Vážený čtenáři! Tento příběh vlastně vznikl docela neobvykle. Několikrát jsem si přečetla úžasné dílo Rogera Zelazného o Amberu a zarazilo mně tam mnoho věcí. Například podrobnosti o životě paní Jasry. Podle jejích slov byla zasvěcencem poškozeného Vzoru, ale přitom se učila Umění od paní Dary ve Dvorech, které jsou teritoriem Logru. A asi mi dáte za pravdu, že paní Dara určitě neměla s poškozeným Vzorem nic společného. Také narážka na to, že Sharu Garrul byl kdysi Jasřiným mistrem byla podivná. Ve světle těchto skutečností se určitě nezdá být pravděpodobné, že Brand a Jasra se seznámili přesně tak, jak si myslel Rinaldo s Merlinem. O těchto problémech jsem se dala do řeči na loňském Avalconu s jednou slečnou. Diskuze byla zajímavá a asi po čtvrté skleničce vína z ní vypadlo, že ona má k dané problematice trochu užší vztah než kdokoliv z nás. V mírném alkoholovém opojení přiznala, že je pochází přímo ze Dvorů a je příbuzná paní Dary a zároveň velká obdivovatelka Rinalda, se kterým se už jednou setkala. Knížky pana Zelazného znala podrobně a potvrzovala jejich přesnost. Uznávám, že jsem byla nejdřív ohromena, ale podala mi důkazy, které mě zcela přesvědčily. A tak jsme se loni domluvily, že se pokusíme o pátrání, jak to přesně s Jasrou bylo. Vzala mě do Dvorů, na Kasfu a dostali jsme se i na Amber. Bohužel, jak paní Dara tak i paní Jasra se s námi zcela odmítly bavit. Rinaldo na nás dokonce sprostě křičel (nevím co, nerozuměla jsem tomu a má přítelkyně mi to odmítla přeložit.) Ale pomohla nám paní Fiona, velice šaramantní dáma, která nás doprovodila jak do Worku, tak do Jasřina rodného města. Bohužel, většina aktérů tohoto příběhu je už po smrti a mnoho podrobností jsme se dozvěděli z dobových novin a knihy "Svatba mé dcery", kterou po zkáze Obra vydala Jasřina matka. Také jsme získaly podrobné svědectví někoho z okolí paní Jasry (jméno pochopitelně neuvádíme) Neručíme tedy za autentičnost dialogů, ale příběh se zhruba udál tak, jak je zde zapsáno.

   Seděla v rohu Modré místnosti u počítače a snažila se budit zdání, že pracuje. Nedalo jí to moc práce. Ctihodný Moudrý Rukhua Guo, který měl dnes strážní službu, si četl a muž v cele dělal, že si ničeho nevšímá. To ale nebyla pravda. Ve skutečnosti cítila, že ji od doby, kdy vešla do místnosti, pozorně sleduje. Samozřejmě ji poznal, ale nevěděl, co se děje.
    Rukhua Guo netušil, že se ti dva znají. Nebylo na tom nic zvláštního, jejich románek trval jen pár týdnů, ale hlavně to bylo těsně před tím, než začala chodit s nejmladším z Moudrých, ctihodným Rakumem. Ten byl neuvěřitelně žárlivý a většina jejích bývalých, a nebylo jich zrovna málo, se k ní raději na veřejnosti přestala hlásit. S Moudrým si nebylo radno zahrávat.
    Její přítelkyně nedokázaly pochopit, jak to dělá, že k ní žádný z jejích odložených milenců nechová zášť. Spíš naopak, svými milostnými dobrodružstvími si získávala přátele všude tam, kde se jí to jednou mohlo hodit. Proto když se po škole objevily zvěsti, že jeden Moudrý odhalil v přípravném ročníku amberského špeha, který je v současné době držen v zajetí v podzemních laboratořích, stačilo pár telefonátů starým známým a několik schůzek při svíčkách a dozvěděla se vše, co potřebovala. Byla mladá, schopná, cílevědomá a vymyslela plán. Proto teď seděla tady a napjatě sledovala Rukhua. Protože na tom, co se teď stane, závisel její osud.
    Asi po páté se zeptala počítače na přesný čas. Odpověděl jí klidně a znovu se zeptal, zda ho nemá stále zobrazovat na monitoru. Rázně to odmítla. Stále byla ještě klidná, ale přesto v ní začínalo hlodat. Co když to nezabere? O pár vteřin později se ale situace prudce změnila.
    Rukhua se začal vrtět. Nejdřív nenápadně, pak už zcela zřetelně. Zbledl a na tváři se mu objevila bolestivá grimasa. Teď to přijde! Bude mít Rukhua dost času, aby jí vyhodil a zabezpečil místnost a nebo se bude muset dát rychle na ústup? Sklonila se ke klávesnici a dělala, že píše. Vyšlo to! Rukhua se kolébavě se rozběhl na chodbu.
    "Skončete práci a zamkněte místnost!," zakřičel ještě v běhu a zmizel v chodbě.
    Neodpověděla. Pomalu vstala a došla k cele. Teď přišla její chvíle. Také vězeň se zvedl.
    "Co se mu stalo?"
    zeptal se chraplavě. Bylo znát, že dlouho nemluvil. Podle záznamů v počítači, které si před chvilkou vyvolala, nedostali z něj jediné slovo od té doby, co ho zajali.
    "Zbylo mi ještě trochu Elixíru vášně a pravděpodobně omylem se mu ocitl při obědě v čaji," pronesla ledabyle.
    Bylo vidět, že ho to pobavilo. Elixír koupili spolu před rokem na trhu od nějakého kupce. Těšili se na společnou vášnivou noc a ten chlapík jim vylíčil jeho účinky tak vábivě, že neodolali. Byl bez vůně a bez chutě, takže ho část bez sebemenšího podezření něčeho špatného nalili do vína. Poté, co po dvou dnech přestal úporný průjem, pokusili se muže z trhu najít, ale k jeho štěstí se jim to nepovedlo. Každopádně účinky Elixíru byly náhlé, zdrcující a nezapomenutelné, přesně, jak kupec sliboval.
    Bylo vidět, jak vězeň zavzpomínal. Potěšilo ji to.
    "Bude mít docela honičku, nejbližší toalety jsou o patro výš. Schodiště je zapečetěné, takže musí výtahem. Docela je mi ho líto," pokusila se ho pobavit.
    "To nemusí," zašeptal.
    Bylo vidět, že ho mluvení namáhá.
    Chvilku bylo ticho, dolehla na ně realita situace.
    "Skoro se tě bojím zeptat, proč jsi přišla."
    "Mám otázku. Prý jsi z Amberu a prošel jsi Vzorem.
    Je to pravda?" Bylo vidět, že váhá.
    "Proč to chceš vědět?"
    "Neboj, nepatřím k nim. Vymyslela jsem plán, jak tě odsud dostat a jak zahladit stopy. Ale záleží to na dvou věcech. Jestli jsi prošel Vzorem, jsi syn krále Oberona.
    Moc se v amberských záležitostech nevyznám, proto má první otázka tedy zní. Jsi LEGITIMNÍM synem Oberona?" "Nevím, o co ti jde, ale už nemám co ztratit. Ano, jsem legitimní syn. Ale v budoucím následnictví nebudu hrát moc důležitou roli, mám příliš mnoho starších sourozenců."
    "To vůbec nevadí. A teď druhý dotaz. Pokuď tě zachráním, jsi ochoten se se mnou oženit a mít dítě, nejlépe syna?"
    Polknul.
    "Čekal jsem, co z tebe vyleze. Vždycky jsi byla děsně cílevědomá. Dostaň mne odsud a venku si o tom promluvíme."
    Neodpověděla a zadívala se mu na ruce pokryté staršími i čerstvými ranami. Když se v počítači dostala k jeho složce, dobře si pročetla, k čemu je jim dobrý.
    Vědci univerzity založili celou svou kariéru i život na zkoumání Vzoru. Žádný smrtelník ale nemohl úplným Vzorem projít, takže všechny výzkumy byly hlavně teoretické. A teď se jim dostal do rukou někdo, kdo nejen Vzorem prošel a měl jím tudíž krev poznamenanou, ale kdo měl i geny samotného Oberona a pravděpodobně i Dworkina, uctívaného jako Stvořitele. Každý z Moudrých si chtěl samozřejmě ověřit nějakou svou teorii a na to potřeboval trochu té vzácné krve. Byl silný, mohl v cele živořit řadu dlouhých let.
    Pochopil její pohled. A bylo mu také jasné, že pokud neslíbí, nepomůže mu.
    "Dobrá, slibuji. Když nás odsud dostaneš a dokážeš, že nás nechají na pokoji, vezmu si tě."
    Beze slova došla ke stěně a na číselnici vyťukala kód. Dveře cely se otevřely. Překvapením mu poklesla brada. Žádný student nemůže znát hesla Moudrých! To je prostě nemyslitelné! Ale na nic se neptal, později bude času dost. Snad.
    "Teď se musíme dostat někam, kde fungují Trumfy. Tohle modré obložení ruší všechny pokusy o magii," mávla rukou kolem.
    Chytla ho za ruku a táhla ho na chodbu. Byla prázdná a stěny byly také obloženy modrým kamenem. Utíkali asi padesát metrů, když se před nimi objevili velké polstrované dveře s nápisem "REKTOR". Zastavila se u tlačítek na stěně.
    "To nemyslíš vážně. Pojď do jiného patra, tam žádné modré stěny nejsou," navrhoval.
    "Zbláznil ses? Ve výtahu je kamera a schodiště má magickou závoru. Na tomto patře je pouze šest místností bez toho modrého kamene. Jenže ve většině někdo je, rektorova soukromá pracovna je nejbezpečnější. Rektor včera odjel a má se vrátit až za týden," vysvětlovala a vyťukávala číslo.
    "Dobrá, to jsem nevěděl. Omlouvám se, říkalas přece, že máš plán," bručel.
    Dveře se otevřely. Vešli rychle dovnitř, rozsvítili a zabouchli za sebou.
    Místnost byla obložena tmavým dřevem. Uprostřed stál mohutný stůl a na něm veliká křišťálová koule. Ze stěny za stolem vedli dvoje dveře, při levé byla knihovna a při pravé obrovské akvárium s rybičkami.
    Přistoupil k němu a chtěl poklepat na sklo, ale ruka prošla skrz.
    "To je pacholek! Nám zakázal používat v celé budově magii, dokonce ani svítit si nesmíme a on tu má takovou dokonalou iluzi," rozčílil se.
    Jeho společnice však zavrtěla hlavou a zkoumala něco na podlaze.
    "To není magie, to je obyčejný hologram," poučovala.
    "Holo co?"
    "Hologram. Promiň, já zapomněla, že jsi z toho barbarského Amberu," zasmála se.
    "Víš co, nepoučuj. Radši vyndej ten Trumf, ať zmizíme."
    "Dobrá," přikývla a začala si vyhrnovat dlouhou sukni.
    "Co to proboha vyvádíš?"
    "Schovala jsem Trumf do kalhotek, aby ho náhodou u mně nenašli," vysvětlovala.
    "Tak to by stačilo. Budete oba předvedeni před tribunál rady," ozval se najednou hlas a oba si s hrůzou všimli ctihodného Moudrého Rukhua Gua stojícího v jedněch z dveří za rektorovým pracovní stolem. Jednou rukou si spěšně natahoval kalhoty.
    "Sakra. Rektor má tady soukromý záchod. Já na to zapomněla," zaklela a pustila sukni.
    "O nic se nepokoušej, nemáš šanci," varoval jí Rukhua.
    "Ale mám," sykla a vypustila na Rukhuu z ruky ohnivou kouli.
