Sparta pátá
    Nelekej se, milý čtenáři (hlavně pokud jsi příznivcem AC Sparta). Tohle opravdu není recenze na jasnovideckou předpověď závěrečné tabulky příštího ročníku Gambrinus Ligy, ale na pátý díl série Zlatý věk Venuše Arthura C. Clarka. Ani mě moc nepřekvapilo, když jsem na obálce spatřil starý známý B-wing z Hvězdných válek, který Baronet použili i na předchozím díle. Dlužno podotknout, že Baroneti ovládají zrcadlení v nějakém grafickém software, takže B-wing je na obrázku obráceně než na předchozím díle. Aby přece jen toto kosmidlo vypadalo jinak, kousek ho byl odříznut. Bohužel, velmi mizerně.
    Paul Preuss předložil další pokračování Spartiných dobrodružství, které by se mělo raději jmenovat „O Spartě bez Sparty“, protože ta ustoupila jaksi do pozadí (i když se objevuje jako hlavní postava finále) a větší pozornost si tentokrát zasloužil Blake Redfield a další staří známí z předchozích dílů. Hlavním objektem, kolem kterého se točí celý příběh, je Amalthea, jeden z Jupiterových měsíců. Ten se po zpěvu medůz z Jupitera probudil k životu, čímž dal podnět k novým dohadům o svém původu. Jako jedna z klíčových postav se objevuje sir Randolf Mays, který vystupuje jako bojovník za práva lidí na informace o hnutí Svobodný duch a autor seriálu o Stvořitelích. Docela bez problémů by se dal srovnat s Dänikenem, ale Maysovy teorie jsou většinou správné. Amalthea postupně odpařuje led ze svého povrchu a vydává tak tajemství, které je klíčem k celé záhadě Kultury X. Postavy už nejsou jen černobílé, jak tomu bylo v předchozích dílech, Preuss si s nimi pohrál a dal nám tak nahlédnout do nitra Sparty a ukázal zvláštní zvrácenost Mayse. Děj se stupňuje a blíží se k velkému finále a náhle – kniha končí. Možná by se v tuto chvíli hodila ona věta známá z amerických seriálů – „Pokračování příště…“ Kdy však bude ono příště? Doufejme, že brzy. V závěrečném díle nás snad čeká rozluštění všech záhad. Nezbývá než čekat. Překladatel se už konečně vyvaroval chyby z dílu předchozího a tak už nepřejmenovává Jižní Kříž na konstelační kříž. Objevil jsem několik překlepů, ale není jich opravdu mnoho, tudíž se kniha dá označit jako prakticky překlepůčistá. Zbývá asi jen zvolat: „Smrt na Fobosu je mrtvá, ať žije Diamantový měsíc!“
* * * * JB®
Paul Preuss: Zlatý věk Venuše Arthura C. Clarka – Diamantový měsíc, Baronet 1998

Nejlepší?
Na trhu se objevila další antologie sestavená Donaldem A. Wollheimem. Obsahuje údajně nejlepší povídky SF roku 1987.
R. Zelazny: Permafrost
jedna z nelepších povídek v antologii. Žena pohřbená v ledu se stává součástí planety a začíná jí ovládat.
* * * 1/2
D. Egan: Jezdec časem
jak už název napoví-dá, jedná se o povídku zaměřenou na cesty časem.
* * 1/2
P. Cadigan: Hezounkova transformace
pod tímhle názvem bych cyberpunk určitě nehledal. Každopádně jím tato povídka je. Člověk žijící v paměti počítače.
* * *
L. Shepard: Dovolená na zotavenou
válečná SF z nepříliš vzdálené budoucnosti.
* *
S. H. Elgin: Hle, jak může i dub rozkvést
uprostřed zimy rozkvetl dub. Dílo nečistých sil? Zázrak?
* * 1/2
J. Meredith & D. E. Smirl: Snění v láhvi
podle mého názoru, je tato povídka jednou z perel antologie. Vesmírná loď na cestě k Zeta Reticuli, je ovládaná kromě lidí i mozky zabudovanými do její konstrukce. Kdo je však člověk a kdo jen přelud?
* * * *
T. Lee: Ve zlato
tato povídka je spíš rázu fantasy. Čarodějka umí měnit věci v zlato.
* * *
H. Waldrop: Dnes v noci lvi spí
třináctiletý kluk začne psát historickou divadelní hru. Jako SF mi moc nepřipadá.
* *
R. Silverberg: Proti Babylonu
další perla. Okolí Los Angeles zachvátí požár. Záhy vyjde na jevo, že oheň byl zapálen motory lodí emzáků.
* * * * 1/2
D. Knight: Cizinci na Paradise
nejen, že je Paradise prakticky sterilní planetou, ještě na ní pravděpodobně nalezli způsob, jak se stát nesmrtelným. Pravda o Paradise je však jiná, než kterýkoliv návštěvník věděl.
* * *
Vůbec si nemyslím, že to, co je v této antologii, je nejlepší SF 1987. Toto označení by si zasloužil jen Permafrost, Snění v láhvi a Proti Babylonu. Zbytek je spíš taková vata na doplnění. Rovněž cena není příliš ideální. Pravda, kniha je sice vázaná, ale kvůli těem či čtyřem opravdu dobrým povídkám dát skoro dvě stovky?
* * * JB®
Donald A. Wollheim představuje nejlepší povídky SCI-FI 1987, Laser - books, 1998

