Parcon zevnitř
Pořádání Parconu v Chotěboři pro mne znamenalo mnoho, tamnímu Avalonu jsem po zkušenostech z jejich dvou Avalconů věřil a v srdíčku jsem nenosil ani stín pochyb, že by se tato akce mohla nevydařit. Nebudu vás napínat, opravdu to byl jeden z mých nejlepších conů, které jsem kdy zažil. V nadpisu se praví, že tohle by měla být reportáž zevnitř o tzv. jádru věci. Opravdu tomu tak bude, protože pokud jste na Parcon jeli, jistě jste si všimli, že Avalonu pomáhal s otrockou prací (mimo jiných) právě můj domovský klub Rauko.
Parcon pro nás začal už ve čtvrtek, páč jsme se rozhodli pomoci Avalonu s přípravou prostor určených k pořádání té veleslavné akce. Docestovali jsme vlakem v celkové pohodě (což bylo po předchozí návštěvě Chotěboře opravdovým překvapením). Ten den se toho už tolik nedělalo, takže zbyl i čas na návštěvu Panského domu a natlačit tak svá břicha pochutinami tam dostupnými. Večer jsme se uložili na pokoji v OA (obchódna akademíja), zajímavé na tom bylo, že náš pokoj byl hned vedle gynekologie, přičemž stěny jsou tenké a ještě tenčí, až jsou jako z papíru (he he).
Druhý den začal krutou prací, dobrovolně jsem se přidělil na nošení židlí, čehož jsem vzápětí litoval. Kulturní dům zdál se býti bezedným a sedací zařízení polykal po desítkách, jako kdyby století nepapkal. Nakonec to však nebylo tak hrozné, v družném hovoru práce ubíhala svižně a za chvíli se začali trousit první zájemci o Parcon. Rekordy zlámali příslušníci klubu přátel T.Pratchetta, kteří dorazili setsakramentsky brzo. Když se lidé začínali hromadit u vstupu, nastal čas pro mne a Láďu Pátka, vynesli jsme stoly a zasedli za ně jako ctihodný soud. Pak už si nepamatuji nic, kromě hromady rodných čísel a naprosto nesrozumitelných jmen. Kdyby v tu chvíli přijel i Batman s Džej Árem, uvítal bych je zdvořilým požádáním o občanku. Kam se hrabou všechny filmy a knihy o vymítání mozků, zkuste si sedět pár hodin na prezenci a pak už jen budete bublat jako horský potůček a prstíkem přitom hrát na rty jako na mandolínu (:-)).
Má to ale samozřejmě i své výhody, tak například jsem jako první vítal opravdové osobnosti české sci-fi, dokonce se mi stalo, že si tak v pohodě sedím na své židli, protože nával už povolil, a v tu chvíli přišel sympatický muž s tím, že by chtěl na Parcon. Od samého začátku se dotyčný podezřele usmíval, takže mne trochu vyváděl z míry. Zeptal jsem se ho tedy na jméno a rodné číslo, což bylo mou povinností. Dotyčný ovšem jen roztáhl svůj úsměv a ukázal kamsi za mne. Otočím se. Sleduji směr jím zadaný. Hledám. Pátrám. Nalézám. Na stolku za mnou byla knížka od Jiřího W. Procházky a to dokonce i s fotografií autora. Jak jsem mohl být tak hloupý!
Kdo byl můj tajemný host, už asi víte. Takže i takové příhody se na prezenci odehrávají. Parcon ale nebyla jen prezence, odehrávalo se tam toho mnoho a já se chci k pár věcem vyjádřit. Určitě chci pochválit Avalon za skvělý program, který jsem si sice moc neužil, ale i ta část stála opravdu za to. Nesmím opomenout tři bary, které jistě nejedno alkoholikovo srdce potěšily.
Trochu zamrzí neúčast zahraničního hosta, ale abych řekl pravdu, vzpomněl jsem si na to až teď doma, na conu jsem po něm ani nevzdychl. Těžko tady teď líčit všechny klady Parconu, věřím, že vám o nich povědí jiní recenzenti a účastníci conu, protože už do této chvíle jsem četl nejméně tři reportáže a kritiky na to samé téma. Raději se budu věnovat některým narážkám, které v nich zazněly, a jelikož jsem byl přímo IN, mohu o nich také něco říci. V jedné takové kritice se pravilo, že placky na letošní Parcon jsou strašné. Víte co na nich bylo strašné?! VYRÁBĚT JE! Placky jsou pěkné a když se vám nelíbí, tak si vemte placku z minulého Avalconu, ta byla strašná. Letošní placky byly poměrně stylové a decentní, prostě nepřeplácané a slušivé. Pokud jste náhodou dostali placku rozpitou, tak jste si ji během Parconu mohli na prezenci vyměnit, pokud jste tak neudělali, vaše chyba.
Mluvil jsem s několika fany a vesměs si stěžovali na ty samé nesmysly. Vyřvávali po CD, chtěli Kočas (ani se nenamáhali prohlédnou Zbraně Avalonu), odmítali sci-fi model atd.. Tady nelze nic namítat, ne snad proto, že by nebylo co namítnout, ale protože takoví lidé pouze hledají záminku ke sporu. Na informační tabuli Vašek Pravda svižně odpovídal i na úplně nesmyslné dotazy. Já to dělat nebudu. Nechci se zatěžovat s obyčejnými rýpaly.
Objevili se i výtky na hluk po večerech. Samotný president fandomu se nemohl vyspat a druhý den působil jako kdyby právě polkl ropuchu místo doporučeného aspirinu. Není se čemu divit. Opravdu ho chápu. Co s tím ale může pořadatel udělat? Lidé z Avalonu křižující ubytovny neustále okřikovali hlučné hosty (mohu to potvrdit, protože sám jsem byl párkrát vyhmátnut a napomenut), s opilci toho ovšem více udělat nelze. VP byl ještě na tolik vstřícný, že některé těžké případy nespavosti přestěhoval do klidnějších míst. Tady by bylo příhodno stěžovat si na některé návštěvníky conu a ne na pořadatele, ti dělali co mohli, aby eliminovali řvouny. Vždyť se držely na ubytovnách služby 24 hodin denně! To není žádný med. Trochu pochopení pro pořadatele by taky neuškodilo.
Byl jsem uvnitř samého dění a mohu prohlásit, že to byla velice profesionálně odvedená akce. Pořadatelé se málem strhali a neslyším oslavný potlesk. Nic naplat - sám rukama jim zaplácám: TLESK! TLESK! PLÁC! TLESK! PLÁC! PLÁC! TLESK! TLESK! TLESK! BRAVÓ!!!
Parcon byl opravdu skvělý a Avalon k němu přistoupil tou nejlepší cestou, jakou mohl zvolit. Sledoval jsem jeho počínání bedlivě a shledávám jej nezávadným. Na dalším conu v Chotěboři rozhodně nebudu chybět. Už teď se těším, těšte se i vy!
k ZA 21
k Reportážím
k ZA