10. Cenzura a co z toho

Čtenáři sborníku "Ježíšku, já chci plamenomet" se teď asi ptají: Co je to cenzura ?
Tak poslouchejte, milé děti: za devatero moři je pohádková země, kde je zakázáno, aby holčičky ukazovaly své naprasklé švestky a chlapečkové své ptáčky, protože kdo by je uviděl, na místě by zkameněl. Nejenže je nesmí ukazovat, ale nesmí je ani nafilmovat, vyfotografovat, ba dokonce ani nakreslit. A když už je někdo nakreslí, přijde hodný pan cenzor a kus obrázku vystřihne nebo začerní nebo jinak zničí, protože přece nemůže dovolit, aby lidé v té pohádkové zemi zkameněli.
A když jdou na záchod nebo se koupou, to nezkamení, dědečku ?
Ne, protože kouzlo platí jen mezi holčičkami a chlapečky, holčička nesmí vidět ptáčka a obráceně.
A co když jde holčička k doktorovi, nezkamení pan doktor ?
Jenom trochu, Barborko.
A co když chtějí mít děti, dědečku ?
To sem nepleť, Frantíku ! Ale dobře, prozradím vám to tedy. Kouzlo totiž platí jen na děti a mládež do osmnácti let. Dospěláci jsou proti kouzlu odolní.
A co kdyby ptáčka namalovala tady Barborka - taky by zkameněli ?
To víš, že zkameněli, Frantíku.
A jak by kouzlo poznalo, že je to ptáček a ne třeba ponorka ? Vždyť my nikdy nepoznáme, co Barborka namalovala.
To by poznal pan cenzor.
A to pan cenzor to kouzlo řídí ?
...

Výrazové bohatství češtiny nám nabízí přiléhavé označení pro osobu, která vynakládá úsilí na to, aby jiným zmařila jejich zábavu. Když při sledování pracně získaného Adventure Kida dojdeme do míst, kdy jeden z vojáků vygenerovaných "vzbouřeným" počítačem uloví hrdinovu přítelkyni Green, rozhalí jí oděv, z rozepnutého poklopce vytáhne svůj mechanický (--zkonfiskováno --) a ten pak přes marné protesty bezmocného hrdiny zaráží hlasitě vzlykající dívce Green do její (-- zkonfiskováno --), přičemž tušená akce je zcela skryta tmavou skvrnou, náhle se objevivší mezi dívčinými stehny, víme komu za to poděkovat.


10.1 Boj proti výsledkům cenzurních zákroků

Původně zněl název kapitoly "Boj proti cenzuře", ale došlo mi, že zde je třeba rozlišovat: Bojovat proti cenzuře lze volením rozumných legislativců (než se nějaký takový objeví, pro začatek alespoň nevolením pitomých svatoušků), články v tisku, srocovaním na náměstích atd. . Vřele podporuji, nicméně nechci zde rozebírat. Předmětem našeho zájmu zde budiž boj proti následkům cenzurních zákroků, t.j. proti tmavým skvrnám ve filmech, "rozostřeným" detailům obrázků, sankcím proti Internetovým poskytovatelům, tedy proti konkrétním (převážně technickým) opatřením - nikoli proti kazimrdům, kteří je vymýšlí a ostatním vnucují.

- Zapovězená slova v textu
Internet (pořád to píšu a říkám, ale správě to je Web, samozřejmě) je místem, kde lze při vynaložení určitého úsilí nalézt velmi zajímavá literární dílka, naučná i fiktivní. Možná ještě populárnější jsou diskusní skupiny a další specificky internetové (teď je to tu správně!) způsoby interakce, v nichž se zajímavé informace směňují tak říkajíc „naživo“. Účastníci těchto akcí jsou přesvědčeni, že volba výrazů je věcí jejich a jejich diskusních protějšků - cenzoři mají samozřejmě jiný názor. A ježto anonymitu samotných účastníků je obtižné, ne-li technicky nemožné odkrýt, jsou sankce cenzorů zákeřně mířeny proti nevinným poskytovatelům, tedy majitelům technického vybavení. Pokuty či zákaz činnosti jim hrozí např. za „neslušná“ slova, která se v jejich počítačích tu a tam objeví (ovšemže bez jejich přičinění). Obrana je geniální ve své dvojsečnosti: zapovězená slova se kódují, a jako náhražky se používají jména politiků.
Tedy např.: „Voják zaloví mezi dívčinými Havly, z rozepnutého Zielence vytáhne svůj mechanický Pilip a ten pak zarazí dívce Green do její Ďuly.“
Program na vašem počítači pak snadno vygeneruje výsledný odkódovaný text v původně zamýšleném znění; důležité je, ze poskytovatel je z obliga. Prostředek se jmenuje HexOn Exon a upozornil mě na něj Hard Drive, časopis pro CD ROM, virtuální realitu, interaktivní a online záležitosti, s podtitulkem „kde se sex a technologie prolínají“. Ten vám mimochodem rovněž vřele doporučuji !
V zemi původu (USA) lze uplatnit pikantní detail a používat jména politiků se zvlášť vřelým vztahem k cenzuře. Nejsem si vědom, že by se u nás některý politik veřejně „profiloval“ na láskyplném vztahu k blokování přístupu k informacím, ale soudě podle jejich faktického počínání ...

