Dracon 98
Co zmůže člověk, spiknou-li se bohové?
Paní na informacích nám doporučila přímý spoj. V řeči dopravců to neznamená spoj nejkratší, ale kdo to mohl vědět? Naše cesta do Brna se až podezřele podobala Švejkovu hledání Putimi. Z Ml. Boleslavi si to autobus namířil do Jičína - to je od Brna spíš na opačnou stranu. Následoval Hradec Králové. Proti věnnému městu českých královen nemám ani to nejmenší, ale taky mě nebaví obdivovat tamní nádraží. Pokračovali jsme v okruhu. Kdyby náš autobus nebyl špinavý a kdyby nebyla tma, mohla jsem se pokochat i Vysokým Mýtem. Taky jsme se zastavili v Hořicích v Podkrkonoší odtamtud pocházejí ty dobré trubičky.
Po jízdě, trvající skoro šest hodin, jsme se vybelhali na brněnské autobusové nádraží. Zpočátku jsem se domnívala, že Dracon absolvuji v téměř prenatální poloze, ona ta naše Karosa nebyla zrovna nejpohodlnější. Úvodem zmíněná dáma asi trpí sadistickými sklony.
Kdykoli se vydám na Pragocon, je mi strašná zima. Kdykoli dorazím do Brna, je málem noc a já ztrácím orientaci. Není to jen moje vina, svým dílem přispívá i moravská metropole. Tamní mocní se včas chystají mást nepřítele, asi to souvisí se vstupem do NATO. Proto z autobusového nádraží na Mendelovo náměstí jede autobus č.84, kdežto nazpátek lze použít zásadně a výhradně linku č.44! Proto se na Mendelově nám. vyskytuje tolik očividně pomatených jedinců.
Padal předvánoční sníh, Brno nám nastavilo svou chladnou tvář a já si přála stoupat po schodišti k Santonu. Po dlouhé jízdě východočeským krajem to nepochopí snad jen absolvent vojenské školy, poznamenaný hodně dlouhou praxí.
Vzývala jsem blíže neidentifikovatelné božstvo. “ Jen ne na Přehradu, prosím! Ať nás ubytujou v Santonu! Kdybych se měla přemístit byť jen o kousek dál, museli pořadatelé použít nosítka. Je to hanba, ale omlouvají mě útrapy, které jsem právě prodělala.
Pod schodištěm, vedoucím vzhůru do země zaslíbené, se usmíval jeden z Chotěboře. “Mám pro vás zprávu. Je tam fronta.”
“Nevadí. Jen, aby nás neposlali na Přehradu.”
“Mám ještě jednu zprávu. Neteče voda.”
To, že za starých časů byli poslové špatných zpráv popravováni, s oním dobrákem neotřáslo.
Navzdory zákonu schválnosti, problémům s počítačem, nehýbající se frontě a vlastní viditelné únavě nás pořadatelé přece jen nechali v Santonu. Díky jim.
Nad krajem se rozprostřel prosincový večer, na nebi se sem tam zamihotaly hvězdičky, hotelovou halou se ještě pořád vinul had, složený z fanů, kolem nichž se s bezstarostně vyladěnými tvářemi procházeli muži, odění do pracovního. Žvýkali poslední sousta občerstvení , které právě pozřeli.
Na dveřích ubytovacího zařízení visely cedule, velící, na které WC ano a na které ne. Taky nám prozradily, kde najdeme kyblíky s vodou. Pevně věřím, že zůstala pitná i potom, co jsme si v ní smočili špinavé prstíky, neboť jsme onu tekutinu nabírali do skleniček, které jsme měli k dispozici. Snad se choroboplodné zárodky věnovaly hlavně křížení a ne stěhování do našich upachtěných organizmů.
Výrazným osvěžením upoceného pátku se jevila přednáška pana Mosteckého, vhodně se zabývající vodními bubáky. Kéž by nějaký ten hastrman s hodně kapajícím šosem zavítal i do našeho pokoje...
Když smůla, tak pořádná. Neviním pořadatele, ti se snažili, seč mohli.
Díky Draconu jsme my, jedinci přivyklí nerozvinutému, prodělali maličký návrat do éry dožívajícího socialismu. Pánem Draconu není zákazník, tady mají hlavní slovo poskytovatelé služeb! Pořadatelé se nechali vmanipulovat do nezáviděníhodné pozice prosebníka, který je vděčný, neboť smí mimo sezónu nacpat celý hotel od sklepa až po půdu. Proto se smekali především pořadatelé Draconu, Ti, kteří se měli snažit, neboť to mají v náplni práce, zůstávali nevzrušení jako perestrojkový památník.
Nepříjemnosti přicházejí v sériích. Jakmile jsme - na výsost zmoženi - ulehli, podlehla jsem představě, že se pokouším usnout během táborového karnevalu. Za zdí, hned vedle mé hlavy, probíhala noční veselice s kytarou a zpěvy. Tomu se říká štěstí. Nic nenamítám proti inteligentní pitce, trvající od večera do rozbřesku, ve vlastní domácnosti jsem hravě zvládla Tři sestry a Orlík, takže jsem se domnívala, že vydržím jakoukoli hudební produkci. Byl to omyl.
