Ten báječný život v divoké přírodě
Konečně se mi podařilo splnit mé dávné přání a já budu žít uprostřed té pravé a nezkrocené divočiny, tak, jak jsem o tom vždycky jen snil.
U nás na Zemi už vlastně existuje jen v přísně střežených rezervacích a chybí tu ten bezprostřední kontakt s přírodou. Ve městech ze skla a plastů jsme jen částečkami v soukolí civilizace, ale já toužil od mládí být mužem - lovcem a tak jako moji dávní prapředkové, zažívat ten krásný pocit při stopování a štvaní zvěře, čelit dravcům, celé dny žít uprostřed lůna matičky přírody, a pak po nocích sedávat pod ztemnělou oblohou plnou hvězd u ohně.
Místo toho jsem skončil ve výzkumných laboratořích Galaktické unie. Měl jsem štěstí, když se mi zcela náhodou dostaly do rukou vzorky kovu s proměnlivými elektrickými vlastnostmi. Brzy se pro ně našlo použití v mikroelektronice, ze mě byl boháč a mohl jsem uskutečnit svůj dávný sen. Mám sice, pravda, devět dioptrií, poněkud obtloustlou postavu, věřím však, že díky životu v přírodě budu mít brzy orlí zrak a svaly jak ze železa.
Nejprve jsem si nevěděl rady, jenže pak jsem se obrátil na tu správnou firmu a hned to vzalo jiný směr. Dívka v kanceláři si vyslechla mé přání a dělala si při tom pilně poznámky. Když jsem skončil a podíval se na ni s obavou, zda moje požadavky nejsou přemrštěné, usmála se na mě zářivě a prohlásila sebejistě: „Maličkost!“
Nejprve odborníci v katalogu vyhledali planetu, která by dostatečně drsnou atmosférou odpovídala mému náročnému naturelu, pak tam přilétla první skupina a vyložila četu stavebních robotů, kteří vymýtily asi dva hektary lesa, zplanýrovaly to a vybetonovaly přistávací plochu. V druhé vlně přistálo deratizační komando a zlikvidovalo všechno, co by eventuálně mohlo ohrozit můj život. Po tomto zásahu byly sice asi 3/4 flóry a fauny zničeny, ale jak mě technici ubezpečili, byl to pro zajištěn mé bezpečnosti naprosto nevyhnutelný krok a bylo to provedeno velice humánně.
Průzkumné skupiny si daly velkou práci, aby mi našly v té části, kde něco zůstalo, opravdu tu nejideálnější jeskyni a prohledaly s důsledností sobě vlastní celou planetu. Aby mi ti hodní pánové ušetřili peníze, tak se na těch výpravách samozásobili, přičemž vybili většinu zbylé zvěře. Dostalo se mi však ujištění, že tam pro mě ještě něco zůstalo.
Po dlouhém pátrání objevili jednu opravdu rozkošnou jeskyňku, ne moc velkou, ani malou, prostě tak akorát. Měla jen jednu nevýhodu, nebyla tam voda a tak tam museli zavést vodovod. Vzhledem k tomu, že to bylo dost vysoko, bylo nezbytně nutné srovnat se zemí pár naprosto bezvýznamných a z krajinného hlediska ošklivých kopců, aby tam mohli postavit elektrárny, které budou pohánět čerpadla. Mysleli na vše a tak čistě jen tak pro jistotu, že by někdy náhodou oheň nevyhřál mou jeskyni na 25 stupňů, zavedli tam elektrické vytápění. Mělo to bohužel neblahý vliv na tu zbylou zvěř, kterou hukot turbín polekal tak, že se rozutekla daleko od jeskyně, ale jak odborníci tvrdí, je to jen dočasné.
Aby
nic nepřišlo nazmar, tak kamení z těch rozstřílených kopců použili při betonování
základů pro radiomaják. Ten sice, pravda, trochu hyzdí krajinu, ale já jsem
se na doporučení rozhodl, že si ho nebudu všímat a budu dělat, jako když
tam není.Taky jsem se rozhodl, že když už je tam ta elektřina, tak si s sebou vezmu jen docela malou 70cm-ovou plastvizi. Stejně se na ni budu dívat, pouze když bude venku zataženo a hvězdy nebudou vidět, nebo když tam budou dávat něco opravdu pěkného.
Často jsem sedával u nich v kanceláři a díval se na plány té mé jeskyně a konzultoval podrobnosti. Tak například v zadní části mi na mé přání udělali krásný hygienický koutek vykachličkovaný pravým mramorem, který odpovídá mým skromným nárokům.
