Praha (ČTK) 13.1.1999
    MZ ČR vydalo prohlášení k atentátu na ruského presidenta a následným bojům v centrálních guberniích Ruské federace. Podle údajů známých MZ nebyli zabiti ani zraněni žádní pracovníci velvyslanectví ČR v Moskvě ani žádní čeští občané zdržující se na obchodních zastupitelstvech v areálu velvyslanectví. V okolí ambasády není slyšet střelba a oficiální představitelé policie označují situaci v Moskvě jako klidnou. MZ ČR nicméně doporučuje občanům, kteří se chystají cestovat na území SNS, aby svůj odjezd pozdrželi do vyjasnění situace.

Inzerát v Computer 4/99
    Bolí Vás ruce? Už Vás nebaví kroutit joystickem při honbě za grunty? Snižují křeče zápěstí Váš požitek z bojového letu? Dopřejte si špičkový zážitek! Firma EL-MED nabízí přímé připojení počítače na Vaši nervovou soustavu. Přenosová rychlost až 800 byte/min. Prvouživatele zacvičíme. SW adaptér na VAŠI aplikaci či hru zdarma! Navštivte naši prodejnu ve Vokovicích, Lužná 2... a pak jděte PŘÍMO na věc!

Praha / Varšava (AFP) 22.1.1999
    Státy střední Evropy posilují své útvary pohraniční policie, aby zachytily a usměrnily nečekaný příval uprchlíků z Ruska a dalších států SNS. Polská vláda vyčlenila 600 mil. nových zlotých na zřízení prvních čtyř sběrných táborů podél polsko-běloruské hranice.

Lublin (Agentura Epicentrum) 22.2.1999
    Nehumánní podmínky v uprchlickém táboře Kozowa Gora: Ve sběrném táboře pro uprchlíky z Východu poblíž osady Kozowa Gora nastala dlouhodobě neudržitelná situace. Původně plánovaná ubytovací kapacita tábora je přetížena přibližně o 50 tisíc osob obou pohlaví, všech věkových kategorií a nejrůznějších národností. Přesná evidence přestala být pořizována. Přestože polský personál tábora věnuje veškeré úsilí zajištění zásobování a udržení bezpečnosti v táboře, hlad a kriminalita zde narůstají závratným tempem. Na 100 uprchlíků připadá 1 stan, 10 přikrývek a týdně 20 bochníků chleba. Při výdeji stravy dochází k násilnostem, kterým každý týden padne za oběť na 100 uprchlíků. U brány tábora se nabízejí dvanáctileté dívky za sušenku. Mluvčí charitativní organizace “Křesťanští rodiče” vyjádřila obavu, že se pro mládež ve školním věku nedaří v táboře zajistit odpovídající výuku. “Charta práv dítěte je zde málo respektována,” pravila doslova.

Varšava (Reuter) 1.3.1999
    Tiskový mluvčí MNO ujistil občany Varšavy, že jim nehrozí žádné nebezpečí. Pro evakuaci Lublinu údajně nejsou žádné důvody. Civilní obyvatelstvo bylo požádáno, aby nepodléhalo panice a neblokovalo kolonami vozidel komunikace, které budou využity pro přesuny armádních jednotek směrem na východ. Na dotazy akreditovaných válečných zpravodajů ohledně počtu, výzbroje a cílů nepřátelských ozbrojených skupin operujících podél východních hranic mluvčí odmítl odpovídat s odkazem na chystanou tiskovou konferenci po naléhavém nočním zasedání vlády. “Zdá se, že atomové bomby nemají ...” utrousil na odchodu.

Kaunas (Reuter) 3.3.1999
    Od našeho válečného korespondenta: Intenzivní boje mezi litevskou armádou, posílenou o policejní jednotky a o oddíly dobrovolníků a mezi málo organizovanými skupinami banditů jsou hlášeny po obou březích řeky Němenu . S armádními útvary operujícími v okolí Vilniusu již dva dny není spojení.

Bratislava (TASR) 5.3.1999
    Tisková mluvčí premiéra uvedla, že Slovensko poskytne volný průchod osobám, které cestují z Ukrajiny směrem na západ přes slovenské území a nejsou vybaveny náležitými cestovními doklady. “Je to z naší strany humanitární gesto vůči osobám, které jsou v nouzi. Jejich cesta přes naše území může vytvořit na padesát tisíc tolik potřebných pracovních příležitostí. Bezpečnost státu tím nebude ohrožena.” citujeme z jejího prohlášení. Na otázku, zda byl postup vlády SR konzultován s českou a rakouskou vládou, odvětila, že to je problém Čehunov.

Petržalka (TASR) 7.3.1999
    Tisková mluvčí premiéra ostře odsoudila snahy iredentistických skupin o odtržení východních, jižních a severozápadních oblastí od Slovenska a sdělila, že vláda Slovenské republiky si zachovává plnou svrchovanost nad celým územím státu.

Petržalka (ČTK) 7.3.1999
    Slovenské armádě a dunajské flotile se podařilo ubránit most SNP. Dunaj jako vodní cesta však zůstává uzavřen do vyjasnění situace v Gabčíkovu.

Praha (ČTK) 8.3.1999
    MZ ČR vydalo prohlášení k situaci na Slovensku. Situace na území Slovenska je nepřehledná. Česká republika nicméně i nadále považuje Slovenskou republiku za spřátelený stát a podporuje jeho úsilí o začlenění do EU, NATO a dalších integračních seskupení.

Praha / Liptovský Mikuláš (ČTK / Nova) 8.3.1999
    TV Nova uvedla ve večerním zpravodajství reportáž z gynekologického oddělení nemocnice v Liptovském Mikuláši. V průběhu vysílání vnikly do objektu neznámé ozbrojené osoby a hrubě fyzicky napadly pacientky i ošetřující personál. Zpravodajce TV Nova násilníci rovněž odebrali oděv a mikrofon. Přivolaní policisté, požárníci a pořádková služba HZDS byli na místě zmasakrováni. Rada pro televizní vysílání ostře protestovala proti uvádění podobných pořadů před 22. hodinou.

