Time: 00:00
    Byla tam. Zase tam byla, protože jsem to tak určil a já tam byl s ní. Byla krásná. Světlé vlasy prosáklé imitací vůně parfému. Ten zářivý úsměv, čistě, ostře modelovaný. Ty hluboké zelené oči. Hanka. Říkal jsem jí tak a ona poslouchala. Kolem útlých boků měla zavěšený pás s fázerem. Přes rameno jí vyčnívala rukojeť energetického meče.
    Automaticky jsem hmátnul rukou na záda. Meč byl na svém místě. Fázer také. Mohli jsem začít.
    Úkol: Najít skupinu nepřátelských cyborgů a eliminovat je.

Time: 00:05
    Tušil jsem to. Cyborgové generála Shaga. Uprchli z podzemních laboratoří, zabývajících se využitím umělé inteligence pro válečné účely mi byli známi z levelu 4. Bojovali jsme proti nim spolu s Mírovou opozicí, která si nás najala. Teď tedy znovu.
    Ale zde je se mnou Hana. Mlčící, zuřivá bojovnice. Chladná a krásná. Přesně taková jakou jsem chtěl. Byla mi vždy oporou. Všude.
    Vyrazili jsme.

Time: 00:15
    Plazíme se tmavým podrostem, snažíce se skrývat před citlivými objektivy kamer, občas proletícími nad stromy. Zapínám clonu. Měla by nás zneviditelnit radarům a fotobuňkám. Podle pohybu létajících kamer odhaduji pozici cyborgů u středního kanálu. Hana jde za mnou. Před námi je malá mýtina. Uprostřed je jezírko obrostlé rákosím, z něhož se ozývají syntetické hlasy ptáků. Přemýšlím, zda palouk obejít nebo ne. Hanka tvrdí jít k vodě. Čidla pro nebezpečí jsou v klidu.

Time: 00:25
    Běžíme vizí prosluněné louky. Bok po boku se zbraněmi v rukou. Už jsme u rybníku. Skočil jsem do rákosí. Hana mě následuje. Kolem vše ztichlo. Čidla ukazují vzdálené nebezpečí. Vzdálené a rušené. Jejich diody sotva světélkují.

Time: 00:27
    Nebezpečí se blíží. Signál je ale divný. Stále neumím definovat jeho směr ani charakter. Hana je také neklidná. Kryje mi záda. Voda kolem začíná vřít. Diody září. Tady je!!! Z vody vystřelila chapadla a sápou se na nás. Za lima se z vody vynořil obraz amorfního Gonakka. Zaútočil. Zde jsou fázery zbytečné. Proudy omračujících virů pronikají jeho tělem bez sebemenšího zadrhnutí. Tasíme meče. Jejich ostří září statickou elektřinou, přijímanou z elektronových mračen nad námi.
    Já postupuji vpravo, Hana vlevo. Uhýbám před chapadlem a tnu. Chapadlo odpadá a rozpadá se v atomy. Útočím na další, abych se dostal k energetickému centru Gonakka. Hana postupuje stejně. Obratně uhýbá před svištícími chapadly a prosekává se vpřed. Koutkem oka jsem postřehl útok na mou hlavu. Sehnul jsem se a nastavil meč. Zase jsem o krok dál. Pak mne nenadálá rána srazila k zemi. Přísavky chapadel mě drtily a dusily. Hanky jakoby tančila. Byla stále blíž k centru Gonnaka. Stříbrný oblouk jejího meče zasvištěl vzduchem a zasáhl cíl. Obluda zmizela.
    Score: 2005

Time: 00:38
    Byli jsme opět v lese. Čidlo svítí. Hana drží v jedné ruse meč, v druhé pistoli. Jsme ve střehu. Nervy mám napnuté k prasknutí. Tohle musím zvládnout. Sleduji ladné pohyby Hanky, běžící přede mnou. Proplétala se liánami s obratností jenž mě nepřestává unavovat a zahanbovat. Hříva vlasů za ní vlaje. Mám ji rád. Před námi je střední kanál.

Time: 00: 45
    Vnikli jsme do sektoru středního kanálu. Krajina se změnila. Vyprahlá poušť, nad kterou tryskem létají elektronové mraky. Sem tam se povaluje balvan. Na obzoru je hradba skal. Musíme se tam dostat. Máme málo času.
    Hance se v ruce objevila kravička. Stiskla na ní několik tlačítek. Před námi se z víru molekul vynořilo vznášedlo. Nastoupili jsme. Chopila se řízení. Je perfektní. S profesionální jistotou se prudce rozjela. Dotkl jsem se jí. Její kůže byla světlá a jemná. Usmála se. Stále nevím, jak na tom s ní jsem. Nevím jak jí mám naznačit...

Time: 00:57
    Blížíme se k horám. Musíme se tam dostat velice rychle, jinak se střetneme s elektronovou smrští, která se za námi náhle zhmotnila. Hnala se na nás. Za chvíli mi bylo jasné, že nás na pár sekund, než se dostaneme do stínu neutrálních hor, zasáhne.
    Začali jsme cítit nepříjemné mravenčení v zátylku. Zapnul jsem protonový štít a chopil se řízení. Musel jsem.
    Možná mne také chce.