    Ten stačil udělat malé znamení rukou a koule se těsně před ním roztříštila na malé plamínky. Ožehly ho a čaroděj vypadal lehce otřesen.
    "Dělej, vyndej ten Trumf. Chvíli ho udržím, nemá připravená žádná kouzla, ale až já vyplýtvám svoje, je s námi konec," zasyčela na svého společníka, který poslušně klesl na čtyři a zalezl jí pod sukni. Kouzelnici to nevyvedlo z míry a poslala na Rukhua dva blesky.
    Rukhua je oba vykryl a začal okolo sebe budovat magický štít. Nebylo ovšem proti čemu, neboť čarodějce energetická kouzla došla. Zkusila tedy Padající zeď, ale starobylá budova vydržela a na Rukhuu dopadlo pouze dřevěné obložení.
    To ho vůbec nevzrušilo a vyslal dva energetické výboje, které utrhly lustr na stropě. Padal přímo na kouzelnici, ta však jeho dráhu usměrnila přímo k Rukhuovi. Ten se nenamáhal plýtvat magií a ustoupil stranou. Místnost se ocitla v naprosté tmě. To ale ani jednomu z čarodějů nevadilo, oběma se ihned objevilo nad hlavou malé světlo.
    Bylo vidět, že se Moudrý už uklidnil z překvapení a zcela se zkoncentroval. Bylo jasné, že se připravuje k něčemu velkému a pravděpodobně zcela destrukčnímu. Naštěstí už třetí účastník této bitvy našel pod sukní, co hledal a vylezl ven. Když zjistil, že se boj vyvíjí v jejich neprospěch, popadl ze stolu skleněnou kouli a mrsknul jí přes stůl na svého bývalého žalářníka. Ten už nestačil zareagovat a rána ho povalila. Čarodějka tedy rychle změnila připravované útočné kouzlo na Velkou obranu a houkla na svého společníka.
    "Rychle pryč!"
    Aktivovali Trumf s obrázkem města obklopeného hradbami a zmizeli.
    "Tak co teď?" zeptal se a mávl směrem k městu. Nutno říct, že brána se moc nepodobal těm, které znal z Amberu nebo z okolních království. Dojem totiž kazilo velké množství kamer na zdi a vzhled obou strážných. Měli na sobě bílé přilby a v ruce drželi něco mezi samopalem a ručním šlehačem. Tvářili se naprosto nepřívětivě. "Mé rodné město.
    Nelži policajtům a nepoužívej magii. Jdeme," usmála se a vyrazila směrem k strážným.
    Seděli v malé místnosti ve věži. Naproti nim trůnil tlustý chlap a okusoval párátko.

    "Tak znova. Patříte k Farmářům? Proč jste přišli do města?"
    " Už jsem to sice říkala alespoň čtyřikrát, ale když jste nahluchlý, tak vám to zopakuji. Jmenuji se Jasra Polutre Cenigo a patřím k Obyvatelům. Odešla jsem před devíti lety ze soukromých důvodů. Musíte mě mít v tom vašem blbém počítači. Každopádně budu v Síti Qelsu, absolvovala jsem před deseti lety, získala jsem titul Programátor CS."
    "Milá dámo, vy rozhodně nevypadáte jako Obyvatel. A že byste byla schopná programovat CS Síť? Dovolte, abych se zasmál. Podívejte se na sebe, tak hnusný oblečení jsem už dlouho neviděl, takový můžou nosit jenom Farmáři. Takže nelžete a vysolte pravdu. Jste ze severu?"
    Urazila se.
    "Tu sukni jsem si šila sama. A je docela hezká. Takže mi vlezte na hrb."
    "No dobrá. A co vy? Také jste studoval na prestižní škole v Qelsu? A nejste náhodou synem ministra, že ne? Protože to bych měl skoro strach."
    "Ne, synem ministra samozřejmě nejsem. Jmenuji se Brand a můj otec je králem Amberu. Možná jste už o něm slyšel, jmenuje se Oberon."
    Policista zrudnul.
    "Tak vy si budete furt dělat srandu? Jdu pro velitele, my to z vás dostaneme, nebojte se," zahučel a odešel do sousední místnosti.
    Zůstali sedět sami.
    "Jít do tvého rodného města byl skvělej nápad, to se musí uznat. Kromě nejlepších čarodějů světa nás bude věznit i policie," rozčílil se.
    "Neboj, tenhle je chlap byl úplně tupej. Až budeme mluvit s někým chytřejším, musí nás pustit. A nepronásledují nás nejlepší čarodějové světa, ale jenom ti nejlepší využívající Poškozený Vzor. Kdyby jsme se dostali do rukou někomu ze Dvorů, to by teprve byl průšvih."
    "Ty ale umíš člověka uklidnit."
    Jasra ale mezi tím objevila vypnutý terminál u okna. Zapnula ho. Obrazovka se rozsvítila. Hbitě se chytla klávesnice a začala něco psát. Brand se jí pokusil dívat přes rameno.
    "To je zvláštní, vaší řeči rozumím a mluvím bez problémů, ale takové písmo jsem ještě neviděl. Kolik máte vlastně písmen?"
    "Dvanáct a třicet složenin. A neruš, pokouším se poslat vzkaz mé matce."
    Do místnosti vstoupil znovu ten policista s druhým mužem. Jasra odskočila od terminálu, ale nestihla ho vypnout.
    "Ha, špión! Já to říkal," vykřikl tlusťoch a hnal se k nim.
    "Jak to, že znáte vstupní heslo?" zeptal se vážně velitel.
    "Vy si děláte srandu! Chodila jsem přece na Qels, a kromě toho policejní vstupy zná přece každé malé dítě. Heslo se nezměnilo dobrých třicet let," vyprskla.
    "Já to říkal. Farmáři chtějí zaútočit na naši bránu," bědoval tlustý policista.
    "Já se vždycky pokouším naučit veškerá vstupní hesla. Ve Worku mě Rada Moudrých požádala, abych jí upravila některé staré programy. Jenže ti tupci si nevšimli, že jejich soukromé záznamy jdou strašně snadno rozšifrovat. To je tak, když se primitivové dostanou k technice. Konkrétně Rukhua Guo si do svého osobního adresáře ukládal veškeré přístupové kódy na univerzitě. A jak je vidět, docela se to hodilo," obrátila se k Brandovi.
    "Ehm, nerad vás přerušuji, ale co jste dělala s tím terminálem," nedal se velitel.
    "Posílala jsem vzkaz mé matce. Jí snad věřit budete."
    Terminál se rozpípal. Velitel k němu přistoupil. Na monitoru se objevil další muž v uniformě.
    "Tady seržant Weru Karial Buro. Mohu propojit hovor z policejního paláce?"
    Velitel se postavil do pozoru.
    "Samozřejmě!"
    "Vidíte, už se o nich dozvěděli i v policejním paláci," nedal se druhý policista.
    "Kuš," ohnal se po něm velitel.
    Na monitoru se objevila tlustá dáma.
    "Dobrý den, paní prezidentová," ukláněl se velitel.
    "Dobrý den. Dostala jsem před chvilkou podivný vzkaz. Čtu: Ahoj, vrátila jsem se, ale drží mne jako špeha na policii u brány. Jasra. Co mi k tomu můžete říct?"
    Velitel zblednul.
    "Já nic neposílal. Chci říct, že nevím, kdo... ."
    Jasra vstoupila do zorného pole kamery. "Ahoj mami," zamávala.

   Seděli v slavnostním salonku pro hosty a tři policisté je obskakovali. Čekali, až si je vyzvedne manželka policejního prezidenta.
    "Já to fakt netušila. Když jsem odcházela, byla manželkou ředitele divadla. Byl to takovej chcípáček, myslím, že byl osmý manžel. Ale je to zvláštní, policii neměla nikdy moc ráda."
    "Alespoň je vidět, po kom jsi."
    "No dovol, já nejsem tak vypočítavá. Já se hodlám provdat jenom jednou," durdila se.
    "Zato za amberského prince, viď," posmíval se.
    Zvážněla.
    "Teď je důležité, abychom se té svatby vůbec dožili. Do zítřka tady máme pěkně nemilou společnost.
    "Ještě jsem pořádně nepochopil, proč nemůžeme jít na Amber. Tam by nás Oberon ochránil."
    "To dost pochybuju. Možná se trochu vyzná v Umění, ale moc slavné to nebude. Dworkin přece zakázal jemu a jeho dětem věnovat se magii, protože čaroděj s takovými genetickými vlastnostmi by byl příliš mocný. Podle nějakého proroctví by hrozilo i nebezpečí zkázy světa. Ale to přece musíš vědět."
    "No dobrá, ale ve Worku nás učili, že se přesně neví, kde Amber je. Takže by se tam stejně nikdo nedostal." Mlčky ho vzala za ruku a vyhrnula rukáv. Na jeho zápěstí se skvěla modrá šipka.
    "Oni počítali i s tím, že bys jim mohl uniknout. Pamatuješ si, kdy ti udělali tohle?"
    Přikývl.
    "Modrý kámen, kterým je obloženo podzemí Worku, má mnoho schopností. Lze s jeho pomocí vystopovat člověka kdekoliv i mezi Stíny. Vyrobili z něj šipku, kterou ti obtiskli na kůži. Teď jsi označen a každý, kdo bude umět šipku použít, tě může najít. Pokud bys odešel na Amber, za pár hodin by tě našel někdo z Moudrých. Pravděpodobně by vyslali někoho, kdo je schopný malovat Trumfy a pak byste měli ze Vzoru a Amberu skvělou turistickou atrakci, nebo spíš pokusnou laboratoř. Dokud nezískáme šipku a nezničíme jí, nesmíš se k Amberu ani přiblížit. Problém je, že nás nesmí mezi tím chytit." "Takže co s tím?"
    "Požádám matku, aby se za mne zaručila. A taky řeknu, že očekávám příchod několika mých přátel ze školy a zda by mi nemohla pomoci získat pro ně povolení ke vstupu. Tady si budu diktovat pravidla já. A kromě toho očekávám, že splníš svůj slib. Když řeknu matce, že se chceme vzít, určitě nám zorganizuje svatbu."
    "Cože? Já jsem slíbil, že až bude po všem."
    Jasra ho chlácholivě pohladila po ruce. "Podívej, když tu svatbu připraví až za několik dní, tak buď budeme mrtví nebo zajatí, v tom případě se stejně konat nebude a nebo už budeme mít šipku a zlikvidované pronásledovatele a v tom případě svatbě nic nebrání."
    Brand si povzdechl. "Že jsem si někdy mohl myslet, že jsi příjemná milá dívka."
    Do místnosti vstoupila Jasřina matka. Ve skutečnosti ani nevypadala tak tlustá, jako na monitoru. I přes rozdíly byla velmi podobná své dceři, stejné oči, stejné vlasy. Nastalo bouřlivé přivítání a další dlouhé dohadování s policií. Poté je konečně propustili a slíbili, že až dorazí jejich přátelé, že jim dají vědět. Jasřina matka jim nabízela ubytování u sebe v domě, ale to její dcera důsledně odmítala. Po dlouhé debatě se přesunuli do hotelu.
    Dostali apartmá v horním patře s výhledem na město. Ten pohled nejvíc připomínal Brandovi, že je zde cizinec. Střechy okolních domů byly většinou ploché, plné antén a parabol. Na ty se rozhodla Jasra upozornit.
