Klingonské Imperium v této době už nevysílalo své křižníky na hony. Jediné místo odkud by mohl přijít útok, byla neprozkoumaná část kvadrantu sousedící s Imperiem přesně na druhé straně než Federace.
    Obrovský energetický mrak mířil přímo z těchto míst přes Imperiální prostor až k prostoru Federace. Dva křižníky třídy Chronos mířily k mraku. Tato situace byla skoro stejná jako více než před stopadesáti lety. Impérium tehdy ztratilo několik lodí při bojích s Vegerem.

    „Kapitáne, je to mrak energie,“ ohlásil první důstojník Hermal.
    „Rozumím,“ odpověděl prostě kapitán Rehkah.
    „Něco tam je!“ vykřikl kormidelník Ikbar.
    Kapitán se podíval na obrazovku. Z mraku pomalu něco vyplouvalo. Stále zřetelněji viděl kapitán něco obrovského. Obrovská loď. Nikdy nic takového neviděl. Když se rozhlédl po své posádce, viděl, že její členové po sobě nevěřícně koukají.
    „Styčnou frekvenci!“ rozkázal Rehkah.
    Obrazovka blikla a kapitán začal: „Neznámá lodi, identifikujte se! Vstoupili jste do prostoru Klingonského Impéria! Okamžitě se identifikujte!“
    Loď se pomalu otočila a postavila se přídí k prvnímu klingonskému křižníku. Pak se zablesklo, z lodi vyletěla střela a v další sekundě se první klingonský křižník rozplynul.
    Rehkah přiskočil k pultu a zařval: „Vyšlete bójku se záznamem! Nabít torpéda, připravit destruktory!“
    Obrazovka přeskočila do taktického módu. Střelec zaměřil na loď.
    „Palte kombinovaně destruktory a torpédy!“ rozkázal Rehkah.
    Křižník vypálil, ale s nepřátelskou lodí to ani nehnulo. Pak se zablesklo, a Rehkahův křižník zmizel.

    Harry Jamison, kapitán vesmírné lodi galaktické třídy USS Eagle, se momentálně oddával sladkému snění. Právě když se ve snu procházel po rozkvetlé louce ruku v ruce s doktorkou Erikou Twainovou, ozval se komunikátor umístěný u jeho postele.
    „Jamison.“
    „Zpráva z velení flotily, pane. Kód jedna,“ ozvalo se z reproduktorku.
    „Pusťte mi to sem!“ přikázal.
    Obrazovka na protější stěně zčernala a pak se ozvalo: „Prosím o identifikaci hlasu a o identifikaci rohovky.“
    Jamison se nahnul k čidlu a řekl: „Jamison, Harry J., kapitán.“ Za chvíli se na obrazovce objevil znak Hvězdné flotily. Ozvalo se pípnutí a objevila se tvář admirála Hatcheta.
    Došlo k napadení Andoriánské přepravní lodi Levyr. Na palubě bylo iontové dělo. Přepravní loď byla zničena, útok přežil pouze jeden člen posádky. Toho Andoriánce převezmete na základně 105. Bude vám pomáhat při hledání útočníků a děla. Nemusím ti ani vysvětlovat, Harry, že tohle je kritická situace.
    Obrazovka blikla a naskočil znak Hvězdné flotily. Kapitán si natáhl uniformu a vyrazil na můstek. Když dorazil, začal hned udílet rozkazy: „Kormidlo, kurz na základnu 105. Přibereme jednoho cestujícího. Pane Savone, budu v pohotovostní kajutě.“

   Kapitánův deník, hvězdné datum 70635.2. Právě jsme na palubu vzali Andoriánského vědce Fley’liu. Pracoval na vývoji iontového děla pro Federaci. Bohužel však při zkouškách dělo selhalo. Jako by nebylo neštěstí málo, dělo bylo při přepravě ukradeno neznámou lodí. Posádku lodě nazývá Fley’lia jako ‘Bezduché’. Odpověď na otázku kdo jsou bezduší, se nám nepovedlo v našich záznamech nalézt.