Vana, pohodlný záchod s vytápěným sedátkem, sušák rukou, výkonný fén a solárium - to je opravdu jen to nejnutnější minimum. Dále zde byl vybudován velký mrazák, kam mi několik nákladních lodí při-vezlo mražené polotovary, protože co kdyby se mi čirou náhodou nepodařilo nějakého toho kamzíka uštvat a já se potřeboval posilnit kusem žvance. Taky je tam kapka šnapsu, jen tak pro prevenci, proti nastydnutí. Opravdu jen troška! Tak láhvinka whisky denně a asi pět set kartónů plechovek piva, pro lepší trávení.
Vedle mé jeskyně museli upravit další plochy, aby tam mohli postavit malou budovu, kde budou bydlet další lidé. Konzultanti firmy mi totiž poradili, abych, čistě jen pro svou bezpečnost a pohodlí, angažoval zkušeného stopaře. Tedy ne, že byste ho potřeboval (řekli mi), ale je zpočátku vhodné lovit ve dvou a postupovat při lovu koordinovaně. Také mi vysvětlili, že v divočině často dochází k těžkým úrazům, jako je ukopnutý palec nebo zadřená tříska, a v tom případě je vhodné mít kvalifikovanou zdravotnickou pomoc na dosah, obzvlášť jsou-li její služby automaticky započítávány do celkové ceny a budu-li souhlasit, udělají mi nevídanou 5% slevu.
Aby v případě nouze mohli být lékaři u mě co nejdříve, bylo ovšem nutno vybudovat spojovací silnici mezi jejich budovou a mou jeskyní. Když už byli v tom, tak vybudovali i spojku ke kosmodromu, aby nebylo zapotřebí používat těžkých přepravníků, které tolik ničí přírodu.
Tahle firma pracuje opravdu perfektně a s tak velkým ohledem na ekologii, až se jeden diví. Je sice pravda, že 10 m široká asfaltka poškodila prostor před mou jeskyní, ale stejně budu celý den někde na lovu a v noci budu spát, tak o co jde, že?
Když už bylo vše hotovo a já si začal balit své lovecké harampádí: laserovou pušku s infra zaměřovačem, elektronický vyhledávač zvěře a pět tun dalších drobností, vlítla (jak mi oznámili) na moji planetu schvalovací komise a leccos se jí nelíbilo. Musel jsem například slíbit, že budu oheň rozdělávat jen v nejnutnějších případech, aby nedošlo k požáru, a taky všechen vzduch že bude filtrován.
Moje firma byla prostě úžasná a ihned si domluvila se svojí sesterskou společností dodávku prvojakostních filtrů včetně instalace a dostavby dalších elektráren. Představ si, že sám šéf se mi pokorně omlouval, že se mnou neprojednal osobně zvýšené výdaje, ale když jsem ho ubezpečil, že je to v naprostém pořádku, byl štěstím bez sebe a stále mi děkoval a zas se omlouval a vzdychal: „ To víte, to ta schvalovací komise. Oni jsou na to strašně přísní a všechno musí být akorát.“
Také mi sdělil, že kousek od mé jeskyně museli zbudovat malé docela nepatrné městečko. Bude tam bydlet obsluha filtrů, personál z kosmodromu, služba u radiomajáku, mechanici, údržbáři a jejich rodiny. Tedy, šéf mě ujistil, že to nebude nic velkého, sotva tak pět tisíc lidí, možná o trochu víc, protože do toho musíme započítat ještě také jejich zdravotníky a další personál. Vzhledem k tomu, že počet lidí se malinkato rozrostl, bylo také nutno zřídit koordinační středisko, které by všechny ty profese sladilo, ale hlavně mi zajistilo ničím nerušený pobyt v panenské přírodě.
Abych se při tom lovení nemusel zbytečně zdržovat domácími pracemi, přidělili mi dva úklidové roboty a jednoho kuchyňského, který mi vždycky, když se vrátím z lovu, uklohní nějakou tu prostou zálesáckou šlichtu, jako např. telecí medailónky s brusinkovou omáčkou, nebo pstruha s hranolky a jen trošku pokapaného citrónem. Také mi do jeskyně zavedli světlo, abych mohl do svého elektronického deníčku zapisovat svá dobrodružství a zážitky a do databáze zaznamenávat své úlovky. Je tedy fakt, že mi to dalo dost práce, než jsem to s nepatrnou podporou týmu konzultantů všechno připravil, ale věřím, že těch čtrnáct dnů dovolené v té pravé nefalšované divoké přírodě bude stát zato.
k ZA 21
k Povídkám
k ZA