Střetnutí s medúzou
    Hlavní hrdinkou, ostatně i jako v předchozích třech dílech, je Linda Nagyová alias Ellen Troyová alias Sparta. Linda podstoupila v dětství sadu operací v rámci projektu Sparta. Získala tak schopnost nočního vidění, přímé komu-nikace s počítačem pomocí mozku a podobně. Sparta na Marsu podstoupí operaci, při níž přichází o anténu, kterou měla umístěnou v břišní dutině. Z Marsu je přesunuta spo-lu s milencem Blakem Redfieldem do hlavního stanu orga-nizace Salamandrů na Zemi. Blake je následně přinucen odejít. Spartě jsou mezitím aplikovány drogy, které měly pomoci odhalit podstatu jejích snů. Sparta, neustále proná-sledována zvláštními sny o Jupiteru, nachází práci v jedné cestovní kanceláři v Londýně. Sama začíná experimentovat s drogou Striafan, která jí pomáhá získat jasnější vize snu, ale působí drogovou závislost. Blake je vyzván velitelem Kosmické kontroly, aby se přidal k Salamandrům, kteří tvoří protiváhu Proroků Svobodného ducha. Rozborem pla-kety nalezené na Marsu zjistili Proroci, že na Jupiteru má dojít ke kontaktu s mimozemskou inteligencí. Jednomístná sonda Kon-Tiki pilotovaná Howardem Falconem, napůl robotem, napůl člověkem, provedla vstup do atmosféry Jupitera. Tam se setkává s obrovskou medúzou. Mateřské lodi Garuda se podaří nahrát záhadnou sérii zvuků. Blake se na palubě Garudy setkává se Spartou, napolo šílenou z drogy, která provedla sabotáž na software sondy. Sonda však přežije, protože Falcon nespustí právě onen poškoze-ný program. Na Garudě dochází k převratu a všichni Pro-roci jsou zatčeni. Na Zemi se Blake se Spartou dozvídají, co znamenal onen záhadný zvuk. Byl ta to věta „Už jsou tady“. Sparta se díky Salamandrům setkává se svými rodiči, o nichž si myslela, že zahynuli při nehodě vrtulníku.
    Závěr zůstává jako u předchozích dílů otevřený, však se také jedná o šestidílnou sérii. Mým dosavadním osobním favoritem z této série je Smrt na Fobosu (správně by asi mělo být na Fobu). Trochu mě zaráží, že na titulní straně doslova září jméno Arthura C. Clarka, který však napsal pouze povídku, ze které kniha vychází. Jméno samotného autora je vysázeno menším písmem a při letmém pohledu si ho snad ani nemůžete všimnout. V samotné knize jsem si nevšiml žádné zvláštnosti či nelogičnosti, snad až na „konstelační kříž“, o němž bych si dovolil hádat, že je to asi špatný překlad a správně mělo být „souhvězdí Kříže“. To už i z toho důvodu, že se hovoří o planetáriu oblohy jižní polokoule. Kniha se dá číst i jako samostatná, ale pokud chcete proniknout hlouběji do děje a pochopit všechny souvislosti, určitě si přečtěte předchozí tři díly.
* * * 1/2 JBr Paul Preuss, Arthur C. Clarke - Zlatý věk Venuše, díl 4. - Střetnutí s Medúzou, Baronet 19971

Zelazny na různů notečku
    Nebudu hodnotit jednotlivé povídky, je jich patnáct. Styl nebo zaměření se nedá zhodnotit celkově, protože se mění. Koneckonců povídky byly napsány v rozmezí let 1962 - 1979. Takže jen stručně. Výborné.
* * * * 1/2 VP Roger Zelazny-Poslední obránce Camelotu, Beta 97