    „Poslední zpráva o děle je ze soustavy Tautis alfa. Dva klingonské křižníky zničeny při setkání s neznámou lodí“ řekl Savon.
    „Nějaké podrobnosti?“ otázal se kapitán.
    „Zničené lodě byly třídy Chronos. Pokud vím, tak to jsou v současné době nejlepší lodě klingonské flotily. Srovnatelné s naší třídou Liberator. Poslední okamžiky letu byly zaznamenány v bójce, kterou posádka vystřelila. Z té jsme se dozvěděli, že lodě byly zničeny iontovým dělem. Bližší totožnost útočníka neurčena,“ odpověděl Savon.
    „Měli bychom si popovídat s naším andoriánským přítelem“ řekl kapitán.
    Andoriánec seděl na vyhlídkové palubě a jeho anténovitá tykadla se kývala z jedné strany na druhou. Byla to známka jeho nervozity. Kapitán si přisedl a hned začal Fley’liu zpovídat.
    „Co se vlastně stalo s tím dělem?“ otázal se kapitán.
    „Všechno šlo dobře. Jenže pak jsme se dostali do blízkosti mraku neutrin a dělo selhalo. Vytvořil díru v časoprostoru a málem nás prohodilo skrz ní. Pokud by se to stalo, pravděpodobně bychom se dostali někam na druhý konec galaxie nebo do paralelního vesmíru. Dělo bylo zakonzervováno a projekt zrušen. Když jsme ho převáželi, napadla nás nějaká loď. Zachránil jsem se ve vystřelovací kóji. Ta ale neměla průzor, takže jsem loď útočníka viděl jen na malém monitoru a na něm toho moc vidět nebylo. Vím jen, že kapitán naší lodě označil útočníky jako ‘Bezduché’“ odpověděl Andoriánec.
    Kapitán si všechno zapsal. Poděkoval Fley’liovi za pomoc a chystal se odejít. Když byl těsně přede dveřmi, zapípal jeho komunikátor.
    „Jamison“ ozval se kapitán.
    „Kapitáne,“ ozvalo se z komunikátoru, „došlo k napadení Tarelliánské přepravní lodě Vekris. Zničena naším dělem. Totožnost útočníka opět nezjištěna. Na místě boje budeme za tři minuty.“
    „Rozumím, jdu na můstek.“

    „Stav, pane Savone?“ otázal se kapitán.
    „Podařilo se mi spočítat předpokládaný kurz útočníka podle polohy napadených lodí. Míří do sektoru 0-0-1.“ Podíval se na Jamisona. „K Zemi.“
    Kapitán se posadil do svého křesla.
    „Je tu možnost jak vetřelce dohonit, kapitáne,“ řekl Savon. „Podařilo se mi spočítat jeho rychlost. Je to hyperprostorová osm. Pokud bychom letěli rychlostí 9.21, dostali bychom se před vetřelce a mohli bychom zaútočit.“
    Jamison kývl na souhlas.
    „Něco jsme našli v troskách, kapitáne,“ ozval se ze zadního můstku Aker.
    „Co?“ otázal se kapitán.
    „Bóji se záznamem útoku. Mám to pustit na hlavní obrazovku?“
    „Nejdříve sem musíme dopravit našeho Andoriánského přítele,“ řekl kapitán.
    Neuběhly ani dvě minuty a Fley’lia byl na můstku.
    „Spustit!“ rozkázal kapitán.
    Obrazovka blikla a objevil se mrak energie. Najednou se mrak začal ztrácet. Začala se objevovat cizí loď.
    „Bezduší,“ zašeptal Andoriánec.
    Jak se loď objevovala postupně v celé své hrozivé kráse, kapitánovi najednou začal docházet hrůzný fakt, kdo jsou Bezduší.
    „Borgové!“ vykřikl. Moc dobře si pamatoval jejich první setkání. Tehdy jim ale za cenu svého života pomohl Qeno, strážce, který tím naplnil své poslání.

    „Stroje stop!“ rozkázal kapitán.
    „Stroje stop,“ odpověděl Romanski.
    Kapitán ťukl na svůj komunikátor a promluvil: „Pane Johnsone, okamžitě na můstek.“
    „Rozumím,“ odpověděl Johnson.
    Když se šéfinženýr Johnson dostavil na můstek, kapitán začal vydávat rozkazy: „Okamžitě přesuňte civilní obyvatelstvo do svých kajut! Připravte se na odloučení modulu, pane Johnsone, přebíráte velení talířové sekce!“
    Kapitán kývl na zbytek posádky můstku, aby ho následovala do turbovýtahu k modulu. Než se dostal ke dveřím, někdo ho chytil za rameno. Otočil se a spatřil Andoriánce.
    „Kapitáne, smím jít s vámi?“
    „Pane Fley’lio, uvědomujete si, že to také může být poslední věc, kterou v životě provedete?“
    „Chci jít, kapitáne. Můžu vám být užitečný.“
    „Dobře,“ řekl kapitán, „pojďte.“

