Pragocon 1998

Václav Pravda

   Popisů, jak jsem se na nějakém conu ničil alkoholem, bylo už dost. Nicméně musím začít stejně. V pátek před Pragoconem jsme nejdřív s Tomášem vyzvedli nakopírované Zbraně a pak jsme měli domluvené posezení s kolegy s AmberZinu, takzvanou Ambersession. V hospodě U Dobruských. Když nás vypoklonkovali z hospody, s Tomášem jsme se vydali na diskotéku Sparing, pro čtenáře mých reportáží ne neznámé místo. A bylo veselo. První vodka s džusem byla slabá, drahá a tak nám nechutnala a dokonce jsme uvažovali o odchodu. Nebylo tam ani moc lidí a nálada nebyla nijak rozverná. Ale pak jsme si řekli, že zkusíme vodku dvojitou. Hned to bylo lepší. Znamenalo to ovšem, že jsme se poměrně rychle dostali do nálady rozverné. A tak jsem se musel smát, když jsem viděl, že k Tomášovi přišla nějaká holka a vytáhla ho na parket. Měli se k sobě náramně. Je zajímavé, jakou má Tomáš smůlu na malé holky. Sledovat ho, jak se kroutí a ze své výšky sklání k trpaslicím, aby mohl tančit líčko na líčko, je skvělý zážitek. Ale čekal mne ještě jeden lepší. I já se vydal na parket a s Petrou jsme si dobře rozuměli. Až tak, že jsem ji pozval na Pragocon. K tetě jsem dorazil až před šestou.
    Někdy po desáté jsem dorazil k Menze ČVUT, kde jsem se z letáčku dozvěděl, že můj zvyk zapomínat mapky je skutečně špatný. Con se totiž conal v ZŠ na Náměstí Svobody. Škoda, že nebyla nějaká cedule po cestě k Menze, bylo nás takových víc.
    Sešel jsem se s Vítkem a Chlupem a pak už jsme se začali hromadit. Pavlové, Vláďa, Tomáš. Takže vyrovnání rekordní účasti z Bohemiaconu. Pavel B. onemocněl a nepřijel. Sledování programu jsem zahájil na slavnostním založení Neviditelné univerzity. Jejím rektorem je Vašek Fořtík a děkany jeho kamarádi převážně z Gymnázia Buďánka. Bylo to veselé a doufám, že nezůstane jen u založení. Na Parcon máme slíbený referát z činnosti univerzity.
    Vydali jsme se na dobrý oběd a pak už jsem šel vyzvednout Petru na Dejvickou. Skutečně dorazila a pak nestačila vycházet z údivu, když jsem ji zavlekl mezi scifisty. Potkali jsme spoustu známých. Udělal jsem jakéhosi průvodce po conu a fandomu. Hodně se nám líbily nesci-fi hry firmy Templum. Zahráli jsme si Pylos a ještě jednu hru. Obešli jsme všechny další druhy her. Zaujal mne velký počet počítačů. Tolik jich ještě na conu nebylo, pokud vím. Con byl připraven pro mladé. Ale neznamenalo to, že by byl