O zlém Rašínovi
Rašín, který panství obdržel jako odměnu za věrnost prokázanou císaři. Dlouho si však majetku neužil, zemřel v roce 1638. Panství po něm zdědil jeho syn Karel Rudolf Rašín, hrdina naší pověsti.
Rašínové byli rodem chudým, a tak se Karel Rudolf snažil vyždímat ze svého panství co nejvíce. Hned po převzetí panství sesadil městské úředníky v čele s purkmistrem a začal porušovat stará privilegia města Chotěboře. Měšťanům zabíral pozemky nebo jim je vyměňoval za horší a nutil chotěbořské dokonce i robotovat. Měšťané byli též nuceni Rašínem kupovat pivo ve vrchnostenském pivovaru, z čehož povstal spor, který řešili královští místodržící.
V Chotěboři obýval Rašín starou tvrz, předchůdkyni dnešního zámku, na které se obklopil početným služebnictvem. Jeho oblíbenou zábavou byly projížďky po městě kočárem, na jehož kozlíku sám seděl, rychlostí na tehdejší dobu šílenou. Při jedné z jeho bláznivých jízd zahynulo dítě, které nestačilo včas utéct před spřežením řítícím se od náměstí směrem ke tvrzi. Matka dítěte, která vše viděla, začala v pláči Rašínovi spílat. Rozzuřený Rašín popadl bič a nebohou matku ubičoval k smrti. Než vydechla naposled, Rašína proklela. Podle její kletby neměl po smrti nalézt v hrobě klidu. A to se také stalo.
Hned po Rašínově smrti se začaly v Chotěboři dít hrozné věci. Když odbila půlnoc, zjevilo se u východní strany tvrze podivné spřežení. Tři páry bujných koní černých jako uhel, kterým z nozder šlehaly plameny, táhly za sebou černý kočár. Kočím tohoto povozu nebyl nikdo jiný než sám Rašín, oděný také v černém. Celou hodinu projíždělo spřežení městem i po okolí a vydávalo takový hluk, že vzbudilo skoro celou Chotěboř. A tohle strašné divadlo se opakovalo noc co noc.
Chotěbořští dlouho přemýšleli, jak se přízraku zbavit. Nejprve uprosili kněze, aby se pokusil spřežení zastavit. Sami si pak připravili meče, kterými chtěli setnout Rašínovu hlavu, a tak jej zničit.
O půlnoci, jakmile se začal ozývat hřmot řítícího se kočáru, vystoupil kněz na cestu, připravil si monstraci a odvážní chotěbořští občané si přichystali meče. Zanedlouho se již objevil strašidelný povoz. Kněz pozvedl monstraci proti zjevení a pak už stačil jen uskočit. Kočár se přeřítil ještě větší rychlostí než jindy a přítomní zaslechli mrazivý Rašínův smích.
Druhý den vyhledali zoufalí měšťané hvězdopravce, který jim poradil, že kočár může zastavit jen člověk, jenž se narodil při stejné konstelaci hvězd jako Rašín. Pak už stačí jenom setnout Rašínovi hlavu a bude od přízraku navždy pokoj. Člověka, o kterém hvězdopravec hovořil, se skutečně podařilo nalézt. Byl jím sladovnický pomocník, v celém městě známý rváč a opilec, který se rád uvolil přízrak zlikvidovat.
Přesně o půlnoci se postavil doprostřed cesty vedoucí od tvrze. Za chvíli se objevil kočár. Řítil se hroznou rychlostí proti němu, když tu najednou prudce zastavil. Sladovnický pomocník máchl mečem a Rašínova hlava se skoulela do nedaleké studánky. Kočár s bezhlavým tělem zmizel v dáli a už ho nikdy nikdo neviděl. U studánky, ve které zmizela Rašínova hlava, se po tři noci objevoval ohnivý pes, který žalostně vyl. Pak se však již více nevrátil.
Podle rukopisu z počátku našeho století.
k ZA 16
k Chotěboři
k ZA