Gentleman nebo Mesiáš
Výchozí situace:
Nedávno mě kolega scifista informoval o akci na záchranu vydávání české mutace Magazine of Fantasy & Science Fiction. Na požádání mi poskytl i bližší informace, mezi nimiž velice vyzdvihoval okolnost, že dosavadní vydávání F&SF nakladatelství dotovalo, a to údajně z nadšenectví a na podporu scifistického hnutí. Nabízí se otázka, zda má ve dnešní době a ve sci-fi smysl něco dotovat. Zda vůbec má smysl dělat něco "pro jiné", pokud konkrétní aktivní osoba, scifista, má přitom utrpět hmotnou ujmu.
Dva modely:
Představuji si dva modely vztahu scifisty ke své oblíbené kratochvíli, tedy ke sci-fi:
V prvním modelu se scifista věnuje svému hobby pro své vlastní potěšení, ve svém volném čase a za své "volné" prostředky. Tedy jako anglický gentleman: po celodenní práci kdesi v City přicházím do svého klubu, sedám si do svého oblíbeného křesla a ve společnosti ostatních gentlemanů, s nimiž snad sdílím určité záliby, se věnuji činnostem, které mě baví. Později opět vezmu svoji buřinku a paraple a odejdu, osvěžen na duchu, domů k rodině. Jako gentleman jsem dosti zdrženlivý; "rezervovaný" zdá se být to pravé slovo. Co všechno nedělám: Na ulici nezastavuji náhodné kolemjdoucí a nelákám je do mého klubu; naopak jako návštěvníky či potenciální nové členy do těchto velebných míst tu a tam přivádím jen ty z přátel, o nichž jsem skálopevně přesvědčen, že sdílí moji zálibu a že se jí dokáží věnovat na úrovni. Nemám-li čas, do klubu nejdu. Nemám-li peníze, zruším členství a naplno se věnuji vydělávání.
Ve druhem modelu je sci-fi provozováno jako cesta ke spáse lidstva, případně rovnou jako sama tato spása. Jsem Mesiáš a přináším vám Pravou Zvěst s velkým Z. Pravá Zvěst musí být šířena za každou cenu a ti, kdo Ji přijali, představují lid vyvolený. Nedbám na osobní oběti a útrapy. Nejím a nespím, neváhám, vyžaduje-li moje Poslání mých peněz či mého úsilí. Odměnou je mi vzrůstající počet oveček, totiž Vyvolených, s nimiž se ochotně podělím o své (případné) statky a chleb vezdejší.
Proti gustu samozřejmě žádný dišputát. Jen chci upozornit na zajímavé jevy, které nastávají v případě, kdy se jeden či několik Mesiášů rozhodne působit jako vydavatel scifistické literatury. Pokud je Mesiáš úspěšným vydavatelem, pak je vše v pořádku. Pokud vykazuje ztrátu, skutečný Mesiáš se nemůže vzdát a jít pěstovat ředkvičky; nakladatelství dotuje z osobních úspor až do vyčerpání.
Je-li takovýchto Mesiášů více, vzniká na trhu sci-fi literatury situace, kdy vedle sebe působí tři typy vydavatelů:
(A) ti, kteří jsou ziskoví, (B) ti, kteří ztrátu ve sci-fi dotují z jiných zdrojů z ryze komerčních důvodů (jako propagace vlastní firmy, lákání zákazníků pro jiné žánry, likvidace konkurence) a konečně (C) ti, kteří ztrátu dotují z osobních úspor z důvodů mimognoseologických, totiž mesiáškých.
Je zřejmé, že skupiny (B) a (C) maří počínání skupiny (A); v případě (B) dokonce úmyslně.
A nyní tvrzení:
Dokud působí na trhu byť jen jediná firma typu (A), míří úsilí mesiášské skupiny (C) proti férovému fungování trhu a ve svých důsledcích proti vydáváni sci-fi literatury.
E. Kocourek
Při čtení této úvahy mě napadají i jiné příklady než nakladatelské. Mírnější popis Mesiáše totiž platí na současné a dřívější aktivisty Fandomu. Tedy i na mě. Na jiném místě těchto ZA se zmiňuji o dotaci materiálů Parconu 98 částkou 25.000,- Kč. Nezmiňuji se o dotaci na vydávání ZA, každé běžné číslo stojí 2.000,-, vychází 3x do roka, Speciál se jakž takž zaplatí. Dotuji ale jeho barevnou obálku. Platil jsem Neofanzin a Manuál, platím klubovnu SFK Avalon, nějaký ten benzín. Ne snad proto, že bych měl peněz nazbyt. Vůbec ne. Čistě z mesiášských důvodů. Nejsem sám, je nás hodně. Závěrečné tvrzení zní ale odlišně než u E. Kocourka, protože momentálně ve Fandomu naopak ta skupinka blazeovaných a rezervovaných gentlemanů přijímajících k sobě jen své přátele, částečně maří dobré úsilí mesiášské skupiny. Rozdělení na gentlemany a mesiáše je velmi výstižné a jsem rád, že jsem měl možnost si ho uvědomit díky příkladu.
Vašek Pravda
k ZA 23
K Publicistice
k ZA