Start raketoplánu vlastníma očima
Devět - osm - startujeme hlavní motory - pět - čtyři - tři - dva - jedna - zážeh pomocných motorů a vzlet raketoplánu Atlantis!
Výše uvedená slova oficiálního komentátora NASA zněla mým uším jako rajská hudba. Bylo 12. ledna 1997, čtyři hodiny a sedmadvacet minut po půlnoci místního času, když se z vypouštěcího komplexu v Kennedyho kosmickém středisku vydal na cestu do vesmíru raketoplán Atlantis STS-81.
Vzhledem k tomu, že cílem tohoto letu se stala ruská stanice MIR, bylo startovací okno pouze sedmiminutové. Proto byly plánované přestávky v odpočítávání poněkud delší než obvykle. Ani si nedovedete představit, jak člověku spadne kámen ze srdce, když se odpočítávání za stavu T mínus devět minut rozběhlo definitivně. Kontrolu nad misí od tohoto okamžiku přebraly počítače a jen hloupá technická závada mohla nesčetné davy dalších přihlížejících připravit o fantastický zážitek.
Poslední sekundy před startem. Desetitisíce lidí upřeně hledí ke startovací rampě, kde se na první pohled vůbec nic neděje. V útrobách kosmické lodi se ale už naplno rozbíhají turbočerpadla, hlavní počítače jsou na spadnutí, napětí vrcholí. Spolu s oficiálním komentátorem odpočítáváme poslední vteřiny. 9-8-zážehová sekvence hlavních motorů-6-5-4-3-2-1-zapálení přídavných motorů a START!
Oslnivý záblesk a z oblaku prachu, ohně a kouře se k jasné obloze majestátně zvedá Atlantis. Překvapivě rychle nabírá rychlost a výšku. Je nejhlubší noc, přesto je kolem tolik světla. Na ohnivém pilíři se za burácení všech pěti motorů raketoplán pomalu stáčí k severu a za sebou zanechává mohutnou stopu ze spálených pohonných hmot.
Obrovská ohnivá koule postupně slábne a mění se ve slabou hvězdičku. Díky mimořádně jasné obloze jej máme možnost sledovat přes sedm minut, než přestal být pouhým okem pozorovatelný. Hledíme k černé obloze poseté hvězdami a jen oblak kouře nad vypouštěcí rampou a komentátor oznamující úspěšný start připomínají, co se tu vlastně před několika minutami stalo.
k ZA 16
na Vesmírnou Odyseu
k ZA