plný zavilých hráčů. Spousta mladých sice hraje, ale zajímá se i o další věci. Rasistická averze dinosaurů skutečně není na místě. S několika mladými jsme se dali do řeči a byl to příjemný pocit, bavit se s inteligentním zapáleným člověkem. Z programu (např. diskuse o Wetemae, soutěž o nejrychlejší likvidaci Prstenu, obchodování na Internetu, diskuse s CREW, ...) jsme už nic neabsolvovali. Dojel jsem doprovodit Petru domů a na chvíli jsme si sedli v baru U bumbrlíčka. A jak tam tak sedíme v té osvětlené výloze, někdo se venku zastaví, kouká na nás a směje se. Nebudete mi to věřit, ale máma si udělala výlet do Prahy a přichytila mě při činu. Náhoda. Vrátil jsem se pak na con. S Martinem Heislerem a Magrátou jsme poseděli u baru až asi do deseti a pak jsme se vydali domů.
    Ráno jsem vyjel schody na přestupu mezi B a A a narazil jsem na Pavly, Vítka a Chlupa. Náhoda. Na Dejvické jsme vystupovali. Z vedlejšího vagónu vystoupil Tomáš s Vláďou! Náhoda. Ale zatraceně velká, protože jsme se nedomlouvali!
    Zašli jsme na Popravy v minulosti a fantastické literatuře. Přednášela (a velmi nadšeně a fundovaně) paní Františka Vrbenská, které vyšel u Netopýra první díl fantasy trilogie Král z hlubiny půlnoci. Knížka je s ilustracemi Petra Utěšila, jejichž výstava byla na Pragoconu. Přednáška plynule přešla do křtu knihy. Karel Petřík mi slíbil, že druhý díl vyjde u příležitosti Parconu, paní Vrbenská přislíbila opakování přednášky. Další program (historie fandomu, Mimozemšťan roku, politický vývoj v ČR v nejbližší budoucnosti, přednášku o gravitaci, ...) jsme nechali jiným. Den plynul, prohlédli jsme si výstavu počítačové grafiky Filipa Nováka (taky na: filip.novak@jad.ln.skoda.cz) a těsně před koncem conu jsme si šli zase zahrát hry Templum. A protože jsme vydrželi až do konce, dostali jsme hlavolam, se kterým jsme si pak lámali hlavu v hospodě U Švejka. Povečeřeli jsme, popili a vydali se spát.
    Pragocon byl letos výrazně lepší, než loni. Své udělalo soustředění do jedněch prostor, takže se nemuselo tak běhat a zlepšila se atmosféra, vylepšil se i program (v podstatě bez conových hvězd), respektive jeho zajištění a zahajování, funkční bar a šatna. Výborným tahem byly hry Templum. Pokusím se je dostat i na Parcon. Nepovedené bylo pouze řešení hlavního přednáškového sálu, který byl otevřený a v podstatě spojený se šatnou a barem, takže tam bylo rušno a rušeno.

