Rezervovaně.
    Simak u nás nevychází poprvé, ale jedno prvenství s touhle knížkou získal. Byla první, která se mi od něj nelíbila.
    Profesor Maxwell se vrátil na Zemi z křišťálové planety, na kterou se dostal náhodou při teletransportu, a zjistil, že už je měsíc po smrti. Jeho kopie (originál) se totiž vrátila již před měsícem a za podivných okolností zahynula. Profesor dostal na planetě úkol - nabídnout Zemi a společenství civilizací dalších planet znalosti vymírající supercivilizace křišťálové planety. Jenže všechno se proti němu spiklo a jen pomoc starých přátel a nové přítelkyně mu umožní postavit se nepřízni osudu, lidí i nepřátelské civilizace kolečkářů.
    Simak se příliš nevytáhl. Nevěrohodná kombinace moderního světa s cestami časem se světem goblinů, trolů a vil. V popisu křišťálové planety a jejích obyvatel se Simak vyjadřuje poeticky jako Bradbury. Samotné postavy jsou humorné (možná spíš směšné), ale humor chybí. Ani napětí jsem nepocítil, snad jen zmatek. Předpokládám, že když někdo úředně prohlášený za mrtvého přijuchá domů, policie, úřady a novináři ho properou skrznaskrz a nespokojí se jen s povšechným výslechem (policie a úřady) nebo s nevěrohodným vyčkáváním u domu Maxwellova přítele (novináři). V knížce je spousta zbytečností. Vzhledem k malému rozsahu se zde jen mihnou bez nějakého vlivu na děj. Jejich přítomnost je spíš na škodu. Třeba přítomnost goblinů a trolů. Kdyby knížka byla plná humoru, bylo by to asi něco jiného, ale takhle mám jen pocit pachutě v očích (jazykem nečtu, že), protože ze sci-fi detektivky s časovými prvky (nebo snad z fantasy s magickým předmětem) se stalo něco podobného dortu, který spolu kuchtili pejsek a kočička. Postavy jsou příliš ploché, možná s výjimkou Maxwellovy nové přítelkyně, ale u ní by šlo jen o fyzickou neplochost. A to ještě také není jisté.
    Kromě všeho mě už štvou hrdinové, kteří na desáté stránce potkají tu pravou - inteligentní, sympatickou, pohlednou, s dobrým postavením a ještě takovou, která se do hrdiny hned zamiluje. V životě se to nestává, aspoň podle mých vlastních zkušeností. Takové nejsou. Podotýkám, že bydlím v Praze.
* * * VP Clifford D. Simak - Rezervace Goblinů, Laser 1997

Zajezděte si a zastřílejte
    Předností gamebooků z dílny Livingstonea a Jacksona je pestrost. Námětů, druhů soubojů a parametrů hrdinů. V této knihře má vaše postava své životy a vaše auto své „pancíře“, můžete se prát, střílet z kulometu nebo raketami, sypat za svůj bourák hřeby nebo lít olej. Nemusím asi moc vysvětlovat, o co se tu jedná. Hlavní hrdina - ty, má za úkol něco podobného jako hrdina Zelazneho Aleje prokletí. Tady to znamená projet s po zuby ozbrojeným autem zničenou zemí, vyhnout se gangům a lupičům (nebo je zlikvidovat) a vyměnit s obyvateli jiného města léky za benzín.
    Mám pár výhrad - plastikovou hadici bych měl ve výbavě vozu každopádně, stejně tak páčidlo. Nemusel bych je tedy někde hledat. V jednom případě po mně chtěl někdo 200 kreditů a ačkoliv se to přímo nabízelo, neměl jsem možnost nabídnout něco jiného. Ale to jsou jen drobnosti.
* * * * VP Ian Livingstone - Fantom ulice, Perseus 1996

