Däniken nebo Ruz?
Nedávno jsem uskutečnil jeden ze svých snů - vidět na vlastní oči trosky velkých civilizací Střední Ameriky. Ruiny slavného města Mayů Palenque na mne zapůsobily stejně mocným dojmem jako kdysi na francouzského cestovatele M. Pessela.
Název města je španělským výrazem pro palisády. Původní mayské jméno není známo, snad jím bylo Na Chan - Město hadů. Ruiny města leží na samém jihu současného Mexika, v „revolucionářské“ provincii Chiapas. Nejkrásnějšími dominantami jsou tzv. Chrám Slunce, Palác vladaře, Chrámy kříže a listového kříže (pojmenované podle ornamentů na střešní části a Chrám nápisů (podle desky tvořené 620 hieroglyfy). Chrámy jsou umístěny na vrcholcích stupňovitých pyramid. Největšího rozkvětu dosáhlo město v 5. až 8. Století. V 10. Století bylo ze záhadných důvodů opuštěno. To však není jediná záhada této lokality. Nejznámějším „oříškem“ je hrobka v Chrámu nápisů.
Co je tak zvláštního na hrobce umístěné v nitru pyramidy Chrámu nápisů?
Odpověď je jednoduchá, ale přesto šokující. Jedná se o jedinou zatím známou
hrobku v předkolumbovské Americe, umístěnou tímto způsobem. Zatímco egyptské
pyramidy sloužily jako hrobky vládců, středoamerické nikoliv. Vždy byly
pouze (?) základnami chrámů. Není divu, že takový nález vyprovokoval spoustu
teorií, dohadů a spekulací, mnohdy velmi divokých. Už příběh objevení krypty
je jak vystřižen z nějaké pulp-fiction.Objevitelem hrobky je mexický archeolog Ruz Lhuillier. Všiml si, že podlaha Chrámu nápisů je, na rozdíl od ostatních budov v Palenque, tvořena kamennými deskami, z nichž jedna má navíc po krajích několik otvorů, utěsněných opracovanými kameny. Po zvednutí desky byla pod podlahou chrámu nalezena chodba, vedoucí do nitra pyramidy. Chodba a schodiště byly ucpány sutí, jejíž odstranění trvalo čtyři plné dvou- až tříměsíční sezóny. Když byla suť konečně v roce 1952 odklizena, byly u „dna“ schodiště nalezeny kostry pěti mladých mužů a jedné dívky, obřadně obětovaných, a trojúhelníkové masivní dveře. A za nimi...
„Zdálo se, že je to veliká kouzelná jeskyně, vytesaná v ledu... jako třásně obrovské opony tu visely nádherné festony stalaktitů. A stalagmity na zemi vypadaly jako krůpěje vody roztékající se svíce. Místnost připomínala opuštěný chrám. Po jejích stěnách kráčely štukové sochy... podlahu téměř úplně zakrývala ohromná, zachovalá deska s reliéfy...“ A.Ruz
A právě tato deska, těžká téměř 5 tun, o rozměrech 2,2 x 3,8 m, a obsah sarkofágu, který kryla, jsou příčinami „Dänikenovské“ senzace.
V sarkofágu byla nalezena kostra muže, starého asi 40 až 50 let, vysokého 173 cm. Průměrný vzrůst Mayů byl tehdy kolem 150 cm. Na kostře se nepodařilo tehdejšími prostředky kvůli špatnému stavu kostí vlivem vlhkosti prokázat deformování lebky a pilování zubů, prováděné v dětství u příslušníků vznešených rodů. Ihned byla volná půda k dohadům o evropském či mimozemském nebo Atlantském původu pohřbeného vládce. A ještě více prostoru ke spekulacím nabízely výjevu z reliéfu na víku sarkofágu. Dejme slovo Dänikenovi: „Na kresbě vidíme sedící mužskou postavu s předkloněným trupem, v poloze řidiče. Jeho vozidlo by dnes každé dítě označilo za raketu. Na předku zahrocený trup přechází přes podivné prohlubně, podobné nasávacím otvorům, rozšiřuje se a z jeho konce šlehají plameny.“
A.Ruz, objevitel této hrobky, a s ním řada maylogů, vidí, určitě též díky
možnosti porovnání s množstvím dalších mayských artefaktů, něco úplně jiného.
Především je nutné „číst“ reliéf svisle. Po obvodu desky jsou hieroglyfické
znaky, mezi nimi i znaky kalendářní, určující životní data panovníka 655-694
n.l. „Základna rakety“ se změní na, v mayské symbolice běžnou, tzv. masku
božstva země, jakousi hranatou tvář s obnaženými zuby. Tato maska bývá zobrazována
též jak polyká lidské bytosti a symbolizuje návrat všeho živého do půdy.
Naopak „špice rakety“, „Mayský kříž“, je obecným zobrazením života, věčného
koloběhu a návratu jakožto kukuřičného klasu. Na vrcholu stylizovaného posvátného
kukuřičného klasu sedí quetzal, posvátný pták Mayů. A postava „pilota“,
při pohledu z nohou sarkofágu, je pololežícím zpodobněním boha kukuřice,
který bývá zobrazován jako mladík, zároveň vyjadřující lidský úděl - svázanost
se zemí pohled k nebi. Vědomí vlastní nesmrtelnosti a touha po věčném. Kolem
těchto hlavních obrazců jsou rozmístěny další drobné symboly, např. mušle
- smrt, kukuřičné zrno, popř. klas - zrození, život. Antro-pologické výzkumy
v 80. letech na nalezené kostře prokázaly úpravu lebky v dětství - přesně
podle místních zvyklostí.Moje záhadofilská dušička chvíli lituje, ale chtě nechtě se nechá přesvědčit erudovanými názory A.Ruze, jeho kolegů a tím co její nositel viděl na vlastní oči. Nelituje dlouho. Po chvilce zasnění zjišťuje, že skutečnost je mnohdy romantičtější a tajuplnější než nejdivočejší představy. A nerozluštěných záhad zbyly spousty. Příště se vypravím třeba do Peru...
k ZA 17
na Fantastické Teorie
k ZA