blahopřeji Vám k uspořádání dalšího vydařeného ročníku AVAL„ONU. Nicméně mi dovolte, abych se úvahou vrátil k některým jeho aspektům. Nebyl jsem přítomen na všech akcích (ostatně při třech paralelně běžících akcích ve dvou různých budovách to dokáže málokdo), a tak nemohu úplně zobecňovat mé poznatky a dojmy, ale přece jenom mi jedna odlišnost letošního ročníku proti loňskému připadala nepřehlédnutelná: zatímco na ročníku 96 byly jednoznačně v převaze bloky vzdělávací / naučné (s jednosměrným tokem informací přednášející ==> posluchači), na ročníku 97 významně vzrostl podíl bloků diskusních (s obousměrným tokem informací hlavní řečník <==> publikum). Abych ozřejmil, co mám na mysli, nabízím k porovnání špičkové akce obou typů: přednáškové jako loňský Hyperion Caroly Biedermannové či Star Trek Pavly „Boy“ Kratinové a diskusní letošní Psychohistorie Václava Fořtíka či Star Trek Jana Pavlíka. Jak skvělé akce, a jak odlišné ! Nevím ovšem, zda to letos byl organizační záměr pořadatelů nebo následek indispozice speakerů nebo výdobytek publika, jen se skřípěním zubů tolerovaný organizátory a přednášejícími (v tom případě sorry !). Této tendenci se poněkud vymykal sobotní večerní blok s názvem „Sex ve SF ...“. Výběr tématu považuji za vynikající, samotný průběh za nešťastný. Snad to bylo umístěním pp. Neffa a Kantůrka na „řečniště“. Tvrdím, že Ondřej Neff je hvězdná osobnost české sci-fi a dokáže fundovaně hovořit na jím vybrané téma, a jsem ochoten připustit, že Jan Kantůrek má rovněž významnou pozici v české sci-fi (i když osobně jeho žánru nefandím) a dokáže mluvit a mluvit na libovolné téma zřejmě libovolně dlouho, avšak tehdy v sobotu večer jsem měl dojem, že oba pánové k danému tématu (připomínám: sex ve SF) nechtěli nebo neměli co říci. Takto pak blok nevyšel ani jako naučný, kdy by posluchači seděli, ani nedutali, a dychtivě hltali moudra přednášejících, a naneštěstí ani jako debatní - diskusi totiž zlikvidovali O. Neff (silou své osobnosti) a J. Kantůrek (záplavou řečí).
Osobně jsem se na blok „Sex ve SF ...“ těšil a sliboval jsem si od něj zejména dvě věci: jednak zveřejnění dalších „kanálů“, kde se lze k tomuto žánru dostat; jednak kontakt s dalšími zájemci o tento žánr. A v koutku duše možná i třetí: že nakladatelé a autoři zjistí, že o žánr je poptávka značná, a začnou se činit. Ale ouha - trojí zklamání ! Nové zveřejněné kanály žádné, velký sál plný posluchačů, ale jak poznat, kdo z nich se o věc opravdu zajímá, a jak poznat, kdo o tom něco ví ??!! A výsledek: kdo by hlavní speakry poslouchal (a bral by je vážně), musel by nutně odejít v přesvědčení, že sexu v SF a české zvlášť je habaděj, na fandom se hrne sex ze všech stran a o nášup nikdo nestojí.
Pokud i u Vás převládá mínění přibližně charakterizované předchozím výrokem (kurzivou), pak se může-me v klidu a pohodě hned tady rozejít. AVAL„ON 97 byl príma, příště přijedeme zas, keep up the good work.
Pokud naopak je mezi Vámi někdo, kdo se (shodně se mnou) domnívá, že český fan zas až tak moc cestiček, jak se dostat k sexu ve SF, nemá, a že je to škoda, a že by nebylo marné na toto téma alespoň rozpoutat diskusi, v tom případě mám návrh: Jste-li ochotni vyhradit tomuto tématu určitý prostor na stránkách Zbraní Avalonu, velmi ochotně bych napsal článek (bude-li zájem, i několik) s názvem přibližně „Sex v hávu SF“.
Takže co Vy na to ? E. Kocourek
Pokusím se zde vysvětlit, co si představuji (a naopak, co si nepředstavuji) pod označením „sex ve SF“:
- Tak předně, pohlavní styk za účelem rozmnožování nemá se sexem nic společného (tedy, něco snad ano, ale není to ono ...). Odstrašující příklad: William Tenn, Venuše a sedmero pohlaví, kde se celých 70 tragických (exotických, poměrně akčních) stránek omílá pohlaví a rozmnožování, ale o sexu ani slovo.
- Stejně jako v „běžné“ SF existují vedle sebe různé (dnes již poměrně přesně vymezené) směry, od (např.) přímočaré space opery (např. Bullard z vesmírné patroly), přes (např.) málo akční (nicméně rovněž skvělá !) díla Asimova, sofistikovaná (leč pro mne nestravitelná) díla Aldisse, až po (např.) japonskými tvůrci populari-zovaný cyberpunk, stejně tak lze odlišné a vymezitelné, definovatelné směry vysledovat i v oblasti „sex ve SF“. A stejně jako vyznavač akčních vesmírných stříleček bude skřípat zuby (nebo usínat ?) nad poklidně filosofují-cícm Clarkem, tak i já si připadám ošizen při četbě Normanova Goru, kde muži sice mají nad ženami veškeré pravomoci, ale z jakýchsi podivných důvodů je nikdy nepoužijí (na rozdíl od J. Kantůrka nespadá umístění ženy do pytle s velbloudím trusem do mé představy sexu). Takže, připadám si ošizen a jdu se podívat po vhodném ekvivalentu space opery, tedy vesmírné střílečky (zde možná vhodněji „stříkačky“ ?) se vším všudy. Mám obrovské štěstí a nacházím - Urotsukidoji ! Ano, toto je klasika žánru - teď už jen naučit se japonsky.
- Stejně jako v běžné SF, ani v oblasti „sex ve SF“ nezáleží na konkrétních rekvizitách, konkrétních akcích a (dejme tomu) kontaktech, ale na atmosféře. Jak a čím ji navodí, to už je věc schopností autora a citlivosti publika. Jedna z mých nejoblíbenějších stříleček je „Sealed orders“ (dejme tomu „Zapečetěný rozkaz“), kde se ani jednou nevystřelí (jakož se neuplatní ani žádná jiná forma násilí). Obdobně v Michenerově (téměř generačním) románu „Space“ (tedy „Vesmír“) vznikne sexuálně dusná atmosféra po pouhém (pouhém !!) prohlášení Cynthie, jaké že jsou její záměry se sedmi astronauty. Přitom splnění těchto záměrů je od počátku nepravděpodobné a po celých zbývajících (v románu detailně popsaných) 15 let k němu nedojde (alespoň máme-li věřit hlavním hrdinům).
- A nakonec okrajové jevy: pohlavní styk za účelem ekonomického a politického povznesení lidstva bych měl správně vyloučit stejně, jako výše zmiňovaný styk za účelem rozmnožování. Ale když tomu „účastníci“ propadnou tak, že (téměř) zapomenou na původní záměr ... To za sex rozhodně považuji, ostatně posuďte sami - jde o „Blue Danube“ (volně přeloženo „Na krásném modrém Dunaji“).
k ZA 18
k Publicistice
k ZA