Praha (ČTK) 11.3.1999
    MNO ČR vydalo prohlášení, v němž uvádí, že nevydalo příkaz armádním jednotkám k jakýmkoli přesunům či ozbrojeným zákrokům na hranici se Slovenskou republikou. Pokud přesto došlo k neprodyšnému uzavření státní hranice a zamezení jakéhokoli pohybu osob či nákladů, jde zřejmě o osobní iniciativu místních velitelů zde situovaných útvarů a jednotek, za což budou dotyční pohnáni k zodpovědnosti. MNO nevyslalo ani nehodlá vyslat české jednotky na území sousedního svrchovaného státu.

Žilina (Reuter) 12.3.1999
    Obyvatelé Žiliny bouřlivě přivítali české tankové oddíly, které se dnes ráno rozmístily ve městě a na výšinách v jeho okolí. Na spontánně vypuknuvším mítinku pronesl starosta Žiliny děkovný proslov, ve kterém nešetřil výrazy jako “záchrana civilizácie”, “bratstvo národov” a “chcete nás?”. Na starostovu zdravici odpověděl velitel českých sil mjr. Marášek “Hlavně to moc nerozmazávejte. Na zdraví!” Oslavy v ulicích města dosud pokračují. Poté, co český velitel odmítl hojné prosby obyvatel, aby se vojáci ubytovali v rodinách, početný dav paní a dívek oblehl kasárna. “Nech ich boh žehná! Hoci som ženu a dcérku celý den nevidel, stojí to za to. Azda nedopadneme ako Liptovský Mikuláš.” svěřil se našemu zpravodaji místní občan.

Praha (ČTK) 27.3.1999
    Na Evropském Ekonomickém Fóru vystoupil premiér Klaus. Ve dvacetiminutovém proslovu obvinil všechny přítomné i nepřítomné žurnalisty z jednostranného referování o české ekonomice, kriminalitě, zdravotnictví, školství, mezinárodní situaci a počasí. Kritice z úst nejpovolanějších neunikli ani George Soros, David Rockefeller a Bill Gates.

Stockholm (AP) 5.4.1999
    Mluvčí lotyšské vlády poděkoval vládě Švédska a všech států EU za humanitární pomoc, poskytnutou lotyšským občanům, dočasně se zdržujícím na území Evropské unie. V emocionálně laděném projevu vyzval všechny brance a občany, kterým záleží na svobodě a obnově této pobaltské republiky, aby se hlásili v náborových střediscích QFOR.

Krakov (Reuter) 7.4.1999
    Ministři zahraničí Polska, Litvy a Lotyšska na společné tiskové konferenci vyhlásili rozhodnutí svých vlád navázat diplomatické styky s nově vzniklým Knížectvím Cassovia. Rovněž byl ohlášen podpis smlouvy o přátelství a všestranné spolupráci mezi těmito třemi státy a Principat of Cassovia (POC), jak zní oficiální název nového státu. Smlouva má i zvláštní kapitolu o vojenské spolupráci, která mimo jiné stanoví, že občané všech účastnických států mohou legálně působit v ozbrojených silách libovolného z účastníků smlouvy a rovněž vojenské jednotky libovolného z účastnických států mohou volně operovat na území ostatních signatářů. ”Mimořádná situace vyžaduje mimořádná opatření, a nepřátelé našich nepřátel jsou naši přátelé.” uvedl vysoce postavený polský činitel, který si nepřál být jmenován. Cassovijský představitel avizoval otevření konzulátů POC ve Štětíně, Katovicích a Kladsku v nejbližší době.

Paříž / Brusel (AFP) 8.4.1999
    Tajemnice ministerstva obrany rozhodně popřela zprávy, že cizinecká legie sestavuje speciální rumunské a pobaltské prapory či jakékoli útvary pro nasazení ve východní Evropě. Rovněž dementovala zprávy o zvýšené pohotovosti Force de Frappe. Údajný přírůstek 100 tisíc nových příslušníků cizinecké legie za poslední týden ponechala bez komentáře. Generální sekretář NATO rovněž popřel zprávy, že by aliance vyčleňovala síly pro mírovou misi ve východní Evropě a distancoval se od takzvaných sil QFOR, které označil za soukromou iniciativu několika nezodpovědných politiků bez jakéhokoli vztahu k evropským strukturám.

Inzerát v International Herald Tribune 10.4.1999
    Men wanted. Military / police / SWAT experience appreciated. Excellent pay, top insurance & pension policy. Applicants contact POC officials at Duisburg / GER,

Milano / ITA or Zlín / CZE. Brno (Lidové noviny) 15.4.1999
    Rozhovor s Pavlem Lefkovičem, mimořádným zmocněncem knížectví Cassovia (exkluzivně pro LN)
    LN: Proč jste přicestoval do Brna?
    PL: Byl jsem pověřen jednáním s obchodními partnery našeho knížectví. Mnoho z nich sídlí zde v Brně.
    LN: Říká se, že zde provádíte nábor žoldnéřů do vaší armády.
    PL: Vládě knížectví Cassovia je známo, že zákony České republiky zakazují českým občanům sloužit v ozbrojených silách jiného státu. Na druhé straně víme a těší nás, že náš boj takříkajíc na krajní výspě civilizace má sympatie a morální podporu i mezi občany ČR.
    LN: Také se říká, že vaši vojáci ne vždy dodržují ženevskou konvenci.
    PL: Myslím, že jsou to pomluvy pocházející od hrstky bývalých mocipánů z Bratislavy. Knížectví rádo umožní návštěvu jakékoli vyšetřovací komisi přímo v oblasti bojů. Dosud ani OBSE, ani Červený kříž o tuto nabídku neprojevily zájem. Usuzuji z toho, že tyto všeobecně uznávané mezinárodní organizace nemají o dodržování lidských práv v knížectví obavy. A nezapomeňte, že vlastně nejde o skutečnou válku - nenašel se stát, který by se k banditům hlásil. Oficiálně nám nikdo nevyhlásil válku, nikdo nás nenapadl, nikdo (mimo Petržalku) se také necítí napaden námi.
    LN: Knížectví je dnes už málo obvyklý státní útvar ...
    PL: Mohu ubezpečit vaše čtenáře, že jsme demokratický stát v duchu nejlepších evropských tradic. Pan regent se mnohokrát vyjádřil, že se svých mimořádných plných mocí vzdá ihned, jakmile skončí současná bezpečnostní krize. V tom má podporu všech poddaných.
    LN: Jednáte s evropskými panovnickými rody o převzetí “trůnu” knížectví Cassovia? Prý byl nabídnut princi Andrewovi ...
    PL: Mé pověření se nevztahuje na tato jednání, takže se o nich nebudu vyjadřovat. Soukromě si Jeho královské výsosti vévody z Kentu nesmírně vážím už proto, že je rovněž voják a osobně se účastnil bojů o Falklandy.