Pár by se mi jich hodilo
    Zamáčknul sem si do hlavy doďák. Jo ten, co tříbí mysl, přímo do klávesnice sype jeden bezvadnej fórek za druhým a vybírá takový slova, že čtenář pláče dojetím. Pak jsem si ho pro jistotu zase vyndal, abych vám nepřivodil závislost na mých literárních pokusech, protože jak známo, i obdivu moc škodí.
    Svět je v rozvratu, velké státy se rozdrobily na malé státečky, muslimské náboženství na postupu, zločin je běžná věc, operace měnící muže na ženy a naopak jsou normální, za pár kiamů si můžete pořídit elektronickou osobnost pouhým zacvaknutím příslušného modulu do slotu na vaší prodrátované hlavě. A na něj ještě můžete navěsit dodatkové moduly například se znalostí svahilštiny. V prostředí úzkých uliček gheta se pohybuje jak ryba ve vodě Mahríd. Život je v pohodě do té doby, než se připlete k problému. Problém roste, až se stane ohrožením Mahrídova života. Pod touto hrozbou je Mahríd donucen ke spolupráci s vládcem gheta a dokonce si nechá zadrátovat mozek. Jeho protivníci jsou nebezpeční a spoléhat se jen na své přírodní vybavení by byl hazard se životem. Po detektivní práci, hodně promíchané pitím, drogami a sexem, se konečně Mahríd dostane k cíli, vlastně k víc cílům. Ale nečeká vás nějak dobrý konec příběhu, protože za všechno se platí. Zvlášť v tom světě, který nás doufám nečeká.
    Dobře psaná sci-fi detektivka s výraznou hlavní postavou z rodu Lew Archera a Phila Marlowa. Vedlejší postavy rovněž stály za povšimnutí. Spád děje i dobré kulisy. Čtěte!
* * * * 1/2 VP George Alec Effinger - Když přitažlivost selže, Polaris 1997

Jen pro panice a panny
    Těšil jsem se na počteníčko, ale byl jsem zklamán. Z 12 povídek jich totiž minimálně 6 u nás už vyšlo aspoň jednou. Je pravda, že z nich čtyři jsou dobré až vynikající (Sestup na Zemi, Když..., Trenažér, Robot, který chtěl vědět). Stejně ohodnotit se dají (nevyšlo už také?) Vesmírné krysy z VVV (vojenská parodie ve stylu Billa) a Slavná první slova (o vynálezu umožňujícím odposlouchat inspiraci slavných osobností dějin). Jako průměrné až dobré bych označil Zločin a Milton oněmělý, jako slabší až průměrné pak zbytek.
    Pokud je čtenář harrisonovský panic, neudělá chybu, koupí-li si tuhle sbírku. Pokud už ale některé povídky polaskal, doporučuji zajít do některého veřejného domu a sbírku si pro chvíli potěšení jen půjčit. Snad nic nechytíte a vyjde to každopádně levněji.
* * * VP Harry Harrison - Galaktické sny, Návrat 1997

To je rodinka
    Knížka začíná skvěle. Čtyři Rodovy děti stříhají ve známé hře kámen-papír-nůžky. Líbí se mi představa, jak se ze zaťaté pěstičky stává kámen, místo roztažené dlaně se plácá papír na konci paže a místo prstů vztyčených ve V se leskne dobře nabroušená ocel nůžek. Další pokračování už není tak skvělé. Nebo je, ale já to nedovedu ocenit, protože se to celé motá kolem víry, církve, náboženství, mnichů a tak. A jak už jsem někde psal, mám k těmhle věcem averzi. Nakonec jsem se překonal, protože naštěstí Rod je rozumný nevěřící chlapík.
    Pod vlivem agenta z budoucnosti se chce opat, nejvyšší hlava Gramaryjské církve, odtrhnout od římskokatolické církve. Uvrhne tím zemi do nebezpečí občanské války. Je podporován několika odpadlými lordy, kteří nezapomněli králi Tuanovi omezení svých pravomocí. Ale Rod, Gwen, jejich děti a hlavní představitel řádu sv. Vidicona s pomocí svých přátel zase situaci zvládnou.
    Kvalita 7. dílu nijak výrazně nepoklesla, ale přece jen na mne působí určitá únava. Naštěstí Polaris nechrlí jeden díl za druhým. Taky ve mně asi zůstala pachuť tématu a všiml jsem si i několika překlepů, chyb a nelogičností. To nebývalo! Ubylo úsměvných detailů a legrace vůbec.
* * * 1/2 VP Čaroděj kacířský - Christopher Stasheff, Polaris 977