- Export kreslířů
Jak známo, manga je exportována většinou z Japonska. Vzhledem k tomu, že v Japonsku nemuže vůbec existovat (teoreticky, samozřejmě) jinak než cenzurovaná (byť určená na export), jsou i exportované produkty cenzurované. Některé firmy se pyšní tím, že tu a tam vyvezou původní kreslíře za hranice Japonska (např. do Seattle) a nechají je "obnovit" zcenzurované části manga obrázků do „původní“ podoby, která je pak distribuována do zbytku světa.

- Metoda "dodělej sám"
Některé (ty nejpovedenější, doufejme) manga obrázky, původně publikované v příslušných komixových sešitech, se objevují na Webu a dále "žijí vlastním životem". Jsou-li cenzurované, najdou se nadšenci, kteří se je pokusí "odcenzurovat", t.j. vlastnoručně dokreslit začerněné či rozostřené části. Kvalita výsledků je různá. Viděl jsem poměrně zdařilé dodělávky, i takové, kde se nepovedená dodělavka zřetelně odlišovala od zbytku, i takové, kde "restaurátorova" činnost narušila barevnost původního obrázku. (Na rozdíl od malby "olejem na plátno" podobné nezdary u elektronických medií nikomu nevadí a nic neohrožují, neboť žádný z restaurátorů tu nemá možnost poškodit originál.)

Poznámka: "Rozostření" se používá jako cenzurní postup pro nepohyblivé manga obrázky na elektronických mediích. V míste, které má být zneškodněno, se lokálně sníží rozlišení (znáte to z televize, když nechtějí ukázat něčí obličej) - obrázek je zde poskládán ne z jednotlivých bodů, ale ze čtverečků o hraně např. 4 body. V každém jednotlivém čtverečku je jediná barva, zprůměrovaná z původních např. 4x4 bodů. Obrázek je skutečně "k nepoznání".
A nyní zajímavá vlastnost: Pokud každý rozměr takovéhoto obrázku zmenšíte čtyřikrát, provedete vlastně se zbytkem obrázku tutéž operaci jako prve s cenzurovanou částí, a zmenšený obrázek má opět jednotné (t.j. všude stejné) rozlišení. Jinými slovy: nepoznáte, že je cenzurovaný ! To hraje jistou roli na Webu, kde obrázky zpravidla nejprve vybíráte ze zmenšeného katalogu. Je-li vhodně volen koeficient cenzurního rozostření a katalogového zmenšení, ničeho si nevšimnete. Naopak začernění či zabělení by bylo velmi nápadné.
To ovšem dokazuje, jak nelogická je cenzura: Týž obrázek zmenšeny už nepohoršuje !

- Přece jen nátlak na legislativu
Následující doporučení jsem nalezl na Webu:
"Vzdorujte cenzuře - dokreslete zpátky zcenzurované části a obrázky pošlete japonské vládě !"


- Co s cenzurovanými filmy ?
Musím přiznat, že nevím. Restaurovat anime je sice technicky rovněž možné (jde-li o soubory typu AVI či MOV), ale samozřejmě o několik řádů pracnější (než u manga). U úsporných formátů (soubory MPEG, analogový záznam na video-kazety) je to přímo nemožné. Neznám (na rozdíl od manga) žádné anime, které by existovalo ve dvou verzích - cenzurované a necenzurované.


11. „Veselé" příhody aneb to by se v knihkupectví stát nemohlo

V Česku je nabídka všeho možného chudá a musí být nahrazována pílí a neúnavností při prohledávání "alternativních" zdrojů, jako jsou sex-shopy a jako bývaly antikvariáty a burzy. Je zvláštní, jak málo vědí prodavači v sex-shopech (existují i čestné vyjímky - zdravím je !) o svém zboží.

Ptal jsem se prodavačky, zda má na skladě něco od Arthura Kinga. "No dovolte", odpověděla, "nemyslete si, že já jsem nějaká taková ... - já tady jenom prodávám !"

V jiném krámě (ten už naštěstí po zásluze zkrachoval) jsem se pídil po katalogu nabízených kazet.
"Nemáme, nic takového nepotřebujete - na všech kazetách je to samé." zněla odpověď.
"Cožpak ty filmy nemají žádný děj ?" nedal jsem se odradit.
"Ne !"