Gentai seskočil z pohyblivého chodníku a zamířil k hangáru. Světla bylo stále méně a méně. Když doběhl k jeho těžkým dveřím, naťukal na zámek svůj kód. Dveře se se zaskřípěním otevřely a on vstoupil. „Světlo!“ přikázal. Počítač jeho příkaz poslušně splnil. Uprostřed hangáru stála hyperprostorová sonda. Gentai jí otevřel a vlezl si do ní. Sonda se pomalu se uzavřela. Její vnitřní prostor matně ozařovalo několik světel. Přímo naproti Gentaiově obličeji byl ovládací, panel sondy. Nastavil kurz do nejbližšího prostoru Federace a zapojil odpočet. Když se na obrazovce objevila nula, sonda začala hučet a pomalu se zvedat z podlahy hangáru. Jeho střešní dveře se otevřely a sonda vylétla ven. Gentai si na obrazovku přepnul pohled ven. Kiier už byla na obloze menší, než měsíce Milaru V. V posledních paprscích spatřil startovat sedm stíhaček. Obrazovka potemněla, sonda se dostala ven z atmosféry. Gentai nastavil hibernaci. Jakmile se provede, sonda vstoupí do hyperprostoru. Až se octne na místě určení, spustí se nouzový maják, který by měl přilákat nějakou loď, která ho zachrání. Hibernační plyn začal působit. Ten skok musí vyjít. Není energie na další. Myšlenky se začaly pomalu ztrácet, až zmizely docela. Hučení motorů, připravujících se na cestu hyperprostorem, už Gentai kvůli hibernačnímu spánku neslyšel. Sonda vyrazila vpřed a za jasného záblesku zmizela v hyperprostoru.
    Eraa Butoo se rozhlédl po ostatních stíhačkách. Ve formaci šipky se pomalu blížily k souřadnicím Kiier. Na místě, kde mělo být slunce jejich soustavy, byla pouze prázdnota. Černá prázdnota, černější, než okolní vesmír. Stíhačky každou sekundu nemilosrdně ukrajovaly tisíce kilometrů ze vzdálenosti, která je dělila od souřadnic Kiier. Normálně by byl září slunce skoro oslepen, ale teď jim letěly vstříc poslední paprsky. Varovné signálky se rozblikaly po celé kabině a obrazovky začaly zrnit. Z lodě zmizela energie. Eraa se zmateně rozhlížel kolem sebe a pak spatřil, že ostatní stíhačky jsou na tom stejně. Bezmocně visely v prostor. Pak přišla zkáza. Stíhačka se pomalu chytila do gravitačního pole a začala se rozkládat na atomy, které postupně mizely v prázdnotě.
    Černý objekt trochu pozměnil kurz a vydal se vstříc Milaru V.

    Kapitánův deník, hvězdné datum 71020.45. Vesmírná loď Eagle na průzkumné cestě k mlhovině Terebus, výspě prostoru Federace. V současné době probíhá první fáze programu testování antihmotového torpéda. Pokud půjdou testy podle plánu, bude moci být torpédo už za půl roku využíváno na všech lodích Federace. Jde o první zbraň určenou přímo k boji proti Borgům.