    "Podívej na ty střechy. Většina těch kovových věcí jsou rušičky. Nikdy se ve městě nepokoušej pohybovat Stínem. Ani nezkoušej Trumfový kontakt nebo energeticky náročné kouzlo. Naši inženýři pochopili princip magie už před staletím a dokáží simulovat magii pomocí přístrojů. Celé město je zaplaveno zářením z rušiček, které při pokusu o kouzlo udělá něco úplně jiného, než člověk původně zamýšlel. Takže třeba vytvoříš magickou jámu, která tě pohltí a nebo tě Trumfové spojení vycucne a mrskne někam mimo realitu. Je to obrana proti jiným městům, aby se sem cizí Obyvatelé nemohli přesunout pomocí transportérů, ty fungují na podobném principu jako Trumfový kontakt. A je to taky obrana proti lidem z venku. Nějaký šlechtic ze Dvorů se asi před dvěstě lety pokusil naši zemi podrobit. Má to za důsledek to, že návštěvníci z jiných Stínů nejsou moc vítáni. A čarodějové zvlášť."
    "Jak tak o tom přemýšlím, asi nemám rád technické Stíny. Zlatý Amber. Bojuje se s meči, svítí se starými dobrými loučemi a jezdí na koních. Už na Worku mi ta blbá elektrika štvala. A tady jak vidím to bude ještě horší."
    "Pcha, že Work byl technický Stín? Vždyť používají počítače bez vlastní inteligence! A víš čím pohánějí turbínu ve sklepě? Zaklínadlem, žabaři."
    "Hmm. A k čemu je ta turbína?"
    Jasra povzdechla.
    "To je jedno. Ale slib mi, že až budeme mít syna, bude chodit v nějakém šikovném Stínu do technické školy. A nejlépe s oborem počítače. Jenom ať ví víc, než jak někoho propíchnout mečem. Platí?"
    "Sice se mečem většinou seká a ne propíchává, ale nechal bych této akademické debaty. Radši mi vysvětli, proč jsi tvrdila matce a policii, že jdou za námi naši přátelé."
    "To je přece jasné. Město se brání zlodějům a výtržníkům děsně jednoduše, všechny vyhází za hradby a už se nikdy nedostanou dovnitř. Kdyby zjistili, že proti sobě hodláme bojovat, byli bychom tam být odsunuti všichni. A obávám se, že pak už by nám nikdo nepomohl."
    "A co budeme dělat teď?"
    Jasra si s klidem zapnula terminál.
    "Čekat."

   Před večeří dostali vzkaz, že tři cizinci z Worku, vlastními jmény Dau Dau, Sharu Garrul a Rukhua Guo vstoupili do města.
    Zejména poslední jméno Branda nadchlo.
    "On je tu taky? Ten bude ale NASRANEJ!"
    "Ještě ne," zachichotala se Jasra. "Ten elixír bude ještě nejmíň den fungovat." Pak ale zvážněli. Čarodějové udali na bráně svá pravá jména, přistoupili tedy na Jasřinu hru.
    Jasra si na monitor nechala pouštět záznam z bezpečnostní kamery umístěné u vchodu do hotelu, Brand se ani neodvážil zeptat, jak to udělala. Pokud byli jejich předpoklady správné, Moudří se ubytují právě zde. Šipka by je měla bezpečně zavést k hotelu. A také ano. Asi za hodinu vešli tři postavy v sukních a kápích do haly. Jasra rázem ožila.
    "Už jsou tady. Nesmíme jim dát čas vydechnout. Jdeme si zatancovat."
    Oba se už převlékli z typických workských sukní do lesklých barevných kombinéz, které byly obvyklé ve městě. Postraním schodištěm vyšli z hotelu a na nejbližším rohu se zastavili.
    "Teď uvidíme, jestli půjdou za námi. Měli by vědět, že se od nich vzdaluješ," tvrdila Jasra.
    A měla pravdu. Za malou chvíli se před hlavním vchodem objevily dvě postavy v sukních. Po malé poradě se vydali směrem k nim. Jasra a Brand zrychlili.
    "To je neskutečný. Oni mne opravdu mohou sledovat. Ale jsou jen dva" vrtěl hlavou Brand.
    "Chybí Rukhua. Asi zůstal v hotelu."
    "A co ti druzí dva? Znáš je?"
    "Sharu je už hodně starý pán. Ale je dobrej a už ve městě se vyzná. Byl to právě on, kdo mne před lety oslovil a pozval na Work. Jenže na druhou stranu stárne a zapomíná. S Dau Dau jsem se ještě nesetkala. Je hned po Rakumovi nejmladší ze ctihodných Moudrých. Slyšela jsem, že je děsně namyšlená a trochu hloupá a dokáže malovat Trumfy. Ale chce si to dát bacha na Rukhua. Není hloupý, je na vrcholu sil a kromě toho má na nás vztek. Bude nejnebezpečnější."
    Jasra párkrát zabočila a v jedné uličce vešla do nenápadných dveří. Jen malý nápis odhaloval, co lze za nimi očekávat. Brand četl: "Magická tančírna."
    Vešli dovnitř do malé chodby a uslyšeli rytmické bouchání. Zdálo se, že se celá podlaha chvěje.
    "Teď tě zkusíme zbavit toho označení a nebo alespoň ztlumit jeho účinky. A zároveň vyzkoušíme, co naši přátelé dovedou. Tam uvnitř, pokud se nic nezměnilo, je nejstarší magická tančírna ve městě. Chodila jsem sem jako malá holka, ale bývá tu i spousta dospělých. Uvnitř je plno repráků, světlometů a zářičů. Hraje se tam dost tvrdá muzika, nemá to skoro žádnou melodii, hlavně jsou to bicí. Do toho různý barevný efekty, takže nekoukej směrem k pódiu, ať nepřijdeš o oči. Ale zároveň do tebe do rytmu šijou ohromný množství magický energie upravený pro změnu zevnějšku. Něco jako kouzlo, ale čistě na technický bázi. Když se budeš chvíli snažit, dokážeš se vždycky na setinu sekundy proměnit v co budeš chtít. Cizí obličej, šupiny na rukou, rohy a tak. Chce to trochu cviku, nejlíp se to učí děti. Musíš se ale dostat do rytmu a to dá docela trochu práce. Zkus se dostat směrem k těm zářičům co nejblíž, je tam na zemi taková modrá čára. Za ní je to trochu nebezpečný, ale neboj se a běž, kam až to půjde. Pak se pokus si představit, že máš ruku úplně čistou, neoznačenou. Energetické pole zářičů je dost silné, mohlo by poškodit a nebo utlumit to kouzlo."
    "A ty?"
    "Já tu počkám na naše přátele. Jestli půjdou dovnitř, trochu je poškádlím. Ale hlavně na nich uvidím, jestli to zaklínadlo na tobě přestalo fungovat. Vzadu jsou další dveře, v případě nutnosti utečeme tudy."
    "Doufám, že víš co děláš. Tahání rozzuřeného tygra za ocas není zrovna můj koníček."
    Otevřeli druhé dveře. Vyvalil se na ně ohromný kravál. Rány, které byly silně dveřmi tlumeny, se teď staly nesnesitelné. Do toho se ozývalo kvílení, což měla být zřejmě ta hudba. Celá místnost problikávala barevně. Jasra zaplatila u malého stolku u dveří a postrkávala Branda dovnitř. Tomu se moc nechtělo. Po chvilce se ale smysly přizpůsobily a prostředí se stalo únosnější. Brand se pořádně rozhlédl po okolí.
    Místnost byla poměrně velká, tak patnáct krát patnáct metrů. V rytmu se v ní svíjelo okolo dvaceti lidí. Většina byly děti okolo deseti-dvanácti let, ale bylo tu i pár starších. Když se mu pořádně přizpůsobily i oči, všiml si Brand ke své hrůze, že se postavy opravdu do rytmu mění. Dívce poblíž něho se vždy na nepatrnou dobu zvětšili oči a nos, čímž dostala tvář démonický výraz. Bylo to fascinující. Po chvilce se dokonce přistihl, že se jeho tělo začíná pohupovat do rytmu. Ohlédl se po své průvodkyni. Jasra byla kousek od dveří a prováděla jakési trhavé pohyby. Na tváři měla spokojený úsměv a pravidelně se v rytmu měnila se na ohyzdného chlapa s obličejem plným bradavic. Přišlo mu to pěkně nechutné. Kdyby nevěděl, že je to ona, asi by jí nepoznal.
    Zamířil tedy směrem ke stěně, před kterou byla na zemi nakreslena modrá čára. Stěna byla pokryta kovovými talíři a čím víc se k ní blížil, slyšel hlasitější temné bzučení. Překročil čáru a šel ještě blíž. Najednou se mu podlaha zhoupla pod nohama. Přestal vnímat jednotlivé údery hudby a hluk v místnosti mu splynul do jednolitého šumu. Snažil se tedy udělat to, co mu Jasra radila.
    "Moje ruka je čistá, není na ní žádná šipka, jenom kůže. Mám čistou, čistou ruku," opakoval poslušně pořád dokola.
    Po chvilce už nebyl schopný vnímat skoro nic. Uvědomoval si pouze, že leží na podlaze a je mu docela dobře. Nakonec omdlel. Napůl cítil, že ho někdo ho zvedl a nese. Pořádně se probral až na záchodě, když mu nějaký muž strkal hlavu pod vodovod. S trhnutím se postavil na vlastní nohy a začal muži děkovat.
    "Teda člověče, tebe to ale sebralo," vrtěl zachránce hlavou.
    Rozletěly se dveře a dovnitř vtrhla Jasra.
    "Vypadni, mladej, tady je pánskej záchod," obořila se na muže.
    "No dyť," zarazil se pán.
    "Takže vodpal," usmála se Jasra a k potvrzení své logiky mu strčila pod nos pistoli.
    Muž pobledl a rychle je opustil.
    "Jsi celej? Musíme pryč. Tohle jsem sebrala Dau Dau," zamávala zbraní.
    "Takže oni jdou na nás se zbraněmi?" žasl stále ještě otřesený Brand.
    Jasra otevřela dveře na chodbu, ale hned je zase přirazila.
    "Sakra, jde sem!"
    Dveře měly kromě klíčové dírky ještě jeden otvor kousek nad podlahou. Vypadalo to, jako kdyby je kdysi někdo prokopl. Ke spodnímu otvoru teď zalehl Brand, ke klíčové dírce se zase se zbraní v ruce sklonila Jasra.
    Za dveřmi byla vidět dlouhá chodba. Vzdálené dunění dokazovalo, že tančírna je někde poblíž. Asi pět metrů od nich stála postava v kápi. Rozhlížela se kolem sebe a když se obrátila směrem ke dveřím, uviděl Brand tvář mladé ženy.
    "Je docela hezká, ale radši drž pevně kliku," zašeptal.
    Jasra jenom zasyčela. Na čarodějce v chodbě bylo vidět že váhá. Pak zalovila rukou v plášti a něco vytáhla. Zadívala se do dlaně a chodbou se rozlehl jasný a zvučný hlas.
    "Sharule, nevidím je. A taky jsem přišla o zbraň. Co mám ... Uáááá..."
    "Co blbne?" vyjekla Jasra.
    Původně tmavá chodba se rázem změnila. Osvětlení na stropě přestalo být důležité. Čarodějce se v ruce rozzářilo oslnivé světlo, které se prudce zvětšovalo. Asi za dvě vteřiny jí pohltilo celou. Pak se ozvala zdušená rána a světlo se prudce smrsklo a zhaslo. Postava byla pryč, jenom na podlaze ležel malý bílý papírek.
    Jasra rozrazila dveře a rozběhla se prudce k místu neštěstí. Zdvihla papír a ukázala ho mlčky Brandovi. Byl to Trumf, na kterém byl namalován Sharu Garrul.
    "Rychle pryč," zavelela a rozběhla se zpět k záchodům.