Praha (ČTK) 20.4.1999
    Ministr obchodu popřel zprávy, že by české zbrojní podniky dodávaly do oblasti bojů, zuřících nyní v Karpatech, bitevní letadla L-239 Albatros, lehké tanky LT-98 Tesařík, nákladní automobily Tatra, radary Tamara, samonaváděcí protizemní řízené střely SS-31 a SS-33 (v kódu NATO Stone a Peel), trhaviny Semtex a Perunit, rychlopalné horské kanóny Škoda ráže 20 mm a lehké pěchotní zbraně včetně munice. Připustil, že podnik Omnipol požádal o vývozní licenci na většinu těchto položek, ale ta mu dosud nebyla udělena.

Brno / Zlín (ČTK) 25.4.1999
    Firma DEC CZ oznámila otevření pobočky a expedičního skladu o rozloze 2 ha ve Zlíně. Firma tak reaguje na zvýšení poptávky po vysoce výkonné značkové výpočetní technice.

Jeruzalém (AFP) 27.4.1999
    Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Knížectví Cassovia předal dnes pověřovací listiny premiérovi. V následném hodinovém rozhovoru byly údajně diskutovány dodávky bojových letadel Lavi pro ozbrojené síly COP a nikoli vyslání sboru izraelských instruktorů pro boj proti terorismu.

Blesk 29.4.1999
    Titulek: ZAJATÉ BANDITY STŘÍLEJÍ! CO DĚLAJÍ SE ZAJATKYNĚMI?

Deník velitele 1999-05-15 20:33:01:01 Uzel Omega nepodal pravidelné hlášení. Zahájena operace SOZ červená.
Deník velitele 1999-05-15 20:33:02:01 Uzel Záskok potvrzuje operaci SOZ červená.
Deník velitele 1999-05-15 20:33:04:20 PA1 a PA2 potvrzují operaci SOZ červená.

