VI.
   Nevydařený protiútok si vyžádal ztrátu pouze jediné korvety. Mohlo to dopadnout hůř. Nicméně nikdo stále ještě nevěděl, že má v příštích dnech očekával tvrdý boj. V okamžiku, kdy celý náš svaz dorazil k základně, Ormilané napadli sousední planetu, vzdálenou pouze tři hodiny letu. Flotila mohla okamžitě vyrazit na její obranu, jenomže zpráva o napadení přišla až z hlavního velitelství pět hodin po začátku přepadení. Každý zuřil, že jsme nemohli zasáhnout a místo toho jsme tu dřepěli.
    Velitelství rozestavělo asi na půl hodiny letu od stanice hlídky. Ještě jsme stále mohli vyrazit k záchraně sousední planety Melor, ale nejvyšší rozkaz zněl zůstat na místě. Ostatní plavidla zůstala u stanice, kde vyčkávala na další pokyny.
    Čekali jsme hodinu, dvě, tři, ale nic se nedělo. Sektorové velitelství mlčelo a Ormilané, jejichž útok se všeobecně očekával, taky nikde. Mezi nás se znovu vmísil neklid. Proč už neletí? Kam se poděli? A co velitelství, proč mlčí? Vrtalo mi hlavou.
    Pak přišla zpráva, která vše vysvětlila. Zatímco čekala naše flotila na Ormilany, ti mezitím napadli jinou základnu. Základna u sousední planety již sice padla, nicméně na povrchu se nacházely milióny lidí a stamiliony místních obyvatel. Nyní Ormilané útočili na menší základnu na jediném satelitu Meloru. Říši začalo hrozit velké nebezpečí. Tím, že se nepříteli podařilo obsadit sousední planetu, může podnikat válečné výpravy hlouběji do říše a narušovat tak přepravní koridory. Nutnost zabránit novému nebezpečí velela provést protiútok k získání kontroly nad sousední planetou dřív, než bude pozdě. Jenomže rozkaz z centrálního štábu stále velel zůstat v klidu. Ani opětovný apel nejznámějších kapitánů nic nezměnil. Po oznámení posádkám jednotlivých lodí, zahustila komunikační kanál vážná diskuze s velitelstvím. Řada posádek chtěla letět k sousední planetě Melor a k jejímu měsíci Kermes. Reptání několika posádek poté postupně utichalo díky tomu, že velitelství se znovu nehlásilo.
    Takže jsme ztratili část sektoru, ale proč velitelství nechce, abychom zaútočili? Za šest hodin přišla zpráva z hlavního velitelství, že nepřátelská flotila začala plenit i některé další oblasti s našimi základnami a jeden z nepřátelských svazů teď míří k nám. Naším úkolem bylo, tento svaz zastavit. Na přípravy nám zbývá asi 8 hodin, než k nám dorazí.
    Během několika příštích hodin se všechny činnosti podřídily evakuaci civilistů ze stanice a na přípravy obrany před nepřítelem. Najednou nám byla základna malá. Doky nestačily pro lodě, které evakuovaly základnu i část planety. Z vnitrozemí k základně přiletělo několik velkokapacitních osobních lodí, avšak na plnou evakuaci nebyl čas. Poslední konvoj osobních lodí doprovázený pár válečnými plavidly odletěl 2 hodiny před očekávaným útokem.
    Mezitím byli na základnu k poradě svoláni všichni kapitáni lodí, kteří se účastní obrany. Podle vyprávění tam probíhala velmi vášnivá diskuze, která trvala pět hodin, než se přistoupilo na ten správný obraný plán. Pak se teprve kapitáni vrátili na svá plavidla, aby seznámili své posádky s obranným plánem.

VII.