Skupinu, která by patřila na sjezd zdivočelých koncertních umělců, zpacifikovali až pořadatelé. Přiznám se, že jsem se na ně obrátila, jelikož už jsem opravdu nemohla dál.
Páně Grygarova sobotní přednáška se stala vynikající hojivou náplastí na naše unavené smysly. I kdybych předem tušila, co mě potká, tohle astronomické soustíčko bych si ujít nenechala. Přeplněný přednáškový sál zaváněl vysokým počtem nemytých osob - snad pan astronom Grygar nenabyl přesvědčení, že scifisté pohrdají hygienou.
Kyblíčky na chodbách fungovaly jako proslulé pražské kašny - i u nich se setkávali známí. Nabírali vodu, besedovali a sdělovali si novinky. V sobotu ráno jsem potkala Václava Pravdu. V ruce svíral sklenku a jeho trenky byly vskutku apartní. Příjemné zpestření velice suchého jitra.
Ani o sobotním poledni Santon vyloženě nesmrděl, ale vábné pocity taky nevzbuzoval. V hotelové restauraci bych si neobjednala ani kafe, i kdyby ho dávali zadarmo. A to oni zase ne!
Vydali jsme se do plenéru. Za jídlem, funkčním WC,pitím a pod. Zase jsme míjeli netečné tvory, kteří besedovali, radili se - montérky čisté a usilovnou prací nepoznamenané.
V Chotěboři zavedli jeden milý obyčej. Kromě jiného obdrží účastníci conu i mapku, takže vědí, kudy do hospody. Nad takové malichernosti je letitý Dracon povznesen. My, hlupáci, nehodní velkoměsta, jsme se pustili na tu špatnou stranu.
Věřte - nevěřte! Nové Kníničky jsou dědina bez hospody! Ty původní na tom jistě byly líp, ale zatopila je přehrada. Návštěvníci tamního pohostinství se tedy hodí pro výzkumy pana Mosteckého. Na Moravě a dědina bez hospody... Copak se děje s tímto národem? U nás by se v tak velké obci našly hospody minimálně dvě.
“Copak, to už Moraváci nepijou?
Ochotný domorodec mi ruče odvětil. “ Ale pijou ! Nesnesl tak obrovskou pohanu. “Tady se chlastá doma,” dodal a pak nás odeslal do cukrárny. Tam měli několik druhů piva, destilátů, co hrdlo ráčí, sudové víno a zákusky. Konec světa tedy nenastal. Tuto občerstvovací stanici doporučuji zařadit do turistických map. Poté nám ukázali vhodnou trasu.
Bystrc je další ves, kterou pohltilo rozpínající se město. Návštěvu hospody U Šťávů by si neměl odpustit žádný labužník. Ceny lidové, kuchyň domácí, pivo jako křen. A jen kousek od Santonu.
V hotelové restauraci si připadám jako u zubaře. Zaplatím nehorázné peníze jen proto, abych mohla kousat. Mimochodem - co je pravdy na tom, že vedení nepustí na plac číšníka, který nemá výraz jako pololeklá ryba?
Během naší vycházky se vzepjaly dobré síly. Nikdo mi nenamluví, že o obnovenou dodávku vody se nějak výrazně zasloužila výše vzpomenutá omontérkovaná stvoření.
Bez ohledu na program - my se vrhli pod sprchu. Samozřejmě jednotlivě. Kromě toho jsme měli právě donesené vínko... Ochutnávali jsme a ochutnávali, takže jsme si vyšli až na divadelní představení.
Domácí ochotníci získali můj obdiv. Kdo někdy nestál na jevišti, vystaven zrakům cizích lidí, žádostivých vynikající zábavy, ví, o čem mluvím. Realisticky pojatý Conan byl jednička. Mužská část publika řičela radostí nad reklamními vstupy. Dvě archeologické figurky, uzurpující si největší role (rozsahem, nikoli obsahem), působily jako brzda, věnující se vylepování pivních etiket. Srozumitelnost jejich dialogu byla minimální, ale na tom stejně nezáleželo. Přes drobné vady na kráse proběhla sobota - včetně večera - báječně, ke konci druhého dne conání upadal Santon do varu a my měli ještě zbyteček toho vína.
Brno není Chotěboř a malé město je vždycky akceschopnější, na této skutečnosti nemůže nic změnit ani sebeschopnější pořadatel. Jen malá drobnost závěrem: Kdyby pořadatelé rozdávali pouze programy a placky, nemuseli kupovat igelitky. Nač předstírat, že poskytují materiály, když takřka žádné nejsou?
Přesto je třeba vzdát brněnským organizátorům hold - ono asi není snadné vyjednávat se správou hotelu. Letošní Dracon si zapamatuji jako nevoňavý, náročný, smůlovatý - ale skvělý! Navíc jsem si po přednášce pana Grygara uvědomila, že neteče-li voda, nejde o život. Horší by bylo, kdyby na nás z nebe spadnul hodně velký balvan.
k ZA 23
k Reportážím
k ZA