Za dávných časů bydlel prý v jeskyni nedaleko Čertova stolku zbožný poustevník, který zde trávil své dny v rozjímání a modlitbách. Poustevník přísně dodržoval všechny půsty, a to nejen ty, které stanovila církev, ale i ty, které si sám uložil. Život mu však silně ztrpčoval čert, který obýval spolu s ním skály nad Doubravkou. Pekelník usiloval o poustevníkovu duši, a tak se ho všemi prostředky snažil svést k porušení půstu.

   Kdykoli byl poustevník zeslaben půstem, předkládal mu čert nejchutnější pokrmy a nápoje. Aby mu dodal chuti, sedl si sám ke kamennému stolu, jedl s velikou chutí, mlaskal a snažil se všemožně vzbudit v poustevníkovi touhu po jídle. Ten si však ďábla nevšímal a modlením se udržoval ve zdrženlivosti.

Již déle než rok pokoušel čert marně poustevníka, když tu se přiblížil velikonoční týden. Čert věděl, že se poustevník postívá od Květné neděle až do Hodu božího, a proto si umínil, že ho v tom čase stůj co stůj svede. Předkládal mu nejchutnější jídla libé vůně a nejvzácnější nápoje. Sám hodoval tak labužnicky, že musel svatý muž sebrat všechny síly, aby nepodlehl pokušení.

   Na Zelený čtvrtek šel poustevník ke zpovědi a k svatému přijímání. Ve zpovědi si postěžoval na ohavného pekelníka a na jeho nečisté lákání. Dobrý kněz, jemuž se poustevník zpovídal, slíbil, že ho čerta zbaví. Na Bílou sobotu spálil kněz svěcený olej, sebral posvěcený uhel a odebral se k poustevně. Tam udělal na místě, kde čert sedával, tři kříže.

   Když se blížil konec postu, vyváděl čert hůře než kdy jindy a div, že poustevníka nepřiměl k porušení půstu. Ten již sahal po jídle a čert, aby mu dodal chutí, též zasedl ke svému stolku, na němž se kouřilo ze vzácných pokrmů. Sotva se však posadil na své obvyklé místo a dotknul se uhelných křížů, vyletěl jako pružina, zařval, až se skály zachvěly, z úst vysoptil oblaka dýmu a ohně a navždy zmizel. Zůstal po něm jen odporný zápach.

   Od té doby měl poustevník pokoj a jen Čertův stolek mu připomínal pokušení, které musel vytrpět.