    Vedle umyvadla bylo okno. Prolezli jím a seskočili na tmavý dvorek. Na něj ústily nějaké dveře. Byly otevřené. Prošli jimi a ocitli se v přízemí nějakého obytného domu. Brand rychle našel další dveře a vyšli na ulici. Byla to jiná, než kterou přišli k tančírně. Jasra se rozhlédla a mávla rukou směrem doleva. Asi po pěti minutách chůze došli na malé náměstí. Uprostřed stála fontána a okolo větší množství laviček. Usedli na jednu z nich.
    "Kde je teď?" zeptal se Brand.
    Jasra zavrtěla hlavou.
    "Nevím. Mohlo se s ní stát cokoliv. Asi je mrtvá, doufám."
    "Docela tě to těší, jak vidím. Já bych takhle nechtěl skončit."
    "Neměla jsem jí ráda. Přebrala mi Rakuma. Byla hezčí a nadanější," zasmušila se Jasra.
    Brand vzdychl.
    "Co se vlastně stalo? Jak jsi jí sebrala tu pistoli?"
    "Vešla dovnitř sama, Sharu nejspíš čekal venku. Když se dostala do pole intenzivních zářičů, byla z toho v šoku. Musela být nesmírně citlivá na magii, protože se úplně začala třást. Když jsme byli malí, zkoušeli jsme v tančírnách ovlivňovat podobu ostatních. Taková věc se nezapomene, takže jsem to vyzkoušela na ní. Když uviděla, že se mění v zelenou obrovskou žábu, udělalo se jí špatně a omdlela. Asi jako ty. Prohledala jsem jí kapsy. Měla tam tu pistoli, na Trumf ani na šipku jsem nenarazila. Škoda, i když to zase vyřešilo za nás dost práce. Pak jsem viděla, jak tě ten hromotluk vleče do zadní chodby, tak jsem šla za tebou. Ona se musela probrat sama chvilku po tom, co jsem odešla."
    "Takže už jsou jenom dva. Začíná to být slibné. Myslíš, že nevěděla, že nesmí použít Trumf."
    "Těžko říct, ale Sharu to věděl určitě. Ukaž mi radši tu ruku, je to lepší?"
    "Nemám tušení, ale zdá se mi, že to trochu pomohlo. Možná, že kdybych prošel Vzorem, byl bych zase v pořádku.".
    "To zní rozumně. Ale nejdřív potřebujeme dostat tu šipku. Když vidím ten Trumf, tak mi napadlo, jak dostat Sharua. Vyzvu ho na magický souboj na jednom prima místě kousek za městem."
    Brand si poklepal na čelo.
    "Ty a já máme přemoct ctihodného Moudrého magií? Já jsem se doteď zabýval Uměním pouze teoreticky a ty jsi čarodějnický naprostý začátečník. Když budeš padesát let pilně studovat, možná budeš mít šanci. Ale ne teď."
    "Neboj, mám plán. Jdeme nakupovat," zvedla se z lavičky.
    "Právě že se bojím. Ty nemáš vůbec žádný plán, od začátku jenom improvizuješ. Že já tě jenom poslouchám," bručel Brand, ale vydal se poslušně za ní.
    Jako první věc koupili pistoli pro Branda, dvě neprůstřelné vesty, dálkový zaměřovač na civilní osoby, dva zaručeně pravé vojenské maskovací pláště před dálkovými zaměřovači na civilní osoby, dvoje pevné boty do terénu, repelent proti hmyzu, dalekohled, plavky a přenosný zářič na rušení magického pole (plus náhradní baterie). Do hotelu došli skoro až o půlnoci.
    Dálkovým zaměřovačem propátrali zvenku celé patro, kde bydleli a s pistolí v ruce prošli i všechny místnosti. Nikde nikdo. Předpokládali to, hotel měl vlastní rozsáhlá bezpečnostní zařízení proti nezvaným návštěvníkům.Jasra pak překontrolovala terminál.
    "Mám tu vzkaz od matky, zítra máme přijít v poledne na oběd. Něco prý vymyslela s tou svatbou. A pozor, tohle je zajímavější. Podle záznamů recepční si Sharu Garrul objednal na zítra dopoledne vznášedlo s pilotem. Takže já taky objednám vznášedlo, ale na brzy ráno. Musíme stihnout vyřídit Sharu do oběda."
    "A co uděláme teď? Můžeme jít spát?"
    "Myslím, že ano. Jsme v chráněném apartmá, můžeme si zapnout zabezpečovací zařízení a nikdo se sem nedostane. A magii použít nemůžou."
    Brand se jen ušklíbl a sedl si s pistolí ke dveřím.
    Jasra vstala brzo. Bez mrknutí oka vzala najevo, že Brand celou noc hlídal.
    "Rychle se nasnídej, objednala jsem vznášedlo na sedmou. Musíme se připravit na souboj," pobízela ho a cpala se koblihami, které jim hotelová služba dovezla.
    Brand byl unavený a neměl náladu Jasře něco vymlouvat. Rychle se tedy najedli a vyjeli výtahem na střechu. Tam už čekalo připravené vznášedlo. Jasra ho převzala od zřízence v uniformě. a suverénně nastoupila dovnitř.
    "Alespoň v něčem jsem lepší. Sharu si poručil stroj s pilotem, já to uřídím sama."
    Brand vypadal rozpačitě, nechtěl přiznat, že v ničem ještě nikdy neletěl, ale hrdinně nastoupil.
    Odstartovali a vznášedlo zamířilo k jedné z městských bran. Stráže jim nedělali žádné potíže, s ledovým klidem si prohlédli pistole a zaměřovače a pustili je ven.
    "To je neskutečný, když jsme za branou, můžeme se klidně postřílet a nikomu to nevadí. Určitě předpokládají, že jdeme bojovat s Farmářema!" zlobila se Jasra.
    "Co jsou ti Farmáři vlastně zač?"
    "Taková banda. Hlásají návrat k přírodě a nenávist technice. Nesnáší pěstování obilí ve velkém a zásadně odmítají spolupracovat s městem. Čas od času provedou nějaký teroristický útok. Je to jediný současný reálný nepřítel, takže policie i vojsko jsou na ně nabroušení. Jak tak o tom přemýšlím, ani přesně nevím, kde žijou."
    Vznášedlo přeletělo planinu a zamířilo k horám. Krajina pod nimi se měnila a řídký les vystřídali lány obilí. Táhli se až k obzoru.
    "Kdo to všechno obdělává?" ptal se Brand zvědavě.
    "Roboti. Město má osm miliónů obyvatel a je nutné pro všechny zajistit dost chleba. Bohužel sklizeň často sabotují Farmáři, proto se jim také tak říká."
    Nalevo se objevil zalesněný pahorek. U jeho úpatí se leskla vodní hladina. Vznášedlo zamířilo tím směrem.
    "To je moje oblíbené místo, jako malá jsem sem často létala na výlet. Není na mapě, takže moc lidí o něm neví."
    "To je sice krásný, že mě ukazuješ tvá oblíbená místa z dětství, ale pořád jsi mi ještě nevysvětlila ten geniální plán, který ti pomůže přemoci učitele magie. A abych se přiznal, už mně nebaví, že za mně řešíš moje problémy. Jsem ti samozřejmě vděčný, žes mi pomohla, ale už to snad stačilo. Až tady skončíme, jdu domů."
    Jasra se ušklíbla.
    "To tedy nejdeš. Potom musíme jít za mojí mámou. U nás platí pouze sňatky uzavřené v našem světě. Pokud budeš chtít další obřad někde u vás, máš možnost. Ale podle tradice nás musí oddat má matka."
    Brand se zasmušil. Dané slovo porušoval nerad.
    "A neboj se, teď se už do toho budeš muset vložit. Nejdřív ho já nalomím svým nejnovějším kouzlem a až se vzpamatuje, musíš na něj namířit zářič. Zkusím ho přesvědčit, že je pod vlivem nějakého mocného kouzla a proto nemůže udělat nic. Ruční zářič jenom zakřiví magické pole, mělo by mu to jenom obracet energii, kterou čerpá z okolí, zpátky k němu. Pak ho nějak dorazím."
    "To je skvělý plán," pronesl Brand silně ironicky. "A jaké je to tvoje nejnovější kouzlo?"
    "Našla jsem ho minulý týden ve Workské knihovně. Patří do uměleckých kouzel, ale jde perfektně využít k boji. Způsobuje zakřivení pole jako zářič, ale řízeně. Ta sehranost mého umění a techniky právě Sharua zmate. A je děsně těžké na přípravu, dalo mi to skoro dva dny práce. Chceš to předvést?"
    Přikývl.
    "Takhle se má využívat správně. Dívej!"
    Máchla rukou pod sebe. Leskle se zablesklo a v obilí pod nimi se objevilo kruh.
    "To je všechno?" ušklíbl se Brand.
    "No, je to trochu komplikovanější, než jsem si myslela. To obilí by nemělo být polámané, jenom ohnuté těsně u země. Můžu to opakovat tak třicetkrát, takže ještě pár pokusů lze vyplýtvat."
    Mávla znovu na jiné místo a objevil se kruh s třemi dalšími po okraji. Už to vypadalo lépe.
    "V té knížce bylo, že s tím jdou vytvářet libovolné obrazce. Akorát nevím jak. Možná to chce si to líp představit," mumlala si pro sebe a mávala rukou na všechny strany.
    Kolem se v nejrůznějších vzdálenostech objevovali podivné obrazce.
    "Hele, přestaň! Je to sice zajímavé, ale neměla by sis to nechat pro Sharua?"
    Jasra kriticky prohlédla své dílo.
    "Asi jo, ale první musíme vyzkoušet, jak to působí na lidi. Teorie je teorie ale praxe praxe. Zkus něco udělat."
    "A co?"
    "No nějaké kouzlo. Co umíš?"
    "Takový ty základní věci. Třeba jsem zkoušel zapálit svíčku. Ale časem se hodlám věnovat třeba černé magii."
    "No, zapálená svíčka asi nebude moc pro boj. Ale nevadí, zkus to."
    "Já ale nemám svíčku. A kromě toho netuším, co to se mnou udělá."
    "Moje síla vůči tobě by měla být úměrná té, co vyvineš ty. Takže pokus o zapálení svíčky by měl vyvolat jenom malou protireakci. A když nemáš svíčku, zkus třeba zapálit tkaničku u boty."
    Vznášedlo se mezi tím přiblížilo těsně k pahorku. Jasra s ním přistála na kraji lesa. Vystoupili. Slunce už stálo vysoko nad obzorem a z lesa zazníval zpěv ptactva. Prostě krásný, letní den. Brand měl chuť se natáhnout do trávy a usnout.
    "Tak dělej, pojď to vyzkoušet. Zkus zapálit tu tkaničku," nedala ale Jasra pokoj.
    Brand tedy s povzdechem sundal botu a posadil se na zem.
    "Musíš se soustředit na jeden bod a všechnu energii okolí předávat jemu. Když si při tom dokážeš představit Vzor a čerpat i z něj, půjde to snáz," radila.
    "Já vím," zabručel Brand a čelo se mu orosilo námahou.
    Periferním viděním ještě zahlédl Jasru, jak vztáhla ruku a pak.. .
    Probral se, když mu lila na hlavu něco studeného. Třeštila mu hlava a Jasru viděl dvakrát.
    "Promiň, mě nenapadlo, že to má tak velký účinek. Strašně jsi zařval a zhroutil ses. Je to prima kouzlo, co?"
    Jenom se na ní výhružně zašklebil.
    "Neboj, není ti skoro nic. Ale počkej, jak to zapůsobí na Sharua. Možná, že tvou pomoc s zářičem nebudu ani potřebovat," holedbala se.
    Namáhavě se zvedl a ušel několik kroků. Jasra se pomalu přestala houpat a zbyla jenom jedna. Chtěl pryč. Domů, do svého pokoje v paláci. Jak se mu najednou po všech sourozencích stýská!