Něco jako detektivka
    Další dílo J.J. Oščádala je ze všeho nejvíc podobné detektivce. Ale asi málokdo z čtenářů detektivek by u téhle vydržel aspoň do třetiny. A upřímně řečeno, i málokdo ze scifistů vydrží aspoň do třetiny.
    Děj je nepřehledný, není vyprávěn, spíš je před čtenáře stavěna řada obrázků, klipů. Tato metoda je nesmírně náročná na čtenářovu pozornost a inteligenci. Vyznat se ve střípcích, ze kterých autor až příliš pomalu staví svůj svět a zápletku, není snad až zase tak složité, jako otravné. Způsob, který Oščádal úspěšně vyzkoušel v Bratrech, v téhle knize podle mne přetáhl do nesrozumitelna. Požitek ze čtení se při prvním čtení nedostavil. Doufám jen, že se dostaví při některém dalším. Kdo má ale čas a chuť se nořit do jedné knihy několikrát, s rizikem, že tam stejně nic nenajde? Nejsem schopen posoudit, jestli toto dílo hloubky má nebo si na ně jen hraje.
    Oč se jedná. Linie 1 - teroristická skupina vykrádá banky a vraždí při tom. Tahle linie je podle mne zbytečná, ale je nejsrozumitelnější. Linie 2 - Řek Angelos částečně v krevní mstě za válečné vyvraždění rodiny a částečně v úkole svého patrona jezdí po Evropě, hledá různé lidi a zabíjí je. Na popis osoby, která se finále v podstatě jen zúčastní, je to příliš rozvláčné, zvlášť, když se to skládá z dvou podlinií - jedné odehrávající se v minulosti a jedné současné. Linie 3 - Starožitník s vlastní ochrankou čeká na naplnění starodávné obchodní dohody, která spočívala v shromáždění tří předmětů. Tady vstupuje prvek fantastiky, evidentně se jedná o jakési součásti záhadného přístroje. Tahle linie je příliš úzká a je nejmíň srozumitelná. Neevokuje ale mimozemské, jiné myšlení a cítění, spíš je jen vzatá příliš zkratkovitě.
    Linie se pomalu začínají proplétat, lidí ubývá, jak jsou zabíjeni, všechno zřetelně míří k nějakému průsečíku. Průsečík je ale vysvětlen nejasně, zřejmě jde v podstatě o to, že sestavení přístroje umožní mimozemšťanovi uvízlému na Zemi návrat domů. Jenže právě ta nejasnost závěru přidá čtenáři ještě pocit neuspokojení. Celé mi to tak trochu připomíná depresivní a surrealistickou a intelektuálskou verzi Man in Black.
* * 1/2 VP Jan Jam Oščádal - Emisar, AF167 1997

Snaha nestačí
    Mimozemšťané využívají Zemi jako dějiště nekonečného? seriálu pro svojí TV. Sledovanost však po celosvětové nukleární válce a pomření drtivé většiny lidí klesá a tak šéfové projektu hodlají znovu zasáhnout do dění na Zemi. Prostřednictvím přesunu jednoho pracovníka v čase hodlají odradit Elvise Presleyho od vstupu do armády. Nic se ale nedaří, jek by chtěli a tak jen bezmocně sledují, jak se jejich archivem žene jakýsi virus, přepisující historii Země podle změn, které nastaly.
    Hlavní hrdina? Rex se proti vlastní vůli dostal do centra dění. Jeho sestra je pobočnicí dalajlámy, hlavy jedné ze tří hlavních církví, které ovládaly Zemi. Všechno je se vším propletené a asi nemá cenu to rozplétat v této recenzi.
    Takže jen hodnocení. Připomíná Stopařova průvodce, ale jen způsobem vyprávění, ne už humorem. Nedokážu odhadnout, jestli je to chyba překladu nebo předlohy, ale humor tady není nic moc. Pokud je, cítím z něj většinou křeč a kalkulace.
    Doporučuji si půjčit, za koupení to podle mne nestojí. Za těch 159,- korun rozhodně ne. A to vyjdou ještě další dvě pokračování.
* * * VP Robert Rankin - Armageddon jako muzikál, Talpress 1997

Další M/mýtus
   Skeeve, tentokrát sám, se vydá za Aahzem do jeho domovské dimenze Pervu. Při hledání Aahze získá zase pár přátel a zase se změní ve starého dobrého Skeeva. To jsem si oddechl. Jinak tento díl ničím nepřekvapuje, snad jen džin se nechová tak, jak byste čekali.
* * * 1/2 VP Robert Asprin - Mezi neperfektními Pervekty, Perseus 1997

Mám ji s podpisem autora
    Kvůli tomu jsem si ji na Draconu koupil, protože jinak je obálka dost odpudivá.
    Čtyři příběhy polské „dvojky“ vykreslují Evropu přeoranou konflikty a zčásti ovládanou imigranty hlavně z arabských zemí, zčásti, zejména na východě, ovládanou postsovětskými mafiemi. Vykreslení je nepříjemně věrné, protože taková budoucnost není nepravděpodobná. Proto se mi tato kniha nelíbí, já takovou budoucnost nechci. I když mi to může být fuk, tou dobou už budu na prkně. Jinak oceňuji autorův styl a schopnost vytvořit živé postavy a fungující kulisy.
    Studnice bez vody. Asi nejslabší, v podstatě bez děje. Je jen obrazem o vzkříšení největšího inkvizitora, ale příliš dlouhým a přes snahu málo hrůzným.
    U nás doma je nádherně. Vyšlo v Ikarii. Faktický vládce Ukrajiny, major Skrebec, rozehrává vysokou politickou hru o uznání samostatnosti Ukrajiny pod jeho velením.
    Červené koberce, ... Povídka z politických kruhů Francie, ve které se vyhrocuje situace mezi jednotlivými národnostními menšinami, zejména s početnou slovanskou.
    Šípková Růženka. I akce dobročinné organizace se dají zneužít k mocenskému boji. Transport převážející nemocnou dívenku do vyhlášené ruské nemocnice k transplantaci je přepaden teroristickou jednotkou. Autor je silný zejména v povídkách z východu - dá se mu věřit, protože náznaky podobných řešení jsou už žhavou současností. Tyto povídky jsou také akčnější, barevnější.
* * * * VP Rafal A. Ziemkiewicz - Červené koberce, odměřený krok, AF167 1997