Pragocon 1998

Pavel -NewI'm- Koten

   O víkendu 30. 1. - 1. 2. se uskutečnil druhý ročník Pragoconu. Jelikož se jednalo o pražský con, začal pro nás tradičním způsobem - tedy pateční Amber & Avalon Session. Tentokrát byla hojně navštívena oběma stranami a přišli i někteří hosté. Session končila pro každého v jinou noční či ranní dobu, čemuž odpovídala i doba příchodu druhý den na místo conu.
    Já jsem dorazil chvíli před desátou hodinou, takže jsem si stihl prohlédnout stánek s novými knihami a ještě stihl první pořad. Na téma "Jak se zbavit závislosti na počítačových hrách" hovořil Vašek Fořtík. Nejdříve definoval, co si pod tímto pojmem představuje a poté rozebral jednotlivé druhy počítačových her z hlediska získání této závislosti a jejich nebezpečnosti. Ke své radosti jsem zjistil, že se do jeho definice nevejdu a navíc hraji hlavně ty méně nebezpečné hry, tj. strategie a dungeony. Vašek měl prsty i v dalším programu, protože se zakládala "Neviditelná universita" (nebo také "Kryptouniversita"), jejímž je rektorem a zároveň děkanem jedné z osmi fakult. Poté byli představeni i další děkané, přičemž každý z nich řekl pár slov o své fakultě. Nejvíce obecenstvo pobavil Jeho Wordstvo Adam Slavický, děkan Fakulty Paranormální Jevů, vedoucí Katedry Telekineze. A také nesmím zapomenout na kvestora!
    Poté jsem konečně začal potkávat Avaloňáky - Vaška, Tomáše, Vláďu, Vítka a Chlupa. Když jsme šli na oběd, přidal se ještě BVer. Nevím, jak se ta hospoda jmenovala (alespoň mě nikdo neobviní z neplacené reklamy), ale mužu ji jenom doporučit. Měli tam výborný guláš (zvláště se sedmi). Po obědě jsem stihl část přednášky ing. Caletky, který si pohrával s n-rozměrnými prostory. Ale jenom pohrával, protože nic moc konkrétního jsme se nedozvěděli. Pak přijel Pája a tím završil počet Avalonů na sedm! To se už hodně dlouho nestalo. Z programu jsem stihl už jenom tradiční beseda se Štěpánem Kopřivou a Jiřím Pavlovským o CREWi. Tentokrát se mi ale zdála o trošičku slabší než je jejich standard. Večer jsem zakončil v blízkosti bufetu ve společnosti několika známých a bylo to fajn.
    Druhý den jsem toho programu už moc nepochytil. Ale nenechal jsem si ujít zřejmě zlatý hřeb programu, jímž byla presentace knihy Františky Vrbenské o popravách v minulosti a v literatuře. Autorka hovořila opravdu velmi zasvěceně a s velkým nadšením. Své vystoupení proložila řadou citací z historických kronik a literatury. Je přímo děsivé, kolik různých způsobů poprav dokázal člověk vymyslet. Např. ve staré Číně poprava 'tisíce smrtí' spočívala v tom, že odsouzený byl rozporcován opravdu na tisíc kousků a to tak, že vlastně celou dobu stále žil. Na popravišti byly připraveny koše s noži, z nichž každý byl určen na uříznutí jiné části těla! A takových způsobů se nalezne v lidských (?) dějinách spousta. Následovala autogramiáda knihy, kterou si dovolím doporučit. Sám si ji hodlám brzy koupit.
    Po obědě v oblíbené hospůdce, jejíž jméno si nepamatuji (což je ale dobře, protože se nemusím obávat obvinění z neplacené reklamy), jsem zabloudil do sálu, kde právě začínala beseda o politickém vývoji v našem státě v nejbližší budoucnosti. Určitě nikdo neuhodne, kdo ji moderoval, protože to byl Vašek Fořtík. Sice jsem si původně myslel, že si od tak ošklivé věci jakou politika je odpočinu, ale možnost zapojit se do diskuse mě přesvědčila. Ovšem v momentě, kdy se beseda začala zajímavě rozvíjet, byla narušena příchodem šéfa FNM Romana Češky. Ten se po jisté době do besedy opět zapojil, ale situace se opakovala. Tentokrát šéf FNM diskusi opustil, protože musel podepisovat diplomy. A tím vlastně besedu 'zavraždil'. Následovalo vyhlášení cen literární soutěže mládeže. Celkovým vítězem se stal již zmiňovaný Adam Slavinský s povídkou "Ďáblové ze západu", která byla opravdu dobrá. Po přečtení sborníku, který byl v materiálech, jsem byl velmi překvapen kvalitou některých děl. Možná až šokován, když jsem si uvědomil, že je psaly vlastně děti. Zajímavé je, že ve všech kategoriích se mi nejvíce líbila povídka, která skončila na druhém místě. Po vyhlášení byla už jenom tombola, ve které jsem nic nevyhrál a pak jsme se rozloučili se známými a byl konec.
    Ještě bych měl dodat, že conu se zúčastnilo velké množství hráču, kteří si to rozdávali snad ve všech možných hrách, mastily se zde počítačové hry, běželo video, probíhala prezentace řady velmi zajímavých deskových her, prodávaly se knihy, hlavolamy a tiskoviny Mensy, vystavovaly se krásné kresby a asi i něco dalšího...
    Co říci závěrem? Rozhodně byl letošní ročník lepší než loňský. I když program ještě nebyl tak bohatý jako na jiných conech, pořadatelé se o hodně zlepšili, a jestli budou pokračovat stejným tempem, mohou to dotáhnout ještě dost daleko (nebo vlastně vysoko).