    Jasra odhadla jeho pocity. Vzala ho za ruku a táhla ho za sebou na vrcholek kopce.Byla tam planina, kolem které stály dokola postavené vysoké kameny.
    "To je staré místo, moji předkové tady prováděli magické souboje, okolí energií jenom hýří. A čím více se jí Sharu pokusí použít, tím zdrcující bude můj protiútok. Odpočiň si tady, jak skočím pro věci a schovat vznášedlo."
    Brand se tedy poslušně svalil do stínu. Sice už viděl dobře, ale v hlavě mu stále bušila velká kladiva. Zkoušel meditační cviky na tlumení bolesti, ale moc to nepomáhalo. Jasra byla ostatně za chvíli zpátky.
    "Rychle si obleč tu neprůstřelnou vestu, Sharu může mít zbraň. A vezmi si ten plášť, měl by tě teoreticky ochránit i před pátracím kouzlem. Umíš zacházet se zářičem? Prostě zmáčkneš tenhle knoflík a držíš. A nebo ho můžeš takhle zajistit. A když se rozsvítí tahle kontrolka, vyměníš baterii. Jasné? A ještě něco, schovej se někde kousek odtud, ale abys sem viděl. Pokud se to bude vyvíjet dobře, nebudu tě potřebovat. Ale jestli zatleskám, bez milosti na Sharua namiř zářič. Má dostřel tak padesát metrů, ale od třiceti mu už drasticky klesá účinnost. A běž už, musím si připravit ostatní obranná kouzla, které znám."
    Brand ani nehledal sílu protestovat. Kde by bylo nejlepší se ukrýt, aby měl dobrý výhled? Vydal se ke stromům na pravé straně. Rostli na svahu a jejich koruny byli kousek nad úrovní planiny. Za chůze si oblékl vestu, plášť zastrčil do kapsy, s ním by se špatně šplhalo. Jen kdyby ho tak nebolela hlava! Tenhle strom vypadal dobře. Vylezl nahoru a asi ze třetí větve opravdu uviděl na louku nahoře. Jasra stála nehybně opřená o jeden kámen. Vytáhl tedy z kapsy tenký plášť a pokusil si ho obléct. Nešlo to, musel zářič položit na sousední větev. Povedlo, byl připravený. Šou mohla začít.
    Jasra dokončila přípravu kouzel. Bylo jí jasné, že pokud selže její jediná zbraň, bude vše záležet pouze na Brandovi. Sama proti Moudrému nemá nejmenší šanci. Podívala se na hodinky, za chvíli Sharuovi přistaví vznášedlo na střechu hotelu. Bylo by docela zajímavé zjistit, kam chce letět. Na to ale není čas.
    Vyvolala pátrací kouzlo, nikde nikoho neobjevila. Prima, maskovací plášť funguje. Ale kde ten Brand vězí? Našla na zemi dalekohled a prohlédla okolí. Támhle je, sedí na stromě! Trochu se jí nezdálo, jak se křečovitě drží větve. Že by mu bylo ještě špatně? Zamával zpátky, snad tedy bude v pořádku.
    Vzala do jedné ruky pistoli a do druhé Sharuův Trumf. Zadívala se na něj a karta zchladla. Spojení bylo navázáno.
    Sharu stál pravděpodobně ještě v hotelovém pokoji. Byl opět oblečený do sukně a pláště s kápím. Na Jasru se příjemně zašklebil.
    "Ahoj děvče, čekal jsem, že se ozveš. Docela mi mrzelo, že jste se dnes vzdálili z města, už jsem se vás chystal jít hledat. Jste někde kousek za branami, že?"
    Jasra se zatvářila co nejvýhružněji, jak uměla.
    "Podívej, chci tu záležitost vyřídit jednou pro vždy. Brand vás už má plné zuby a chtěl by se vrátit domů. Co kdyby sis to se mnou rozdal ty sám osobně?"
    "Tak Brand se jmenuje? Hmm, zajímavé. Nechtěl nám říct své pravé jméno. Takže skutečný amberský princ, ne pouhý levoboček. To mě obzvlášť mrzí, že nám ten mladíček utekl. No nevadí. Podej mi ruku, rád si s tebou popovídám."
    V Jasře bublal vztek. Takhle hloupě se prořeknout! No nevadí, stejně ho musí porazit. Podala starému muži ruku. Ve chvilce stál vedle ní.
    Namířila na něj pistoli.
    "Dej mi tu šipku!" pronesla co nejklidnějším hlasem.
    Sharu ustoupil několik kroků a otevřel dlaň.
    "Tuhle?" zeptal se s úsměvem na tváři.
    "Čert vem magii," pomyslela si a stiskla spoušť.
    Brand se opravdu držel velmi křečovitě. Najednou se mu totiž zvedl žaludek a když se rychle pokusil nahnout, aby si nepozvracel nohy, okolí se roztočilo tak, že musel zavřít oči.
    "Jednou to Jasře vrátím, to slibuju," nadával. "Ale kde mám ten zatracený zářič?"
    Zašmátral kolem sebe rukou. Pak ucítil, že do něčeho vrazil prsty. Rychle se podíval. Samozřejmě, přístroj spadl dolů. Brand ze sebe vyrazil sprosté slovo. Podíval se směrem k Jasře. Měla v ruce Trumf a pravděpodobně už navázala spojení. Rychle slezl ze stromu, plášť mu nepříjemně překážel, ale měl strach ho sundat. Zářič ležel kousek pod ním. Kopec nebyl příliš prudký, ale hlína byla vlhká po dešti. Když se po přístroje natáhl, podjely mu nohy a začal sjíždět po zadku dolů. Ne daleko. Po pár metrech svah končil hustým houštím. Pokusil se zachytit větviček, ale neudržely ho. Prosvištěl křovím a spadl z asi metr a půl vysoké skály do malého, studeného jezírka.
    Voda byla opravdu ledová, ale osvěžila ho skvěle. Hned se vydrápal na nohy a snažil se popadnout dech. Stál popás ve vodě a dlouhý plášť se mu nepříjemně přilepil k tělu. Trochu mu to pročistilo hlavu. Kde jen může být ten zářič? Při pádu ho pustil z ruky, ale voda byla průhledná. Počkal, až se usadí bahno a vytáhl ho. Vypadalo to bledě, kontrolka baterie zběsile blikala. Snad bude v pořádku. Kritickým pohledem projel skálu nad sebou. Nebyla vysoká, ale v dlouhém plášti se mu nechtělo šplhat. Radši to obejde. Začal se tedy brodit k druhému břehu. V půlce cesty se ale zarazil. Kousek od něj, pod velkou vrbou, seděla mladá dívka a chlapec a tvářili se dost užasle.
    "Ehmm," odkašlal se. "Promiňte, že ruším, ale jenom procházím."
    "Nestalo se vám nic? Plácnul jste tedy sebou parádně," zaculila se slečna.
    Mládenec se tvářil zamračeně. Brand se jal brodit směrem k nim.
    "Proč jste namáčel ten zářič? Vždyť teď nebude fungovat," vyptával se mladík.
    Brand zrozpačitěl.
    "Opravdu? To je hrozné, nutně bych ho potřeboval. Vy náhodou žádný nemáte, co?"
    Chlapci se rozšířili oči překvapením.
    "Zářič? A tady v lese? Vy jste voják nebo policista?"
    "Proboha, to ne. Jenom moje přítelkyně má nějaké problémy. Musím se jít rychle podívat, jak se jí daří."
    "Jaké problémy? Vy jste z města, ne?"
    "Ne tak docela, ale nechci vás s tím zatěžovat. Mějte se tu hezky, já už musím jít," Brand vylezl na břeh a zamířil okolo vody zpátky na kopec.
    "Nechápu, jaké můžete mít problémy, abyste potřeboval zářič. Vy tu máte nějaký transportér?" vyptával se mladík.
    Brand se roztřásl. Příjemný pocit z chladné vody pominul a začala mu být zima. Kromě toho ho pořád bolela hlava a neměl chuť se s někým vybavovat. Jenže pokud mezi Jasrou a Sharuem opravdu dojde k boji, mohlo by to tady být nebezpečné. Před chvilkou na sobě vyzkoušel "mírný" účinek kouzla. Schytat plný zásah by mohlo zatraceně nebezpečné. Alespoň je varuje.
    "Podívejte, moje přítelkyně má menší spor s jedním čarodějem. Měl bych jí pomoct, ale pokud je tenhle krám rozbitý, netuším, jak se situace vyvine. Radši někam zalezte, ať nepřijdete k úhoně."
    "To je zajímavé, my tu právě čekáme na tři čaroděje. Jeden je dobrý přítel mého otce, nějaký Sharu Garrul. Neznáte ho náhodou?" rozzářila se dívka.
    Brand nedal na sobě dát žádné překvapení a dál pomalu stoupal do kopce.
    "Samozřejmě, že znám, byl to náš učitel. Jak ho dobře znáte vy?"
    "Já ještě nikdy žádného čaroděje neviděla. Ale někde jsem četla, že mají dlouhé čepice s měsícem a hvězdami. A na krku amulet. Je to pravda?" dychtivě poskakovala vedle něj.
    "Většinou ne. Ale tenhle, se kterým bojujeme, je navíc zlý. Mohl by nám všem ublížit, takže tu radši počkejte. Musím se přesvědčit, že je má přítelkyně v pořádku."
    "Já jdu s vámi. Vždycky jsem chtěla vidět souboj čarodějů. Je ta vaše přítelkyně také čarodějnice? A vy jste nějaký bledý, vypadá to, že vám není dobře. Můžu vám pomoct, chcete? Když jste byl žákem mocného kouzelníka Sharua, nepatříte k němu? Možná tu čekáme na vás, ale to jste tady brzo," brebentila.
    Brand mlčel a šplhal do svahu. Naštěstí v těchto místech vyšlapaná pěšinka s množstvím kořenů, kterých se dalo přidržovat. Mladík u stanu chvilku váhal, ale pak se vydal s odstupem za nimi.
    "Tak jste také čaroděj? Je to zajímavé zaměstnání? Jak dlouho se to musí člověk učit? A to oni bojují na té planině nahoře?" nedala se dívka odradit.
    To už se ale přiblížili k okraji. Brand zasyčel na dívku a vystrčil hlavu. V mezeře mezi kameny spatřil neradostný obrázek. Uprostřed kruhu stál opřený o hůlku Sharu Garrul a kousek vedle něj asi dva metry nad zemí se zmítala Jasra. Starý čaroděj byl evidentně ve výborné náladě.
    "Tak dobrá. Jak jste ztlumili ten účinek šipky a kde je teď? Našel bych ho i bez tebe, ale takhle to bude rychlejší. Tak mluv," nesl se se prostorem čarodějův hlas.
    Jasra neodpověděla a hodila zuřivý pohled na koruny stromů. Vzápětí síla, která ji držela ve vzduchu polevila a ona dopadla tvrdě na zem. Než se stačila postavit, vznesla se opět do vzduchu, tentokrát o něco výš.
    "Podívej, jsi docel hezká, ale na mne to neplatí. Všechny jsi nás pěkně zklamala. Zeptám se tě ještě třikrát a když neodpovíš, pokaždé tě pustím. A to ti garantuju, že poslední pád nepřežiješ," varoval Sharu.
    "Co to dělají? On jí drží ve vzduchu! Musíte jí rychle pomoct," vyjekla potichu dívka.
    Brand mlčky namířil zářič a stiskl knoflík. Vůbec nic se nestalo, jen kontrolka se rozsvítila trvale.
    "Dělejte, vždyť on jí zabije," třáslo s ním děvče.
