Stejně jako můj velký mistr dr. Ludvík Souček, tak i já cítím, že by bylo naprosto neomluvitelné nevěnovat se otazníku okolo "železné masky". Ty uvozovky proto, že osobní vězeň Ludvíka XIV ve skutečnosti neměl na hlavě plechový hrnec, tak jak jsme to mohli vidět ve filmu s R Chamberlainem, ale masku látkovou a to ještě jen když vycházel mimo svou celu.
    Těm kteří nečetli Mistrovu knihu Otazníky nad hroby vřele doporučuji, aby to spěchali napravit co nejdříve. Nejprve jen ve stručnosti (i když v této zamotané historii být stručný je skoro nemožné) zopakuji fakta: První zmínka o tajemném vězni, nad jehož identitou si lámou hlavu již generace historiků a milovníků tajemna, je v dopise ministra.války markýze du Louvois pro velitele pevnosti pana Bénigne D'Auvergne de Saint - Marae z července 1669, ve kterém píše, že mu do věznice Pienerolo posílá důležitého vězně. Dále pak byly přesně určeny direktivy, kterými se musí velitel věznice i vězeň řídit. Tyto pokyny jsou pak Saint - Marsovi donekonečna neustále připomínány.
    Muž musí nosit sametovou masku, nikdo nesmí spatřit jeho tvář, nikdo s ním nesmí mluvit ale v jídle, ošacení a dalších drobnostech není nijak omezován.
    Ve věznici Pinerolo byl Maska pravděpodobně do roku 1694 s možným „dočasným přemístěním“ do Exieles v letech 168 I - 87. Pak následuje Svatá Markéta. 1694 - 98. Odtud se stěhuje do pařížské Bastily, kde 19. 11. 1703 tajemný muž umírá. Vše co po něm zůstalo je zničeno. Jeho osobní věci jsou spáleny, nábytek zrovna tak. Stěny cely, ve které žil jsou nově omítnuty, aby byly zahlazeny i ty sebemenší možné stopy, které by mohly vést k odhalení totožnosti této osoby.
    Dnes již je jen pranepatrná naděje, že by se podařilo najit dokument, který by pomohl spolehlivě identifikovat muže s maskou. Okruh zasvěcených byl velmi malý a všichni důsledně dodržovali zákony konspirace, takže v dopisech nikdy nepadlo jeho jméno. O to větší prostor ale proto otevírá dohadům.
    Jedno však je jisté: Tento muž musel být někdo veledůležitý, když byl, ač vězněn, nákladně oblékán a živen. Nezapomeňte, že v té době neměl život valnou cenu, stačil by jeden škrt pera a po bezejmenném vězni (i kdyby měl šlechtický titul), by se nikdo nesháněl, ale L.udvík XIX přece celých 34 let ten škrt neudělal. Je tedy třeba. se poohlédnout po významné osobě, která se v té době ztratila ze světa.
    První podezřelý byl Ercole Antonio Mattioli, ministr mantovského vévody Ferdinanda, který figuroval v případu prodeje pohraniční pevnosti Casale Mofen ato. Díky jemu utrpěl Ludvík pěknou politickou blamáž. Dal proto Mattioliho unést a uvěznit na Pinerole.
    O jeho uvěznění se však všeobecně vědělo, takže na co ta karnevalová maska?
    Podle další teorie by tajemným vězněm měl být anglický král Karel I, který nebyl popraven 30.1. I649. To by sice leccos vysvětlovalo, a1e král se narodil v roce 1600 a dožil by se tedy I03 let, což představuje úctyhodný věk i na svobodě. V podmínkách vězení to je těžko myslitelné. Navíc Maska byl v době úmrtí asi 49 -letý, jak zaznamenal královský správce Bastily. Dalším argumentem proti je to, že se vězeň Maska objevil až dvacet let po králově popravě.
