Každé město či obec mívá objekty zahalené tajemstvím. V Chotěboři je takovým objektem bezesporu dnes již neexistující tvrz, a to nejen proto, že se vedou spory o tom, kde přesně se objekt nacházel, ale hlavně z toho důvodu, že ze sklepení této tvrze údajně vycházely podzemní chodby. Lidová tradice umísťuje cíle těchto chodeb do kostela sv. Jakuba, některých chotěbořských domů, kaple sv. Anny, do prostoru rulových skalek zvaných Koukalky či dokonce na dnes již zaniklý hrad Sokolov nad údolím řeky Doubravy.

   Povězme si nyní, co o této tvrzi říkají písemné prameny. Počátkem 2. poloviny 14. století, v době, kdy Chotěboř - jakožto královské horní město - patřila českému králi Karlu IV., nechal neznámo kdo postavit mimo obvod hradeb města Chotěboře tvrz. Na této tvrzi se v roce 1393 usadil Heřman z Choustníka, který dostal město Chotěboř spolu s hradem Lichnicí v manství od krále Václava IV. V roce 1404 (po smrti Heřmana z Choustníka) tvrz obýval loupeživý rytíř Jan Chotělec, kterému mimochodem patřil i zmíněný hrad Sokolov. V letech 1405 - 1499 nám zprávy o tvrzi a jejích obyvatelích chybějí. V té době byli majiteli Chotěboře jednak panovníci (císař Zikmund a čeští králové Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský), jednak poměrně bohatá šlechta (Petr Zmrzlík ze Svojšína, Jiří z Dubé) vlastnící mnohem výstavnější a pohodlnější sídla než tvrz v Chotěboři. Lze tedy předpokládat, že tvrz sloužila jako sídlo správce chotěbořského panství. Stejný účel plnila i v letech 1499 - 1634, kdy Chotěboř patřila slavnému šlechtickému rodu Trčků z Lípy. Ve druhé polovině 16. století byl vrchnostenským úředníkem pověřeným správou panství, tj. obyvatelem tvrze, Burian Ledečský z Chroustovic. V roce 1579 zemřela na chotěbořské tvrzi vdova po majiteli panství Janu Trčkovi z Lípy (+ 1550) Markéta ze Šelmberka. Roku 1634 byl Adam Erdman Trčka z Lípy zavražděn najatými císařskými vrahy spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu a majetek Trčků z Lípy byl zkonfiskován. Konfiskát obdržel Jaroslav Sezima Rašín z Riesenburka od císaře Ferdinanda II. jako odměnu za udání Albrechta z Valdštejna. Po Sezimově smrti (v roce 1638) zdědil panství jeho syn Rudolf Karel Rašín. Rašínové byli chudý rod, a tak Rudolf Karel Rašín musel vzít zavděk chotěbořskou tvrzí jako svým sídlem. Nazýval ji „zámek“ a nechal se na ní obklopit početným služebnictvem. V roce 1651 měl komorníka, trubače, dvě pážata, lokaje, dva kuchaře, písaře, dva služebníky a osm děveček. Byl to pán velmi ukrutný a pověst (mohli jste si ji přečíst v loňském speciálu ZA) o něm vypráví, že neušel klidu ani po smrti. Půlnoc co půlnoc prý jeho duch objíždí chotěbořský zámek v hořícím kočáře. Po Rašínově smrti (1660) tvrz chátrala a byla patrně zničena požárem, který zachvátil město v roce 1692, a tak se hrabě Vilém Leopold Kinský (panství vlastnil od roku 1683) rozhodl postavit na místě zničené tvrze nové, pohodlné panské sídlo - zámek. To vzniklo v letech 1701 - 1702.

   Problémem zůstává, kde se tvrz chráněná rybníkem a příkopy, nacházela. Podle staršího pojetí (autor knihy Hrady, zámky a tvrze Království českého August Sedláček a regionální historik Čeněk Houba) bývá tvrz situována do míst pozdějšího pivovaru proti zámku. Novější bádání (např. prom. hist. Jiří Sochr, někdejší ředitel Okresního archivu v Havlíčkově Brodě) považuje tvrz za předchůdkyni zámku a vyslovuje teorii, že při výstavbě zámku bylo využito základů i části zdiva tvrze. Jelikož obě místa od sebe nejsou příliš vzdálena, je možné, že tvrz, která byla pravděpodobně komplexem budov sloužících nejen k bydlení, ale rovněž k správním a hospodářským účelům, zaujímala celý prostor směrem od pozdějšího pivovaru k pozdějšímu zámku.

