Cizinci a Našinci
    Sbírka povídek vyšla při příležitosti Bohemiaconu 1998. Pěknou obludku na obálku namaloval Jiří Lhota. Svým vzhledem i obsahem je tato sbírka nejlepší, jakou kluci z klubu Nazca udělali. Sbírku zahajuje Ondřej Neff povídkou Cizinec. Jednoho dne se probudí člověk a zjistí, že jeho ruku okupoval někdo cizí. Ruka si žije vlastním životem a jen těžko se oba její majitelé domlouvají. Příměří je ale křehké a je porušeno, stupňují se prostředky vzájemného boje. * * * *
    Jana Rečková - Kontaminace. Povídka je pro Janu Rečkovou docela netypická, připomíná spíš styl Jana Jama Oščádala. Obsah se těžko popisuje, jde zde hlavně o formu. Nicméně - jde o postkatastrofický svět a vztahy “lidí” s podivnými vlast-nostmi a zvyky. Nikdy nevím, jestli mám takové povídce dát dvě hvězdičky, protože je to těžko čitelné a nesrozumitelné nebo čtyři za zvládnutí této zvláštní formy a z pocitu vlastní nedostatečnosti, že nejsem dostatečně intelektuální, aby se mi to líbilo a abych tomu rozuměl. Takže * * *.
    Josef Pecinovský - O sedm let navíc. Jednou se člověk probudí a nepamatuje si předchozích několik let, ve kterých se odehrála listopadová “sametovka” Není ale sám, jak se ve SF často stává. Naopak, nikdo si ta léta nepamatuje. Tato myšlenka mi připadá nová a nevzpomínám si, že by byla někde použitá. Jde o to, vyrovnat se se změnou co nejrychleji. * * * *
    Josef Pecinovský - Člověk navíc. V totalitní přetechnizované a přebyrokratizované společnosti stačí, aby se stala chyba ve Vašem kódu a jste odsouzeni k zániku. Castorb, občan WQ 66 34 se stal obětí nějaké podivné chyby a čtenář sleduje jeho postupný zánik. Ne fyzický, protože v této povídce nejde jen o popis světa, ale duchovní, ve smyslu zániku ducha. * * * 1/2
    Jaroslav Mostecký - Jarní tání. JM zabrousil do hájemství Raye Bradburyho, na Mars. Jeho povídka je dobrá, ale nelze se vyhnout srovnání, ze kterého vychází RB vítězně. JM je totiž akční a poetika není tak silná. Bylo by lepší umístit děj na jakoukoliv jinou planetu. * * *
    Jaroslav Mostecký - Zbraň proti lidem. Vikingská loď veze na palubě drakobijce Cedrica, jediného zabijáka draků, do Ledové dračí země. Tato povídka je naopak poetická, volbou slov, jejich řazením i rozuzlením. * * * *.
    Libuše Čermáková - Brána do nevinnosti. Invaze z vesmíru se nedala zastavit. Sičkinové přinesli na Zemi ještě více zločinu, ale dokud vědci nenašli způsob, jak otevřít vesmírnou bránu, nebylo možné se jich zbavit. * * * 1/2
    Zdeněk Žemlička - Sny Avarů. Avaři byli na slovanském území cizinci. Předzvěst zániku jejich nadvlády v sobě ponese jeden z náčelníků Avarů. Dobře mu tak, neměl zabíjet rusalce muže. * * * *
    Anna Šochová - Vysoko v horách. Mimozemšťané potřebují novou Matku a najdou jí v princezně jednoho malého horského království. Má to ale i stinnou stránku. Připomíná Pecinovského * * *
    Celkově: žádný z nápadů, až na jeden J,P nebyl natolik silný, aby přibyla pátá hvězdička. Ten nápad v “O sedm let navíc” je zase použit v našem českém prostředí a to je příliš svazující, takže ani tady na vrchol sáhnuto nebylo.
* * * 1/2 VP Cizinec, SFK Nazca 1998

Obojživelník 98
   Další sbírka vítězných prací CKČ potvrzuje správnost tohoto postupu. Autoři jsou bezpochyby více poctěni touto knihou, než amatérskou sbírkou. Kniha je podle mne prestižnější než otištění v Ika-rii, což dává CKČ trochu síly vzdorovat Ikarosu. Pořadatelé Parconu mají volnější ruce, ačkoliv by Kočas měl být podle mého názoru zachován třeba v té podobě, v jaké jsme jej udělali my.
    Povídky Pavel Obluk - Probabel. * * * * * Martin Koutný - Jiní. * * * * Václav Škvor - Gloriál. * * * * 1/2 Stanislav Švachouček - Elixír smrti. * * * * Pavel Houser - Útěk Kassandry. * * * 1/2 Krátké povídky Petr Valášek - Stovka. * * * * Petr Stančík - Výsada živých. * * * * * Michael Bronec - O hloupém Honzovi a jednorožci. * * * * Martin Heisler - Zkoušky. * * * * Pavel Houser - Přítel havranů. * * *
    Romány Jana Rečková - Na střepech skořápky světa křepčím. V totalitou a ohněm spálené zemi se objeví zázračný mladík. Není ale z rodu superhrdinů, protože i když zvládne leccos jako Superman, působí křehce tím, že o sobě mnoho neví. Postupně vzbouří odpor, osvobozuje koncentráky a spolu s Pánem deště a džungle mění ten kus světa, ve kterém vládne podivný despota. Nakonec se ním setká tváří v tvář, aby zjistil, že stojí proti jednomu ze svých Bratří. Zahubí Zlo, které ovládlo jeho Bratra. Pak autorka uspěchala děj a v pár odstavcích vypověděla vše o vítězství. Připravila se tím a asi i přílišnou stručností v celém příběhu o rozsah románu. Byl jsem trochu zklamaný. Člověk se vcítí do parádně popsaných hrdinů i obětí, spojuje s autorkou jednotlivá výborně vymyšlená vlákna, která se spojují ve vysvětlení vztahů a původů a těší se na to jak bude všechno lepší a lepší. Za to napětí si zaslouží pohlazení, ale nedostane se mu ho ani obnovou ani šťastným koncem. Na samém konci se JR vrací k několika postavám a nechá je sehrát poslední drama, nekončící zrovna HE (happy endem). * * * * 1/2
    Mám pocit, že sbírku sjednocuje téma postkatastrofické a současnost, takže sbírka působí uceleně. Celkem spolu s podařenou obálkou a skvělým překladem :-) hodnotím
* * * * 1/2 VP Mlok 98, Rigor Mortis, Nová vlna 98