   Eagle se prosmýkl kolem kolem zbytku trupu Melbourne a zastavil mezi poničenými trupy Tolstého a Saratogy. Většina vraků lodí na Federálním vrakovišti u mlhoviny Terebus pocházela ze střetnutí Federace a Borgů u Wolf 359.
    V torpédové komoře nad deflektorovým talířem se objevil nazelenalé světélko. Antihmotové torpédo opouštějící komoru ozářilo jasně zelenou barvou celou spodní část talíře Eaglu. Postupně nabralo rychlost a zamířilo ke vzdálenému vraku. Za malou chvíli celý prostor rozzářila exploze. Při nárazu na trup vraku došlo k otevření směšovací přepážky a k následné reakci hmoty s antihmotou.
    „Působivé,“ řekl kapitán Jamison, když záblesk světla odezněl. „Na kdy je plánován další test?“ otázal se Savona.
    „Na devět hodin zítra ráno,“ odpověděl Savon.
    „Tak bychom se mohli porozhlédnou, co je tu za lodě,“ řekl kapitán. Otočil se na Romanského a řekl: „Proveďte nás tu, pane Romanski.“
    Romanského prsty se roztančily po klávesnici a Eagle se poslušně vydal na cestu. Cestou míjeli vraky lodí, jejichž jména už ani nešlo zjistit. Když se ale na obrazovce objevil obraz lodě, jejíž tvar každý důvěrně poznával, kapitán přikázal zastavit.
    Přešel pomalu před obrazovku a skoro se jí až dotkl. Stála tam, v celé své kráse, teď už ale opuštěná. Byla jako žena, kterou muž odvrhl a našel si mladší. I po dlouhé době však ze své krásy nic neztratila. Enterprise-E, Picardova druhá Enterprise. Kapitán chvíli zatoužil posadit se na jejím můstku do křesla, na němž sedával legendární Jean-Luc.
    „Pokračujte,“ řekl Romanskému a vrátil se do svého křesla. Eagle se opět poslušně vydal na cestu. Míjeli další a další lodě. Některé byly v lepším, jiné v horším stavu.
    Jennifer Foxová se ve svém křesle naklonila, aby se dostala blíž ke svému pultu. Pak se otočila na Jamisona. „Zachytila jsem nouzové vysílání.“
    „Z některé té lodě?“ otázal se kapitán.
    „Ne, mimo mlhovinu. Na souřadnicích 4-9-2.“
    „Pane Romanski, kurz 4-9-2, nadsvětelná osm!“
    „Rozumím,“ řekl Romanski.
    Eagle vyrazl vpřed a za malou chvíli nechal za svou zádí nejen vrakoviště, ale i mlhovinu Terebus.
    Hvězdy na hlavní obrazovce se pomalu zkrátily z dlouhých čar do své normální polohy - Eagle byl na místě.
    „Nevidím žádnou loď,“ řekl kapitán, když si prohlédl obrazovku.
    „Na senzorech není žádná loď,“ pronesl Masters zkoumaje obrazovku senzorů. „Zdrojem toho vysílání je malý objekt, vzdálený asi tisíc kilometrů. Jeho rozměry jsou asi tři krát jeden krát jeden a půl metrů.“
    „Na obraz!“ přikázal kapitán.
    Na hlavní ibrazovce vystřídal hvězdné pole pohled na hyperprostorovou sondu plující klidně vesmírem.
    „Je to jen sonda,“ řekl zklamaně Masters a dál procházel senzorové údaje. Vzápětí se ale zamračil a stiskl několik tlačítek. Pak se otočil na kapitána a řekl: „Zachytil jsem známky života!“
    „Scan na obrazovku,“ řekl kapitán a vstal z křesla.
    Obraz sondy nahradilo počítačové znázornění. Uvnitř sondy leželo tělo humanoida.
    „Hodnoty jsou zvláštní,“ řekl Savon, který vše sledoval na obrazovce svého počítače. „Nedokáži rozeznat co s ním je. To by dokázala asi jen doktorka.“
    Kapitán si klepl na komunikátor a řekl: „Doktorko Twainová, přijďte okamžitě na můstek. Naléhavé!“
    „Rozumím,“ ozval se doktorčin hlas.
    „Mohl byste to trochu otočit?“ poprosil kapitán Masterse. Obraz se zachvěl a sonda se na něm pootočila doprava. Už mohli jasněji spatřit i přístrojové vybavení.
    „Normální pohled,“ řekl kapitán. Sonda byla opět vidět normálně. Na krytu si všiml malého znaku. „Zvětšit sektor 2-5.“ Obraz se poslušně zvětšil a zabral symbol ve tvaru sedmiúhelníku. Uvnitř něj byla složitá soustava křivek.
    „Můžete to identifikovat?“ řekl směrem k Savonovi.
    Ten chvíli lovil v počítači a pak řekl: „Je to znak civilizace Taar. Objevena před třiceti lety na planetě Milar V, ležící na rozhraní federálního a trollianského prostoru. Taarové se nikdy nepřipojili k žádné ze stran. Drží si přísnou neutralitu.“
    Ještě tak mít problémy s Trolliany, pomyslel si kapitán.
    Dveře turbovýtahu zasyčely a objevila se doktorka Twainová.
    „Co byste nám mohla říct o tomhle?“ otázal se jí kapitán a ukázal na obrazovku, kde vedle scanu sondy probíhaly informace o humanoidovi.
    „Zvláštní,“ zamumlala doktorka a přešla blíž k obrazovce. „Vypadá to na nějaký způsob hibernace. Protože ho počítač neurčil, soudím, že se jedná o nějaký nový, nebo naopak velmi starý způsob.“
    Otočila se na kapitána. „To ale zjistíme, až ho přenesete na palubu.“