Za hranice volnosti
    se dostane hrdinka Kristin, zajatá civilizací Katenů, která kolonizuje světy tak, že unese tisíce bytostí vesmírných ras, vysadí je na neobydlených planetách a čeká, až v boji o přežití založí novou civilizaci. Kristin uteče, ale při záchraně jednoho z Katenů, který je v problémech, se dostane zpátky. Na planetu je mimo jiné vysazen jí zachraňovaný Katen. Před lynčem ho zachrání jen fakt, že šéf skupiny touží po informacích. Katen je výjimkou svého druhu a opravdu se stane platným společníkem. Robinzonádu ale naruší fakt, že Katenové neprozkoumali planetu důkladně a vysadili kolonizátory někde, kde už je někdo doma. Ale kdo? To se snaží zjistit všichni. Ale každopádně to umožní dělat v kolonizaci neuvěřitelné pokroky. Až příliš neuvěřitelné za tu krátkou dobu. Kristin řeší praktické úkoly i svůj vztah ke Katenovi. Kolonizátoři díky němu zahájí dialog se svými nemilosrdnými únosci. A v tom nejlepším kniha končí. Zřejmě aby zbylo na další díly. Už aby byly. Jen snad aby zlevnily, protože ceny Netopejra jsou zdaleka nejvyšší.
* * * * 1/2 VP
Anne McCaffrey - Hranice volnosti, Netopejr 98

Není to sci-fi, je to jen záhadné
    Ale dobře divné. Autor vystavěl postupně obraz bohyně, v jejímž jménu a kvůli jejíž síle jsou krutě obětováni živí a mrtví jsou oživováni. Hlavní hrdina (hrdina?) Bobby je redaktorem nějakého literárního časopisu. Dozví se o objevu nového díla indického spisovatele, který má být mrtev. Vydá se do Indie i se svou ženou a dítětem, aby převzal toto dílo pro zveřejnění. Než ale dílo získá, stane se sposta věcí, napětí stoupá, záhad přibývá. Atmosféra je skutečně umně vystupňovaná. Získáte pocit, že všechno nemusí být tak, jak Vám ve škole vykládali a že i dnes jsou místa, kde se skrývá tajemno a zlo. Kniha zdaleka nekončí happyendem, ale to je naprosto v pořádku, protože by působil nepatřičně. Každopádně tato kniha není tuctovou sci-fi.
* * * * VP
Dan Simmons - Píseň Kálí, Perseus 1998