    Došel k nim i chlapec. Také vystrčil hlavu nad okraj a jedním ohledem zhodnotil situaci. "Vypadá to pro ní špatně, co? Tak na něj skočte," radil.
    "Zlikviduje mne dřív, než se k němu dostanu," odsekl Brand. Situaci také viděl velmi černě.
    Najednou se ale kouzelník obrátil směrem k nim.
    "Ale, někdo sem přišel. Tak vylez. A nebo jste dva?" zeptal se dobromyslně.
    "Sakra, vy nemáte maskovací pláště. Ucítil vás," zaúpěl Brand.
    "Já vám tedy zkusím pomoct," navrhla dívka.
    Chytla mladíka za ruku a vylezla na louku. Statečně se rozběhla k čaroději.
    "Strýčku," úpěla. "Já jsem tak ráda, že jsi tady. Už jsme mysleli, že jsme se ztratili. Já se tak bála!"
    Sharu byl evidentně zmatený.
    "Stůjte! Kdo jste?" snažil se je zarazit.
    Mladík se zastavil, ale dívka mu klesla se slzami v očích k nohám.
    "To jsem přece já," bědovala.
    Sharu se pokoušel ustoupit, ale děvče mu objalo nohy a začalo je líbat Čaroděj byl evidentně zmatený. Jednu nohu vyprostil a napřáhl jí, aby dívku nakopl. Ale nestihl to. Děvče mu zatím vyhrnulo sukni a jedním rychlým pohybem se mu zakouslo do lýtka. Čaroděj ztuhl a pak se bez hlesu složil na zem.
    Jasra se žuchnutím dopadla vedle. Ani se nepokusila vstát a přejela rukama kouzelníkovi nad hlavou. Pak si s ulehčením lehla do trávy.
    "Teda Muki, ty se ale umíš předvádět! To snad ani není možný," rozčiloval se chlapec.
    "Ale Femo, vždyť to zabralo! Možná je to kouzelník, ale je úplně blbej," smála se vesele dívka.
    Přibelhal se i Brand.
    "Co jsi mu udělala?" vyptával se zvědavě.
    Jasra se nadzdvihla v loktech.
    "Kousla ho. Nebýt jí, asi bych tě musela zradit. Ale nevím, co by pak se mnou provedli. Můžeš mě laskavě vysvětlit, proč jsi mi nepomohl s tím zářičem? Chtěla jsem na něj vystřelit, ale místo projektilu vyletěla rozzuřená vosa. A samozřejmě se vrhla na mě. Ani mi nenechal vyzkoušet to moje kouzlo a úplně mně ochromil. Asi ti Moudří budou o hodně lepší, než jsme si mysleli." "Já jsem věděl, že to byl nesmysl. Ale teď to důležitější. Tahle mladá dáma s tímto mladíkem tady čekají na tři kouzelníky. Jeden z nich se jmenuje Sharu Garrul. Co tomu říkáš?"
    Jasra si dvojici se zájmem prohlédla. "Opravdu? A proč se tu máte setkat?"
    "Neříkej jim nic. Neznáš je! Radši ať nám řeknou jména a proč spolu bojovali," nedůvěřivě se zatvářil mladík.
    Dívka se zmateně rozhlédla kolem sebe. Jasra vzdychla a namířila na ně ruce. Z každé vyletěla malá bílá kulička a trefila oba neznámé do hlavy. Ti se také poslušně složili na zem, čímž scéna začala připomínat pohádku o Šípkové Růžence. Brand si klekl ke kouzelníkovi a začal mu prohledávat kapsy. Z nadšením vytáhl malou modrou kamennou šipku.
    "Sláva! Jedu domů!" zajásal.
    Jasra si také pokusila kleknout.
    "Jauvajs, mám naražený zadek. Tedy mimo jiné, ty vykloubené kotníky nepočítám. Prohledáme ho pořádně a rychle vypadnem. Ale mohl bys mi vysvětlit, proč jsi mokrý a kde jsi ty dva sebral."
    Brand tedy propátrával Sharuovi plášť a vyprávěl, co se mu přihodila. Jasra zatím zkoumala Sharuovu brašnu a našla balíček karet. S úžasem si ho prohlížela.
    "Co to je?" nevydržel to Brand.
    "Nerada bych se pletla, ale asi Trumfy osudu. Mají pohnutou historii, někdy ti jí možná budu vyprávět. Ale každopádně nás to zbavuje problému, kam s ním. Nechci ho zabít, jednou mu musím to pokoření vrátit. Ale zatím ho uklidíme někam do Stínů. A ty dva radši s ním. Vytáhni si jednu kartu."
    Brand si tedy vybral. Byla na ní nakreslena podivná krajina s hořícími ohni a rudými skálami.
    "Dobrá. Šoupneme ho tam. Je starý a špatně manipuluje se Stíny. Pravděpodobně se ani nepokusí vrátit. Možná to bude trvat desítky let, ale jednou se za ním vydám a proměním ho v něco naprosto nicotného. Třeba, třeba, no třeba ve věšák na šaty. Jsi pro?"
    Brand si v koutku duše říkal, že by bylo možná nejrozumnější kouzelníka odpravit na místě, ale nechtěl kazit Jasře radost. Zaktivoval tedy Trumf a opatrně, aby neztratil spojení s Jasrou, na neznámé místo Sharua položil. Dívky mu bylo sice trochu líto, ale vlastní bezpečnost byla důležitější. Všechny tři těla pečlivě přikryl svým maskovacím pláštěm a vrátil se zpátky. Sesbírali věci a sešli dolů k vodě. Bylo to sice trochu problematické, protože Jasra sykala bolestí při každém kroku a jemu ještě pořád nebylo nejlépe, ale šipka v kapse ho naplňovala optimismem. Poté, co se osvěžili, propátrali okolí. Našli pouze jedno zamaskované staré vznášedlo. Pak už se konečně vydali zpátky. Přes Brandovo protesty, i když ne tak silné, vyrazili zpět k městu. K vile Jasřiny matky dorazili v pravé poledne.
    Uplynuly tři dny. Poté, co je v nemocnici dali opět dohromady, je Brand částečně strávil u počítače, kde se seznamoval s anatomií Jasřiny rasy, neboť jak prohlásil "Další překvapení, jako ty jedové zuby, bych už nesnesl." Jasra, která se mu na požádání v rámci jeho výzkumů zakousla do paže, aby si na vlastní kůži vyzkoušel ochromující účinek jedu, označila jeho bádání za paranoidní. Sama si ale své problémy před ním hlídala. Rukhua totiž zmizel z města objednaným vznášedlem, které se vrátilo zpátky řízené autopilotem. Čaroděj i skutečný pilot zmizeli. Jasra předpokládala, že dívka s chlapcem, kteří jim zachránili život a kteří čekali na Sharua u jezírka, patřili ke skupině žijící mimo město. Tipovala na Farmáře, protože jedině oni disponovali potřebnou technikou a byli by Sharuovi v boji proti nim něco platní. Mezitím Jasřina matka plánovala svatbu. K jejich zděšení ji pojala ve velkém stylu. Město totiž v těchto dnech spouštělo na vodu velkou turistickou loď s výstižným názvem Obr, která měla vyplout na první cestu k souostroví vzdálené od města tři dny cesty. Obr zaplňoval už několik dní první stránky novin a palubní lístky na první plavbu se prodávali na černém trhu za závratné ceny, kromě toho byl každý jejich majitel policií prověřován. Ostatně nebylo jich mnoho, většinu si přímo rozebraly celebrity města včetně několika členů vlády a velké množství slavných herců a zpěváků. Jasřina matka je získala záhadným způsobem přímo od kapitána Obra, který byl podle jejích slov její "velmi dobrý přítel". Tím se pochopitelně dostala na seznam pasažérů, který denně aktualizovaný vycházel a když pak před novináři prohlásila, že jakmile loď vypluje na volné moře, společně s manželem a kapitánem uspořádají na palubě svatbu pro její dceru, zase bylo o čem psát. Jedna mladá zpěvačka dokonce Jasřinu matku napadla v obchodě, protože se také chtěla na lodi vdávat a oznámení o Jasřině svatbě přišlo dřív. Začali se také houfně prodávat trika a čepice s nápisy "Já jedu" nebo "Zdravíme Obra!". Zkrátka smetánku města ovládlo podle jednoho seriozního časopisu Obrovské šílenství.
    Brand situaci sledoval bez sebemenšího nadšení. Se svatbou se už smířil, ale rád by jí provedl důstojně v nějaké kapli Jednorožce na Amberu. Vlastnictví šipky ho trochu uklidňovalo, ale na druhou stranu se zase mohl každý dočíst, kde budou za týden. Přísným bezpečnostním zařízením moc nedůvěřoval. Jasra informovala svou matku o nebezpečí útoku Farmářů, ale ta se jí vysmála.
    "Prosím tě, holčičko, vždyť Obr je nejdokonalejší loď, jakou kdy město postavilo. Bude na ní dokonce transportér, takže kdyby hrozilo jakékoliv nebezpečí, všichni se mohou do hodiny přesunout zpět na pevninu. Předpokládá se, že bude rok vozit turisty na ostrovy, než proběhne generálka Motýlka. Pak se vydá Obr na vědeckou cestu kolem planety. Má tedy rozsáhlé detekční zařízení, které by vypátralo nepřítele na desítky kilometrů daleko. Má i zbraně pro obranu a zvláštní komorový systém proti potopení. Je to pýcha města."
    Během zbývajících dní do odplutí se oba uklidnili. Obrovské šílenství se pomalu zmocnilo i jich. Loď byla spuštěna na vodu a po nezbytných zkouškách začalo slavnostní naloďování. Přístav obklíčili policisté a vojáci, aby se čekající dav nevrhl šťastlivce s lístky. Brand s Jasrou se dostali na palubu docela nenápadně a zmatek kolem vyplutí přestáli ve své kabině. Až druhý den, když bylo všude okolo nich moře, si docela oddechli. Teď už je Rukhua nedohoní.
    Po obědě, který se odehrával v obrovské jídelně plné bezpečnostních kamer, několika nouzových východů v podlaze, asi stovkou hemžících se bodyguardů a několika desítek filmujících novinářů, se setkali Brand a Jasra s kapitánem, aby probrali podrobnosti obřadu. Sešli se v kapitánově kajutě, aby se vyhnuli novinářům.
    "Podívejte, kapitáne, já sice plně chápu, že Hawru si chce pomocí mé svatby udělat reklamu, ale já nemůžu za to, že některá herečka ztrácí sympatie veřejnosti. Kromě toho, když má matka byla provdána za ředitele divadla, užila jsem si těch pitomejch ženskejch až dost. Plně chápu, že bojovat o ženicha je stará tradice, ale je to legrace na malé svatbě se skupinou přátel a ne se prát před davem novinářů a politiků s prsatou blondýnou. Mám taky svojí hrdost," rozčilovala se Jasra k Brandově pobavení.
    "No dobrá, tak jí řeknu, že chcete mít zcela netradiční svatbu bez souboje o ženicha a bez hostiny pro všechny přítomné. Obřad se bude konat těsně před večeří, takže to nebude nikomu vadit. Teď další věc. Už se mi nabídli tři zpěváci, že vám zazpívají při obřadu loučení."
    Brand vzdychl a šel si prohlížet přístroje na stěně kapitánovi kabiny. Během dní ztrávených u Jasřiny matky si podrobně pročetl pojednání o průběhu svatebního obřadu, ale stále s toho nebyl moc moudrý. Do rozhovoru se proto radši nechtěl míchat. Jasru ale kapitánova nabídka zaujala.
    "A kdo se nabídl?"
    "Tuto To, Dafi a Selena."