   Nad přenosovou plošinou se zajiskřilo a sonda se zhmotnila. Tým techniků vedený šéfinženýrem Johnsonem se na ní okamžitě vrhl a během krátkého okamžiku odstranil horní kryt. Pomocí antigravitační podložky pak vyzvedli hibernační jednotku i s Taarem a jemně jí položili na antigravitační vozík, který přivezl s ošetřovny jeden z několika málo kadetů, kteří na palubě sloužili. Když zkontroloval, že je jednotka v pořádku, zamířil z transportního boxu do lodní nemocnice.

   Když se kapitán dostavil do nemocnice, doktorka Twainová právě na jednotce intenzivní péče aktivovala dehibernační mechanismus. Skláněla se nad hibernační jednotkou a vlasy jí spadaly do tváře. Když zaslechla kroky, narovnala se a pohodila hlavou, aby dostala pramen svých zářivých vlasů zpět na své místo.
    „Ahoj Harry,“ řekl a usmála se.
    „Ahoj Eriko,“ řekl kapitán a pozdrav ještě zdůraznil pokývnutím hlavou.
    Tady, na místě, kde nikdo jiný nebyl, si mohli dovolit se oslovovat jinak, než když byli někde jako kapitán a doktorka. Stáli tam proti sobě, spolužáci z Akademie, milenci, kteří si dali sbohem, když on získal své první umístění na vesmírné lodi. Teď, po třinácti letech jsou zase spolu, na palubě hvězdné lodi.
    Píp!Píp!Píp!
    Hibernační jednotka začala pípat. Doktorka k ní okamžitě přiskočila. „Kruci,“ zaklela a rychle stiskla několik tlačítek. Přiložila sondu trikordodéru k jednotce a sledovala údaje na obrazovce ve stěně.
    „Co se stalo?“ otázal se kapitán.
    „Ztrácím ho.“
    „Jak dlouho zbývá do dehibernace?“
    „Tři minuty.“
    Kapitán sledoval, jak se na obrazovce tiše odpočítává čas. Na hibernační jednotce neustále problikávala různá světélka. Konečně se na obrazovce objevila nula.
    Víko jednotky nadskočilo a zpod něj se vyvalil oblak páry. Doktorka okamžitě víko nadzvedla a přejela nad Taarem svým trikordodérem.
    „Přežil to?“ otázal se kapitán.
    „Ano, ale nedávám mu velkou šanci.“
    Doktorka klepla na komunikátor a řekla: „Sestro Kentová, okamžitě na JIP!“
    Kapitán přistoupil blíž a podíval se na Taara. Nikdy žádného neviděl, a tak na něj s úžasem hleděl. Trup byl podobný trupu člověka, na krku však byla hlava podobná hlavě muší. Dvě obrovské členité oči se dívaly do prázdna.
    Dveře kóje se otevřely a dovnitř vběhla sestra Kentová. Doktorka se na ní ani nepodívala a začala udílet rozkazy.
    „Půl kubíku therazinu, připojte ho neurální stimulaci!“ Doktorka průběžně kontrolovala data na obrazovce. „Začíná se to lepšit.“
    Taarovy oči se rozzářily. Pomalu otáčel hlavou, až viděl na kapitána.
    „Jsem kapitán Harry Jamison, jste na pal...“
    Taar ho přerušil.
    „Záchrana...“ sípal Taar. „Soubor 05241... Milar... absolutní čerň... destrukce... smrt...“
    Když dořekl poslední slovo, na lékařské obrazovce se rozblikaly varovná světla.
    „Sakra,“ zaklela doktorka. „Defibriluje!“ Pokusila se s Taarem hnout, ale byl příliš těžký. Rychle koukla na Kentovou. Když uviděla, že má plné ruce práce s neurostimulátorem, křikla na kapitána. „Harry, nestůj tam jak solný sloup a pomoz mi!“ Kapitán rychle přiskočil a pomohl doktorce přesunout Taara na biolůžko. Doktorka se rychle podívala na obrazovku a pak řekla: „Počítači, zahaj defibrilaci!“
    Taar sebou škubl, když jeho tělem projel elektrický proud. Obrazovka stále varovně blikala. „Počítači, opakuj!“ Taar sebou opět škubl. Opět žádná změna. „Opakuj!“ žádná změna. Kentová se otočila na doktorku.
    „Neurální funkce mizí.“
    Doktorka se podívala na kapitána. Její pohled byl plný bezmoci. „Ztratili jsme ho.“ Ze zásuvky ve spodní části lůžka vytáhla přikrývku a zakryla jí Taara.
    „Nedalo se nic dělat, doktorko,“ Řekl kapitán, když spatřil doktorčin výraz. Pak se otočil a odešel z kóje.