   V hledí mi bliká červené světlo. Na klávesnici vyťukávám potvrzení signálu a pokyn mému personálnímu asistentovi, aby znovu prověřil spojení s Omegou a všemi ostatními uzly. Za okamžik vidím v hledí výsledek: spojení s Omegou není, vše ostatní v pořádku. Nad zákopem se červeně zablesklo. Když trochu vykouknu ze zákopu (opatrně, nechci dostat zbloudilou kulku do hlavy ani přilákat něčí pozornost), vidím nad severním okrajem osady dohasínající červenou světlici - odhaduji, že velitel trojky musel někoho příliš zabraného do boje upozornit na změnu situace důrazněji než světélkem v přilbě. Vidím také oblak dýmu nad návsí. To je neobvyklé. Bandité málokdy užívají jinou než klasickou munici a jakkoli mají vandalské sklony, v boji se snaží ohně nezapalovat. Těch pár banditů, kteří přežili setkání s pekelnými psy, určitě rozšířili draze zaplacený poznatek, že naše čidla fungují v kouři (a také v prachu, mlze a tmě) lépe než jejich oči.
    Po celé šířce obzoru se nyní téměř naráz objevily krátké záblesky. Nic neslyším, přilba mě spolehlivě chrání proti hluku (a ohni, bojovým plynům a projektilům až do ráže 12 mm včetně), ale odhaduji, že to musí být pěkný rachot. To Záskok odpálil poslední várku ještě Omegou naplánovaných střel, než přepojí řízení palby na ruční. Buchtovým značkařům se to bude jistě líbit, ale bohužel mnohokrát ověřená zkušenost říká, že ručně řízená palba, neoptimalizovaná Omegou, vede ke trojnásobně vyšší spotřebě munice. Není se co divit - všichni znáte klasickou bojovou úlohu z roku 73, kde žák rozhoduje, co dříve zničit: zda strategický most, či nepřátelskou tankovou kolonu. Každý dobrý optimalizační program k řešení potřebuje jedinou střelu - musí jen počkat, až tanky vjedou na most. A věřte mi, že Omega model 98 používá po čertech dobré optimalizační programy.
    Nerad kazím značkařům orgie, ale moje skotská dušička plýtvání nesnáší. Skláním se ke klávesnici a píšu: “Zpráva pro C1, C2, C3 od C9. Navrhuji zadýmování subsektorů A a B za dvě minuty. Váš názor?”. Po chvilce čtu odpovědi:
    “C1 pro C9: zadýmování za 2 min. souhlas.”
    “C3 pro C9: zadýmování možno ihned, subsektor B klidný.”
    “C2 pro C9: zadýmování souhlas, začněte jinde.”
    Značkaři ve dvojce asi mají žně. Chápu jejich velitele, že jim chce dopřát to povyražení, ale já se musím starat, aby měli čím střílet i zítra. Vyťukávám příslušný příkaz pro Záskok. To kdyby předchozí konverzaci zachytila Omega, už bych se nemusel opakovat. Co s ní vlastně je?
    “C9 pro C40: pošlete hlídku opravit linku k uzlu Omega. Počítejte se sníženou viditelností a případnou přítomností ojedinělých banditů v osadě.”
    Teď bude doufejme chvíli klid. Dýmová clona je naše spolehlivá zbraň (i když se nesmí zneužívat, aby bandité neztratili ostych). S trochou štěstí vydržíme do tmy.
    “C9 pro C3: vysílám vzdálený průzkum. Převezměte řízení Optiky a prohledejte terén před námi do hloubky 5 km.”
    “C3 pro C9: řízení průzkumu potvrzuji. Žádám povolení k NVP.”
    “C9: návrat do v_chozího postavení povolen po provedení průzkumu. Konec.”
    Znovu musím vyťukat jindy zcela nadbytečný příkaz pro Záskok (dělá, mrška malá, co může) a po chvíli už Optika přelétá nade mnou a sviští na sever. Nad okrajem osady zpomaluje, když někdo z trojky přebírá řízení (možná Málek osobně?), mává křídly a zrychluje. To je poslední, co vidím, pak můj velitelský zákop zavaluje bílý dým.
    V přilbě se mi rozsvěcuje žlutá. Potvrzuji a čtu zprávu.
    “C40 pro C9 / žlutá výstraha: Omega vážně poškozena výbuchem v bezprostřední blízkosti. Logické funkce ztraceny. Oprava v polních podmínkách nemožná. Oprava mechanické části možná, obnovení pohyblivosti odhad za 4 hodiny. Dále zničen SAT-A, neopravitelné.”
    Svatá krávo! To se mi snad zdá? Jak může být Omega zničena, když se vlastně ani pořádně nebojovalo? Těch pár desítek banditů a dva tanky, které byly po půl minutě jako řešeto, že by zničily Omegu? A jak by ji vůbec našli? Pravda, jsou známé případy, kdy byla některá jednotka zaskočena naprostou přesilou banditů, takže se musela stáhnout a Omegu nestačila vyhrabat z její nory. Omega totiž standardně řídí své bitvy zakopaná ve čtyři metry hlubokém okopu, zahrnutá metrovou vrstvou zeminy a zamaskovaná. To je takové pravidlo u pekelných psů, zakopat Omegu, asi jako když římské legie vždy stavěly opevněný tábor. No a také byly některé Omegy zničeny minometným přepadem za přesunu. Jezdí totiž na obyčejném “obrněném” transportéru, a střepinám špatně odolávají. A co střepinám, vždyť ten pětimilimetrový plech by prorazil každý střelec, kdyby se obtěžoval přepnout na protipancéřovou munici, a možná by stačil i značkovací laser na maximální výkon ... . Ale co se stalo tady? Nerad bych byl prvním velitelem čety pekelných psů, který ztratí svou Omegu v bojové situaci, kterou má jinak zcela pod kontrolou. Musím to vidět na vlastní oči.
    Předávám velení Kolkovi z jedničky, upozorňuji všechny, že vylézám, odpojuji síťový kabel od mého PA a s bodyguardem v patách a škorpionem v ruce vylézám ze zákopu. V opatrném hlubokém předklonu tápu v dýmu podél zdí a směřuji do středu osady. Vzpomínám si, že Omega byla umístěna ve dvoře jednoho statku. Bíle natřené stavení, masivní černá dřevěná vrata, vlevo řada chlévů. Tady někde to bylo ... Vylomená doutnající vrata leží v blátě, chlévy bez střech, bílé zdi očouzené ... A uprostřed dvora kráter, na dně prosvítá pomačkaný horní pancíř (pancíř, haha, 5 mm plechu!) Omegy s černými písmeny COP. V kráteru se činí Šmíd s lopatkou. V místech, kde lze v hloubce tušit záď transportéru, je už vykopaná šachta a někdo z ní vyhazuje zeminu. Na zápraží sedí šéf údržby nadrotmistr Podroužek, bafá z dýmky a něco kreslí do zápisníku.
    “Máte tušení, co se tu stalo, mistře?”
    “Ten tank najel přesně nad Omegu a vybuchl” říká a ukazuje na masivní trosky v koutě dvora. Jdu se podívat. Lze identifikovat zbytky nepřátelského T-72 v kamufláži Ukrajiny. Zdá se, že hlavní síla výbuchu působila zevnitř.
    “Nechte to prohlédnout a zdokumentovat.”
    “Zařídím. Už jsem to trochu okukoval. V tom tanku nebyl řidič!”
    “A jak by se sem dostal? Proč myslíte?”
    “Asi dálkové ovládání. Všimněte si - řízení nemá žádné páky pro ruční ovládání.”
    “Třeba ho zničil ten výbuch. Dejte mi podrobnou zprávu.” Chvíli přemýšlím a dodávám:
    “Za dvacet minut svolám poradu. Přijdete osobně?”
    Vím, že starý pán si na síťové konference těžko přivyká. Já ostatně též.
    “Jó, přijdu.”
    “Tak ve stáji..”
    Opět v hlubokém předklonu odcházím. Pod nohama mi křupe sklo. Místy se musím vyhýbat hromadám ostrých úlomků tašek z rozbitých střech. Konečně se pootevřenou branou protahuji do opuštěné stáje, kde máme improvizovanou zasedačku / jídelnu / ošetřovnu. Na ošetřovně je jen doktor (on to vážně nebyl žádný pořádný boj), jídlo je v nedohlednu, takže zasedačka. Rovnám si ke zdi špalek, přitahuju si jeden ze síťových kabelů, chvíli se uvelebuju a pak se dávám do úřadování:
    “C9 pro C1: přebírám velení.”
    “C9 pro všechny: porada rozšířeného štábu 21:15:00. Žádám účast C11, C21, C25, C31.
    ” Na rozdíl od Málkových rangerů pročesávajících křoviska je osudem velitele většinu času trávit na dně zákopu (v lepším případě v zatemněné stáji), nevzdalovat se od síťové přípojky a koukat do digitální mapy. Krajinu venku si můžu leda představovat.
    Skalnatý hřeben, který se tyčí vpravo nad údolím, spolehlivě brání přesunu jednotek do i ze sousedních údolí. Tam odtud nás nikdo nenapadne, ale ani nám odtud nikdo nepomůže. Zato skrz prales vlevo by bandité mohli z našeho údolí napadnout sousední jednotku - pokud si dobře vzpomínám, údolí vlevo od nás brání dobrovolníci z lotyšské legie. Asi bych je měl varovat.
    “Po_ta: Message from Cerberos 18 for Staropramen 1.”
    S Lotyšci jsme se vždy nejlépe domluvili anglicky, i ještě v dávných dobách, kdy u nich i u nás byla ruština na školách povinná. Takže jak si tu stojíme:
    “Probability of bandit breakthrough in sector 194 estimated 60 % within next 24 hours.”
    Co by pro nás tak mohli udělat? Aha - říci o nás velitelství.
    “Relay to HQ.”
    Je důležité sdělit přesně jen to, co se o naší situaci potřebují dovědět, nic míň a nic víc. Tedy vše, co by jim a nám mohlo pomoci a nic, co by nám mohlo uškodit, pokud by se to dostalo k nepovolaným uším, t.j. k uším banditů nebo nějakého přespříliš horlivého generála.
    Teď mě napadlo - proč tu vlastně pořád ještě sedíme a neprcháme k nejbližší záložní obranné linii? No ano, každý pekelný pes - i já - má svoji hrdost, ale že bych tu čekal na bandity s poslední municí a bez Omegy kvůli hrdosti? To určitě ne, a proč tedy? Aha, ještě nevím, proč jsme přišli o Omegu. Dokud to nezjistíme, nebo alespoň dokud neshromáždíme všechny dostupné údaje, nemůžeme odejít jako nějací amatéři. A to by také měli vědět za kopcem:
    “Investigating a singular phenomenon.”
    To je vše - už jen datum, podpis a hotovo.
    “1999-05-15 21:02 Cerberos 18.9”
    Odesílám dopis na Záskok. Po zničení Omegy převzal Záskok roli síťového serveru a zatím to zvládá. Možná by zvládnul i jiné úkoly, ale nemohu od něj očekávat, že by si poradil s optimalizací palby v boji. Dost možná, že v zítřejší bitvě se budeme muset obejít bez optimalizace a zbraně odpalovat ručně - pro mně děsivé pomyšlení!
    “C9 pro C3 a C31: úkol pro C31 + 2. Doručte poštu pro Staropramen 1. Odchod dle vaší úvahy, návrat nejpozději 05-16 01:00. Detaily fonií.”
    “Petrák, příjem!” hlásí se bleskově můj zvěd číslo jedna.
    “Desátníku, vezměte si kolik lidí chcete, převezměte poštu a pokuste se ji předat nebo odvysílat Lotyšcům. Doporučuji vyšplhat na Březový vrch a zkusit to odlejzrovat. Pokud navážete kontakt, půl hodiny čekejte na odpověď. Do jedné vás chci zpátky tady. Úkol jasný?”
    “Jasný.”
    “Proveďte! Konec.”