    U základny se nyní nacházelo 38 válečných lodí THS. Skupinu tvořila naše útočná flotila a čtyři plavidla, která sloužila k obraně základny během našeho protiútoku. Čtyři plavidla představovala jen malé nebezpečí pro nepřítele, naštěstí mezitím žádný útok na tuto stanici nebyl Ormilany proveden, takže risk se vyplatil. Bohužel, protiútok nedopadl vůbec podle očekávání. Dá se říci, že kdyby naši flotilu Ormilané dokázali zničit, důsledky by pro říši byly katastrofální. Vlastně jsme měli setsakramentské štěstí.
    Pohledem z průzoru na můstku jsem zpozoroval, jak několik lodí, které doposud stály zaparkované u stanice odlétají kamsi kolem nás pryč. Náhle vstoupil kapitán a zapnul si mikrofón u svého stolku.
    „Hlášení kapitána, za pět minut všichni ve společenské místnosti. Konec hlášení.“ Jasně a stručně, známý styl kapitána Zoea.
    Ve společenské místnosti kromě prvního důstojníka a kapitána nikdo nechyběl. Kapitán Zoe svolal slyšení, aby posádce oznámil, na čem se dohodli důstojníci a velitelé při poradě na stanici. Kapitán přišel do místnosti poslední a hned chtěl začít. Ovšem, než tak mohl učinit, z palubního rozhlasu se ozval silný signál. Signál velitelství byl velmi hlasitý a automatické přístroje ho hned ztlumily na snesitelnou hlasitost. Každý hned poznal, že jde o vysílání hlavního velitelství určené posádkám všech lodí v určité oblasti. Vysílání dokázalo projít dokonce i přes rádiové zabezpečení lodi.
    Po signálu se ozval mužský hlas: „Zde hlavní velitelství Terrestrijských hvězdných sil. Tato zpráva je určena pro všechny posádky v sektoru systému Nemari. Opakuji, tato zpráva je určena pro všechny posádky planetárního systému Nemari. Zbytek zprávy již nebude opakován. Před 14 hodinami byla napadena základna u planety Melor a dvě hodiny nato další dvě menší základny na jejích satelitech. Základna se držela dlouho, první vlnu útoku se podařilo odrazit, pak však přišel druhý silnější útok, kterému již vyčerpané jednotky nemohli vzdorovat. Ormilané při útoku zničili orbitální stanici. Během bojů bylo zničeno šest válečných plavidel THS. Protivník přišel o devět plavidel. Pouze čtyři plavidla se s vážným poškozením zachránila, když se jim podařilo uletět ormilánským pronásledovatelům. Podle jejich zpráv se v prvním odraženém útoku nacházelo pouze kolem třinácti menších lodí, v druhém útoku se však malá staniční ochrana dostala proti čtyřiceti nepřátelským lodím do několikanásobného oslabení. Ormilané pobili zbytky obrany, a ti, kteří se nestačili zachránit, tam zůstali. Padly i obě malé vědecké stanice na měsíci Kermes. Nicméně, na planetě se nachází stále část pozemních sil a Ormilané zatím nepoužili výsadky k okupaci planety, proto se chystá během čtyřicetiosmi hodin protiútok a pokus o vrácení kontroly nad Melorem. Než se tak stane, počítáme s velmi pravděpodobnou možností, že Ormilané přepadnou i All. Ale pozor! Podle posledních pozorování z Meloru, s kterým zatím ještě udržujeme rádiový kontakt, připlulo k Meloru dalších dvacet lodí. Již teď se formuje v systému Prah terrestrijská flotila o síle přibližně padesáti lodí. Základny z různých koutů naší říše posílají další plavidla, aby pomohla při této ošemetné situaci. Než se však stačíme zformovat, potřebujeme čas, a ten nám můžete poskytnout pouze vy. U planety All se nachází docela silná flotila, která by mohla Ormilany alespoň chvíli pozdržet. Chceme, aby jste věděli, že od vás nečekáme zázraky. Víme, že Ormilané budou v přesile, ale chceme vás požádat o jedno. Bojujte ze všech sil, každým plavidlem, které zneškodníte, zachráníte tisíce lidí nebo možná jednu naší loď. Myslete na ty na Meloru. Pokud se vám podaří nepřátelskou flotilu alespoň na nějaký čas odrazit, mějte se napozoru, protože může přijít druhý útok. Chceme vám poděkovat už dopředu. Víme, že se budete statečně být, nejen za sebe, ale i za svou říši, za svůj domov, za své rodiny a kdoví, za co ještě. Bůh s vámi hoši.