    Kapitán seděl v pohotovostní kajutě a stále dokola poslouchal z nahrávky Taarova poslední slova. Na tváři první důstojníka Savona, sedícího na křesle naproti němu, bylo vidět, jak usilovně Vulkánec přemýšlí.
    „Absolutní čerň?“ řekl kapitán. „Co by to mohlo být?“
    „Netuším, kapitáne,“ odpověděl Savon. „Co ale mínil tím souborem 05241?“
    Jeho levé obočí se nadzvedlo – dostal nápad. „Počítači,“ řekl a otočil k sobě kapitánův terminál. „Proveď analýzu hlavního počítače zachycené sondy a zjisti, zda v něm není uložen datový soubor 05241.“ „Pracuji,“ ozval se počítač melodickým ženským hlasem. Za malou chvíli pokračoval: „V hlavním počítači sondy nalezen soubor 05241. Jedná se o hlasový záznam. Mám ho přehrát?“
    „Proveď,“řekl kapitán.
    Jmenuji se Gentai Dhoo, jsem členem Vědecké Akademie Milaru V. Celá naše soustava byla zničena neznámým objektem. Nebyla to loď, objekt vypadal jako deska plující prostorem. Byl neuvěřitelně tmavý, černější než okolní vesmír. Absolutně černý. Všechno, co se mu dostalo do cesty, zničil. Toto je varování, musíte ten předmět zničit!
    Záznam skončil. Kapitán se podíval na Savona a chystal se něco říct. Přerušil ho však komunikátor.
    „Kapitáne, depeše nejvyšší priority z Velitelství,“ ozvala se z něj Jennifer Foxová.
    „Rozumím, jdeme na můstek.“ Vstal z křesla a vyšel z pohotovostní kajuty na můstek.
    Savon ho následoval.
    „Pusťte to.“ Kývnul na Jennifer.
    Obrazovka blikla objevila se admirál Nachevová.
    „Před šesti hodinami obdržela Rada Federace subprostorem žádost o pomoc od Taarské republiky. Něco je napadlo.“
    „Už o tom víme,“ řekl kapitán. „Našli jsme hyperprostorovou sondu, ve které byl jeden hibernovaný Taar. Bohužel hibernační jednotka byla poškozená a on to nepřežil. Z počítače sondy jsme ale získali popis toho útvaru.“
    „Musíte zjistit co to je.“
    „Rozumím, admirále.“
    „Hodně štěstí Harry. Nachevová končí.“
    Na obrazovce se opět objevilo hvězdné pole.
    Kapitán klepl na komunikátor a řekl: „Pane Johnsone, co se stalo s tou hibernační jednotkou?“
    „Na vnějším plášti sondy jsme nalezli stopy po zásahu mikrometeoritu. Byl porušen systém zásobování energií.“
    „Dobře.“ Kapitán se usadil do křesla. „Budeme potřebovat nadsvětelnou 9.9. Jak dlouho jí budeme moci udržet?“
    „Asi šest a půl hodiny, kapitáne.“
    „Rozumím. Můstek končí.“ Kapitán se otočil na Romanského.
    „Kurz k planetě Milar V. Nadsvětelná 9.9.“
    Posadil se do křesla a máchl rukou k obrazovce. „Start!“