Deník velitele 1999-05-15 21:20:00:00

   Porada rozšířeného štábu čety. První mluví Málek. Referuje o výsledcích průzkumu. Kam až dohlédneme, všude se valí kolony uprchlíků nepochybně promíšené s bandity v obvyklém poměru. Přímo na nás směřují 4 tanky a 15 nákladních automobilů; všechny dorazí během zítřka. Nezdá se, že by jejich postup byl koordinovaný. Až potud tedy běžná situace. Pak mluvím já:
    “SAT-A je zničený, jiný kontakt na velitelství nemáme. Tím pádem nelze vyžádat ani vzdušnou podporu. Příští pravideln_ transport munice přijede zítra v noci. Ta munice, co máme, nám vystačí na den boje, bude-li nepřítel postupovat obvyklým tempem a budeme-li schopni palbu optimalizovat. Při ručním řízení palby vydržíme jen 4 až 5 hodin, takže zítra před polednem už se tu neudržíme. Vidím tři alternativy: ustoupit hned, za druhé ustoupit zítra dopoledne, za třetí zprovoznit Omegu a zůstat tu. Vaše názory?”
    “Omegu nelze zprovoznit. Tedy alespoň co se logiky týče. Odjet na ní můžete hned ráno.” trvá na svém Podroužek.
    “Takže zbývají dvě alternativy - které dáváte kdo přednost?” vyz_vám ostatní.
    “Veliteli, vidím ještě čtvrtou možnost ...” hlásí se Hájek.
    “???”
    “My musíme zprovoznit program optimalizace palby, a ne nutně Omegu. Podle hrubých odhadů tady máme dostatečnou výpočetní mohutnost - mám na mysli Záskok a všechna PéÁčka - abychom ten program rozjeli.”
    “To nemůže vyjít!” oponuje Řezníček, “Program optimalizace palby můžu spustit na libovolném počítači - třeba na mém PA - ale aby plnil funkci, musí běžet na plný výkon v reálném čase, a to může jenom na Omeze!”
    “Blbost, můžeš přece ...” Hájek s Řezníčkem se chystají zahájit odbornou debatu s vyloučením veřejnosti. Vstoupil jsem jim do toho.
    “Moment. Řezníček a Hájek předloží své názory a návrhy na řešení situace písemně co nejdříve po poradě - souhlas?”
    “Rozkaz, veliteli.”
    “Pokračujeme ... Je třeba zjistit a objasnit, co se stalo s Omegou. Ohledání místa katastrofy provedl pan Podroužek.” Předávám mu slovo. “Omega byla vážně poškozena explozí tanku v těsné blízkosti. Nepřátelský T-72 najel přesně nad ni, pravděpodobně zastavil a poté explodoval. S pravděpodobností 75 procent šlo o neznámou modifikaci sedmdesát dvojky, s autonomním elektronickým navigačním zařízením.”
    “To jako že to byl robot?” není mi to moc jasné. “Vybavení věže bylo zcela zničeno explozí, takže nevíme, jestli v ní třeba nebyl střelec, nebo ještě spíše nabíječ. Ale pohyb tanku nejspíš řídil stroj. Jistě to nevíme, je to na 75 procent, jak jsem říkal.”
    “Prve jste se zmiňoval o dálkovém ovládání.”
    “Negativní, z více důvodů. Venkovní zařízení včetně antén se poměrně zachovalo. V tanku byla jen jediná vysílačka, a ta byla naladěná na Radio Country. Navigační řídící jednotka byla umístěna v přídi a tudíž explozí jen málo poškozená. PROMky se pokoušíme přečíst. Je-li v nich program, budeme vědět, co to umělo. Potřebuju někoho, kdo se vyzná v programech, myslím v cizích programech.”
    “Dá se řidič-člověk od robota nějak rozeznat podle chování, tedy podle trajektorie?” Málek, to je dobrý dotaz!
    “Pro všechny případy tu trajektorii zjistěte. Má někdo volného programátora?”
    “Nejlepší dva se mi tu právě hádají o náhradě za Omegu.” upozorňuje mě Buchta.
    “Zatím tedy mistře pokračujte s vašimi lidmi. Přidám vám Nováka na zdokumentování trajektorie toho tanku.” Tím jsou prozatím odbyté mimořádné úkoly. Ještě rutinu:
    “Kolka, jednička postaví stráže na noc včetně monitorování sítě. Buchta, dvojka postaví duplicitní monitorování - domluvte se, aby se nestřídali současně. Kdyby něco, váš člověk - tedy z dvojky - bude řídit palbu, dokud se nevzbudíme. Málek, vy postavíte hlídky před přední okraj - použijete stacionární nebo mobilní?” “Obojí, a přidáme pár dalších čidel. Chápu to správně, že hrajeme hop nebo trop? Na pozítří asi nemá cenu něco schovávat, že?”
    “Chápete to přesně. Pošlete si ke Šmídovi pro jídlo, než vyrazíte. Jednička a dvojka se nakrmí po vystřídání. Další dotazy?”
    Dotazy nejsou, práce rozdělena, končím poradu. Mistr Podroužek schovává dýmku pod plášť (jistota je jistota) a odchází do umělé mlhy venku. Otvírám databázi osobních údajů a zkouším různé dotazy, abych našel někoho, kdo “se vyzná v cizích programech”. Nedaří se mi - pokaždé mi vyjde buď 44 nebo 2 nebo 0 “tref”. O dvou všichni víme - já hledal třetího.
    Konečně přicházejí Řezníček a Hájek. Hájek se rozpačitě rozhlíží, načež vyráží do kouta. Shýbá se pro velkou papírovou krabici od konzerv. Přitom upouští štos papírů. Nadává, přináší krabici a vrací se pro papíry. Řezníček mezitím zorganizoval špalky a předpisově se hlásí.
    “Posaďte se, kdo začne?”
    Řezníček ukazuje na Hájka. To jsem zvědav.
    “Omega model 98 měla 4 procesory, 2 Gigabyte paměti a 20 Terrabyte disků. Dohodli jsme se, že její výpočetní mohutnost nejlépe charakterizují flops, tedy fast logic operations, operace rychlé logiky za sekundu, a těch prováděla Omega 15 Giga. My máme k dispozici Záskok a 45 PéÁček a moje hypotéza je, že je dokážeme spojit tak, dohromady dávaly rovněž 15 Gigaflops.”
    “Co vy o tom soudíte?” obracím se na zřetelně skeptického Řezníčka.
    “Nemáme to změřené, ale odhaduji, že běžné PA umí tak 200 Megaflops. Z toho 15 Giga nesestavíme. Muselo by se to vyzkoušet. Omega snad taky normálně nejezdila na plný pecky ... Programy naštěstí máme všechny na Záskoku, světlovodů je taky dost ... Když se hned začne, mohlo by to do rána fungovat.”
    “Budete na tom dělat spolu?”
    “Já Ondrovi rád pomůžu, s čím bude chtít, ale ať to řídí on - je to jeho projekt. Kluci od nás mu budou asistovat. Asi by to chtělo nejdřív vyzkoušet v menším měřítku. Sorry - už do toho kecám ...” Řezníček z toho vycouvává. Nevadí, máme i jiné úkoly.
    “Dobře. Hájek, máte to na povel. Řezníček, vy budete v případě potřeby k dispozici, ale teď jděte pomoci panu Podroužkovi - chtěl rozšifrovat program robotanku. Hájek, půjčte si koho chcete, ale jen s vědomím velitelů - nesmíte jim nabourat strážní službu. Dejte se do toho.”

