Lovci
Otočil hlavu do strany, odkud vyšel zvuk a zapraskala větev. Pohladil hladkou pažbu a pozdvihl hlaveň. Zamířil. Byly to dva kusy. Šly za sebou velice pomalu. Rozhlížely se kolem a co chvíli se shýbly k zemi a zvedly nějaký plod. Zadržel dech.
Dva výstřely. Víc nepotřeboval, byl nejlepší.
Lesem se ozývala střelba a smích. Splašená zvěř pobíhala zmateně kolem a nemohla utéct z ohrady, která tu ještě včera ne-byla. Proti nim postupovali lidé. Lidé se zbraněmi.
„Dělej, střílej, Pavle! Sejmi toho koloucha, já si musím dobít.“ Výstřel a kolouch padl k zemi s prostřeleným břichem. V agónii kopal ko-pýtky a hleděl černýma očima na toho, kdo mu to udělal. Jeho matka stála nad ním a strkala do něj, aby se zvedl a utíkal s ní do bez-pečí. Výstřel. Laň padla na potomka. Zase smích a další dva vý-střely. Zvěř se krčí v koutku ohrady. Lovci si stoupli kolem nich a do vyprázdněných komor zasunuli plné náboje. Zacílili.
„Pal.“
Nalezena dvě těla. Jane Marfieldová (40) a její dcera Lucy (14). Po týdnu hledání byly nalezeny zohavené v říčce Stoneriver. Dívce chybí nohy.
- část hlášení policisty Johna Malonea, policie státu Washington
„Kolik toho je?“
„36 dospělejch a 13 kolouchů.“
„Dobrý, stáhněte to a samcům odsekejte parohy.“
„Zákazník bude platit jak divej.“
„Kam to půjde?“
„Do Evropy, dělejte rychlejš, někdy tu lítá vrtulník hlídky.“
„Co s masem?“
„Seš novej, co? Na maso se vykašli, za to se neplatí.“
Nože obratně stahují kůži z jednotlivých kusů. Kůže se hromadí ve voze. Konečně stáhli i posledního. Muži usedli do aut.
Vlci čekali. Byli zvyklí čekat a věděli, že se zase nažerou. „Tamti“ ubili již posledního z těch, co vylézají z moře. „Teď“ je zbavovali kůže.
Vlny se rozbíjely o skály na pobřeží a voda vystřikovala vy-soko do vzduchu. Stále čekali. S vyplazenými jazyky lačně nasávali tu krásnou vůni masa. V chladném vzduchu se jim ihned srážel dech v páru. Konečně tamti odešli. Vyrazili.
Ano, byl nejlepší. Zásah byl přesný a okamžitě účinný. Plný zásah na hlavu. Vylezl z úkrytu a šel ke kořisti. Byly to samice, stará a mladá. Rozevřel jim čelisti a vyrazil pažbou řezáky. S pocitem hrdosti je otřel a vsunul do váčku s trofejemi. Už byl skoro plný.
Vytáhl nůž a odřízl si pořádné kusy masa do zásoby. Když skončil, přehodil si oběti přes rameno a odešel je ukrýt.
George se ohlédl ze zadního okna.
„Podívej, vlci už vyběhli.“
Roy pozdvihl hlavu a hleděl na běžící zvířata. Byly to věrní společníci. Celou dobu sedí a pobíhají okolo a čekají až oni dokončí svou práci. Když odjeli, vrhli se vlci na ležící kusy.
„Dneska se pořádně nacpou,“ ozval se Danny sedící na haldě tuleních kožešin, „leží jich tam stovky.“
Injekční stříkačka se plnila nahnědlou tekutinou.
„Prosím přidržte mi tu opici, ať jí to mohu aplikovat.“ požádal doktor asistentku. Ta mu ochotně vyhověla a podržela omámené zvíře v po-žadované poloze. Jehla vnikla do krku a vypustila do ně obsah stříkačky. Zvíře se mírně prohnulo a z tlamy vyšel tichý sten.
„Tak,“ řekl muž a vytáhl injekci. „A je to tam. Zítra uvi-díme. Děkuji slečno Daniscowá.“
Zase na lovu. Už byli dva. Každý na jedné straně, postupovali v před a stopovali stádo. M`san se k němu připojil v téže noci, kdy přiletěl. Byl to stopař. Sledoval znaky pohybu stáda a rychle postupoval vpřed. Odhadl to na třicet kusů. Až na dva samá mláďa-ta. Není to tak dlouho, co zde procházely. Za chvíli je musíme dostihnout.
„Pane doktore,“ zvolala slečna Daniscowá na přicházejícího.
„Ano?“
„Ta opice to nevydržela. Rozklad krve postoupil příliš rychle, rychleji než jsme očekávali. Musíme podstoupit nový pokus.“
„Co se dá dělat,“ pokrčil rameny doktor. „Přineste další zvíře.“ Zastavil se před klecí s mrtvým zvířetem zkrouceným do klubíčka. „Zavolejte Clodowského, ať odklidí tu zdechlinu.“
Alexandr šel pomalu po náměstí a v klidu pokuřoval. Bylo podzimní odpoledne, ale slunce ještě příjemně hřálo. Míjely je davy spěchajících lidí a jen málokterý z nich měl čas si udělat v tom každodenním shonu chvilku na procházku. Mířil k novinovému stánku, kde byly vystavené noviny. Zalovil v kapse a nalovil ně-kolik drobných. Zastavil se před stojanem a očima přejížděl ti-tulky. Když je četl, upadly mu mince na zem. Bylo tam mnoho novin, ale všechny měly palcové titulky o jednom.