   V době relativně nedávné se pokusila skupina chotěbořských milovníků historie a záhad odpovědět na otázku, zda část zámku a zejména jeho podzemní prostory, mohou být pozůstatky někdejší tvrze. Již samotný pohled na plány zámku ukázal, že obvodové zdivo východního křídla zámku je o 50 cm silnější než obvodové zdivo ostatních křídel, což vedlo k domněnce, že právě východní část chotěbořského zámku by mohla být přestavěnou částí někdejší tvrze. Další fází výzkumu pak bylo studium sklepních prostor z architektonického hlediska, jež se uskutečnilo díky souhlasu ze strany vedení Městského muzea v Chotěboři, které bylo v této době jejich nájemcem (celý zámek byl již vrácen rodině Dobřenských). Jako nejzajímavější se opět ukázal sklep křídla východního. Zatímco centrální sklep bylo možné charakterizovat jako sklep typicky barokní - tedy odpovídající době výstavby zámku, sklep východního křídla byl odlišný. Vyznačoval se valenou klenbou, která vybíhala od země a dodávala tak sklepu tunelovitý charakter. Na klenbě zůstaly v nezahlazené maltě výrazné otisky širokých prken "šalování", tedy bednění, přes nějž se klenulo. Tyto rysy jsou typické pro gotické sklepy. I když se této stavební techniky používalo i ve stoletích následujících, bylo možné na základě srovnání s centrálním sklepem vyslovit hypotézu, že právě sklep východního křídla je gotickým sklepem z původní tvrze. Tuto hypotézu potvrzovala i skutečnost, že sklep centrální byl částečně vystavěn z cihel, zatímco sklep východního křídla byl čistě kamenný. Z výše uvedených důvodů se tedy další bádání soustředilo právě na sklep východního křídla.

   Při pozorné prohlídce sklepa byl v jedné z jeho zdí nalezen zhruba kruhovitý otvor velmi nedbale maskovaný naskládanými kameny a za ním ve skále vytesaná štola. O nálezu byl okamžitě telefonicky informován archeolog okresního muzea a po dohodě s ním bylo rozhodnuto, že amatérský tým do chodby vstoupí a provede její průzkum včetně podrobného proměření a vyhotovení plánku. V té chvíli se zdálo, že jsou badatelé na stopě jedné z podzemních chodeb.

   Vlastní průzkum chodby byl velice náročný. Šířka chodby se pohybovala od cca 60 cm do cca 100 cm a její výška od cca 60 cm do cca 90 cm. Veškerý výzkum se tedy musel provádět vleže. Po necelých 2,5 m chodba prudce změnila směr, a to zhruba v úhlu 100 -110 stupňů. Po zhruba 3 m pak definitivně končila skalní stěnou. Znamenalo to zklamání, ale výzkum ještě nekončil. Po důkladném proměření štoly se přistoupilo k průzkumu zhruba 25 cm silné vrstvy hlíny pokrývající "podlahu" štoly. Zde bylo nalezeno několik fragmentů keramiky, jejichž stáří určil archeolog na 15., případně 16. století, což potvrdilo původní hypotézu, že zkoumaná část zámku je mnohem starší než samotný zámek a že je tedy s největší pravděpodobností pozůstatkem bývalé tvrze.

   Otázkou zůstává, k čemu sloužila ona objevená štola. Mohlo jít o důmyslný ukryt, čemuž by napovídal i fakt, že štola byla zhruba uprostřed důmyslně zalomena tak, aby nebylo možné zjistit, jak je dlouhá a co se nachází na jejím konci. Mohlo se jednat také o nezdařený pokus vykopat únikovou chodbu z někdejší tvrze. Vyslovena byla i hypotéza, že by mohlo jít o pozůstatek po středověkém dolování stříbra v Chotěboři. Informace o výzkumu, které na veřejnost pronikly, vyvolaly značný ohlas, pozitivní i negativní. Otvor do štoly, uvedený po skončení výzkumu do původního stavu, nechali nakonec z bezpečnostních důvodů majitelé zámku zazdít. Nalezené fragmenty keramiky byly po vzájemné dohodě všech zúčastněných nakonec předány rodině Dobřenských, v jejichž zámku byly ve své podstatě nalezeny. Následující léto pak byl u příležitosti dnů otevřených dveří v chotěbořském muzeu zcela výjimečně zpřístu-pněn sklep východního křídla a stal se tak jednou z hlavních atrakcí této velmi hojně navštívené akce.

   Ze sklepa východního křídla tedy podzemní chodby zřejmě nevycházejí. To však neznamená, že neexistují. Obdobné sklepy se totiž nacházejí také v křídle západním. Na plánech zámku však nejsou zakresleny a vstupy do nich ze sklepa centrálního byly neznámo kdy zazděny. To, že přesto nejsou výplodem fantazie, dokazuje kromě jiného i svědectví zaměstnanců stavební firmy, kteří při instalatérských pracích v přízemí této části zámku narazili na rozsáhlé podzemní prostory. A právě z nich by mohly hledané podzemní chodby vycházet. Ostatně i proutkař provádějící před několika desítkami let průzkum zámeckého parku možnost existence podzemních chodeb potvrdil. Záhada podzemních chodeb vycházejících z někdejší chotěbořské tvrze však stále zůstává nerozluštěna...