Deník velitele 1999-05-15 22:05:00:00

   Síť uvedena do strážního režimu. Monitorují C202, C110. Budí mě pípání. Otvírám oči. Z odložené přilby na mě bliká zelená - mám poštu. Asi se vrátil Petrák. To bude zajímavé! Potvrzuji signál, nasazuji si přilbu a čtu:
    “Message from Staropramen 1 for Cerberos 18: Your message relayed to HQ. If necessary, transfer to sub-sector 193D. Will provide cover. Good luck.
    1999-05-15 22:23:00 Staropramen 1.9”
    Dobrá, takže kdyby na to přišlo, můžeme ustoupit k nim. Ale třeba to nebude nutné. Když už jsem vzhůru, zeptám se.
    “Řezníček, jak to pokračuje?”
    “Veliteli, mám sebrané dílčí záznamy od všech, kteří ten tank zaměřovali. Provedli jsme poměrně přesnou rekonstrukci, kdy kudy projížděl, čím po něm kdo kdy střílel a zejména kdy byl čím zasažen. Vypadá to, že vybouch současně nebo krátce po zásahu Á-Áčkem z dvojky.Kromě toho jsme sebrali údaje o všech našich pohybech, které tehdy probíhaly a které mohl detekovat - toho moc nebylo. A pak tu mám náhodou program GUHA, tak jsem to cvičně nechal vyhodnotit, už to půl hodiny jede ...”
    “Guha - co to umí?”
    “Generuje hypotézy, vyhodnocuje všechny statisticky významné korelace ... laicky řečeno, objeví to všechny existující souvislosti mezi zkoumanými jevy.” (Laicky řečeno) - vypadá to, že mě moji lidé mají za tupce. Zřejmě podceňují vzdělání vedoucího prodejny erotické literatury, jako kdyby můj doktorát o vlivu japonského umění šunga ze 17.stol. na hentai anime konce 20.století a tvorbu Arthura Kinga stál za méně, než třeba Hájkova disertace o využití umělé inteligence při plánování procesů pro operační systémy reálného času s nestandardním poměrem fyzické a logické paměti. Avšak ignoruji tuto urážku.
    “Kdy budete mít výsledky, odborníku?”
    “Asi za hodinu. Ozvu se, veliteli ... ééé.. pane doktore.” Tak je to lepší. Hlavně že si rozumíme. “Díky, konec.” To máme detektivy, a teď ještě mladí konstruktéři: “Hájek, podejte hlášení, příjem!”
    Ticho. Zkusíme písemný styk: “C9 pro C25: podejte hlášení!”
    Dlouho to trvá, dlouho to trvá ... Konečně odpověď, samozřejmě fónií. Někdo se to prostě nikdy nenaučí pořádně!
    “C25, moment ...” a zase ticho. Představuji si, jak se Hájek hrabe ve štosech papírů.
    “Sorry, veliteli, spadlo mi to pod stůl ...”
    “Jak pokračujete?”
    “Vycházíme z předpokladu, že sestavíme cluster ze Záskoku a čtyřiceti čtyř PéÁček - to jsou všechna kromě vašeho. Velitelé družstev souhlasí, že by jednička a dvojka mohly sedět spolu v zákopu, pokud naopak trojku vysuneme hodně dopředu. Pak by nám světlovody stačily propojit jedničku a dvojku na Záskok, počítáme, že vedení bude muset být aspoň trojnásobné. Trojka musí svoje PéÁčka nechat tady a bude úplně odřezaná, ale těm to nebude vadit - kdyby měli problémy, dovolají se fonií. To nám dá celkově 45 CPU, 4.9 Gigabajtů paměti a výkon 9.8 Gigaflops.”
    “Není to málo? Tak se mi zdá, že měl Řezníček prve pravdu ...”
    “Já vím, jsou to jen dvě třetiny Omegy, ale chceme provést radikální redukci zátěže. K tomu jsme rozdělili všechny činnosti, původně prováděné Omegou, do tří skupin. První skupina - činnosti, které se zbývajícím železem vůbec nelze dělat. Satelitní komunikace, přesné určování polohy, vnitřní diagnostika Omegy. Druhá skupina - nepostradatelné činnosti. Optimalizace palby v první řadě. Pak řízení komunikace v síti, funkce distribuovaného operačního systému, plánování procesů, přidělování zdrojů. A konečně třetí skupina: to čeho se možná můžeme zbavit, ale nejsme si až tak jistí. Vzdálený průzkum, správa souborů, sebevzdělávání. Teď tu pouštíme simulace, kolik by to žralo a jak by to fungovalo pro jednotlivé kombinace, které si vymyslíme. Zatím nejlepší výsledek, který jsme zatím dosáhli ... chybí nám ještě ... 600 Megaflops.
    Ještě pořád to dokážeme snižovat.”
    “Dobře, pokračujte. Ozvěte se za hodinu, nebo kdybyste narazili. Konec.” Ještě prověřím oba hlídače sítě (v pořádku!), pak dva náhodně vybrané strážné (také dobré). Za trojkou nemá cenu chodit, tam bych mohl leda přijít k úrazu - kdo ví, co tam rangeři nachystali za pasti. Kolik je hodin - půl jedné? Dvě hodiny spánku by měly stačit. Půjdu kibicovat detektivům. Ohlašuji vycházku, odpojuji se ze sítě a vyrážím do tmy. Podle digimapy sídlí údržba ve sklepě pod konzumem. Konzum nacházím, teď ještě kudy do sklepa. Nerad bych si musel svítit. Fuj, málem jsem z těch schodů sletěl. Klepu na dveře a současně se hlásím fonií. Otvírá mi Šmíd. Procházím tmavou chodbičkou do větší, dobře osvětlené místnosti. Při stěnách stojí poloprázdné regály. Regály uprostřed jsou vyklizené a slouží jako stoly. Vojsko sedí většinou na basách od piva. Na podlaze se povaluje mimořádně hustá změť kabelů. Mistr Podroužek si všiml mých rozpaků, ukazuje na volné sedadlo (sud od slanečků?) a přináší mi v jedné ruce síťový kabel a ve druhé hrneček, ze kterého se kouří. Sedám si, připojuju do sítě a očichávám výpary. Rybízový čaj, díky!
