Startem modulu FGB pojmenovaného Zarja 20.listopadu 1998 raketou Proton z bajkonurského kosmodromu začalo budování Mezinárodní kosmické stanice. Další v pořadí byl raketoplán Endeavour, který při letu STS-88 vynesl do vesmíru modul Unity a spojil ho se Zarjou.
    Vše začalo v nově postavené montážní budově SSPF ( Space Station Processing Facility ), kam byl 23.června 1997 dopraven od firmy Boenig modul NODE-1, pojmenovaný Unity, který se měl stát prvním americkým dílem ISS. Spolu s ním měl Endeavour vynést i dva přechodové tunely PMA-1 a PMA-2. První z nich zajišťuje propojení Unity se Zarjou, druhý poslouží jako molo pro přistávání amerických raketoplánů. Unity také musela být vybavena veškerým vnitřním a vnějším vybavením. Tato práce trvala téměř rok a ke konci už díky skluzu ve vypuštění Zarji nemuselo být tempo prací tak vysoké.
    Endeavour se na svou cestu začal připravovat od konce ledna 1998. K instalaci modulu ODS a pomocného tunelu s přechodovou komorou došlo do nákladového prostoru až v srpnu. Na rampu byl raketoplán umístěn 21.října 1998 a 13.listopadu byl do nákladového prostoru umístěn kompletní modul Unity s přechodovými tunely. Posádku Endeavouru tvořili velitel P. Cabana, pilot F. Sturckov, letoví specialisté N. Currieová, J. Ross, J. Newman a ruský kosmonaut S. Krikaljov.
    Endeavour odstartoval do vesmíru na druhý pokus 4. Prosince 1998. Po navedení na oběžnou dráhu otevřeli astronauté dveře nákladového prostoru a začali s prověrkami všech systémů a zařízení. Také druhý den pokračovali přípravy na setkání s ruským modulem třemi korekcemi oběžné dráhy a prověrky skafandrů pro výstup do volného prostoru.
    Třetí den letu museli astronauté vyzvednout Unity z nákladového prostoru a připojit ho adaptérem PMA-2 na stykovací modul ODS. Currieová uchopila Unity manipulátorem RMS a nesmírně pomalu h zdvihla do výše 4 m nad družicový stupeň. Poté modul otočila o 90° a přemístila ho nad stykovací zařízení ODS. Poté piloti pomocí motorků RMS udělili družicovému stupni potřebný impuls vzhůru a spojili raketoplán s modulem. Pak vyrovnali tlak a naplnily tunel PMA-2 vzduchem.
    Čtvrtý den letu provedli piloti poslední korekční manévr a ve 22.15 se raketoplán nacházel na dosah manipulátoru RMS pod ruským modulem. Poté N. Currieová uchopila manipulátorem Zarju a přitáhla ji k Unity, až se oba dotkly. Celý manévr trval dvě hodiny a servomotory nebyly sto přitáhnout obě tělesa k sobě, protože jim bránil odpor RMS, který stále přidržoval Zarju. Teprve po jeho odpojení došlo 7. Prosince k pevnému spojení obou modulů.
    Hlavním úkolem pátého dne letu byl první z montážních výstupů do volného prostoru. Toho se ujali Ross a Newman a jejich prvním úkolem bylo propojit 40 elektrických konektorů na kabelech mezi Zarjou a Unity. T o umožnilo připojení přístrojů Unity k proudovým zdrojům na Zarje. Kabely propojoval Newman, zatímco Ross vysunut na plošině manipulátoru RMS instaloval pomocná zábradlíčka a jistící lana pro další výstupy. Oba astronauti měli záchranný systém SAFER vybavený 12 tryskami.
    Šestý den letu pokračovaly přípravy na vstup do propojených modulů. Sedmý den letu byly na programu opět montážní práce ve volném prostoru. Hlavním úkolem bylo nainstalovat na bocích modulu Unity dvě půlmetrákové antény prozatímního komunikačního systému. Před ukončením výstupu ještě Currieová přesunula Newmana na plošině RMS k modulu Zarja, odkud se postrkováním třímetrovou tyčí pokoušel uvolnit zablokovanou anténu TORU. To se po dvacátém pokusu podařilo.
    Osmý den letu konečně nastal čas, aby astronauté poprvé vstoupili do prostoru budoucí kosmické stanice ISS. Cabana s Krikaljovem společně otevřeli průlez do Unity a vpluli do jeho nitra. O půl hodiny později si to zopakovali při vstupu do Zarji. Poté následovala instalace vnitřního vybavení, které pokračovalo i další den.
    Desátý den letu následoval třetí poslední výstup do volného prostoru. Byla provedena inspekce a úprava propojení a nainstalována schránka s 58 druhy nářadí pro další montážní výstupy. Nakonec Ross z plošiny manipulátoru pošťuchováním uvolnil druhou anténu systému TORU. Na závěr výstupu proběhly zkoušky záchranného systému SAFER.
    Třináctý den letu došlo k odpojení raketoplánu od zárodku mezinárodní stanice. Na závěr dne byla ještě vypuštěna argentinská mikrodružice SAC-A.
    Endeavour přistál 16.prosince 1998. Zárodek mezinárodní stanice čeká na další návštěvu, která by měla odstartovat 13. května 1999 na raketoplánu Discovery.