„Tragédie na severu“ „Masakr v táboře“, „Les smrti“, „Dět-ský tábor vyvražděn.“
Ostré zuby vlků trhaly ještě teplé maso ležící na útesech. Rvali ho a lačně hltali, aby ukojili svíravý hlad. Ale leželo tu toho tolik, co nemůžou spotřebovat. Na některých kusech hodovali ptáci, ale ani s jejich pomocí ho nezlikvidují. Zůstane tu ležet a shnije. Moře ho spláchne do svých útrob. A pak zase bude hlad a oni budou muset zase čekat. Ale tamti opět přijdou a znovu připraví hostinu.
Peter vzal pytel s otrávenými semeny a šel do sklepa. Matka mu už delší dobu říkala, aby to tam nasypal, protože s chladnem se sem začaly stahovat myši. Těch několik pastí, které tam byly nastaveny, nestačily zabránit znehodnocení potravin. Sestoupil po sešlapaných betonových schodech, rozsvítil žárovku. Zahlédl několik šedých tvorečků mizících ve skrýších. Začal házet hrsti jedu do rohů a ke zdem.
Skrčili se v křoví na okraji paseky. M`san ukázal na doupata, do kterých se po skupinách skrývalo stádo. Klidné a nic netušící. Rozdělili se. Každý šel z jedné strany, aby jim neunikl ani jeden kus. Zvířata odpočívala v úkrytech a venku kromě lovců nikdo nebyl. Obešel palouk a chvíli tiše pozoroval. Čekal na znamení k začátku lovu. Připravil si zbraň a zkontroloval, zda je zásobník plný. Používal typ zkonstruovaný podle vzoru starých zbraní výhradně pro sportovní lov. Moderní zbraň by to tu zde všechno zničila jedním výstřelem. Takhle to bylo zábavnější. Každý lovec používal tuhle pušku.
Z protější strany zazněla rána. Signál. Vystoupil z křoví a zacílil na vchod do doupěte. Vyplašená zvěř začala vybíhat ven. Stiskl spoušť.
Byla na lovu s dítětem. Plavaly pár metrů pod hladinou a chytaly jídlo do tlam. Bylo ho tu spousty, narozdíl od jiných míst, kde potrava úplně vymizela. Taková místa jako tady se hledají čím dál tím hůře. Její mládě zrychlilo tempo a zamířilo blíže k hladině k velkému soustu. Zavolala, aby se od ní příliš nevzdalovalo, ale plavalo stále stejným směrem.
Dítě začalo křičet strachem. Okamžitě k němu zamířila, aby ho ochránila před neznámým agresorem. Plavala co nejrychleji a hledala útočníka. Už byla skoro u mladého, když její tělo něco sevřelo, něco, co tu být nemělo. Pevné provazy.
Vlci začínali hladovět.
Přišlo mu poselství. Přehrával si ho ještě jednou ze zvukového záznamu, aby se ujistil o detailech instrukcí. Budou přistávat první lovci a on spolu s M`salem je musí zavést na bezpečné místo. Těší se, až se jim pochlubí dalším váčkem plným trofejí.
Vyrazili připravit místo na kontakt.
Peter se šel přesvědčit, zda návnada zabrala. Sešel do suterénu a rozsvítil.
Bylo zde až neuvěřitelně ticho. Žádné šustění a pištění, pouze ticho. U zdí ležela tělíčka myší zkroucená bolestí, kterou jim jed připravil. Navlékl si rukavice a začal mrtvolky házet do igelitového pytle. Házel je dovnitř a přemýšlel, kam to asi hodí. Asi na skládku. Zaslechl krátké tiché zahvízdnutí. Otočil se. U bedny se v křeči svíjela šedá myš. Položil pytel a stoupl si nad ní. Chvíli hleděl a potom na ni dupnul. Zbyla jen zkrvavená kaše.
„A máš to, mrcho.“
Velrybáři vytáhli na palubu kytovce zamotaného do sítí, které jej zbavily pohybu. Samice se ještě trochu vzpínala, ale rány seker ji za chvíli pohybu zbavily úplně. Paluba se zbarvila do ruda.
Hleděli k obloze. Objevila se tam signální světla oznamující přílet korábu. Přistával na skalnatý terén pod nimi. Dýchl na ně teplý vzduch od brzdících trysek. Dosedly. Tři lodě plné lovců. Vyšli jim vstříc. Otevřely se poklopy a vyhrnuly se zástupy lovců. Následovalo uvítání a zpráva o stavu zvěře. Váčky plné trofejí šly z ruky do ruky a ozývalo se pochvalné mručení.
Lov mohl začít.
Vlci čekali. Byli zvyklí čekat a věděli, že se zase nažerou. „Ti co přiletěli,“ ubili již posledního z „tamtěch“ a vyráželi jim pažbami zuby.
Hon na Farmě umístěné na třetí planetě od slunce začal.
k ZA 23
k Povídkám
k ZA