Nesouhlasím s Houserem
    Toto není recenze, ale polemika s recenzí Pavla Housera v Ikarii 1/98.
    PH vadí vnesení různých politických reálií do děje a řešené pořád nějakých vztahů někoho k někomu. Proboha, o tom ta kniha je!!! Hlavní hrdina si právě postupně vzpomíná na svou minulost. Slupku po slupce se z normálního občánka stává ten hlavní diktátor, na jehož příjezd předešlá „slupka“ čekala. A s odhazováním slupek musí také revidovat vztahy, které má k osobám kolem sebe. Na tom je podle mne kniha postavena a nazírání na svět z perspektivy permanentní opilosti, které se tak líbí PH, je jen bonbónkem! Gravitační anomálie, zmíněná také PH, je ve světle závěrečných vysvětlení jen berličkou, o kterou se hrdina opíral v době své psychické poruchy.
    Hodnocení je stejné, ale na vyšším mu ubírá něco jiného - nevěrohodnost chování postav k hrdinovi (že by ho nechali plácat se v nevědomosti a nepokoušeli se ho vrátit do reality, když je hlavní příčinou jejich situace?) a nevěrohodnost chování médií (jejich způsob práce je vyloženě amatérský). A snad také to, že fantastický prvek je směšně maličký a vše se postupně vysvětluje přirozenou cestou.
* * * 1/2 VP Sam J. Lundwall - Čas a Amélie, IŽ 1997

Nesouhlasím s Mlsem a Ríšou
    ohledně hodnocení sbírky povídek Divodějní. Humor většiny povídek mi připadá vyčpělý a nenápaditý. Spočívá v novosti situací, do kterých se hrdinové dostávají, v novosti závěrů. Jenže jakápak novost, když se k nám sbírka dostala až teď? Jinak bych asi mluvil, kdybych tuto sbírku četl před deseti lety (vzhledem k mému věku), jinak bych asi mluvil v době vzniku povídek (vzhledem k absolutní novosti). Povídky jsou dobré až výborné, ale když na mne občas vyjukne nějaká průměrnost (zase vzhledem k době) a ještě mne každá předmluva přesvědčuje, jaká legrace mne čeká, a pořád nic, pak jsem nutně zklamaný a hodnotím pouze
***1/2 VP Divodějní, Talpress 1997

Jde po mně/Je po mně
    Harry Harrison sklouzl v dalším příběhu Ocelové krysy k legraci toho nejobyčejnějšího zrna z rodu Billových pokračování. Jimi diGriz je už starší, jeho synům je skoro dvacet. Vzhledem k tomu, že se Jim ženil asi ne nejmladší, muselo by mu být v době příběhu asi pětačtyřicet až padesát, což neodpovídá jeho heroickým výkonům. Kdosi unese Angelinu a Jim vyzvedne dvojčata ze školy a vydává se na záchranou výpravu.
    Liga je napadena ještěrovitými a obojživelníkovitými obludami. Prohrává, ale Jim pronikne na centrální svět protivníka, odhalí, že v pozadí stojí Šedí lidé, necitelní a skrz naskrz racionalističtí. Jim pochopitelně několikrát unikne smrti, zachrání Ligu, osvobodí Angelinu atakdále.
    Jim se v tomto díle chová jako hlupák, nápadů má minimum, jeho humor není už krásně suchý. Synové jsou bez jakéhokoliv zaškolování stejní jako on. Nepřátelé jsou spíš parodií, než opravdovými nepřáteli. K tomu ještě stroj času, ty ještěrovité obludy, nevěrohodnost, křeč. Je toho dost, abych si řekl, že Jim nejde po mně, ale po mém vkusu. A když si pomyslím, jaký to býval chlapík, pokouší se o mne infarkt a je málem po mně.
    Hodnocení trochu zachraňuje profesionalita a pár nápadů.
* * 1/2 VP Harry Harrison - Ocelová krysa jde po tobě!, Mustang 1997

Marid Audran podruhé
    Kouzlo nového světa trochu vyprchalo, zesláblo i kouzlo Marida. Tahle detektivka pojednává o hledání nebezpečného vraha, které se prolíná s mocenským bojem mezi Friedlander bejem a jeho protivníkem. Ale Marid jako kolečko policejního a bejova soukolí není tak přesvědčivý jako nezávislý pouliční bojovník.
* * * * VP George A. Effinger - Oheň ve slunci, Polaris 97

Jedno větou

Paul Preuss - Střetnutí s medúzou: Příběh o chmurném konci mořského biologa
Larry Niven - Protektor: Jak ušetřit na pneumatikách.
Roger Zelazny - Poslední obránce Camelotu: O snaze odborů zajistit prodavačům novin dobré pracovní podmínky.
Terry Pratchett - Muži ve zbrani: Osudy několika tankistů v památné bitvě u Kurska.
George A.Effinger - Oheň ve Slunci: Dokument o slunečních topičích a výhřevnosti jednotlivých paliv.