    "Ty první dva neznám, ale Selenu si pamatuju. Před deseti lety měla přece ten velký hit, jmenovalo se to nějak Mé srdce bude bít dál. Ne, Mé srdce půjde dál. Nebo snad Mé srdce odejde? Já vlastně nevím, ale mělo to něco společného se srdcem a mělo to děsně chytlavou melodii. Nemohla by mi ji zazpívat? To by se na obřad loučení hodilo."
    "Tu písničku sice neznám, ale rád se Seleny zeptám. Určitě jí to potěší."
    "Promiňte," přerušil je Brand. "Co je tohle?"
    Stál u monitoru, který měl označení "Detektor pohyblivých cílů" a ukazoval na velkou skvrnu, která byla zřetelně vidět vedle lodičky nakreslené uprostřed.
    Kapitán krátce mrkl na monitor a usmál se. "To je Poutník, velká bojová ponorka, kterou vláda přidělila na naší ochranu. Objevili se totiž nějaké zvěsti o tom, že se Farmáři rozhodli sabotovat naši první plavbu. Raději se o Poutníkovi moc nešíříme, jeho schopnosti spadají do vojenského tajemství. A také proplouváme oblastí výskytu ledových ker, které nás sice nemohou ohrozit, ale nebylo by příjemné měnit kvůli nim kurz. Poutník je schopen je elegantně zlikvidovat."
    "Ledové kry v létě?" podivila se Jasra.
    "Připlouvají ze severu. Není to obvyklý jev, ale občas se to stává. Nemusíte se bát, máme účinné přístroje na jejich zjišťování a Poutník nás ochrání. A i kdyby pronikly až k nám, této lodi by to nemohlo ublížit. Obr je chloubou našeho námořnictva."
    Brand ukázal na mlhavý obláček v rohu obrazovky.
    "A co je tohle?"
    Kapitán se podrbal na hlavě a chvilku přemýšlel.
    "To nevím, kra nebo cizí loď by spustili poplach a byly zobrazeny červeně. To bude nejspíš hejno ryb. Ale radši se půjdu podívat na můstek. Sejdeme se za půl hodiny u baru, přivedu tam Selenu a vy přiveďte vaši matku. Rád bych se domluvil na slavnostním přípitku. A doufám, že váš snoubenec je seznámen s postupem při boji s vaší matkou. Sice jste vynechali bitvu o ženicha, ale tato část obřadu nesmí být vypuštěna."
    "Nebojte se, já mu to podrobně vysvětlím," slibovala Jasra a táhla Branda pryč.
    "Mě se to nelíbí. Mám z toho obláčku na monitoru špatný pocit. A co myslel s tím bojem?" šeptal Brand ještě mezi dveřmi. "To je část obřadu číslo čtyři. Ženich má v ruce tyč a poklepává s ní do země. Tanečním krokem se blíží k matce nevěsty, která vede obřad také má tyč. Ženich před ní začne šermovat a ona buď boj přijme a po třech, čtyřech ťuknutí tyčí o sebe svou zbraň na znamení souhlasu položí na zem a nebo praští přímo ženicha. Tím je odmítnut. Někdy se může stát, že se odmítaný ženich ubrání a matka ho nedokáže praštit. Pak se svatba stejně koná."
    "To je stupidní. A co když ženich praští matku?"
    Jasra se zděsila. "To přece nesmí! Ty bys ji praštil?"
    "Já jsem se dočetl, že se ženich může dát zastupovat. Myslel jsem, že to tak uděláme."
    "To jo, když je nemocný a nebo třeba starý. Přece bys mi nezkazil svatbu," žadonila Jasra.
    Vyšli na palubu. Bylo příjemné odpoledne. Lidé si vychutnávali plavbu. Posedávali na lehátkách, které jim nabízeli ochotní stevardi, a nebo jen tak postávali u zábradlí. Z jídelny sem zaznívala hudba. Vál mírný vítr, okolo modré moře. Prostě idyla.
    "Proč já mám jenom takový nepříjemný pocit," vzdychl Brand.
    V tom se kousek od nich začala otvírat stěna. Bylo to právě v té části lodi, kam neměli pasažéři přístup. Ze stěny se začalo nořit velké kovové monstrum.
    "To je přece bojové vznášedlo, co s tím chtějí dělat?" divila se Jasra.
    To už se ale do oblasti začali stahovat všichni cestující, kteří v tu dobu byli na palubě. Vznášedlo vyjelo z hangáru a otevřelo dvířka. To už od lodního můstku přibíhal kapitán a za ním šest po zuby ozbrojených mužů. Kapitán volal na přihlížející.
    "Nic se neděje, vojáci jenom vyrážejí na hlídkový let. Byli pověřeni vládou, aby dohlídli na absolutní bezpečnost naší plavby. Kromě toho tento let má i vědecký účel, asi čtyřicet kilometrů od nás se objevilo hejno ryb, letí se podívat, jakého jsou druhu."
    Přihlížející dav se rozšuměl. Většinou se ozývaly silně skeptické hlasy ke kapitánově vysvětlení. Bylo slyšet i názory, že se jedná o teroristický útok. Mezitím vojáci nastoupili a vznášedlo se odlepilo od země. Kapitán se snažil obcházet hloučky a uklidňovat situaci.
    "Já ti říkal, že se mi něco nelíbí. Ať si ty přístroje říkají co chtějí, tohle nebudou ryby," prorokoval Brand.
    Brand stál ve své kabině před zrcadlem a upravoval si oblek, bojová tyč, se kterou měl šermovat s Jasřinou matkou byla opřena v rohu. Vše mělo vypuknout asi za deset minut. Byl nervózní. Ne ze svatby, ale ze situace na Obru. Když vznášedlo odletělo, nechal Jasru s její matkou a procházel se lodí. Dával se dohovoru s lidmi z ochranky nejrůznějších hvězd i s personálem lodi. Vzhledem k připravované svatbě byl na lodi populární osobností, takže lidé byli hovorní. Všichni slyšeli o možném útoku Farmářů, ale nemohli se shodnout na tom, jak proběhne. Vědělo se jen to, že Farmáři nevlastní žádné lodi a už vůbec ne ponorky. Jediným jejich majetkem bylo pár desítek vznášedel, proto každý předpokládal útok ze vzduchu. Brand tomu moc nevěřil, ale jednu věc, o které ostatní nevěděli, musel brát v úvahu. A to možné spojení Rukhua Gua s Farmáři. Pídil se tedy po nějakém zářiči nebo střelné zbrani, ale ty nebyly na palubě dovoleny. Z důvodu přísných bezpečnostních předpisů byla dřevěná tyč s ozdobným kovovým držadlem chycená obráceně jedním z nejúčinějších bojových prostředků. Zaujala ho také jiná věc. Několik ochranných týmů vlastnilo kovové hůlky s lesklým kotoučem na konci. Vypadalo to podobně jako zářič, ale bylo to mnohem menší a lehčí. Strážci tomu říkali hopík, protože prý pomocí tohoto přístroje dokáže jejich hlídaná osoba proskočit zdí. Vzhledem k tomu, že od místa, kde se měla svatba konat, bylo k transportéru pěkně daleko skrz mnoho místností, snažil se jednoho hopíku nenápadně zmocnit. Bohužel se mu to nepovedlo. Mezitím se vrátili zpět vojáci. V udané oblasti některé přístroje ukazovali neurčitý obláček, který se přibližoval k lodi, ale když doletěli přímo nad inkriminované místo, kromě klidného moře tam nic nebylo. Brand byl teď mrzutý a plný obav. Určitě mohl něco udělat, ale co?
    Jasra zaklepala na dveře. Byl čas jít.
    Došli beze slova na palubu. Tam už na ně čekal kapitán a Jasřina matka.
    "Jak to vypadá?" zeptal se Brand vážně.
    Kapitán pochopil, co má na mysli. Také jeho tvář vyjadřovala obavy.
    "Už je asi tři kilometry šikmo vpravo před přídí. Ale není tam nic, opravdu. Do pěti minut budeme vědět, jestli je to jenom chyba přístrojů a nebo ne. Kromě toho, Poutník má závadu na pohonu. Zpomalili jsme, ale není schopný držet s námi krok. Je to nepříjemné, ale snad brzy závadu opraví. Ta vaše svatba je jako dar z nebes. Zabaví to pasažéry a není čas na zbytečnou paniku."
    Jasřina matka zbledla. "Vy si opravdu myslíte, že na tom útoku Farmářů může něco být?"
    Kapitán ji chlácholivě poplácal po rameni.
    "Má drahá, tohle určitě není útok Farmářů. Jedná se pravděpodobně o záhadný přírodní jev, není důvod k obavám. Kdyby hrozilo vážné nebezpečí, odložil bych svatbu a byl v plné pohotovosti na můstku, ne?"
    "Jdeme do jídelny," zavelela Jasra, aby přerušila podle ní zbytečnou diskusi.
    Jídelna byla plná. Dav vytvořil uličku, kterou prošli až na pódium. Tam už stál připraven orchestr v čele se Selenou v lesklých zelených šatech. Všichni pasažéři byli oblečeni velmi slavnostně, muži měli vysoké barevné klobouky. Pro kapitána a Jasřinu matku byla připravena křesla.
    "Uznávám, že mše v chrámu a slavnostní průvod je proti tomuto cirkusu nuda," šeptal Brand Jasře.
    Ta na něj jenom zasyčela. Na tváři jí bylo vidět, že si slavnostní chvíli nechce nechat zkazit. Pomalu došli na pódium. Jasřina matka se posadila a kapitán pronesl krátký projev. Vychvaloval v něm všechny ctnosti snoubenců a jejich lásku. Brand byl vychován v prostředí, kde podobné projevy byly na denním pořádku, proto zachoval kamennou tvář. Jasra byla méně odolná, v některých chvílích se měla chuť smát. Po projevu kapitán pokynul orchestru a ten začal hrát. Jasřina matka vyzvala k obřadu loučení.
    "Teď by ses měl v duchu rozloučit se svými bývalými láskami, abys mě byl do smrti věrný," šeptala Jasra. Přece jenom nedokázala mlčet.
    Brand jí chtěl něco odpovědět, ale už to nestačil. Ozvala se rána, podlaha se zhoupla a všichni upadli na zem.
    Nastal nepředstavitelný zmatek. Bylo slyšet hlasité skřípení a celá loď se chvěla. Do toho se ozvalo prudké hučení motorů, jak se posádka pokusila nasadit zpětný chod. Lidé křičeli a padali přes sebe. Většina se snažila valit k východu, ale tam vznikla ohromná zácpa. Orchestr přestal hrát a zmatená Selena seděla na zemi a držela se za ruku s Jasřinou matkou. Kapitán někam zmizel.
    Brand si všiml jedné skupinky strážců, kteří postrkovali tlustého pána s oranžovým kloboukem ke stěně, ve které byla malá kruhová okna. Stráže měli v ruce hopíky. Brand popadl Jasru za ruku a táhl jí za nimi. Jeden muž namířil přístroj na stěnu a pak hop, proskočil jí. Stěna se zdála neporušená! Ostatní strážci i s tlouštíkem za ním. Brand na nic nečekal a spolu s Jasrou se rozběhli také. Když se přiblížil ke zdi, odrazil se a zavřel oči. Pak ucítil závan větru a zjistil, že stojí na palubě. To, co ale uviděl před nimi, ho nepotěšilo.
    Bok lodi byl napasován do obrovského bloku ledovce a vlivem setrvačnosti se Obr stále pohyboval kupředu. To skřípění oznamovalo jedno, bok lodi se páře a rozdírá. Zatím byla kra zhruba v jedné třetině lodi. Pokud ji posádka co nejrychleji nezastaví, bude to zlé. To nejhorší jim však prozradil pohled vzhůru. Kousek nad ledovcem viselo ve vzduchu několik vznášedel. Nejbližší přilétávalo k nim. A u okénka nebyl nikdo jiný než Rukhua Guo.
