NáKLONnost
    chovám k projektu, který začal Altar s Ondřejem Neffem v roce 1995. Jednak si od ON přečtu povídky, které bych jinak měl někde po časopisech nebo vůbec a hlavně, přečtu si v klidu přednášky z conů. Grafická úprava posledního Klonu se ON a Martinu Zhoufovi podařila a texty jsou vysoce zajímavé. Hlavním obsahem je totiž souhrn čtyř přednášek na téma „A co mimozemšťané, snědí nás?“, jejichž první díl byl přednesen na našem loňském Avalconu. Tohle přesně jsou scifistické přednášky, kterých je na conech pořád málo. ON věnoval jejich přípravě spoustu času, protože se zdají úplné a vyčerpávajícím způsobem vykreslují možné varianty kontaktu s mimozemšťany. Nejsou jen fabulací, která se dá stočit kamkoliv, ale jsou téměř vědeckou prací. Ovšemže by se dalo s jednotlivými předpoklady a závěry polemizovat a doufám, že tak někdo na stránkách Interkomu učiní, ale nezvládne to jen tak někdo. K oponentuře bude potřeba spousta psychohistorických znalostí, tedy znalostí o vzorcích chování lidstva v kontaktních situacích s jinými, byť pozemskými kulturami v minulosti. Budou potřeba i určité znalosti a hlavně zkušenosti technické a politické. Každopádně bych se nedivil, kdyby po vzoru popsaném v některých povídkách byl ON jednoho dne osloven NASA nebo někým podobným, aby se stal poradcem, v okamžiku, kdy dojde ke skutečnému mezihvězdnému kontaktu.
    Hlavní téma je doplněno miniconskou přednáškou o orweliánských aspektech Internetu. Chvílemi až mrazí, protože ON je velmi přesvědčivý a předkládá logické argumenty ohledně vzniku dohledu nad jednotlivci a firmami napojenými na Internet..
    Dále v Klonu najdete soubor Zakázaných technologií vyšlých v Ikarii, rozhovor s ON (málem jsem napsal NÍM) a povídky. Odpadlíka už jsem četl, je to dobrá akční sci-fi, kterou by cizozemci asi neváhali rozepsat na novelu nebo román. Člověk jako prase je o válce gangů a telepatickém androidovi. Houstone, mám problém už jsem myslím také četl. Dobrý nápad. Dědek Čuchák a Jakub Nedomý se představují potřetí, tentokrát v povídce Hlídka 3 o objevu dalšího mimozemského artefaktu na Měsíci. Obě poslední povídky korespondují s tématem přednášek o mimozemšťanech, takže kniha působí poměrně uceleným dojmem.
* * * *1/2 VP Ondřej Neff – Klon 98, Millenium Publishing

Hrůzný „Mosťák“
    JM shromáždil své hororové a drsné povídky, z nichž mu některé už jednotlivě vyšly v časopisech a přidal k nim řadu nových věcí. S krásnou obálkou, se kterou se JM vypořádal i povídkou, je pak Karel Petřík vydal v povídkové sbírce. Udělal mi radost fotografií z Avalconu 97 a popiskem pod ní. Za propagaci Avalconu budiž mu dík. Protože se nikde nepraví, že by mělo jít o sbírku hororů, musíte si uvědomit, že jsou i jiné hrůzy, než jen v čistých hororech. Kaštanová noc se povedla, ačkoliv téma - návrat zemřelého manžela zpočátku nevypadá nijak objevně. Ale vyústění je originální. Jen ta poslední věta mi přijde zbytečná. ***1/2
    Květen, stejně jako loni už znáte z Ikarie. Ne nadarmo byla tahle povídka oceněna v soutěži Ikaros. JM jde i tady dál, než by čtenáři běžných hororů čekali. Obětování nadvakrát a vlastně nevyřešení problému s mstící se zombie jsou netradiční. *****
    Dárek pro caesara není až zas tak hororovou povídkou, protože nevzbuzuje tíseň. Horor by začal až v okamžiku vstupu do podzemí kvůli osvobození harpyjí zpod popela lávových polí u Pompejí. V téhle povídce se potvrzuje snaha JM o pointu v posledních větách. Není na škodu, ale povídka je příliš dlouhá na to, aby snaha měla větší smysl. Je to spíš jen třešinka na dortu. Historické kulisy JM jdou, ale ačkoliv nevím o Římanech skoro nic, nezdá se mi, že by rozhovory velitele pretoriánské gardy se sestrou císaře mohly probíhat takto otevřeně a s takovými slovními obraty. ****
    V bažinách Džiunda. Povídka o loveckém průvodci Afrikou, novodobém Orfeovi, který vstupuje do znovu objeveného řeckého podsvětí, aby vysvobodil svou lásku, zemřelou výzkumnici, kterou doprovázel do neprozkoumaných bažin hluboko v africkém pralese. Líbí se mi popis vlivu času na podsvětí, který je velmi originálním prvkem povídky. Líbí se mi i hlavní hrdina, ale profesora a jeho dceru pokládám za nepravděpodobně (i když „klasicky“) se chovající. Povídka z první, akční poloviny přejde do sice rovněž akční, ale přesto jiné, druhé části, ve které hrdina chce vrátit svou lásku na zem. Čekal jsem celou dobu, že se ukáže, že tím, kdo přivedl mrtvou dívku svým přáním na magickém pahorku zpět do života, nebude hlavní hrdina, ale dívčin otec, takže odchod hrdiny do podsvětí by se ukázal jako zbytečný. Marně. A marně jsem čekal i na šťastný konec. Líbily se mi jednotlivé části, ale celek je překomplikovaný. ***
    Strach přichází s deštěm. Horor, kterak mrtvý přinutí k sebevraždě svou ženu. Zase je zde snaha o vtipnou pointu na závěr, která tentokrát spíš vadí. Je ale fakt, že bez toho závěru by se jednalo o jiiž mnohokrát zpracované téma, byť tentokrát někým, kdo to umí. **1/2
    Světla lucerniček souvisejí s poválečnými událostmi v pohraničí, vystupují zde úplně nové hororové postavy johánků. Povídka výborně graduje a pokládám ji za jednu z nejlepších sbírky. *****
    Vem černou pastelku a namaluj svou duši. Skutečně hororová povídka o „divném“ obrazu. Možná šlo pouštět ještě víc hrůzy na čtenáře. ***
    Nestvůry vypadá jako horor, ale tušený závěr ukáže, že jde o jiné, ještě horší hrůzy. Tím, že příběh vypráví malá holčička (a musí to být jen ona), přišel autor o možnost víc čtenáře děsit, což ale nevadí, protože ten největší děs přijde až po dočtení povídky. ****
    Příšérie - Rozpracovává téma malby na obálce. Partie v kulečníku o vlastní oči. Hororová atmosféra. ****
    Strach, že v prach se obrátíš. I upíři mají své starosti, AIDS je smrtelná choroba i pro ně. Nevypadá to jako originální nápad, je to sice dobře napsané, ale nelíbí se. Do sbírky nezapadá. **
    Tichá noc, svatá noc. Znáte ze sbírky Ježíšku, já chci plamenomet 97. Doslova naplněný název soutěže. Pěkně napsané, s gradací, takže Vám ani nepřijde, že pointa se nabízí. ***
    Co oko nevidělo. JM se vystavuje nebezpečí ze strany fanatických katolíků, protože si bere na paškál Boha a jeho nespravedlnost, kterou bývalý kněz a jeho společník chtějí potrestat. Ukazují ale víc lidskosti a spravedlnosti než celý Bůh, protože se svojí chybu snaží napravit. Opravdu vážné a temné téma. *****
    Celou sbírkou se vine černá niť - rozkouskovaná povídka Čára hrůzy. Líbí se mi ten nápad, stejně jako se mi docela líbí povídka. Hororová atmosféra sbírky je takhle šikovně zvýrazněná. ***1/2
* * * * VP Jaroslav Mostecký - Čára hrůzy, Netopejr 98