    Kapitánův deník, hvězdné datum 71025.63. Jsme na cestě k planetě Milar V. Lépe řečeno, k tomu, co z ní možná zůstalo. První důstojník Savon přišel s řadou možných vysvětlení původu neznámého objektu.

    „Nejvíce se přikláním k vaší teorii černé díry. To by ovšem znamenalo, že ta černá díra putuje vesmírem.“
    „Nemusí to nutně být černá díra,“ řekl Savon. „Ještě stále je tu několik možností, včetně té, že s našimi znalostmi ani nejsme schopni tento útvar správně posoudit.“
    Kapitán se zahleděl do hvězdného pole na obrazovce. Z rozjímání ho přerušil poručík Masters.
    „Jsme na místě, kapitáne.“
    „Zadat impulz.“ Eagle poslušně vyskočil z hyperprostoru.
    „Průzkum sektoru, pane Savone.“
    Savon si k sobě natočil svůj počítač a přesměroval si na něj výstup senzorů.
    „V celém sektoru je pouze jeden objekt. Podle znaků soudím že je to měsíc Milaru V. Jak na něj přestala působit gravitace planety, pokračoval v letu. V současné době míří pryč z prostoru soustavy.“ Savon stiskl několik tlačítek. „Zvláštní,“ zamumlal.
    „Děje se něco?“ otázal se kapitán.
    „Je tu něco zvláštního... dám to na obraz.“
    Hlavní obrazovka ztmavla a objevil se počítačem generovaný obraz.
    „Podívejte se, kapitáne,“ řekl Savon a přešel k obrazovce. Ukázal na dva pruhy červené barvy. „Tohle jsou místa s normální koncentrací mezihvězdné hmoty.“ Pak ukázal na prostřední, černý pruh. „V těchto místech je koncentrace prakticky nulová.“ Otočil se ke kapitánovi. „Pokud bude moje teorie správná, pak nebude objekt těžké najít.“ Pomalu se vracel zpět ke svému křeslu. „Počítači,“ řekl, „proveď zakreslení dráhy planety Milar V a jejího slunce do tohoto diagramu. Časové omezení, mínus deset dní.“ Počítač chvíli pracoval a pak se na obrazovce zakreslily požadované dráhy. Počítač začal provádět pomalou animaci.
    „Stop!“ řekl Savon. Animace se zastavila a symbol planety i jejího slunce byl přesně v jedné linii v černém prostoru. Savon se otočil na kapitána. „Není pochyb, pane. Podle hvězdného data je to přesně v dobu, která odpovídá nouzovému hlášení. Ta věc pohltila veškerou mezihvězdnou hmotu, včetně planety i jejího slunce.“
    Kapitán se v křesle předklonil a řekl: „Pane Romanski, naberte kurz k pronásledování objektu. Nejvyšší možná nadsvětelná.“ Už chtěl dát povel ke startu, když se ozvala Jennifer.
    „Nouzový signál z kolonie Tartis, maximální ohrožení. Blíží se k nim ten objekt. Cestou pohltil část soustavy Beta Rhodenis. Předpokládaný čas příletu ke kolonií při nejvyšší nadsvětelné je jedna hodina.“
    „Kurz ke kolonii, plná nadsvětelná. Start!“
    Eagle vyrazil jako atlet ze startovního bloku a začal ukrajovat parseky ze vzdálenosti, která ho dělila od kolonie.
    „Tarsis, Tarsis,“ mumlal kapitán. Nemohl si vzpomenout na žádnou kolonii toho jména.
    „Tarsis je Theskiánská kolonie,“ řekl Savon. „Sto kolonistů, založená před pěti lety.“
    „Předpokládaný čas doletu?“ otázal se kapitán.
    „Dvacet minut,“ řekl bleskově Romanski.
    Kapitán klepl na komunikátor. „Pane Woodforde, připravte se na bleskový přenos sta kolonistů.“
    „Rozumím, pane,“ ozval se Woodfordův hlas.

