Al Anthar
"Kdo jsem?" zazněl zoufalý výkřik do mrtvého ticha.
Nikdo neodpověděl.
Lord Namati přerušil svou modlitbu před oltářem okřídleného hada a vzhlédl. Jako by zaslechl ozvěnu narušení reality, ale možná se mu to jen zdálo. Jeho nervy byly dosud pocuchané posledním krutým bojem s Mlčícími v systému Hayden, což byl jeden z důvodů, proč se stáhl na svou rodnou planetu. Miloval Alantharské noci, zřídkavé a krátké ve světě obíhajícím po své komplikované, ale stabilní dráze kolem tří hvězd.
Promnul si unavené oči a pokračoval v modlitbách.
Bezejmenný rozrazil zaprášené víko sarkofágu a rozhlédl se. Stovky rakví pokrývala tlustá vrstva prachu.
"Kdo jsem?" tázal se podruhé.
Nikdo neodpověděl.
Nyní pocítil jeden z nejvyšších mágů Annihinty přítomnost cizího elementu zcela jasně. Komplikovaná geometrie Chrámu, vypočítaná dávnými zasvěcenci s ohromující přesností, se zachvěla, když cosi přetrhlo jednu z nitek bizarní pavučiny vnitřní struktury.
Lord vstal, vzal do ruky blaster a sestoupil po schodech za oltářem do labyrintu podzemních prostor jedné z největších svatyní v galaxii.
Bezejmenný bloudil chodbami. Snad hledal cestu Ven, možná sám sebe. Jeho pohled klouzal po rituálních basreliéfech, zdobících stěny, ale v nich se nenašel. Ani v tichém zpěvu, jenž zněl na křižovatkách některých tunelů...
Namati zapnul lampu na své zbrani, aktivoval implantáty a spojil se tak s chrámovým počítačem. Před očima mu vyvstala podrobná. avšak lehce zdeformovaná mapa komplexu. Narušení geometrie prostoru nemohl počítač zaregistrovat, byl součástí poškozené struktury. Lord však už věděl, kde vetřelce hledat. Šel najisto.
Míjel mlhavé přízraky Zbloudilých a občas se zaposlouchal do zpěvu dávno mrtvých kněžek, zaživa pohřbených pod křižovatkami.
Bezejmenný před sebou spatřil oslnivě jasné světlo. Chvíli mu trvalo, než uviděl i muže, jenž v ruce svíral jeho zdroj.
"Kdo jsem?" zeptal se.
Lord Namati jej poznal. Těch několik tisíciletí nehrálo v tomto případě roli.
"Al Anthar," odvětil.
"Děkuji," řekl Aitheel a ještě než stačila doznít ozvěna toho slova, změnil se v prach, kterým vždy byl.
k ZA 21
k Povídkám
k ZA