Barbar se rozmáchl mečem. Jeho protivník obratně uhnul ráně a saltem se dostal Selidorovi za záda. Bojovník instinktivně odrazil mečem ránu , která mu měla rozseknout záda vejpůl. Rychle se otočil a zadíval se na toho malého mužík
    Stál tam před ním. Malý žlutý skrček. v rukou držel dva srpy a na sobě měl pouze bederní roušku. Byl odněkud z Merídie. Víc o něm Selidor nevěděl.
    Merídian znovu zaútočil. Srp mířil barbarovi na krk. Bojovník uhnul, ale už nemohl odrazit útok druhého srpu, který mu prosekl kůži na noze. Barbar sykl, ale jinak na sobě zranění nedal znát. Mužík se na něj pousmál. V jeho výrazu bylo poznat, že si myslí, že barbar už dlouho vydržet nemůže. To Selidora znervóznilo. Byl zvyklý na rychlé boje, v kterých svým protivníkům nikdy nedal ani tu nejmenší šanci. Bojem se živil už od doby, kdy v ruce udržel meč. Vydělával si tím, že bojoval v aréně. Z boje mohl vyjít vždy jen jeden živý a on byl jeden z nejlepších. Živil se zabíjením. Ten Merídian nebyl ovšem žádný nováček. Ve své zemi byl obávaným mistrem v bojových uměních východu. Byl si jist svým vítězstvím. Jeho soupeř nikdy dlouho nezůstával na nohou.
   Teď se tedy sešli tito dva mistři ve svém umění a davy na ochozech šílely nadšením. Bylo jim jedno, kdo z bojovníků vyhraje. Hlavně když uvidí dobrý boj a krev.
    Mužík cosi zařval ve svém rodném jazyce a zaujal obranou pozici. Také Selidor se rozkročil a meč pozvedl nad hlavu. Vyčkávali. První nevydržel mistr z východu a několika výskoky se dostal před Selidora. Oba dva na sebe okamžitě zaútočili. Diváci viděli pouze bleskurychlé pohyby rukou a odletující jiskry, jak na sebe ocel narážela. Vtom se merídianovi povedlo zkřížit srpy tak, že zachytil barbarův meč a pomocí nich mu ho vytrhl z ruky.
    Lidé na ochozech vstali. Chtěli vidět jak barbar umírá. Mužík se zakřenil a sekl po Selidorově obličeji. Barbar ovšem nečekal, až srp rozřízne jeho tvář, a s nevídanou mrštností se skulil na zem. Kotoulem se dostal ke svému meči a se zbraní v ruce povstal. V davu to zašumělo obdivem a uznáním.
    Žluťásek si vztekle odplivl. Už měl vítězství skoro v kapse. Znovu se na sebe vrhli. Merídian sekl po Selidorově hlavě. Barbar však jeho ruku zachytil a ťal nechráněného mužíka do paže. V ruce teď svíral zbytek mužovy ruky. Merídian upustil druhý srp a zoufale se snažil zastavit krev, která mu z pahýlu stříkala na všechny strany.
    Selidor k němu přiskočil. Pustil meč, oběma rukama uchopil mrzáka a zvedl ho vysoko nad hlavu. Merídian se nebránil. Barbar poklesl na jedno koleno a praštil vší silou mužem o nohu. Potom pustil mrtvé tělo na zem, sehnul se pro meč a pomalu odkráčel z arény. Lidé šíleli.
    Byl to opravdu dobrý boj.
    Selidor si sedl na lavici ke svým přátelům ve zbrani. Byli všichni z jedné školy. Platil si je bohatý představitel městské rady a posílal je do arény za peníze proti mužům z jiných škol. Vstup na tyto zápasy nebyl zrovna levný a majitel gladiátorů na tom uměl hodně vydělat.
    "Končím,"prohodil Selidor ke svým kamarádům. Když viděl jejich udivené pohledy, dodal: "Dneska mě málem dostal, nechci už riskovat. Vydělal jsem si tolik, že bych mohl začít žít normálně. Zařídit si krčmu, nebo tak." Bojovníci to chápali. Oni tu zabíjeli lidi taky jenom proto, aby mohli za vydělané peníze žít trochu lépe.
    "Mám domluvený poslední souboj na zítra. Shrábnu peníze a půjdu od toho," prohlásil ještě a odešel do ložnice, kde spali všichni gladiátoři z Garnoldovy školy. Selidor věděl, že tady spí naposledy. Celou noc se mu zdálo, že si zařídil krčmu blízko sídla hradního pána a obchody se mu dařily víc než dobře.
    Ráno vstal. Oblékl si zbroj, uchopil nabroušený meč a plácl si na zdar se svým přítelem Organem. Věděl, že po dnešku začne nový život. Pomalu vstoupil do arény. Davy zajásaly.
    "Proti komu dnes nastoupil?" zeptal se jeden z gladiátorů Organa.
    "Takový neznámý mladík. Škoda ho. Nějaký cimmeřan. Myslím, že se jmenuje Conan."