    Eagle přešel na impulzní rychlost.
    „Teď, pane Woodforde!“ přikázal kapitán a podporučík Woodford začal okamžitě s přesunem kolonistů. Na přepravní plošině se objevovala jedna pětice Theskiánců za druhou. Zástupce hlavního bezpečnostního důtojníka, nadporučík Gregory, všechny přivítal a pak je za pomoci několika kolegů rozdělil do nouzových kajut v bojovém modulu.

    „Zvláštní,“ přerušil ticho na můstku Savon. Kapitán k němu vzhlédl s otázkou v očích. „Veškeré paprsky senzorů se ztrácejí. Zjistili jsme jen to, že letí plnou impulzní rychlostí. Možná bychom se dozvěděli víc, pokud bychom vyslali sondu.“
    „Vyslat dvě sondy,“ přikázal kapitán kapitán. „Jednu do středu toho objektu, druhou parabolickým kurzem kolem něho a prozkoumat jeho zadní stranu.“
    Mastersovy ruce se rozběhly po klávesnici. „Sondy vypuštěny,“ oznámil za chvíli. Dvě třímetrové sondy opustily torpédovou komoru Eaglu a zamířil k objektu. Na obou se zažehly raketové motory. Jedna zamířila přímo ke středu objektu, druhá zatočila vpravo a mířila vedle něj.
    „Údaje z obou sond v normálu,“ řekl Savon a nespouštěl oči z obrazovky svého počítače. „Moment, první sondu zachytilo gravitační pole objektu. Dosahuje hodnoty tří set G.“ Savon pozvedl pravé obočí. „Sonda zničena.“ Stiskl několik tlačítek. „Druhá sonda v pořádku. Mám vizuální obraz.“ Savon se zahleděl na obrazovku svého počítače. „Fascinující,“ zašeptal.
    „Na hlavní obrazovku,“ přikázal kapitán.
    Hvězdné pole nahradil pohled ze sondy. Skoro polovinu zabíral čtvercový objekt podobný zrcadlu.
    „Senzory indikují pevný objekt.“
    „Pane Savone, vypočítejte předběžnou trajektorii objektu podle známého kurzu.“
    Savon se ponořil do výpočtu. Po chvíli se otočil ke kapitánovi. „Objekt proletí soustavou Tri Gigantis a zamíří do neprozkoumané části orionského sektoru.“ „Popis Tri Gigantis,“ řekl kapitán.
    „Sektor tvořen hvězdou třídy G a jejími šesti planetami. Na třetí planetě od hvězdy je inteligentní život, zhruba na úrovni pozemského středověku.“
    „Počítači, bude planeta zasažena?“ otázal se kapitán.
    „Ano,“ zněla okamžitá odpověď.
    „Populace?“
    „Podle deset let starých informací 230 miliónů,“ odpověděl počítač.
    „Sakra,“ zaklel kapitán.
    „Nastavte kurz na setkání s objektem!“ přikázal kapitán. Romanski poslušně příkaz vyplnil. Eagle se postavil přímo před objekt. Masters se otočil na kapitána. „Dvě minuty do střetu s objektem.“
    „Držte pozici,“ řekl kapitán.
    Černá plocha se neustále přibližovala. Signálky na Romanského pultě začaly blikat.
    „Zpětný chod!“ přikázal kapitán.
    Rudá světla se rozzářila a sirény se rozezněly. „Chytilo nás to gravitačního pole!“ křikl Masters.
    „Jak moc?“ otázal se kapitán.
    „Polovina talířové sekce, při stávající rychlosti bude do sedmi minut pohlcena.“
    Kapitán stiskl tlačítko interkomu.
    „Hovoří kapitán, nastala krizová situace, všichni členové posádky z talířové sekce se okamžitě přesunou do bojového modulu.
    Opakuji, nouzová evakuace do bojového modulu.“ Čas plynul velmi pomalu. Konečně Aker oznámil, že talířová sekce je prázdná.
    „Všichni do bojového modulu!“ křikl kapitán. „Čas?“ otázal se rychle Savona.
    „Tři minuty.“
    Celá posádka můstku se natlačila do turbovýtahu a ten zamířil na můstek bojového modulu.