    “ Chvíli bylo ticho, ale pak se kapitán vytrhl z toho přemítání o právě skončeném projevu, který na nás všechny velmi silně zapůsobil a začal ostatní probouzet z té jakoby zhypnotizované zprávy.
    „No tak, hoši, probuďte se. Řečmi a myšlenkami ještě nikdo nevyhrál. Byla to sice krásná slova, ale mi se na boj musíme nejdříve připravit. Musíme probrat tu strategii nebo z boje nebude nic a skončíme, jako ti chudáci.“ Kapitán si stoupl doprostřed před celou posádku, která byla rozvalena po celé místnosti na různých místech. Jedni seděli na židlích, jedni na stolech, někteří leželi na zemi a několik jich raději zůstalo stát.
    První důstojník, který zrovna přišel z můstku, si stoupl ke kapitánovi a něco mu pošeptal do ucha. Kapitán přikývl a řekl: „Dobře.“ Důstojník ale zůstal stát vedle kapitána.
    „Takže k tomu plánu. Na základně se vedla vážná diskuze, jak se Ormilanům postavit. Problémem není přesila ormilánké flotily, ale nedostatek větších lodí na naší straně. K obraně zde máme pouze 12 křižníků, které určitě ponesou hlavní tíhu bojů. Proto se vedly diskuze, jakým způsobem jim jejich úlohu odlehčit. Na nic nového se však nepřišlo. Vymyslel se však takový menší plán, jak poskytnout křižníkům alespoň trochu času, aby si mohly vybrat své cíle a zaútočit na ně z nejlepší pozice, a to ze zadu. Nyní vám řeknu, co se stane. Umělé satelity zaregistrují blížící se nepřátelskou flotilu. Velitelství na základně dostane signál a vydá rozkaz k přípravě na útok malým člunům obrany a člunům z té nové nosičové lodi.“ Posádkou to zašumělo.
    „Ticho, kapitán nedomluvil.“ Ozval se zvýšeným hlasem první důstojník stojící vedle kapitána. „Každé vaše remcání nás zdržuje. O ztracený čas pak ztratíme možnost lepší přípravy na útok. Nepřátelská flotila se totiž přiblížila na pouhou hodinu odsud a my jsme ještě vůbec nezačali s přípravami a pořád stojíme na místě, takže tady bude ticho, dokud kapitán neskončí.“
    „Děkuji.“ Poděkoval kapitán prvnímu důstoníkovi a svému věrnému příteli.