Malí?
   Nemám rád knížky motající se kolem církve, náboženství a bohů. A tak jsem nedůvěřivě koukal na další Zeměplochu. Musím se ale Pratchettovi omluvit, podezíral jsem ho zbytečně. Jeho kritika církve boha Oma, která zneužila své moci, je trefná. Takže líbilo. Nesmějete se sice na každé stránce, alespoň ne napoprvé, ale humor tu je. A najdete tu hodně hlubších myšlenek, tohle téma asi ani Pratchett nemůže vzít na lehkou váhu. O ději nemá cenu nic vyprávět, stejně si všichni tuto knihu přečtete. Jsem přesvědčen, že ano. Nebo snad nevíte, co dělá inkvizice se zatvrzelými hříšníky?
* * * * * VP Terry Pratchett - Malí Bohové, Talpress 1997

Není to marné
    Člověk už prostě od Pratchetta čeká srandu. Malí bohové až zas tak legrační nebyli, gejzírem gagů neoplývá ani jeho sci-fi STRATA. Sem tam Vás potká smích, ale častěji to bude jen úsměv. Myslím, že autor zůstal někde na půlce cesty mezi dobrou sci-fi a dobrou humornou sci-fi, což sice pochopitelně není tak špatná pozice, ale jedno nebo druhé by bylo lepší. Zajímavé je, že v Zeměploše sice lidé umírají, ale je jich málo a děje se to nějak nenápadně, zatímco tady jsou hrdinové poměrně povedenými zabijáky.
    Kim Aradová, planetární technik, se chopí životní výzvy, opustí práci s výstavbou planet a vydá se na cestu za tajemnou Plochou Zemí, v doprovodu dvou mimozemšťanů. Postupně zjistí, kdo Plochou Zemi, obraz Země skutečné, vytvořil. Zjistí i něco, co by snad ani raději nevěděla a co z ní udělá trochu jinou Kim Aradovou. To je sice neurčitě řečeno, ode mne se ale nic víc nedozvíte. A to ani nejsem spřízněný s Fučíkem.
* * * * VP Terry Pratchett - Strata, Magnet Press 1997

Cesta ještě více krve.
    Konečně jsme se dočkali závěru (závěru?) příběhu Jiřího Kulhánka. Původně jsem měl v úmyslu si knížku pošetřit, ale spád děje mi to nedovolil. Kromě toho jsem si vůbec nebyl jistý, jak příběh dopadne a hnalo mě to řádky dál a dál, abych to zjistil.
    V porovnání s prvním dílem došlo ke změnám ve stylu. Původně občasný komentář Toho druhého se změnil v regulérní (a vtipný) dialog, do kterého se občas ještě přimíchá učící se počítač saladinu. Hrdina se dál vyvíjí, dokonce překoná i svoji arachnofobii. Autor se klidně zbavil i Jonáše, ačkoliv si vůbec nejsem jistý, zda se v nabízejícím se pokračování příběhu náhodou ještě hrdinové nesetkají. Hrdina Maxmilian se ale trochu vzdálil tomu, s čím je člověk ještě schopen se ztotožnit a tak se více přiblížil nereálným hrdinům akčních filmů.
    Je skutečně neuvěřitelné, co všechno Max vydrží a z čeho všeho se vylíže. Jednomu ale nevěřím. Jsem ochoten připustit, že se dá vydržet omlácení, popálení, postřelení atd., to neznám, ale po svých zkušenostech musím říct, že tříštění skloviny pomalu v každé bojové scéně je už příliš silné kafe. Zase je pravda, že prostředí vychovává poměrně rychle a tak mi autoamputace nohy nepřijde nemožná. Řekl bych jen, že náhoda Maxovi přeje nějak víc okatě, viz několik zázračných výstřelů. Připadá mi také, že trochu zhloupl. Každou chvíli na něco zapomene, něco nedomyslí. Například vzdát se pomoci supertanku mi přišlo hodně hloupé a nestálo to za ten efekt, kdy se přecejen objevil v boji. Určitě by stálo za to, koordinovat útok s výzbrojí, kterou ovládl počítač saladina. Gesto na závěr, kdy se po vzoru westernových a fantasy hrdinů vydává na dlouhou cestu sám, je taky těžko pochopitelné. O tom, že výdrž upírů je až neuvěřitelná, jsem se zmiňoval už minule.
    Proti prvnímu dílu bych tedy mírně ubral na hodnocení. Nic to ale nemění na faktu, že Kulhánek píše skvěle. Ponechal si slušně otevřená vrata pro pokračování, to se mi líbí.
* * * * VP Jiří Kulhánek - Cesta Krve / Cynik, United Fans 97