    „Jak jsme na tom s časem?“ otázal se kapitán, když usedal do křesla na můstku bojového modulu.
    „Dvě minuty.“
    „Zahajte oddělení od talířové sekce!“
    Celou lodí se rozlehlo zadunění, když spojky, držící talířovou sekci u modulu, zapadly. Z odpojených chodeb a šacht turbovýtahů se vyřinula oblaka vzduchu.
    „Zpětný chod, mimo dosah gravitace,“ přikázal kapitán. Motory bojové sekce zabraly a nechaly prázdnou talířovou sekci napospas objektu.
    „Čas vypršel,“ řekl Savon.
    „Talířovou sekci na obraz!“
    Na obrazovce se objevila talířová sekce. Jak se pomalu objekt přibližoval, začínala se rozpadat. Pak s obrovským zábleskem zmizela.
    „Musíme to zničit,“ řekl kapitán.
    „Z přední strany se toho ani nedotkneme,“ ozval se od taktického stanoviště Aker.
    „Ale zadní strana je z pevné látky,“ řekl Savon.
    „Dobrý nápad, Savone. Zaveďte nás za objekt!“ přikázal kapitán.
    Eagle vystřelil jako šipka a dostal se za objekt.
    „Vztyčit štíty, nabít phasery, připravit torpéda!“
    „Všechno připraveno,“ řekl Aker, držící prst nad tlačítkem spouště.
    „Kombinovanou salvu z phaserů a torpéd,“ řekl kapitán. „Pal!“
    Rudý paprsek phaseru se zařízl do objektu a podporován výbuchy torpéd se ho snažil alespoň poškodit.
    „Žádný efekt,“ řekl zklamaně Aker.
    „Nejde to,“ zašeptal kapitán. Pak mu na mysli vytanul spásný nápad.
    „Nabít dvě antihmotová torpéda, připravit k odpálení!“ Aker chvíli něco kutil na ovládacím pultu a pak potvrdil, že jsou torpéda připravena.
    „Pal!“
    Zeleně zářící torpéda opustila komory a zamířila k objektu. Mezitím vzdálenost objektu a Eaglu neustále narůstala. Pak vesmír rozzářily dvě exploze. Záře pohasla.
    „Stále to tam je,“ řekl Savon sledující senzory. Můstkem se rozlehlo zklamané zahučení.
    „Počkat.“ Savon se zarazil. „Mizí to!“
    „Zvětšit pohled!“ štěkl kapitán.
    Deska jako by rotovala a neustále se zmenšovala. Pak s jasným zábleskem zmizela.

   Kapitánův deník, hvězdné datum 71036.54. Právě jsme dorazili k hvězdné základně Země 1, na které se rozhodne o dalším osudu lodě. Toto je poslední zápis do palubního deníku lodě USS Eagle, NCC-71857.