    „Tady Thomas má pravdu, není času nazbyt. Ale teď budu pokračovat. Kde jsem to jen skončil. Už to mám. Až se nepřátelský svaz přiblíží na 10 minut k základně, která je momentálně v zákrytu planetou od směru, odkud Ormilané přiletí, velitelství vydá rozkaz jednak křižníkům, které budou čekat schované rovněž za planetou a jednak oněm malým člunům, které se nyní nacházejí na planetě. Malé čluny vyletí z atmosféry a zaútočí na Ormilany. Jejich úkolem není ormilánskou flotilu zničit, to by ani nedokázaly, ale uvést jejich kapitány ve zmatek. Osmnáct malých člunů bude kroužit okolo nepřátelských plavidel, které na ně zahájí palbu. Malé čluny však mají několik výhod. Jsou rychlé, obratné a malé. Ormilánská děla se za nimi nebudou stačit otáčet a ani jejich zaměřovací technika nebude stačit na tak malá plavidla. Přesto však piloti malých člunů mají šanci proletět pouze poloviční. Oni tam totiž budou muset vydržet několik minut, než dorazí křižníky. Křižníky totiž musí obletět půl planety, aby mohli na Ormilany zaútočit zezadu. Až se tak stane, začne jejich boj. V tom okamžiku vyrazíme my, ve třetí vlně, jak to velitelství nazvalo, a pomůžeme křižníkům v boji. Utvoříme opět s některou z lodí dvojičku a zaútočíme na vybrané plavidlo. V záloze zůstane čtvrtá menší vlna, která bude použita, kdyby bylo nejhůř nebo k urychlení bojů. Třetí a čtvrtá vlna tvořená korvetami a torpédovými čluny budou skryty za měsícem Seiko. Tak to je zhruba náš plán. Doba mezi prvním až třetím útokem by neměla přesáhnout 15 minut. Až se přemístíme za Seiko, vyberem nějakou loď do dvojice a dohodnem se společně na nějakém podrobnějším způsobu boje. Doufám, že nejsou žádné otázky, protože už není čas a musíme vyrazit.“ Chvíli počkal, zda se někdo neozve. „Dobře, rozpouštím poradu a všichni na svá místa.“
    Další lodě postupně opouštěla svá místa u základny a zamířily na určená místa, kde se formují ve svých skupinách. Stejně tak Sírius se odpoutal od blízkosti stanice a nejvyšší podsvětelnou rychlostí zamířil k měsíci Seiko, aby se připojil ke své vlně, která se formovala na odvrácené straně.

VIII.
    Sírius dorazil na místo určení. Nacházelo se zde již 10 lodí a další ještě přilétaly. Kapitán začal hledat loď, která by utvořila se Síriem pár. Po dlouhém dohadování ji našel v bitevním člunu Prométheus. Kapitáni Síria a Prométhea se pak další hodnou chvíli dohadovali spolu, kdo bude mít jakou roli v útoku.
    Když pak skončili, kapitán se obrátil k posádce, aby jí vše sdělil. Vzal si mikrofon a promluvil do lodního rozhlasu.
    „Hlášení kapitána, zanechte teď každé činnosti a věnujte mi pár minut. Právě jsem ukončil rozmluvu s kapitánem partnerské lodi - člunu Prométheus, s kterým jsem se domluvil na následujícím. Sírius poletí první a já určím, na které z plavidel zaútočíme. Prométheus poletí hned za námi a až bude čas, vyletí z našeho zákrytu a zaútočí na určenou loď. Nejdůležitější je, uštědřit nepříteli co největší poškození hned při prvním útoku, proto zaútočíme raketami. Aby každá loď z naší dvojice nedělala něco jiného, převzal jsem velení i nad Prométheem, takže spolu budeme v neustálém rádiovém spojení, a když řeknu rozkaz, platí jak pro vás, tak i pro ně. Důležité je, abychom eliminovali co nejvíce nepřátelských plavidel co nejdříve, kdy budeme mít ještě relativně dobré postavení a dost sil, než dorazí zbytek ormilánské flotily. Proto, střelci, musíte mířit pouze na jeden štít lodi a ne, aby každý střílel někam jinam.
    Až naše skupina dostane povel k útoku, poletíme až poslední. Necháme těch šest dvojic před námi udělat v ormilánské flotile zmatek a pak si počkáme na nějakou dezorientovanou loď a zaútočíme. Toť zatím vše. S případnými dotazy se obracejte na vedoucí jednotlivých úseků, kteří mi je zde na můstku přetlumočí a já na ně odpovím. Konec hlášení kapitána.“
    Posledních deset minut se ještě dolaďovaly některé věci, jako spojení s Prométheem. Po dokončení posledních úprav rozkázal kapitán zaujmout svá místa. Teď už se čekalo jen na rozkaz k útoku.