Nepřátelte se s potravou červů!
    Třetí pokračování ságy o boji lidstva proti Chtorranské invazi.
    James McCarthy tentokrát nebojuje jenom proti červům, ale i proti lidským odpadlíkům, kteří chtějí s útočníky spolupracovat. James je jednou skupinou zajat a na vlastní kůži poznává, že spolupráce není možná, že vztah lidí a červů není rovnocenný. Autor prokládá děj popisem tzv. výcviku módů, který hlavní hrdina prodělává a který má vést k lepšímu využití lidských schopností v boji s invazí nepřátelské civilizace. Myslím, že to velmi dobře přispívá ke stupňování napětí. Celá kniha je opět skvělá a s klidným svědomím jí dám 5 hvězdiček.
* * * * * Pavel Koten David Gerold - Zlost tiší pomsta, And Classic 1997

Čí jatka to budou?
    Čtvrtý díl začíná opět v akci, tentokrát se McCarthyho týmu podaří objevit velmi zajímavou věc, která by mohla dát odpověď na otazku, kde se bere na Zemi chtorranská flora a fauna. Ovšem díky zákulisním manipulacím, které si lidé neodpustí bohužel ani v takovéto krizové situaci, je jeho tým nechán bez podpory a je ohroženo uchování těchto vypozorovaných poznatků. V další části knihy je zorganizována velká vědecká výprava do oblasti obrovského zamoření v Brazílii, která je poslední šancí lidstva zjistit něco, co by mohlo přispět k potlačení invaze. Při hodnocení knihy musím použit stejná slova, jako u předchozích dílů. Prostě i tento díl je, podobně jako celá série, skvělý.
* * * * * Pavel Koten David Gerold - Čas pro jatka, And Classic 1997

Co je malé, to je hezké
    Další příběh z cyklu Zeměplocha se tentokrát odehrává z větší části v Omnii, což je země, kde vládne církev boha Oma. Blíží se čas objevení nového proroka. Om si vybere novice Brutu.
    Bruta je prostý chlapec, který se nejraději věnuje pěstování melounů. Má jednu zajímavou vlastnost a to sice skvělou paměť. Omnie je ve válce s Efebe. Odtud pochází kacířské myšlenky o tom, že Zeměplocha není koule jak hlásí církev, ale je placatá a podepírají ji 4 sloni stojící na zádech želvy, která kráčí vesmírem. Efebe je státem filosofů. Zastánci nové teorie mají krásné heslo: "A přece kráčí!". Prostě Terry Pratchett nás opět skvěle baví. Výborná je například teorie o vztahu orla a želvy, nebo skutečnost, že všemocný bůh Om je proměněn do jednooké bezmocné želvy a nemůže se z této podoby dostat. Více toho prozrazovat nebudu, přečtěte si sami - nebudete litovat.
* * * * * Pavel Koten Terry Pratchett - Malí bohové, Talpress 1997

SCI-FI
    Hrdinka Lillith se probouzí po desítkách let na palubě mimozemské lodi, která ji zachránila spolu s dalšími lidmi, kteří přežili jadernou válku a devastaci Země. Jenže i na tuto informaci musí počkat. Mimozemšťané všechny drží odděleně a zkoumají je, hledají pochopení lidí. Lillith se učí, nejdříve jen zbavit se strachu z cizinců, pak i dalším věcem a dovednostem. Mimozemšťané jsou genetičtí odborníci, čehož chtějí využít pro zkřížení lidské rasy s jejich a znovuosídlení Země. Lillith je po spoustě testů a zkoušek vybrána jako vedoucí první probuzené skupiny. Jenže lidé nejsou schopni spolupracovat a závěr není nijak optimistický.
    Knížka je nejen postavená na nápadu, ale zároveň je mistrně napsaná. Pasáže hledání porozumění mezi Oankali a lidmi, stejně jako popisy Lillithiných duševních stavů jsou výborné. Tuto knížku bych zařadil po bok Sturgeonovým Snícím diamantům a Víc než člověk, Silverbergově Umírat v nitru a Herbertově Bariéře Santaroga. Podle toho vypadá i hvězdičkování. Polaris chystá i další díly, je na co se těšit.
* * * * * VP Octavia E. Butlerová - Xenogenesis: Úsvit, Polaris 1997