    A. Dumas, a po něm i další, vycházel z pamětí kardinála Richelie a zabýval se myšlenkou, že se 8. 9. 1638 narodila královně Anně Rakouské dvojčata. My všichni, kteří jsme četli Tři mušketýry víme, že pan kardinál byl ve vztahu ke královně, mírně řečeno, nevstřícný a tak jeho výrokům nevěříme ani trošičku. L. Souček ve své knížce vtipně popisuje lékařské a dvorní zvyklosti té doby, které ovšem možnost utajení narození dvojčete vylučují. Navrhuje teorii, která sice mnohé otazníky řeší, ale další přidává: Mužem v masce byl sám Ludvík XIV odstraněný odvážným podvodníkem. Jeho celé jméno bylo Euatach d'Auger a byl to a pravděpodobností hraničící s jistotou nevlastní syn Ludvíka XIII a lotřík k pohledání. Jeho pestrý život by stál za zapsání a jen díky vlivu své matinky několikrát unikl trestu. Nakonec byl přinucen odejet na „zdravotní dovolenou“ do Anglie. Nedal si ovšem pokoj a mimo jiné udržoval čilé styky s francouzským hugenotem Rouxem de Marsilly. Ten potom na mučidlech vypověděl, že d'Auger připluje pod jménem E. Dauger 19. 7. 1669 do Fhnkire, kde byl také zatčen. Záležitost by se zdála být vyřešenou, ale stále zůstává otázka masky, neboť takřka frapantní podobnost d'Augera a Ludvíkem XIV byla též všeobecně známa. Představa, že by podvodník zaujal místo krále, je sice zajímavá a svědčí pro ni i velké množství podezřelých úmrtí osob blízkých králi, ale pak by patrně v době panování Ludvíka XIV měla být dvě odlišná období a zase nesouhlasí odhad věku vězně. Pravému králi bylo v roce 1703 65 let. I když odhad věku správce Bastily mohl být chybný (vždyť Masce by v době zatčení muselo být pouhých
    Na jeden fakt, který svědčí pro tuto teorii však L. Souček zapomněl: Ludvík XIV. přežil svého jediného syna i jeho syna, vévodu buzského. Když král Slunce roku 17I5 zemřel, dosedl na trůn jeho pravnuk jako Ludvík XV. Abych nezůstal pozadu, dovolím si také přidat možnost, která mě napadla: Ludvika XIV šokovala, stejně jako celý tehdejší monarchistický svět, poprava krále Karla I a nelíbila se mu představa, že by se mu mohlo stát něco podobného. V době zostřeného boje proti hugenotům a jejich odporu, připadá na myšlenku, že by nebylo marné mít vhodného dvojníka, kterého by v případě potřeby mohl nastavit katovi pod sekyru. V případě jejich pomocníka d'Augesa by to mělo obzvlášť pikantní příchuť krutého který se musel určitě Ludvíkovi líbit.
    Do tajemství muselo být pochopitelně zasvěcen jen co nejmenší počet lidí. Bylo by třeba, aby se na existenci d'Augera co z nejrychleji zapomnělo a aby v případě potřeby nikoho nenapadlo pochybovat, že se jedná o pravého krále.
    Z historie předcházející i pozdější víme, že dvojníků mocných určených speciálně pro tyto účely bylo habaděj. Tato možnost kupodivu zatím nikoho nenapadla. Snad proto, že Pinerola je až na jihu Francie a doprava vězně by trvala poněkud dlouho a bylo by vhodnější mít ho jaksi „při ruce“ v Bastile, ale na druhou stranu právě zde byl Maska nejlépe schován a nejistěji se na něj zapomnělo. Ale kdo ví, třeba bylo dohodnuto, že jakmile by situace nazrála, vězeň by byl dodán na místo i bez přímého rozkazu. Musím přiznat, že když jsem nedávno četl o UFOnech vězněných údajně vládou USA, napadlo mě, že snad šlo o mimozemšťana, který havaroval se svým kosmickým plavidlem. Zabít se ho báli a možná si říkali, že později přeci jen přijde k rozumu a něco prozradí. Jeho fyziognomie byla natolik odlišná, že by hrozilo i ve vězení neznámému velké nebezpečí smrti. Alespoň ze strany církve, která by v něm viděla ztělesnění ďábla, zcela určité.
    Dovedu si také představit: Poryvy větru, vlnobití a neřiditelná kosmická loď padá do moře (nebo se tříští o skálu, hoří atd. Zde si každý dosadí podle libosti. ) a katapultovaný kosmonaut se snáší na padáku daleko odsud. Podivný a neznámý cizinec je zatčen a předán veliteli. Ten ihned poznává jeho důležitost (domluva je možná díky miniaturnímu komunikátoru, který ho naučí francouzsky) a posílá ho de Louvoisovi. Ti co se s ním setkali, jsou odměněni, zavázáni k mlčení a pak při nejbližší příležitosti posláni do první linie. Poté, co odmítne (nebo také není schopen - no zkuste malému děcku vysvětlit jaká je třeba kalkulačka!) předat svou techniku, je mu nabídnut úkryt, nebo chcete-li fešácký kriminál, pokud přijme víru, což tehdy byla nezbytná nutnost.
    Tato teorie není zase až tak šílená, jak se na první pohled zdá, vše totiž nasvědčuje tomu, že vězeň se nikdy nepokusil podivná pravidla porušit a choval se velice ukázněně, což provokuje k otázce, nakolik jeho vězení a maskování bylo vynucené.
    Dalším kouskem do mé bláznivé mozaiky je výrok Ludvíka XV. Seznámil se s identitou muže pod maskou a prohlásil prý: „Skutečnost je ještě podivuhodnější než všechny dohady..."
    Znovu je nutno připomenout, že seznam vězňů na Pinerale zněl (avšichni se na tom vesměs shodují): ministr financí Fouqet, jeho sluha Riviere, velitel královské stráže Lauzun, Mattioli, DauSer a maskovaný neznámý, který je jmenován pouze jako „svěřenec, ubožák, starý vězeň, muž z věže“ atd. V tomto světle se mi většina ostatních teorií jeví jako zbytečná. Shodli jsme se na tom, že to byl někdo důležitý, ale nikdo se ho nepokusil vysvobodit nebo podplatit Saint Marse. Při převozu z Pineroly do Exiles, nebo na Svatou Markétu by takový pokus určitě měl naději na úspěch.
    Když bych měl na samý závěr stejně jako L. Souěek odpovědět, zda této teorii věřím, odpověděl bych: „Ne, ale je to romantické a hezky se to poslouchá...“