    Každý míval před bojem nějaký rituál, který mu pomáhal psychicky boj zvládnout. Někdo se ráno třeba neholil a ti, co se již oholili, se zase pomalovali tak, že vypadali jako neholení. Jiní si nakreslily na obličeje různé obrazce, ale většina, stejně jako já, se raději pomodlila ve společenské místnosti. Modlitby byly tiché nebo nebyly slyšet vůbec, ale všechny se ubíraly k té nejvyšší moci na tomto světě.
    Po tom, co si každý odbyl svůj rituálek či modlitbu, rozešli jsme se na svá místa podle kapitánova rozkazu a zde jsme čekali na onen nejdůležitější povel. Lodí bylo cítit napětí a možná i nedočkavost nebo strach, nevím, nicméně jsme věděli, že musíme vyhrát za každou cenu, i za tu nejvyšší. Čekání je vždy nejhorší.

IX.
    Zatímco my jsme čekali na vytoužený povel, útok mezitím začal.
    Satelity zachytily ve vzdálenosti 150 mil. km nepřátelskou flotilu lodí, která zrovna zpomalovala z nadsvětelné rychlosti. Velitelství vydalo první vlně rozkaz k přípravě na útok. Zaroveň upozornila druhou vlnu a rovněž tak učinila u třetí vlny. Kapitán Zoe však nechal posádku stále ještě v nevědomosti.
    Flotila nepřátelských lodí se blížila k planetě All, od které byla vzdálena něco přes sedm minut. Čluny stále čekaly. Velitelství oznámilo počet nepřátelských cílů. Bylo jich devětadvacet. Všichni tím byli (mile) překvapeni, jelikož se očekával větší počáteční útok, ale i přesto zůstalo velitelství napozoru před dalšími následujícími svazy.
    Nepřátelská flotila se již nacházela na orbitě planety, a proto přišel čas pro první útok. Z planety, pár minut předtím, odstartovalo osmnáct malých jednomístných a dvoumístných strojů, které se nyní vynořily z atmosféry a blížily se zezadu k flotile. Ormilané nepoznali, že na ně útočí pouze malá plavidla. Ormilánská flotila se rozpustila na malé skupinky. Naše malé čluny se rovněž rozdělily a zamířily k jednotlivým skupinkám. Stíhači, jak se jim začalo říkat, se přiblížili z nejlepší pozice k nepřátelským plavidlům a zahájili na ně ze svého jediného phaseru palbu. Někteří piloti vystřelili na Ormilany i své rakety, aby jim ukázali, že čluny nejsou tak slabý, jak vypadají podle velikosti. První část plánu se podařila. Stíhači na sebe upoutali pozornost a poskytli tak křižníkům čas doletět Ormilany. Z natočených záběrů bylo krásně vidět, jak dokáží tak malé čluny zamotat hlavu i kapitánům velkých lodí. Některé z nich se málem srazily při honbě za obtížným hmyzem, jež je nyní obtěžoval. I když se nakonec žádná nepřátelská loď s druhou nesrazila, výboje z ormilánských děl dopadaly i tam, kam dopadat neměly, a to na vlastní lodě. Tak třeba, když jeden z člunů prolétávál mezi dvěma vedle sebe plujícími korvetami, děla na něj pálila z obou lodí najednou a jelikož malý člun nezasáhla, dopadaly blesky vždy na štíty té druhé lodě vedle nich. Ormilané za chvíli poznali, že ztratili hodně času honěním se za několika neškodnými čluny, a tak se většina ormilánských lodí vydala dále k základně, i když kolem nich stíhači stále kroužili.