Prohnanější diGriz
    diGrizův příběh z mladých dob začíná ve výtahové šachtě. Jim se snaží utéct z vězení. A povede se mu to, dokonce v doprovodu dívky Bibs, bývalé zaměstnankyně kapitána Gartha, který má na svědomí víc než jen smrt Jimova přítele.
    Jim se na útěku dostane do přijímacího tábora armády. Z bláta do louže, ale Jim se neutopí. Přizpůsobuje si okolí podle svých potřeb. Pohybuje se vojenským prostředím jako ryba ve vodě. Takže brzo zjistí, že se chystá nějaká nepovolená invaze na absolutně mírumilovnou planetu, která nejen, že nemá armádu, ale nemá ani potuchu, proč by něco takového měla mít. A Jim planetu zachrání, jak jinak. Pomocí špionážního robotího ptáka a dokonalého personifikovaného počítače, skrývajícícho se v útrobách planety. A s pomocí místní krásky, pochopitelně.
    Poslední dobou mi splývá Jim diGriz s Billem a XX. Harrison podle mě neudržel Jimovu výjimečnost déle než pro první dvě knihy. Humor je přízemnější, děj průhlednější. Jim příliš šaškuje a málo myslí, respektive to, co vymyslí, není nic zvláštního. Autor pomáhá Jimovi sérií náhod příliš nepravděpodobných. Takže jen lepší průměr zábavného čtiva.
* * * 1/2 VP
Harry Harrison - Ocelová krysa rukuje, Mustang 1997

Lepší se
    Tentokrát je Niven lepší, ale to si na pomoc vzal šikovného Pournella. Spolu napsali román, který se odehrává celé věky po Pournellově světě Falkenbergovy legie. Hodně to zestručním, ale jde v podstatě o to, že jedna z vojenských lodí dostane za úkol navázat kontakt s návštěvníky, s jejichž sondou se střetla. Svoji roli při hledání má i jedno ze zaniklých náboženství.
    Hlavní náplní knihy jsou vztahy - lidí s lidmi a lidí s cizinci. A vztahy jsou popsané dobře. Když k setkání dojde, skřípe to. Cizinci jsou opravdu cizí, neporozumnění je hluboké. Kdo má co za lubem? Jak se zachovají cizinci, ale i vlastní lidé? Kniha nedá jednoznačné odpovědi, koneckonců nemá žádný pořádný závěr. Ani nemůže, protože všechno vlastně teprve začíná. Ale nedozvíte se nikde v knize, jestli bude nějaké pokračování. A taky mi trochu vadí, že ačkoliv se od Horace Buryho měla čekat nějaká levárna, nedošlo k ní.
* * * * VP
Larry Niven a Jerry Pournelle - Tříska v Boží oku - Džin v láhvi, Classic 1998

K nepovoleným ztrátám nedošlo
    Mýtusoidní série pokračuje. Líčení příhod je v rukou Kvida. Začíná narukováním Kvida a Friga do possiltské armády královny Bolehlavy. Jako pokus rozložit ji zevnitř. Plány by se dařily, nebýt toho, že každý pokus o rozvrat končí Kvidovým povýšením. Třeba i rvačka v baru. Problémy se kupí, šéf Mafie don Bruce se dozví, že přes uzavřenou smlouvu Skeevova parta operuje v Possilti. Ale Frigo není jen kupa svalů a vysvětlení málem končí dalším povyšováním.
    Ale i přes veškerou snahu škodit se dá armádě jen pomoci. A tak Kvido s Frigem musejí odejít z armády, aby z nich nebyli důstojníci. Tým se sejde, aby si přiznal porážku. Poslední možnost je zabít královnu, aby se zabránilo válce a dalšímu zabírání území. Než se parta pustí do Bolehlavy, přijde Skeeve i s Aahzem a Paškou, novou Skeevovou strážkyní z Pervu. Konec neprozradím, kdyby náhodou byl ještě někdo, kdo Mýtus nečte, aby nepřišel o závěr. A poslední věty jsou lahůdkovým příslibem do dalšího dílu. Bezchybná zábava.
* * * * 1/2
Robert Asprin - M.Y.T.H. Inc. v akci aneb Ztráty nepovoleny, Perseus 1998

