To dá rozum, že pojedu na Parcon do Spiše
Uplynuly necelé čtyři roky od posledního slovenského Parconu v Banské Bystrici a něco se změnilo. Parcon na Slovensku je vnímán jako něco mimořádného, za čím je třeba vidět spiknutí či alespoň nějaké další zájmy.
Protože jsem mezi českými fany nezaznamenal žádný nárůst nacionalismu (vlastenectví jako poslední útočiště darebáků), musím zdroj myšlenkové entropie (blbnutí) hledat jinde.
Václav Pravda například ve svých úvahách píše o nenávisti dinosaurů ke klukům z Ústí, něco podobného naznačuje i Michal. Možná, že jim to tak připadá, ale spíše zaměňují (ne nutně hned vědomě a účelově) hypotetickou antipatii a kritiku Parconu, jak si ho představují a hlavně jak jej realizovali v Ústí.
Nejprve tedy trocha historie
Na podzimní (možná již na jarní) poradě v Březové 1993 kandidují na pořádání Parconu 1994 SF kluby z Ústí a Banské Bystrice. Vítězí klub z BB, jehož členové přesvědčili poradu o svém napojení na společenský a hospodářský život města, další jejich devizou bylo obnovení Tatraconu na počátku prázdnin, který na Parcon bezprostředně navazoval. Ústí se rozhodlo pořádat na konci prázdnin, v termínu, ve kterém chtělo pořádat Parcon, český národní con Bohemiacon s příslibem, že když se osvědčí, budou pořádat Parcon následujícího roku. Bohemiacon dopadl výborně, pořadatelé ještě nosili saka, zahraniční hosté přijeli v hojném počtu a prvnímu pokusu každý rád odpustil pár drobných zaskřípání.
Parcon 1995 se konal v Ústí a až na pár maličkostí kopíroval úspěšnou šablonu loňského Bohemiaconu. Jeho pořadatelé nabyli po loňském úspěchu sebevědomí a mnoha fanům připadalo, že Parcon berou jen jako přívažek ke své na velikost a zisk orientované gamesnické megashow. (Pro stručnost nikoho necituji, ale prolistujte si starší IK.) Já např. jsem se kritiky dopustil (možná netakticky, možná netaktně) již na podiu před slavnostním vyhlašování CKČ, zdálo se mi to mezi fanoušky přijatelné a »takové nějaké« důraznější než rozhovor na chodbě, či článek v IK za dva měsíce.
Na poradu rozhodující o konání Parconu 1996 přijeli kluci z Ústí s tím, že Parcon vezmou, ale jen když ho nebude chtít nikdo jiný. Kupodivu chtěl a zástupce klubu Avalon Vašek Pravda ohlásil pořádání Avalconu a požádal o jeho povýšení na con čes-koslovenského fandomu Parcon. (Neřekl to těmito slovy, jen mně na tomto místě připadlo dobré ozřejmit pojmy.) Parcon v Chotěboři měl od začátku dost velkou podporu, (já např. jsem si představoval, že zapadne do snahy menších obcí vymaňovat se z provincio-nality, která dnes pohlcuje kulturní život okresních i bývalých krajských měst), a jeho schválení bylo pouhou formalitou. Teprve potom byl V. Pravda vyzván, aby poradu informoval o svých možnostech a aby přednesl svou představu Parconu. Čím déle hovořil, tím větší zděšení se rozlévalo sálem, kolektivní čelist fandomu klesala a Ústí se stávalo přijatelnějším. Naštěstí (alespoň tehdy nám to tak připadalo) byl v sále Ondřej Neff a kličkou, ne nepodobnou Talleyrandovu postupu při volbě direktoria, dosáhl revokace hlasování. Parcon bude podruhé v Ústí a Avalcon měl nejprve podobně jako před dvěma roky Bohemiacon prokázat své kvality.
Avalcon proběhl na počátku prázdnin a přesto, že ho od Parconu dělily takřka dva měsíce, poněkud zapadl a podle všeho nepřesáhl v žádném směru parametry lokálního conu okresní úrovně. (Probůh nic proti nim nemám a díky za každý takový, kdykoli to jde, rád se ho zúčastním, první Avalcon ale kolidoval s Tatraconem.) Zatímco Avalcon pouze neukázal, že by se mohl v dalších letech rozrůstat, třetí Bohemiacon (Parcon 96) skončil takřka fiaskem.