    První zareagoval Brand. Pustil Jasru a uchopil oběma rukama bojovou tyč, kterou do té doby nepustil. Rychlým pohybem si jí obrátil v ruce a vrhl se na posledního utíkajícího tlouštíkova strážce. Dvěma ranami tyče ho poslal k zemi a vytrhl mu hopík z ruky. Jeho kolegové si jich nevšímali a běželi pryč. Brand zahodil tyč a rozběhl se směrem k hangáru vojenského vznášedla. Jasra za ním. Rukhua pomalu přistával. Doběhli ke dveřím.
    "Dělej, zmáčkni to. Můžou tam být zbraně," pobízela Jasra Branda.
    Ten si mlčky přístroj prohlédl a stiskl spoušť. Pak polkl a proskočil. Jasra opět za ním.
    V místnosti bylo tma.
    "Jsi blázen. Nikdy jsem tuhle věc neměla v ruce, ale slyšela jsem, že může být nebezpečná. Měli jsme utíkat ke transportéru a vrátit se do města. Tam na nás Rukhua nemůže." uslyšel Jasřin hlas.
    "Obávám se, že podobný nápad měli všichni. U transportéru teď bude zácpa. A udělej světlo.
    " Nad Jasrou se rozzářila bílá kulička. Spoře osvětlená místnost vypadala strašidelně. Kromě vznášedla byla prázdná. Na konci byly malé dveře. Použili opět hopík a dostali se do úzké chodby. Rozběhli se jedním směrem. Bylo tem schodiště. Vyšplhali tedy nejvýš, co to šlo a dostali se na jeden z vyhlídkových ochozů. Bylo to docela obtížné, protože loď se stále nakláněla. Navíc se několikrát ozvala silná rána, při které loď poskočila. Na ochozu opatrně vyhlédli přes zábradlí. Nebyl to pěkný pohled. Kra se mezi tím rozpadla na dvě části. Větší se už vzdalovala od lodi a menší byla stále ještě zaklíněná do boku. Byla už někde v jejich úrovni, takže se zdálo, že celá polovina lodi je poškozena. Nad palubou bylo také několik vznášedel a jejich posádka pokřikovala na zmateně pobíhající pasažéry. Z jednoho vznášedla se ozvala i střelba.
    "To jsou určitě ti Farmáři. Ale kde je Rukhua?" zeptal se Brand.
    "Ticho. Musím nás chránit před pátracím kouzlem. Škoda, že už nemáme ty pláště."
    Po chvilce soustředění si Jasra oddychla.
    "Hotovo, snad nás nenajde. Musíme počkat, až se situace uklidní a pak zmizíme. Měl jsi pravdu, kašleme na svatbu. Jestli chceš, utečeme do Stínů."
    "Ty jsi dobrá," odfrkl Brand. "Myslíš, že to jde tak snadno?"
    Dlouhou dobu mlčeli a fascinovaně přihlíželi, jak se situace vyvíjí.
    "Kde jsou vojáci? Proč nesundají ta vznášedla?" nedalo to po chvíli Brandovi.
    "Myslím, že se snaží dát dohromady poškozenou loď. Na přídi je pohon Obra. Kdyby tam vnikla mořská voda, mohlo by dojít i k výbuchu. Dokážu si představit, jaký je teď v podpalubí zmatek. A někdo se taky pokouší odstranit ten ledovec. Ty rány před tím bylo nejspíš to prvotní rozdělení kry. Podívej, Obr už se skoro vyprostil. Už ani nejsme tak nahnutí."
    "Co ale udělali s tou krou, aby nebyla vidět? Vždyť vojáci letěli přímo k ní a nic nenašli. Myslíš, že za tu může Rukhua?"
    "Určitě. Musel upravit maskovací kouzlo, aby působilo i na přístroje. Dokážeš si ale představit, kolik energie musel použít? Vždyť ta kra je velká jako Obr!"
    "Mě to povídej. Ale nezdá se ti, že příď klesá? Asi se potápíme."
    "Nesmysl, Obr se nemůže potopit. Ale všimni si, že všichni zmizeli z paluby. Většina lidí už bude zpátky ve městě. Nepokusíme se tam taky proniknout?"
    Brand se podíval dolů.
    "Já nevím, mám docela strach. Jestli Rukhua dokáže maskovat celou kru, co potom udělá s námi? A taky se mi nechce na to úzké schodiště. Kdyby se loď potopila, utopíme se."
    "Tak dobře. Mě se taky na to schodiště nechce. Mám v zásobě levitační kouzlo, zpomalí pád na bezpečnou rychlost. Připravila jsem si ho hned po té milé zkušenosti s Sharu Garrulem. Sneseme se na střechu jídelny, je tam bazén s altánkem a můžeme se tam schovat. Musíme dát ale pozor na Farmáře."
    Většina vznášedel už ale přistála na palubě a teroristé vyběhli ven. Tříčlenné ozbrojené skupinky vnikali do nitra lodi. Nahoru se naštěstí nikdo nedíval. Jasra pevně Branda objala a skočili dolů. Nebylo to tak hrozné, pouze Brand měl obavy, aby neupustil hopík. Přistáli vedle bazénu, ve kterém plavala mrtvola číšníka. Byl zastřelen pravděpodobně ze vznášedla. Jasra zbledla a rozběhla se do altánku. Byl naštěstí prázdný. Brand jí zadržel.
    "Podívej,"zašeptal.
    Z nižší výšky to bylo vidět lépe. Příď lodi, která se vždy hrdě tyčila nad mořem, byla z jedné strany silně poničená. To nebylo to nejhorší. Moře se totiž vlnilo tak pouhý metr od horní paluby. Nebylo pochyb, Obr se potápěl.
    "Nemá to cenu, běžíme k transportéru," zavelel Brand.
    Rozběhli se ke schodišti, ale nedoběhli. Ozval se ohromující výbuch a tlaková vlna je srazila k zemi. Přední část Obra vyletěla do povětří.
    Střecha i s bazénem se prudce naklonila a Obr se začal potápět rychleji. Jasra se nejspíš uhodila do hlavy a byla mírně otřesená. Brand se zachytil první věci, kterou měl po ruce. Byl to stojan s plovacími kruhy pro neplavce. Rychle dva sundal.
    "K transportéru se už nedostaneme, za pár minut se potopíme. Navleč si to a musíme do vody plavat co nejdál od lodi, jinak nás strhne vír. Honem.
    " Loď se naklonila ještě víc a už se na střeše neudrželi. Sjeli k okraji a přepadli dolů na palubu. Naštěstí levitační kouzlo ještě fungovalo a pád se zpomalil. Na spodní palubě se mu podařilo se chytit řetězu, který byl přivázán k zábradlí na okraji, Jasra se naštěstí vzpamatovala natolik, že se ho držela jako klíště. Brandovi se podařilo doručkovat na konec i s hopíkem v ruce a Jasrou na krku. Větší námaha bylo přelézt zábradlí a ke skoku dolů jim pomohl další výbuch v lodi.
    O pár vteřin později už usilovně plavali co nejdál od potápějící se lodi. "Brande?" zeptala se Jasra.
    "No, co je?" zahučel Brad. "Co myslíš, že teď dělá Rukhua?"
    Brand se zadíval na jediná tři teroristická vznášedla, která byla ve vzduchu. Ostatní byla nejspíš poškozena při výbuchu.
    "Nevím, proč se ptáš?"
    "Já jen, že ochranné kouzlo přestává působit. Omlouvám se, ale teď nejsem ve stavu, že bych dala dohromady další."
    Brand vzdychl.
    "Asi se zachránil. Jedno z těch vznášedel letí k nám.
    " Zrychlili plavání, i když bylo jasné, že je to zbytečné.
    Vznášedlo se opravdu blížilo. Brand vedle řidiče zahlédl Rukhuovu tvář.
    "A jsme v pytli. Z tohodle se už nedostaneme," pronesl temně.
    Okolo nich začala pěnit voda a z hlubin se začala vynořovat temná příšera. Byla obrovská. Ucítili náraz do nohou a najednou leželi dva metry nad hladinou na rovné kovové rovině.
    "Poutník," zajásala Jasra.
    Brand vstal. Asi patnáct metrů od nich byla vyvýšená část s poklopem. Zvedl ruku, ve které měl hopík.
    "Myslíš, že mu taky vadí voda, jako zářiči?" zeptal se uvážlivě.
    Jasra ukázala na přibližující se vznášedlo.
    "Zkus to," vybídla ho.
    Brand ne něj namířil a stiskl spoušť. Nebylo nic vidět, ale paprsek nejspíš zasáhl podlahu stroje. Každopádně nějaký muž propadl a řítil se z poměrně velké výšky k vodě. Bohužel, Rukhua to nebyl. Jasra se rozběhla k poklopu.
    "Funguje," volala radostně.
    Brand namířil na poklop a stiskl spoušť. Jasra se už chystala proskočit, když se kolem nich zmaterializovala síť, která je pevně omotala. Z výšky se ozval čarodějův smích.
    "Nevadí," zašeptal Brand. "Hop!"
    Oba spíše než proskočili, tak propadli poklopem. Naštěstí pod ním nebyla šachta, ale malá kovová plošina. Na ní stál nějaký námořník a nezíral na ně moc chytře. Jasře se lusknutím prstů hned objevil v ruce nůž a začala rozřezávat síť. Brand se vyprostil rychle a se zájmem si prohlížel hopíka.
    "Aha, toho jsem si nevšiml," mumlal si a přepnul páčku.
    Jasra si konečně vyprostila nohy.
    "Dělej, musíme zmizet," vybídla Branda.
    Ten se ale obrátil na námořníka.
    "Co je za tou zdí?" zeptal se vlídně a ukázal na dveře po levici.
    "Umývárna," připustil muž.
    "Fajn," přikývl Brand a namířil na stěnu. "Připrav se."
    Čekali jen chvíli. Pak skrz poklop proletěl Rukhua.
    Brand stiskl spoušť.
    "Hop," zavelel.
    Proskočili. Podle předpokladu se Rukhua pokusil jít za nimi. Ozvalo se divné křupnutí a ze zdi směrem do umývárny visela část hlavy a dvě ruce. Rukhua svůj skok nedokončil. Stěna ztratila své schopnosti během čarodějova skoku.
    "Časový spínač," usmál se Brand. "Touhle páčkou se nastaví doba, po kterou je stěna prodyšná. Nastavil jsem nejmenší čas dvě vteřiny a doufal, že to nestihne. A nestihl."
    Jasra se postavila před zrcadlo a snažila si upravit mokré vlasy. Brand zavrtěl hlavou.
    "Teda, s tebou si ještě užiju,"povzdychl si.

   Příběh samozřejmě pokračuje. V té době končilo na Zemi osmnácté století. (To pro ty puntičkáře, kteří potřebují mít všechno zaškatulkované.) Jasra odvolala požadavek na svatbu a rozhodla se plně věnovat výuce magie. Drobným podvodem se dostala do Dvorů, kde se vnutila do přízně samotné Dary. Brand se odebral částečně na Amber, kde v té době začínal boj na čerstvě uprázdněný Oberonův trůn a částečně na Zemi, kde s hrůzou v očích sledoval začínající vědeckotechnickou revoluci .Samozřejmě se ti dva vzali. Ale to bylo o mnoho let jindy a jinde při prozkoumávání Trumfů osudu. O tom všem jsem chtěla dnes psát, ale to by nebyla povídka, nýbrž román. Takže jestli za tohle někdo mou přítelkyni nezaškrtí, dopíšeme pokračování. Slibuji.