    “Trajektorie je hotová. Vypadá to, že v ní jsou tři zřetelně odlišné části - jakoby tři různé vzorce chování. Nejprve jel rychle a přímo, jako by chtěl co nejrychleji projet osadou. Pak uhnul ze směru, začal kličkovat a vyhledávat vhodná palebná postavení. Taky občas vystřelil. Nakonec zajel do dvora, kde byl sice lépe krytý, ale střílet odtamtud nemohl. Pak vybuchl.”
    Promítám si trajektorii do digimapy. Vypadá to, že Podroužek má pravdu.
    “Proč měnil chování - souvisí to nějak se zásahy?”
    “To jsme ověřovali jako první. Negativní. Podívejte - tady hned na začátku dostal Á-Áčkem do čelního pancíře a jel dál. A tady, když už rejdil po vsi, mu silový laser uříznul kanón a zase žádná změna. Je to záhada.”
    Upíjím čaj. Chlapci kolem improvizovaného stolu navrhují, posuzují a většinou zavrhují alternativy dalšího postupu. Řezníček sedí zcela strnule, hlavou a zády se opírá o zeď, ruce v kapsách. Programátora si představuju jinak. Že by usnul? Jdu si ho prohlédnout. Oči má otevřené. Všiml si mě.
    “Čekáme na výsledky GUHY, šéfe. Zatím jsem prolézal knihovnu Záskoku a zkoušel některé programy trochu zrychlit.”
    “Prolézal, zrychloval ... vy máte klávesnici kapse?” není mi to jasné.
    “Ne, v kapse ... proč? Jo ták! Né, víte, já mám přímé připojení.” Vytahuje ruce z kapes, prstem si klepe na předloktí a na spánek.
    “Nic osobního, šéfe, ale ťukání do klávesnice je pro moučky.” Sodoma a Gomora! Je-li to tak, jak si myslím, tak už nikdy nenačapám žádného strážného, jak ve službě hraje TIE Fightera. Ale ne proto, že by s tím chlapci mínili přestat.
    U stolu zavládlo vzrušení.
    “Dojela ta GUHA, veliteli!”
    V_ichni si promítáme v_slednou sestavu do hledí a probíráme se výsledky. Monitoruji C21 a čtu si jím setříděné výsledky. Vypadá to dobře!
    “Co o tom soudíte?”
    “Je to jasná robotická navigace. Řídící jednotka byla ale napojená jen na motorickou soustavu, to je celkem pochopitelné. Chování robota se měnilo po zásazích, ale jen po těch, o kterých se dověděl, to jest po takových, které poškodily motoriku. A ty byly dva. Vlastně tři. Vidím to takhle: Pokouší se o rychlý průnik plnou rychlostí bez zdržování palbou. Dostává zásah do hlavní nádrže - tady, vidíte! Přepíná na rezervu, je mu jasné, že s tou daleko stejně nedojede, tak jezdí po vsi a dává střelci šanci napáchat co největší škodu. Dostává další zásah do pásu - už toho moc nenajezdí, tak se stahuje do dvora.”
    “A co ten poslední zásah přímo do motoru? Toho si přeci také musel všimnout. Proč už nezměnil chování?”
    “Třeba chování změnil - provedl sebedestrukci!”
    Dobře, ale proč zrovna nad Omegou?
    “Zjistil jste něco o tom jeho programu?”
    “Jakž takž jsem ho prohlédl, výstupní signály jsou celkem jasné, ale nevím, čím to krmili. Vůbec nemám představu o jejich formátu vstupních dat od čidel. Doma se na to ještě podívám, ale tady jsem skončil.”
    Chvíle ticha. Všichni přemýšlí, nebo alespoň se tak tváří.
    “Co to zkusit obráceně? Omega měla také nějaký autonomní navigační program, i když jsme ho nikdy nepoužili ...”
    “Jasně, to je ono! Nakrmím do něj data o zásazích do motoriky a uvidíme, jak se bude chovat! Musím jen nějak obejít generátor náhodných podnětů ...” To nemá smysl poslouchat. Řezníček se opět opírá o zeď a upadá do tranzu. Vracíme se k čaji. Vládne povznesená nálada.
    Za chvíli zombie ožívá.
    “Vy jste to měl v nose, šéfe! Ve třiceti procentech případů provádí náš navigační program z Omegy dost podobné opičky, jako ten jejich. Jen před sebedestrukcí vyšle signál posádce, a samozřejmě tam má delší pauzu, aby se to dalo zablokovat. Třicet procent, to je fantastická shoda, víte ...” Tak to bysme měli. Na světě je sice tolik různých programů, kolik je programátorů, ale nakonec dělají všechny totéž. “Pane Šmíd, jak určujete místo, kde zakopete Omegu?”
    “Je na to program, "Najíždění do skryté pozice" se to jmenuje ...”
    A pak, že navigační program nepoužíváme! Nějaký líný programátor určitě použil stejný algoritmus do všeho. Nedivil bych se, kdyby to nakonec byl shareware a běhal po celém světě. “Mistře, seberte všechny dosud zjištěné údaje a udělejte z toho zprávu. Včetně těch posledních simulací s naším navigačním programem. Nahrajte to na kazetu, pro všechny případy.”
    V přilbě mi bliká žlutá. Potvrzuji příjem jobovky od Hájka: “C25 pro C9: Další postup zastaven. Chybí 450 Megaflops.”
    “C9 pro C25: Klid. Vyčkejte příchodu C21.” Však to půjde!
    “Řezníček, neříkal jste, že jste zkoušel některé programy pro Omegu zrychlit? Hájek má nějaké problémy. Běžte mu s tím píchnout. Nebo má on přijít sem?”
    “Jdu tam, šéfe.” Dopíjím čaj a jdu si pro další.
    “Mistře, skvělá práce. Ale asi vás budou ještě potřebovat. Co si pamatuju, tak budou chtít fůru kabelů, a asi nejen to. Spojte se s nimi a připravte, co budou chtít. Riskneme to - budeme předpokládat, že se jim to povede!”