Time: 00:59
    Kontakt. Vznášedlem proběhl záchvěv nárazu. Štít zazářil pod návalem smrště elektronů. Proud mne tlačil k malým skalám zde vyčnívajícím. Začalo prolétávání. Proletěl jsem mezi dvěmi a málem se roztříštil o třetí. Kolem dalších pěti jsem prolétl bez problémů. Pak to bylo horší. Hustota objektů byla na maximum. Prolétal jsem velice namáhavě a několikrát jsem zadrhl strojem o povrch masivů.

Time: 01:04
    Prolétám úzk_m koridorem. Labyrint mám za sebou.
    Score: 2570

Time: 01:05
    Stroj přistál. Jsme odstíněni. Dále musíme pěšky. Hanka stále mlčí. Deprimuje mne to. Stále nevím co si o tom vztahu mám myslet. Nechci aby byla mou přítelkyní jen v boji. Chci víc...

Time: 01:07
    Display čidla upozorňuje, že jsme v zaměření. Utíkáme se skrýt do rozeklaných okrajů soutěsky. Zatím unikáme zaměřovacím paprskům. Skrčili jsme se v malém převisu. Prudce dýchám. Drží mě za ruku. City se ve mě bouří. Musíme zlikvidovat hlídku, která nás zaměřuje. Vysílám paprsek. Display hlásí pozici cyborgů. Čtverec 34. Několik metrů od nás. Zapínám ochranný štít. Vystupuji z úkrytu a pálím. Samonaváděcí proud virů letí po dráze určené paprskem. Zásah. Ze stínu vypadla dvě těla, která se ještě než dopadla na zem změnila ve vír atomů a zmizela v éteru.
    Score: 2800

Time: 01:19
    Blížíme se k pozici cyborgů. Jsou v čtverci 40. To je asi kilometr. Spěchám. Chci to mít rychle za sebou a být s ní sám v nějakém pěkném programu.
    Běžíme vedle sebe. Meče nemůžeme ve stínu použít. Proto se nám v klidu houpou na zádech. Pistole jsou připravené k výstřelu. Střed je očekáván již za několik vteřin.

Time: 01:21
    Jsme v zaměření. Odhad nepřítele asi dvacet, někteří jsou kryti antiradarovou ochranou. Běželi jsme podél stěny. Fázery pálily jednu dávku za druhou. Dvacet prašivých androidů mě nemůže ohrozit. Číslice na displeji rychle klesají. 15, 12, 11...
    Zaměřovací kříž hledá stále nové a nové cíle a stále další mračna rozbitých molekul stoupají do mraků. 8,7,6...
    Poslední dva byli za velk_m kamenem. Dostala je Hanka.
    Score: 3142

Time: 01:32
    Oddechl jsem si. Svíral jsem radostí Hanku v náručí. Miluji ji. Líbám se s ní pod žhavým sluncem zde mezi skalami. Je mi s ní nádherně. Tento pocit jsem dosud nezažil.

Time: 01:37
    Čidla se rozječela. Jsme v zaměření! Odtrhávám se od své lásky. Sleduji počet nepřátel na obrazovce. Pane Bože! 3780 září rudá číslovka. Byla to past a já hlupák jsem do ní slepě vběhl! Budu chránit Hanku dokud budu moci. Vyvolal jsem kříž a začal pálit. Stála mi po boku. Proudy virů kolem nás létala a jen stěží jsme je odráželi. A pak...
    Hanka padla. Skočil jsem k ní nedbaje střel. Promluvila.
    “Miluji tě!” Slyšel jsem od ní velice málo slov, ale tohle bylo nejkrásnější. Chtěl jsem ji stisknout v náručí, ale objal jsem jen vzduch rozvířený atomy jejího mizícího těla.
    Zuřivě jsem vstal a pálil. Potom jsem na okamžik spatřil temnou čmouhu mířící mi na čelo a potom...

GAME OVER

Znechuceně jsem vylezl ze simulátoru. Měl jsem skvělý čas a takhle stupidně se nechat zaskočit.
    Ten den mě už nic nebavilo. Nevím proč, byl jsem jak vygumovaný. Stejně tak i druhý den a další. Ani na další hru jsem neměl náladu. Z té minulé jsem si nic moc nepamatoval. Nevěděl jsem, jestli jsem neonemocněl, ale doktor tvrdil, že jsem naprosto v pořádku.
    Po týdnu jsem opět vstoupil do počítače. Rozhodl jsem se, že tentokrát musím hru dohrát. Napojil jsem se na program.
    Zapínám.

Time: 00:00
    Byla tam. Zase tam byla, protože jsem to tak určil a já tam byl s ní. Byla krásná.
    Ne. Nebyl jsem nemocný. Teď jsem byl s ní.