    Když se kapitán usadil ve svém křesle na můstku bojovém modulu, okamžitě se spojil s můstkem talířové sekce: „Pane Johnsone, jakmile dosáhnete bezpečné vzdálenosti, nastavte kurz na základnu 265. Tam se setkáme.“
    „Rozumím, kapitáne. Zlomte vaz.“
    „To se snad nestane,“ zavtipkoval kapitán. „Modul konec.“
    „Zahajte manévr!“ rozkázal kapitán.
    Romanski stiskl několik tlačítek na svém, panelu a zámky, které držely talíř u bojové sekce, pomalu zaklaply. Manévrovací motory sebou trhly a z míst, kde normálně pokračuje turbovýtah směrem ke strojovně se vyřinul oblak kyslíku. Oddělení bylo hotovo. Kapitán ještě zkontroloval, zda je vše v pořádku, a pak vydal rozkaz k pronásledování Borgů.
    „Jak vlastně se mohli Borgové dozvědět o tom děle?“ otázal se kapitán Savona.
    „Jak zajisté víte, tak testovací prostor sousedí s klingonským a s kvadrantem Delta. Právě z tohoto kvadrantu mají Borgové pocházet. Jak je všeobecně známo, Borgové sbírají nové technologie, pokud tedy narazili na andoriánskou loď, vzali si z ní dělo a pak jí zničili.“
    „To zní dost pravděpodobně“ řekl kapitán a pohroužil se do studování údajů z počítače.

Hvězdné datum 70641.5.

   „Kapitáne, na senzorech dlouhého dosahu se objevila loď velikostí odpovídající lodi Borgů,“ ozval se Masters.
    „Vyhněte se paralelním kurzem a dostaňte se před ní.“
    Romanski párkrát ťukl do klávesnice a loď pomalu, ale jistě obletěla Borgy a zastavila se jim v cestě.
    „Štíty a vychylovače vysunuty, phasery nabity, fotonová torpéda připravena,“ ozval se z horního můstku Aker.
    „Připravte se na útok,“ řekl kapitán.
    „Borgové v sektoru za čtyři minuty,“ řekl nezvykle tiše Savon.
    Posádka můstku byla úplně zticha. V té chvíli by bylo slyšet spadnout špendlík. A pak se to stalo. Z obrovského mraku energie se vynořila loď Borgů. Obrovská krychle zpomalila a natáčela se Eagle iontovým dělem.
    „Pame Romanski, vpřed!, pane Akere, palte dle uvážení!“ rozkázal kapitán.
    Eagle vyrazil jako šipka a z jeho phaserů si linula smrtící energie. Na obrovskou loď Borgů však neměla žádný účinek.
    „Zapojili vlečný paprsek“ ozval se Savon. „Málem nás do něj chytili.“
    Kapitán se v křesle naklonil víc dopředu.
    „Jak rychle dokáže ta loď zabrzdit?“ otázal se kapitán.
    „Vzhledem k velikosti jí to trvá asi velmi dlouho,“ odpověděl Savon.
    Kapitánovi se už v hlavě rýsoval nápad.
    „Fley’lio, jak velké množství neutrin je potřeba, aby se systém děla zhroutil a došlo k poruše časoprostoru?“
    „Stačilo by tolik, kolik jich máte v odpadní komoře u reaktoru,“ odpověděl Fley’lia.
    „Pane Romanski, esíčkem k Borgům a před lodí vypusťte odpadní komoru. Pak hned Picardův manévr “ rozkázal kapitán.
    Romanski dostal Eagle před Borgy a vypustil odpadní komoru. Pak rychle provedl Picardův manévr. Eagle vystoupil z hyperprostoru o několik desítek kilometrů od lodě Borgů. V okamžiku, kdy Borgové vypálili na obraz Eaglu, dělo vlivem neutrin selhalo a otevřelo trhlinu v časoprostoru. Letící loď Borgu už nestihla zastavit a zmizela v trhlině. Ta se s obrovským zábleskem uzavřela.
    „A máme je z krku,“ procedil skrz zuby Aker.

    Kapitánův deník, hvězdné datum 70642.1. Právě jsme dorazili na základnu 265. Jsme připraveni k připojení talířové sekce.

   Bojový modul se s trhnutím připojil k talířové sekci. „Tak už jsme zase vcelku,“ řekl kapitán. „A možná taky díky tady panu Fley’liovi.“ Otočil se na Andoriánce.
    „Bylo mi ctí,“ řekl Andoriánec a jeho tykadla se vztyčila pýchou.
    „Připravte se ke vstupu do doku,“ ozvalo se z reproduktoru ve stěně.
    Kapitán stiskl tlačítko na opěradle křesla a promluvil směrem k hornímu můstku: „Pane Johnsone, zaveďte loď do doku.“
    Eagle pomalu proletěl vraty doku a zastavil se před vzduchovým tunelem. Kotevní paprsky spojily Eagle a dok a na palubu lodě začaly proudit davy techniků, kteří provedou kontrolu a případnou opravu lodi.