Dracon 1997
Dokonce se mi podařilo odjet vlakem ve dvě hodiny, takže jsem na místo dorazil dříve než jindy. Cestou jsem po propátrání vlaku od posledního vagónu až k lokomotivě až v prvním nebo druhém kupé objevil Pavla K. a BVera z Amberzinu. Tomáš nikde. V Brně jsme usoudili, že nejchytřejší bude nejdřív nakoupit v sámošce, abychom se z hotelu nemuseli vracet. Nebylo to nejchytřejší. Obtěžkáni jídlem, pitím, Zbraněmi jsme málem do hotelu neprošli. Až ke dveřím se totiž táhla kroucená silná fronta čekajících. Počítače. Uggrhrrhgrrgrrrrr!
Zatímco předloni ani loni jsem nezaznamenal žádné problémy, letos systém haproval. Počítače stávkovaly a jediná fronta postupovala zoufale pomalu. Žádná cedule, kam mají jít předem přihlášení a nenahlášení, se neobjevila, ani když se počet fungujících počítačů rozrostl na tři. Fronty se přelévaly, teplo v kabátu rostlo a s ním se zmenšovala moje trpělivost. Uznejte, že padesát minut je skoro moc. Obsluha „mého“ počítače mi nepřišla nějak zvlášť zběhlá v obsluze, zejména při zápisu nepřihlášeného Jana Kantůrka. Co mě šokovalo, bylo, že přednášející Jan Kantůrek, ozdoba a „táhlo“ conů PLATIL PLNOU CENU! Přednášející by věru měli mít vstup, případně ubytování zdarma!
V pokoji jsem shodil komplet oblečení a smyl pot ve sprše. Nevím, jak se sprchoval Tomáš, který dorazil až večer, ale kohoutky byly zase prohozené! (Viz reportáž Bohemiacon.) Propocenou košili nahradilo tričko propagující Parcon 2000 v Šumperku. Už si nepamatuju, s kým vším jsem se bavil, ale bylo jich hodně.
Slavnostní ukončení 13. ročníků Draconu zamezilo případným problémům s třináctkou. Nebylo nic moc. Z pátečního programu jsem neabsolvoval nic. A je to venku. Ta nezodpovědnost vůči čtenářům ZA! Ta sobeckost získávání nesdělitelných zážitků mimo přednáškové síně! ALE! Já si to zaplatil a kromě toho se něco dozvíte od Pavla. A co se nedozvíte, dobře vám tak.
Neviděl jsem tedy ani přednášku o znovuoživení artušovského mýtu Leonida Křížka, ani trendy v české fantastice Egona Čierneho, ani kosmonautiku Tomáše Přibyla, ani J.Vaňka, T.Pelecha a další. Škoda. Zato jsem byl s Jolanou, Tomášem a dvěma neidentifikovanými jedinci na diskotéce v Pyramidě. Pil jsem v Santonu, pil jsem v Pyramidě, pil jsem v Santonu. To už zase na růům párty s O.Neffem, V.Ríšou a pár dalšími, kteří byli někdy kolem čtvrté vystřídáni banskobystričáky. Úplně pod vlivem jsem provedl názornou demonstraci postupu psychologa amatéra při svádění dívek. Tedy jedné. Postup jsem konzultoval nahlas s přihlížejícími a měl, dle mého názoru, jisté dílčí úspěchy. Sedmá ranní nás rozehnala do postelí. Každého do vlastní, z čehož měl radost především Pavel Koten, který byl na své posteli obtěžován dvěma opilci, usnuvšími mu u nohou.
Kolem desáté jsem provedl první pokus vzbudit se. O dvanácté druhý, částečně úspěšný. Jenže hlava mě bolela tak, že jsem ze čtení Zeměplochy musel uprchnout zpět na pokoj. Ve tři jsem už konečně vstal. Ale bolení mě nepustilo. Zřejmě nebylo původu alkoholického, protože tak silný tah to zase nebyl. Požádal jsem proto Magrátu (Danu - 2. vicemiss Avalcon 97) o prášek. Zabral přímo zázračně za půl hodiny a tak skončilo mé sebemrskačství, které nicméně znamenalo strašnou přísahu, že alkohol již nikdy více. (Na Draconu 1997.)
Brilantní přednášku Františka Novotného jsem absolvoval v pohodě, ale nebudu se pokoušet jí vylíčit, snad se k ní někde dostanete. Týkala se historického výkladu českého neevropanství, omezenosti nenámořního národa a očekávaného dalšího pokusu o vstup do evropských struktur. Následovala velmi zábavná a skvěle připravená mystifikace o Conanovi, která se dočkala bouřlivého potlesku. Uvidíte na Parconu!
Besedu se známým polským autorem a bouřlivákem Rafalem Ziemkiewiczem jsem okořenil dotazem, jak se bouřliváctví proti starým fandomovým strukturám a autorům projevovalo. Zdeněk Rampas se smál, až se mu ramena třásla a jeho manželka se k němu nakláněla v utěšujícím gestu. Smáli se i další, kteří věděli, o co jde. Situace v Polsku se SF knihami a vlastními autory je podobná jako u nás, ale náklady jsou vyšší. Ne zas o tolik, o kolik je Poláků víc než nás. RZ byl celkem sympatický, jeho vydavatelka sexy a beseda zajímavá.
Oficiální program pro mne skončil. Přišel jsem v sobotu například o Neffa, Kantůrka, Mosteckého, nějaké UFO přednášky, horor a telepatii, tombolu a další. Viděl jsem ale výstavu fotografií z akcí, kterou připravili šumperáci. Výborný nápad. Prodal jsem nějaké fanziny a Ježíšky a hlavně domluvil spoustu věcí na Parcon.
Abyste se mohli těšit: bude pozvaný B.Strugacký, Neil Gaiman, do seznamu přednášek přibylo pár bodů a nápadů - přednáška Kruhu přátel Lovecrafta, křest jednoho čísla Knihovničky Vakukoku, rozšíření vyhlášení ceny Koniáš apod., do materiálů máme slíbenou knihu a Magazín FaSF, ...
Sobota pokračovala a v debatách se nenápadně změnila na neděli. Někdy kolem třetí a čtvrté jsme s Kérou brainstormingovali na téma manager, organizace, fandom, fanovství, noví členové, motivace, výhody a povinnosti, financování, propagace, ... Škoda, že to nikdo nenahrával, program na další období mohl být hotov.
Ještě jsme vyšli mezi lidi, ale stali jsme se obětí policejní zvůle :-). Šéf Dracon Policie nás seřval kvůli randálu, který jsme dělali. Rádoby vtipné reakce ho pobídly k silnějším projevům nespokojenosti, takže jsme se zaraženě vrátili na pokoj a chystali se spát. Za přehnaně ostrý tón se přišel omluvit Mum a tak jsme část spánku obětovali na vysvětlování stanovisek, od čehož jsme přešli k debatě o spolupráci/nespolupráci ohledně představy změn ve fandomu, manažera atd. Spát jsme tedy šli až po návratu Pavla.
Neděle znamenala poklidné vzbuzení, snídani, úklid, rozloučení a odchod na vlak. Tak za rok!
k ZA 19
k Reportážím
k ZA