Neznám člověka, který by na něm byl spokojen, a to i přesto, že stravování bylo proti předchozím rokům na skvělé úrovni. Ne za vše ovšem mohli pořadatelé. Asi nemohli ovlivnit vedení školy, aby nepovolalo zedníky do části parconských prostor zrovna v době Parconu, či aby gymnázium v Jateční nezaměstnávalo školníka, který by mohl být ozdobou každého panoptika. Koleje byly špinavé a po prázdninách stejně zašlé jako v předchozích letech, ale ne více. Ale ani to, co měli kluci z Ústí zcela ve své režii, nebylo bez chyb. Nemohli (?) za to, že nepřijel žádný zahraniční host formátu Harrisona, Holdstocka, Pratchetta či Sapkovského, ale ani se nepokusili nějak je, či něčím je nahradit. Příliš si již zvykli, že program vzniká okolo hvězd takřka samovolně a Honzou Kantůrkem se vše zaplácnout nedalo. K tomu otazníku v předchozí větě. Terry Pretchett byl podruhé v Praze týden po Bohemia-Par-conu. Asi nechtěl riskovat návštěvu Ústí po loňské ostudě, kdy ho v hotelu zadržovali jako neplatiče, neb pořadatelé zapomněli zaplatit jeho pobyt či alespoň se včas dohodnout s hotelem o způsobu a termínu platby. Možná, že ho děsila představa, že se bude muset přiblížit ke každým rokem umolousanějším tričkům pořadatelů. (Myšleno metaforicky i doslova.) Vyprávět o tom, jak Harry Harrison nedostal oběd, snad již není nutné...
Po dvoudenním nepříliš záživném potulování po chodbách (jedna učebna otevřená jen pro přátelské debaty fanoušků by zvedla úroveň conu na dvojnásobek) se čekalo, zda slavnostní sobotní večer se zcela novou dramaturgií vyváží dosavadní lapálie a ospravedlní výdaje spojené z cestou. Bohužel večer fungoval jen jako rána z milosti všem roky se pomalu tvořícím parconským tradicím. Dramaturgie slavnostního udílení fandomových cen nebyla nová, pokud za novou nepovažujeme žádnou dramaturgii. Heslem večera, nejprve u pořadatelů a pak i u hostů, bylo »mít to už za sebou«. Jedinou novinkou bylo, že se se mnou na pódiu vůbec nepočítalo. Až při psaní tohoto shrnutí mě napadlo, že se pořadatelé jistili, aby se neopakoval loňský rok v podobě nějaké mé nemístné kritiky. Tehdy mi to ale nijak nevadilo, domníval jsem se, že večer v sále Domu chemiků bude společenskou událostí a že alespoň nebudu oddělen od fanoušků v hledišti. Předal jsem své podklady Ondřeji Neffovi a začal si užívat slavnostní večer z pro mne neznámé perspektivy. Pořadatelé bohužel včas neřekli všem účinkujícím proč (a že vůbec) je budou volat na pódium a tak jsem tam musel občas přece jen naběhnout sám a brát Petru Konupčíkovi Ludvíka určeného IA.
Na poradě o konání Parconu 1997 byli dva kandidáti, Avalon a podle mě ještě váhající slovenské kluby pořádající Tatracon. Parcon by se asi konal v Chotěboři, leč hlavní pořadatel Avalconu VP, který se nemohl porady zúčastnit, stejně jako loni ignoroval kolizi s Tatraconem a jeho zástupce neměl pro tento případ instrukce. (Pro případ, že to někomu nedochází, je drobný rozdíl, když s hlavním slovenským conem koliduje okresní Avalcon a když celofandomový Parcon.) Protože s termínem Avalconu nebylo na poradě možné hnout (z důvodu, který svědčí rozmachu, s jakým byl plánován, o týden později nevaří školní jídelna) a Tatracon byl již nasmlouván na svůj tradiční termín, koná se letošní Parcon ve Spišské Nové Vsi a navazuje na Tatracon.
Příště, bude-li zájem, mohu sáhnout do vzdálenější historie fandomu a porad SF klubů, kde se tu vzaly (ve světě tuším nic takového není obvyklé) a co bylo jejich původním účelem. Zdeněk Rampas
k ZA 16
k Publicistice
k ZA