Parconské starosti
Největší starostí bylo včasné vydání Speciálu ZA.
Nejdůležitější starostí je snaha ověřit si příjezd všech pozvaných hostů. Takže když mi ve středu 1.7. přišel mail od Antonína Vítka, který měl mít dvě přednášky, že má angínu, musel jsem operativně udělat změny na poslední chvíli. To jsem ale ještě netušil, že na Parcon nedorazí Jiří Kroulík a Karel Pacner (ačkoliv v týdnu před Parconem účast potvrzovali), takže se kosmonautický program rázem scvrkne.
Nejrychlejší starostí bylo, když mi Tomáš B. pár minut před odjezdem autobusu volal, že ho ještě nenašel.
Nejotravnější starostí se stalo psaní všech možných cedulí, zpráv a odpovědí – rada pro pořadatele conů – připravte si cedule na úplně všechny možné eventuality předem.
Nejzajímavější starostí byly přesuny programu. Bylo to snad vždy ve prospěch věci (viz posun Soudných sester, pokračování pakistánského filmu, prodloužení čtení Jana Kantůrka nebo přednášky Romana Kresty). Starostí bylo dát to vědět aspoň většině lidí. Na příští rok už to mám vymyšleno!
Nejzbytečnější starosti byly s lidmi, kteří nepochopili, že si nemůžou dělat, co chtějí.
A nakonec starost úplně jiného druhu. Kam to povede, když budou účastníci conů a lidé vůbec stále nepořádnější, jak jsem pozoroval po skončení párty v sále, kde se válely lahve, papíry, jídlo, …?
k ZA 21
k Reportážím
k ZA