Skutečně Speciál
    Ikarii Speciál jsem si koupil až nějakou dobu po vyjití, protože na stáncích se moc neobjevovala a neohřála. Takových speciálů by mohlo vycházet víc. Za 35 Kč tolik pošušňáníčka! Čekal jsem něco shnilého, ale ani 50 letech od prvního zakrojení do fláku masa van Vogtova příběhu nezměnilo nic na jeho chuti. Maso příběhu je stále čerstvé, libové, ale šťavnaté, autor ho dobře propekl a okořenil. Člověk lituje, že ho není víc.
    Svět řídící se fuzzy logikou a nearistotelskou filozofií je díky důmyslným přípravám vydán napospas vetřelcům z hvězd. Jenže je tu jeden hák. Hrdina. Na něj se pak napichuje jedna příhoda za druhou, z několika lidských nepřátel crčí krev, bitevní pole na Venuši je plné tatarských bifteků z nelidských nepřátel. Nakonec je porce spořádána bez potřeby zažívací sody a na jazyku neutkví žádná pachuť. Tuhle baštu má na svědomí pan Šéfkuchař!
* * * * * VP A. E. van Vogt - Svět Non-A, Ikarie Speciál, Mladá fronta, 1997

Janičáři
    Těšil jsem se na další válečnou SF z pera Jerry Pournella. A ...? Nezklamal jsem se.
    Oddíl žoldáků čekajících na smrt v posledním zdrcujícím útoku Kubánců je na poslední chvíli zachráněn mimozemšťany v jejich talíři. Musí se smířit s tím, že na Zemi se už nikdy nevrátí a musí přijmout úkol - zajistit pěstování surinomazu, drogy, kterou si jejich zachránci tak cení. Hlavním hrdinou je kapitán Rick Galoway, poměrně nezkušený voják, kterého jeho podřízený sesadí z velitelské funkce a vyžene od oddílu. Jenže Rick si za pomoci jednoho vojáka a Gwen (opuštěné dívky pilota UFO) vede v neznámém feudálním světě daleko lépe než zbytek oddílu, byť po zuby ozbrojený. Získá spojence a vede je k vítězstvím válečným i diplomatickým. Celá planeta se musí připravit na nadcházející období spalujících veder, takže pod Rickovým velením nakonec dojde i ke střetu s jeho bývalou jednotkou. Jenže kromě přežití je čeká ještě jeden velký úkol - pěstování surinomazu. Politická situace v Galaktické lize ale ovlivní i rozhodování, zda vůbec drogu pěstovat. Je Rickovo rozhodnutí správné? Má dost informací?
    Živé postavy, dobré kulisy i zápletka, pádící děj a mne osobně těšící působení lidí víceméně ze současnosti zrovna v zaostalé zemi. Podobné úvahy mě baví už od doby, kdy mně při dějepisu napadlo, jak by to dopadlo s Evropou a husitským hnutím, kdyby se k němu přidala jednotka ozbrojená znalostmi taktiky a hlavně pár kulomety. Z obálky zmizel ohyzdný proužek ! Hurá !
* * * * 1/2 VP Jerry Pournelle - Janičáři, United Fans 1997

Svět nazíraný jinak
    Po neustále překládaných kolejích se pohybuje obrovité město. Život jeho obyvatel je podřízen jedinému úkolu, udržovat se v blízkosti optima. Co se stane, když se člověk od optima vzdálí, co to optimum vlastně je a spoustu dalších vědomostí se postupně dozvíte s hlavním hrdinou Helwardem, členem gildy průzkumníků budoucnosti. Jenže ani svět kolem města ani město samo nejsou neměnné a tak se rutinní přesun města mění v zápas o přežití. Helward nabírá zkušenosti a postupně chápe víc a víc, ale není připraven na setkání s jiným chápáním světa.
    Bohužel konec knížky mi přijde uspěchaný a dost dobře ho nechápu, takže pokračovat dál nebudu a z hodnocení musím něco ubrat. Nedovedu si ani představit velikost města, které má uživit a zabezpečit cca 400 lidí a přitom se má pohybovat na kolejích. I když jinak jde o skvělý nápad ve výborném provedení.
* * * * VP Christopher M.Priest - Převrácený svět, Laser 97

Jednou větou