   O dva měsíce později...
    Kapitán Harry Jamison seděl na pohodlném křesle uvnitř raketoplánu Missouri. Přes jeho přední průzor byla vidět nová talířová sekce Eaglu. Poručík Chiko Sevarez, jeden z technických důstojníků Eaglu, obratně raketoplán navedl do doku na pravém boku bojového modulu. Když se dveře otevřely, dokem se rozlehlo pískání píšťalky. Na palubě ho vítal jeho bezpečnostní důstojník.
    „Jsme rád, že jste opět na palubě, kapitáne.“
    „I já jsem rád, že vás opět vidím, Akere.“
    Kapitán s Akerem vyrazili k turbovýtahu.
    „Nelekněte se, až vejdete na můstek, kapitáne, je jiný.“
    „Nemějte o mě strach, Akere, jsem přizpůsobivý,“ zasmál se kapitán.
    Dveře se otevřely a oba důstojníci vešli na můstek. Na první pohled byl můstek temnější, byl však stejně prostorný, jako ten starý. Přímo naproti turbovýtahu byla stanoviště kormidelníka a navigátora. Otočil se vpravo a spatřil svoje křeslo. Bylo mohutnější než staré, vypadalo také lépe polstrované. Vedle něj byla křesla prvního důstojníka a palubní poradkyně. Funkce palubního poradce byla na Eaglu zavedena teprve nyní, když se Eagle vydával na svou dlouhou cestu. Palubní poradce byl přidělován na lodě, které se vydaly na výpravu delší než deset let. Když se kapitán lépe rozhlédl po můstku, všiml si, že stanoviště spojového důstojníka, které bylo dříve vlevo vedle jeho křesla, se přesunulo na pravou stranu můstku. Bylo tam zasazeno do stěny. Změnu však prodělalo i taktické stanoviště. Bylo totiž rozděleno na dvě části – taktickou a vědeckou. K taktické po příchodu na můstek okamžitě zamířil Aker. Vědecká byla prázdná. Nepotřebovala pevně přiděleného člena posádky, sloužila pouze pro podrobnější senzorové analýzy.
    První důstojník Savon vstal ze svého křesla a uvítal kapitána na můstku. Kapitán ho pozdravil tradičním vulkánským pozdravem. Teprve teď si všiml palubní poradkyně, která stála za Savonovými zády. Byla to Theranka. Therani, žijící na rozhraní bývalé klingonské neutrální zóny, byli silní empatici. Proto jich několik spolu s Betazoidy sloužilo u Hvězdné flotily jako poradci. Zapátral v paměti po jejím jméně. Gwen Klai, tak se jmenovala. Kapitán se uklonil a pozdravil se s ní. Vypadala téměř jako člověk, měla pouze zářivě zelené oči a její pokožka měla oranžový nádech. Dlouhé hnědé vlasy jí dosahovaly až do půlky zad. Zkrátka, byla úžasně krásná.
    Kapitán se posadil do křesla. Klepl na komunikátor.
    „Jak jste na tom, doktorko?“
    „Nemocnice je celá přestavěná. To nové vybavení je špičkové, co mám víc říct?“
    Kapitán si k sobě přitáhl malý ovladací, panel a stiskl tlačítko deníku.

   Kapitánův deník, hvězdné datum 71099.45. Po dvou měsících oprav se vesmírná loď Eagle vydává opět na cestu vesmírem, na místa, kam se dosud nikdo nevydal.

   Jeho slova byla posádkou můstku odměněna potleskem.
    Kapitán se usmál a vydal svůj první rozkaz na renovované lodi.
    „Pane Romanski, vyveďte nás z doku základny!“
    Romanski s úsměvem na rtech zařadil rychlost půl impulzu a pomalu s Eaglem vyletěl z doku.
    „Další kurz?“ otázal se Masters.
    „Tam k té nazelenalé hvězdě v pravém horním rohu obrazovky,“ řekl a máchl k ní rukou. Turbovýtah zasyčel a na můstku se objevila doktorka Twainová a šéfinženýr Johnson. Kapitán se na Johnsona zakřenil a řekl: „Plnou nadsvětelnou, ať vidíme, co z naší mašinky dostaneme.“ Rozhlédl se po můstku a dodal: „Start!“
    Pro pozorovatele na základně se Eagle natáhl, pak prudce smrštil a s oslnivým zábleskem zmizel do hyperprostoru.

    Dobrodružství pokračuje...