    Mezitím dorazily křižníky. Většina ormilánské flotily již zaútočila na základnu, ale zbytek jejich lodí se stále marně snažil vypořádat s drobnými čluny. Naše křižníky udeřily nejdříve na tuto menší skupinku. Tvořilo ji devět lodí korvetního druhu. Zdálo se, že proti dvanácti křižníkům nemůžou dlouho vydržet, ale rychlé ormilánské korvety bojovaly statečně a křižníky velmi zdržely od postupu ke zbytku jejich flotily, který nyní udeřil na orbitální stanici. Ormilané zde neměli skoro žádný odpor, pokud nepočítáme staniční palbu. Stále je zde obtěžovali pouze malí stíhači.
   Proto se muselo přistoupit ke změně původního plánu. Místo, aby třetí vlna podpořila křižníky, měla teď vést hlavní protiútok právě vlna třetí.
    „Co se dá dělat?“ Řekl nahlas kapitán. „S něčím takovým se musí počítat,“ a dal rozkaz k zaútočení na jeden z křižníků, jež ostřeloval staniční štíty.
    Dvojice tvořené vždy jednou korvetou a některým z větších bitevních člunů, ať už torpédového či jiného typu, se již dávno vydaly do pohybu a mířily k hlavnímu nepřátelskému svazu u základny. Tak rozhodlo velitelství.
    Všechny dvojice se rozprostřely do většího prostoru, aby jsme vypadali silnější a působili na nepřítele děsivým dojmem. Než se naše vlna stačila k nepříteli více přiblížit, několik ormilánských lodí se odpoutalo od hlavního roje a zamířilo naproti nám. První tři dvojice, které byly nejdále od nás a zároveň nejblíže k nepřátelským lodím se rozlétly každá do jiného směru, aby se jim vyhnuly. Pět ormilanských korvet se rovněž rozlétlo ze šípovité formace a zamířilo za některými z těchto dvojic.
    Ostatní dvojice a náš Sírius s Prométheem rovněž, se těmto bojůvkám raději velkým obloukem vyhnuly. Nepřítel poslal několik svých lodí, aby nás pozdržely, nicméně pět jejich korvet nemohlo zastavit našich čtrnáct plavidel. Takže jsme my a další tři páry pokračovali dále ke křižníkům.
    Kolem křižníků obletovalo stále ještě několik stíhačů. Z křižníků jim však nevěnovali žádnou pozornost. Tři těžké a dvanáct lehkých ormilánských křižníků obklíčilo stanici a pomalu kolem ní kroužily přičemž jejich výboje se snažily proniknout ochrannými poli základny. Pole stále vypadala ještě relativně silná. Staniční děla každý výstřel křižníku vracela dvěma výstřely vlastními. Po delší době by se ormilanským křižníkům asi podařilo některý ze štítů zneškodnit. Tomu mělo zabránit obranné loďstvo, jež se konečně po čtvrthodině od začátku útoku dostalo na kobylku křižníkům.
    Před samotným útokem si dvojice rozdělily své cíle.
    „Tady kapitán Zoe, bereme si ten první křižník vlevo.“ Oznámil ostatním lodím. „Promethee, poleťte za námi a připravte první raketu. Zamířit na přední štít. Až vystřelíme, počkejte pár sekund a vypalte vy. Konec.“ Upřesnil kapitán svůj rozkaz, aby jsme nevypálili najednou.
    „Kormidelníku, směr támhleten křižník.“ Ukázal prstem Billovi. „Leť přímo proti němu a pak to vem nahoru. Střelec, připravit první jednadvacítku. Děla pálí na zadní štít až po průletu nad křižníkem, jasný? Pozor však na Prométhea! Snad nepoletí pořád za námi, raději jim to řeknu.
    Volám Prométhea, tady Sírius. Upřesnění náletu: Při prvním útoku poletíme nahoru. Neleťte hned za námi. Vemte to raději dolů. Rozumíte?“
    Z torpédoborce se ozval potvrzující hlas jejich kapitána. „To je snad jasný, kapitáne Zoe? Konec.“
    Obě lodi se mezitím stočily z původního kursu a zamířily ke křižníku, který jim mezitím zmizel z dohledu za ohybem polokulové stanice, která měla průměr v nejširším místě snad kilometr. Museli jsme obletět půl stanice, abychom zaútočili na křižník zepředu. Nyní se již náš cílový křižník pomalu objevoval. Byl docela blízko povrchu stanice. Z této blízkosti si oba objekty vyměňovaly mezi sebou laserové pozdravy.