Jak řekl robot
   Začátek reklamního bloku.
    Objevují se dva lidé, A a B. Na pozadí hraje hudba.
    A bere do ruky knihu ležící na stole: “Hezká obálka. Copak je to za knížku?”
    B: “Další od Stasheffa. Už devátá!”
    A: “Vážně? A o čem je?”
    B: “Měla by být o Fessovi a jeho předchozích majitelích.”
    A: “A je?”
    B: “Ne úplně. Sice se dozvíme několik příběhů z Fessovi minulosti, ale hlavní linie děje se zase týká Roda, Gwen a jejich dětí. Ti putují na svůj hrad a Fess dětem příběhy vypráví ve chvílích volna.”
    A: “Stojí tahle knížka za koupení?”
    B se otáčí na kameru a usmívá se jako sluníčko: “Určitě ano.”
    Blízký záběr na knihu a nápis přes celou obrazovku: Čarodějové z Gramarye doporučují Stasheffa.
    Konec reklamního bloku.
* * * 1/2 JB® Christopher Stasheff – Čarodějův společník, Polaris 1998

Vrátil se a je ve formě
   Po dlouhé době se objevilo další pokračování dobrodružství Roda Gallowglasse a jeho rodiny. Jednoduché vysvobození ducha utrápené dívky je vyplněno několika příběhy z Fessovy historie. Kybernetický kůň nebyl vždy koněm a Rodovy děti poslouchají se zájmem o jeho předchozích majitelích a svých předcích. Jednotlivé příběhy jsou zajímavé a pestré. Oživilo se tak zaběhlé schéma vítězství Rodovy rodiny nad přirozenem a nadpřirozenem. Stasheff nenásilně vychovává čtenáře. Moje děti, až je budu mít, budou mít tyhle knížky jako povinnou četbu, protože rozdíl mezi nimi a kreslenými seriály je stejný jako u příslovečného nebe a dud.
* * * * VP Christopher Stasheff - Čarodějův společník, Polaris 1998

Zraje jako víno
   Po roce se konečně objevil další díl ságy o zaklínači Geraltovi. Věž vlaštovky, jak se čtvrtý díl jmenuje, má klasickou zaklínačovskou obálku. Může se zdá trochu strohá, ale méně je někdy více. Cena také není nejmenší, ale jakou knížku v této době koupíte pod sto korun?
    Děj tvoří dvě vzájemně se proplétající linie. Tou první je příběh Geralta, putujícího se vými společníky zachránit Ciri. Druhou, je příběh Ciri, která většinu tohoto dílu stráví v chatrči vyprávěním s poustevníkem. Věž vlaštovky se velice odlišuje od jiných fantasy. Její děj je nechronologicky uspořádaný, některé události jsou podané z pohledu několika postav. Setkáme se s nejen Geraltem a Ciri, ale i s Mariglodem, Milwou, Cahirem a dalšími postavami, které známe z dílů předchozích.
    Záměrně jsem neprozradil více z děje, protože tato kniha stojí za přečtení. Zbývá jen doufat, že pátý díl, který by (snad) měl celou sérii uzavřít, bude opět jako skvělé víno a ne jako nějaký ředěný patok.
* * * * JB® Andrzej Sapkowski – Věž vlaštovky, Leonardo 1998

Čaroplavci
   Další výběr povídek se mi líbil se stejnou výhradou jako u Divodějných. Kdyby mi pořád někdo netvrdil, že je to taková sranda, asi bych se smál víc. Každopádně jde o uzrálé povídky a stojí za to si je přečíst.
* * * 1/2 VP Čaroplavci – sest. Peter Haining, Talpress 1998

Misch Masch
   Novinka Hynka Hlaváčka zaujala ve spleti barev svou černobílou obálkou a větším formátem. Obsah byl sice taky černobílý, ale Hlavička není spisovatel většího formátu. Kdysi se mi od něj líbilo pár socreálných SF povídek, tuto knihu jsem ale dočetl jen s vypětím sil. Úvodní část o Horymírovi byla pěkná, ale spíš jako samostatná povídka, než jako první ze tří částí.
    Druhá část se mi nelíbila. Hrdina měl často jednání amatéra, autor používá technologie zastaralé už dnes, natož v roce 2080. Nevěrohodný popis světa, chyby v logice, nechutné popisy násilí a sexu, které přes hnusnost nedokáží navodit potřebnou atmosféru.
    Třetí část - postkatastrofická zase málo věrohodná, odehrávající se najednou jen na maličkém území. Pitomý začátek - vznik biorobota pak ale vystřídaly docela dobře vystižené postavy.
    Celkem - pejskovi a kočičce se to taky nepodařilo.
* * VP Hynek Hlaváček - Žhavé brány ráje, Perseus 1998