Ještě jednou o čase |
||
|
||
Aby bylo možno znovu získat mládí, bylo
nutné nechat na sebe působit asymetrické magnetické pole, které obrací tok
času v biologických procesech. Ale jedna otázka zůstávala stále nevyřešena.
Z teoretických výpočtů vyplývalo, že meze mládnutí si může stanovit pouze
ten, kdo se mu podrobuje a nikdo jiný. Mysleli jsme, že prvními dobrovolníky
bude několik starých vědců, kteří zasvětili výzkumu celý svůj život a uchovali
si, bez ohledu na věk, jasnost myšlení. Předpokládalo
se, že mohou, když se budou cítit dostatečně mladými, zastavit proces dalšího
mládnutí. Žena, která první vešla do prosklené kabiny, vyšla v biologickém věku sedmi let. zajímaly ji nyní jen sladkosti, panenky a jízda na kole, ne to, co se s ní stalo. Změnili jsme program tak, aby mládnutí neprobíhalo plynule, ale v cyklech, nyní systém dělal krátké přestávky, po kterých ho výzkumník znovu zapínal a to tak dlouho, než cítil, že omládl dostatečně. Třebaže druhý výzkumník takovéto přestávky dělal, chlapec, který vyběhl z kabiny, byl také ve věku sedmi let.Rozběhl se k oknu, podíval se ven, kde právě pršelo a za okamžik už běhal bosý po zahradě. Stejným způsobem se ještě čtyři účastníci naší výzkumné skupiny vrátili do věku sedmi let. Vytvořila se veselá skupina dětí, které se od rána do večera oddávaly hrám a večer unaveny uléhaly do postelí. Ale při tom všem svoje znalosti nezapomněly. Je jim dobře známa struktura vědeckých ústavů, znají naše jména, pamatují si i minulou práci, možná, že něco málo zapomněly, ale najít o tom přesvědčující důkazy se nám prostě nepodařilo. Když s nimi rozmlouváme o práci, odpovídají, že není důležitá, může počkat. Proč je každému výzkumníkovi sedm let? A proč žádný z nich nechce hovořit o experimentu? Nyní je řada na mně. Pevně jsem si osvojil, co mám dělat v každé etapě experimentu, budu si neustále připomínat, jak vážný je můj úkol a zastavím experiment před dosažením bezstarostného věku sedmi let. Moji kolegové budou dohlížet. zapínám konvertor, cítím, jak se zlepšuje můj zrak, vyhlazuje se kůže, svaly sílí. První zastávka. Jsem mladý a silný, ručička na stupnici ukazuje věk 40 let. Dobře si pamatuji, kde jsem se rozhodl přerušit experiment. Vrátily se mi schopnosti, které mi vzalo stáří, mohu dokončit výzkum bez myšlenek na blízkou smrt. Ale budiž…. mohu omládnout ještě trochu. Opět zapínám konvertor. Nohy samy začínají tancovat v rytmu hudby, která sem zaznívá ze sousední laboratoře. Jak dlouhý život je přede mnou! Nejen práce, ale i zábava, znovu se vrátí láska. Znovu tisknu spínač. Starci sedící v rohu na mě třeští oči, jsou vzrušeni, tváře se jim protahují dalším zklamáním. Vem je čert! Celý život je přede mnou, čeká mne mnoho zajímavého, zajímavějšího než je tento projekt a má vědecká práce. Vyskakuji oknem do zahrady, kde už na mne čekají ostatní děti. | ||
k obsahu ZA 2 | ||
k Povídkám | ||
ke Zbraním Avalonu | ||