Invaze valonu do Ústí
Na cestu zpátky jsme přibrali ještě Chlupa. Většinu doby jsme prostáli na chodbě vlaku v družném pohovoru a popíjení se Zebrami. Úspěšná akce byla zakončena v Chotěboři v restauraci Na růžku.
Ubytování : Po zkušenostech z loňska jsme obsadili buňku na koleji a vytvořili si tam vlastní Hrad Amber. Půldenní intenzivní větrání stačilo k tomu, aby teplota klesla na přijatelnou hodnotu a pokoj se dal použít k původnímu účelu - překonání těch několika hodin bezvědomí.
Občerstvení : V baru se objevilo lahvové pivo, takže člověk měl důvod se tam občas i zdržet, respektive posedět s kamarády na přilehlých schodech. Ústecké restaurace na standardně dobré úrovni, bohužel si majitelé ještě nezvykli, že se zavírá až s odchodem posledního hosta. Obědy a večeře nám opět uvařili v 10. školní jídelně. Člověk si pošmáknul, jediným problémem byly ty nekonečné fronty až ven (kluci z Avalonu, nevíte, kdo je vytvářel??).
Kamarádi : Avalon, Zebry, Amberzine, holky z Budějic, Martin Koutný, pořadatelé a spousta dalších známých - ti všichni vytvářeli typicky příjemnou conovou atmosféru.
Program : Jak už napovídá předchozí bod, tentokrát pro mě nebyl program tím hlavním, proč jsem na Bohemiacon přijel. Něco jsem ale přece jen navštívil, takže aspoň pár poznámek. Postavit con prakticky jen na zahraničních hostech a vyplnit s nimi všechna volná místa mi nepřipadá jako nejšťastnější nápad. Otázky při besedách se musí zákonitě opakovat, zvláště v případě, že autor u nás vydal jen jednu knížku (Haldeman).
Organizátorům (pardon, Marku Dobešovi) se opět podařilo vybrat k promítání film, který nedá odpočinout divákově bránici a ostatním smíchovým svalům. Jak to ti Američani dělají, že se jim daří točit takové kvalitní snímky??
Finále Riskuj jako vždy sqwěle zorganizované Martinem a podpořené vysokou úrovní znalostí soutěžících.
A co invaze, jako hlavní téma? Nějak jsem si nevšiml, že by tvořila hlavní náplň conu, jak nám pořadatelé tvrdili.
k ZA 18
k Reportážím
k ZA