Jiné války
   Robert Asprin nás zavedl do nelidského světa. Rasa inteligentních ještěrů se snaží zabránit invazi obřích hmyzích společenstev na jiné planety. Hlavní hrdina prochází vývojem, stejně jako ještěří společnost. Autorovi se toho podařilo dosáhnout stručnými prostředky, což svědčí akčnosti knihy. Ve třech misích hrdina, na stále vyšších postech, přispívá k vyššímu poznání protivníka a k jeho porážce. Zajímavým prvkem je rasa předků, která oběma společenstvím zanechala technické prostředky pro ovládnutí planet a byla vyhubena něčím neznámým, pravděpodobně ale hmyzím společenstvím. Autor docela dobře vystihl jiné myšlení ještěrů, protože nechal bez emocí zemřít většinu vedlejších hrdinů, například i v souboji s hlavním hrdinou. To by u lidských postav působilo na čtenáře asi špatně. Stejně tak i kalkulování ztrát a podle toho stanovení velikosti transportních prostředků. Co na tom, že ztráty mohou být menší a část ještěrů bude muset zůstat na nepřátelské planetě.
    Výrazná obálka, jen pár překlepů v textu, možnost pokračování. .
* * * * VP Robert Asprin - Války hmyzu, Perseus 1998

Zajímavé časy na vás!
    Konečně se nám vrátil náš oblíbený hrdina. A je ještě ve větších potížích, než kdy byl. Ano, Mrakoplaš je opět na scéně. Bohové si opět hodili partičku a Dáma poslala Mrakoplaše do hry. Nebohý Mrakoplaš je na přání vládce Achátové říše (který chtěl Velkého mága) „paprsknut“ z ostrova, kde se nerušeně nudil a snil o bramborách, přímo doprostřed boje o trůn Achátské říše. Císař už je ve Smrťově předsíni a čtyři hlavní rody začínají intrikovat, jak se dostat na trůn. Do toho se připlete revoluční hnutí, způsobené pojednáním na téma Co jsem letos dělal o prázdninách, jehož autorem není nikdo jiný, než starý známý Dvoukvítek. A do toho všeho se zamíchají i jiní známí hrdinové, za všechny jmenujme třeba Barbara Cohena.
    Pratchett si s tímto příběhem dokonale vyhrál. Pokud se pozorně začtete, tak zjistíte, že Rudá armáda, inspirovaná jednou z legend, je podporovaná hesly typu „Kupředu levá a omezený vzdor, my na ně kašlem, máme svůj vzor“ a chystá se zaútočit na Letní palác. To mi něco připomíná. Setkáte se s motýlem bouří, opravdovou rudou armádou a univerzitním počítačem Hexem, jehož chování mi nápadně připomíná jeden operační systém a který svá hlášení ukončuje výpisem Press Reset.
    Pokud bude páně Pratchettova Zeměplocha s pořadovým číslem sto stejně vtipná jako tato, tak se máme na co těšit. Na závěr si neodpustím ukázku Válkova umění dedukce. Válka si vyndává z brašny svačinu. Zbývá už jen jeden chléb. „Šunkové překvapení,“ oznamuje Válka. OPRAVDU? ČÍM TĚ MŮŽE PŘEKVAPIT NĚJAKÁ ŠUNKA? „Co já vím. Třeba se tím myslí ten šok, který z toho vždycky má to prase.“
* * * * * JB® Terry Pratchett – Zajímavé časy, Talpress 98