Deník velitele 1999-05-17 20:15:00:00 Operace TSD zelená zahájena.
Deník velitele 1999-05-17 20:15:02:00 Všechny uzly odpojeny. Provoz v síti ukončen.

   “Pane plukovníku, nadporučík Kocourek.”
    “Kocourek, vítám vás!”
    Se šaržemi od podplukovníka výš se u pekelných psů mluví česky - všichni sloužili ještě za Československa. Mnoho z nich v armádě, někdo u policie, sám plukovník Kožich u pohraniční stráže.
    “Slyšel jsem, že jste měl problémy.”
    “Napsal jsem o tom zprávu. Nakonec to nebylo tak hrozné. Budete příjemně překvapen. Zničili mi Omegu, ale zjistili jsme proč. Je chyba v programu pro najíždění do skryté pozice. Navrhuji, aby na tom pracovali mí lidé - Hájek a Řezníček. Ostatně po tom, jaký koncert předvedli, si je asi stejně necháte u štábu.”
    “Souhlasím. A jak jste válčil bez Omegy?”
    “Potřebovali jsme vytvořit prostředí, ve kterém by fungoval program optimalizace palby na plný výkon. Chlapci sestavili do clusteru 44 personálních asistentů a Záskok, vyřadili vše zbytečné, část programu zcela předělali a stále scházelo 300 Megaflops.”
    “Jak jste si s tím poradili? Půjčili jste si od sousedů?”
    “Vidíte, to je chytrá alternativa, která nás nenapadla. Ne, nepůjčili. Nakonec jsme do clusteru začlenili i lidský mozek. Mám v četě pár kluků, kteří si nechali udělat EL-MED přípojku ...”
    “Slyšel jsem o tom! To mají dráty do mozku, či co?”
    “Popravdě řečeno ne, jenom světlovody do předloktí. Jeden z nich má napojení až do míchy. Do mozku nikdo. Usoudili jsme, že když se to osvědčilo pro hry, musí to fungovat i v boji.”
    “Ale to byl hazard! Zkoušeli jsme už dávno nechat člověka optimalizovat palbu a pokaždé to bylo fiasko! Člověk je průměrně o 70 procent horší než program, a to ještě když se testuje v simulátoru a je přesvědčen, že o nic nejde. Když ví, že mu jde o krk, je to ještě mnohem horší!”
    “Ano, to vím. Jenže fígl je v tom, že náš člověk nedělal optimalizaci. Tu dělal osvědčený program. Člověk musel dělat něco jiného, stejně nepostradatelného, aby strojům odlehčil. A to něco jiného bylo ... OPERAČNÍ SYSTÉM! Přesněji, jeho důležitou součást - takzvaný střednědobý plánovač.
    Vzpomínáte na film Bitva o Anglii? Tam velitelům děsně vadilo, že piloti v akci nedodržují provozní kázeň ve fónickém styku a vykřikují do mikrofonů nejrůznější nesmysly, takže navádění ze země ani příkazy velitelů pak nejsou slyšet. Občas nechám PéÁčko odpojit filtrování fonie a vím, že naši kluci vyřvávají přesně stejné nesmysly, akorát že dneska už to nikomu nevadí. No a Řezníčka napadlo, jak to využít v náš prospěch.
    Úkolem mozku jakožto střednědobého plánovače bylo zvyšovat nebo snižovat prioritu jednotlivých procesů, podle toho, jak jsou potřebné. Původní strojový program by prováděl velmi složitá vyhodnocování a porovnání statických i dynamických charakteristik zúčastněných procesů.
    Mozek prostě seděl se sluchátky na uších a poslouchal nefiltrovaný fonický cvrkot. Když někdo výrazně křičel "jdou po mně", "obkličují nás", "Franto, bacha z leva", co už se tak v boji křičívá, jeho úsek dostal přidáno na prioritě.”
    “Pozoruhodné! A říkáte, že jste to přežili?”
    “No ano, obvyklých 40 procent raněných, žádný smrťák ani nervové zhroucení.”
    “Výborně, ale naznačoval jste, že pro mně máte nějaké příjemné překvapení - to má být ono?”
    “Ne, to příjemné překvapení je něco jiného. Máme dvacet zajatkyň.”