Psychologie pro všechny 1
Plánovaný cyklus jsem rozdělila na čtyři části, ve kterých se postupně budu zabývat problémy, které nás nejčastěji trápí. Dnešní první část budu věnovat lidskému strachu a způsobu jeho překonávání.
Úzkost a strach jsou stavy, které snad zná skoro každý z nás, a tak je myslím celkem zbytečné je podrobně rozebírat. Úzkost je neurčitý a neohraničený pocit napětí, nejistoty a ohrožení. Strach nemůžeme po psychické stránce srovnávat s úzkostí, protože u strachu jde o něco konkrétního. Vždy však jen o skutečné nebo pomyslné ohrožení našeho JÁ, jeho integrity, identity a vztahů. Společným znakem těchto reakcí jsou průvodní tělesné změny: oslabené dýchání, svalové napětí, bušení srdce a zvláštní vyladění látkové výměny. To jsou prastaré reakce na nebezpečí, které mobilizují živého tvora k útěku, schoulení nebo jinému vyřešení ohrožující situace. Člověk tyto reakce také zná a vytvořil si celou řadu způsobů, jimiž se jeho JÁ strachu a úzkosti brání a zvládá ji. Těmto reakcím také jinak říkáme “mechanismy psychologické obrany”. Čím méně však člověk dokáže rozpoznat tu pravou skutečnost, neboli příčinu, tím jsou jeho obrany neúčinnější a zaplétají ho ještě víc do sítě strachu a úzkosti.
Nejlepší způsob ovládání strachu a úzkosti je co nejkonkrétnější jednání vůči původci nebezpečí. To znamená tvořivá činnost, altruismus, komunikační výměna, intimita a další, na nichž si zakládáme naše společné bytí. Zralé a naprosto vyrovnané JÁ dovede přijmout úzkost jako signál nových možností, dovede situaci uspořádat a řešit v potřebném časovém odstupu. K jednomu z nejlepších způsobů zralého zvládání situací řadíme humor.
Bohužel ne všichni se dokážeme s těmito situacemi vyrovnat zdravým způsobem. Například neurotické obrany mají klasické symptomy. Neurotik problém prozkoumá a racionalizuje, ale všechno nechává budoucnosti, místo aby konkrétně jednal. Situaci, která je pro něj obtížná, přibarvuje podle svých přání, počíná si jako by nebyla, nebo ji vytěsňuje, případně se zvýšeně upíná na něco jiného, co mu přináší uspokojení a v čem může kompenzovat svoje nedostatky. Může se také zaměřit na zveličené tělesné potíže nebo určité situace, k nimž soustřeďuje svůj strach např. strach z výšek, z uzavřených nebo příliš rozlehlých prostor atd., zatímco v jiných oblastech je jako “normální”.
Závěrem si krátce na příkladu předveďme jednu z forem strachu, a to neschopnost hledět druhému při rozhovoru do očí, byť jen na krátkou chvíli. Oči a pohled jsou pro kontakt velice důležité a představují pro nás jeden z komunikačních základů. Oční kontakt s sebou přináší poznání, vzájemnost a intimitu. Vyhýbavý pohled jednoznačně signalizuje nejistotu, neupřímnost, tíseň, podezření; být viděn, spatřen, “prohlédnut”, pozorován, sledován může být někdy opravdu nebezpečné, a v psychotickém obraze světa dostávají tyto věci mimořádný význam a výklad. A proto zkuste se dívat do očí i lidem, s nimiž nepřijdete normálně do každodenního styku, a které nemáte popřípadě moc v lásce. Uvidíte, že lidé z vás budou mít úplně jiné pocity než doposud a dáte jim o jednu příležitost méně k vašemu psychickému zranění.
Těchto mých pár řádek nemělo být lékem na neurotické nebo psychické problémy, ale každý z nás by se měl někdy pozastavit a popřemýšlet o svých reakcích, které jsou přímím odrazem stavu naší psychiky. V krátkosti jsem chtěla upozornit na určité nezdravé reakce, které mohou ovlivnit náš život negativním způsobem. Zkusme se o trochu více ovládat anebo poprosme o radu odborníka. V obou případech uděláme první kroky ke zdokonalování a vylepšení našeho JÁ.
Prameny: Fyziologická psychologie - William McDougall
Jak žít s psychózou-MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc.
k ZA 23
K Publicistice
k ZA