Kde jsi Falkenbergu?
    Flakenberg rozdělil svoji legii a pátý prapor poslal pod velením čerstvého majora Owensforda na planetu Sparta, kde měla založit a vycvičit spartskou armádu. Z poklidného úkolu se ale stala zběsilá válka s místními záškodníky, kteří díky podpoře zvenčí vytvořili mohutnou a skvěle vyzbrojenou sílu. Sparta překáží mocenským plánům. Ale všechno dobře dopadne, nebojte se.
    Celá kniha se hemží strategií a taktikou, která je podána tak dobře, že aniž byste se jí příliš zabývali a snažili jste se ji pochopit, vytváří ve vás dojem, že je správná. Je to další z rodu válečných sci-fi, ale tentokrát oslabená. Nevím, jestli to zavinil spoluautor, nepřítomnost Falkenberga nebo něco jiného, ale má to chyby. Vysvětlující vsuvky (texty z encyklopedií a podobně) jsou příliš časté a ruší, pokud je nepřeskakujete, protože nejsou vždy k věci a jsou zbytečně dlouhé. Všichni se všechno naučí příliš rychle a dobře. Vzbouření nepokojů je příliš snadné. I když všichni vědí, že jeden z politiků podporuje vzbouřence, nedokáží s ním udělat nic. Ale pro ty, co si rádi hrají na vojáčky a rádi plánují velké operace a akce, je to prima.
* * * 1/2 VP
Jerry Pournelle a S.M.Stirling - Král a žoldnéř, United Fans 1998

Wlado Rýša napsal.
    Takhle se samozřejmě jeho jméno nepíše, ale když si přesmyknete jméno hlavního hrdiny, dostanete právě tuto podobu jména Richarda D. Evanse. Kniha míří jediným možným směrem, k hrdinovu vítězství. Hrdina je trochu z rodu Gooky, trochu bříško, trochu šprýmař ne/dobrovolný. Autor se v postavě vidí. A snaží se ve svých představách přidat si pár nadpřirozených fyzických schopností. I já jsem kdysi snil o vysokém výskoku, super rychlém postřehu a nadlidské síle. Tohle všechno Waldo má.
    Jako kosmický veterán ztroskotá na planetě, na které vznikla otrokářská společnost z potomků nedobrovolných kolonistů. Planeta má dva znepřátelené světadíly - černý a bílý. Bílý Waldo ztroskotá u černého a stane se vězněm. Jednoho dne ale s princeznou Jurgellou a jejím obdivovatelem generálem Yanabim uprchnou, znelíbili se královi. Jejich průvodcem je původní obyvatel planety, Bokha-lú, rovněž zajatec. Ten je dovede ke svým „lidem“, aby zachránili princezně život protijedem. Všechno se podaří, ztenčená výprava se po strastech vrátí. Postupně získají na svoji stranu vojáky, kteří svého šíleného krále nemilují. Strhne se velká bitva, hrdinové vyhrají a Waldo může pomocí svého modulu vyslat SOS signál.
    Postavy jsou na různém stupni propracovanosti. Waldo je nejživější, asi skutečně psaný ze zkušenosti. Yanabi, Jurgella nejsou zrovna složití a další postavy jsou už natolik průhledné, až nezajímavé. Král je příliš šílený a tvrdý, jeho rádce Ermoran je z typického rodu rádců. ˇČekal jsem víc, zvlášě, když náznaky tu jsou.
    Logika občas kulhá. Waldo nevyšle signál při ztroskotávání, ale až po bůhví jaké době z modulu, který musel vytáhnout (otevřený!) z mořské vody. Bílý světadíl je zničen výbuchem atomové bomby, ale černému světadílu nezůstalo nic technického. Jeden z černochů je zrzek. Jurgella opravuje matku Bokha-lú ve skloňování jména Šarý, ačkoliv mluví galakštinou, tudíž s největší pravděpodobností bez podobných vymožeností češtiny. Bokha-lú se naučí přijímat myšlenky za jediný den a je schopen přijímat vysílání kosmických lodí, což ale slouží jen k uklidnění WŠ, že pomoc je už na cestě.
    Konec je moc rychlý. Snad dopsaný dodatečně, snad z obav, aby nenudil, když je jasný. Chybí jakékoliv oddělení různých dějů v kapitolách, takže každou chvíli tápáte, kdo co vlastně řekl a kdy. Obálku původně připravoval Jan P. Krásný, ale když WR sehnal Zhoufa, pustil J.P.K. k vodě. Scéna na obálce se v knize nikdy nestala.
    V knize je spousta světlých míst, třeba dialogy WŠ s kýmkoliv, také náznaky zapojení příběhu do širšího rámce (to miluju), původní obyvatelé a přísliby (bohužel nenaplněné). Myslím si ale, že by Wlado Rýšovi stálo za to vydat raději nějakou knihu Janě Rečkové, než zrovna Bokha-lú.
* * VP
Richard D.Evans - Bokha-lú, Golem/Ríša 1998