    „Rádius 3000, 2500, 2000, 1500, 1000, 500,...“ Hlásil kormidelník.
    „Střelec pal.“
    Střelec odjistil první raketu a ta se vydala na svou cestu k čelu ormilánského lehkého křižníku. V tom samém okamžiku na nás začaly z křižníku střílet. Raketa dopadla a na malou chvíli rozvlnila ochranné pole. Sírius ihned po výstřelu začal vzhledem ke křižníku stoupat a za malý okamžik dopadla i střela z torpédoborce. Senzory po obou zásazích zaznamenaly pouze velmi slabé oslabení předního štítu.
    „Ty jejich kebule jsou dneska hodně tvrdé. Budou s nimi asi větší problémy než obvykle. Možná bychom to mohli tentokrát zkusit jinak. Marku, vypadá to, jako kdyby jejich štíty byly dneska nějak hodně silné, ale nezdá se mi to. Je možné, aby měli na různých stranách různě silné štíty, co myslíš?“
    Marek se otočil ke kapitánovi, chvíli na něj hleděl, přičemž hluboce přemýšlel nebo se nás alespoň snažil přesvědčit, že přemýšlí, a pak kapitánovi konečně odpověděl. „Sice jsem to ještě nikdy neviděl, ale teoreticky to možné je. Taková loď by se nám moc hodila. Mít ty nejsilnější štíty tam, kde je nejhůř.“ „Přesně tak. Podívej se na ty jejich křižníky. Jsou pořád natočený jedním bokem ke stanici. Ten přivrácený štít by se jim měl už dávno rozpadnout, ale jak je vidět, křižník asi v nejbližší době nemá v úmyslu se otočit o stoosmdesát stupňů. Viď? Co říkáš?“
    „Asi jo, ale co když mají stejně silné štíty na obou stranách?“
    „Možná. Nezdá se mi však, že by dokázali tak rychle vyvinout nějaký supergenerátor, když mi se o to snažíme již hodně dlouhou řádku let. A i přesto by se mi zdálo výhodnější, posilovat štít na té straně, kde bych ho potřeboval nejvíce. Víš co? Zkusíme zaútočit na jejich pravobok. Levobok musejí mít pořadně rozpálený, tak to zkusíme na druhé straně, hm?“
   „Hm.“Vratil mu Marek.
    „Obraťte se zpět a leťte trochu dál od křižníku. Pak se obraťte k jeho pravoboku čelem a zamiřte přímo k němu.“ Podal instrukce jak našemu kormidelníkovi, tak i kormidelníkovi z Promethea.
    Obě lodě se obrátily na zpáteční cestu ke křižníku, ale nezamířily přímo k němu, ale trochu si ho nadlétly, aby mohli letět přímo proti trupu, na který hodlaly nyní zaútočit. Manévry provedly obě plavidla skoro současně, a pak se začala pomalu přibližovat k bachratému ormilánskému křižníku. Začínal druhý nálet.
    Kormidelník opět začal hlásit rádius. Kapitán vydal další pokyny pro Prométhea a naše střelce. Trup našeho cíle se stále přibližoval a s tímto přiblížením rostla i jeho velikost. Sírius byl v porovnání s tímto lehkým křižníkem asi pětkrát menší a i přesto jsme se nezalekli této nerovnosti.
    Střelec odpálil dvě rakety, jež tentokrát mířily na levobok. To samé pak provedl i bitevní člun. Sírius i Prométheus po odpálení opět vystoupali nad křižník a ostrou zatáčkou vpravo se vyhnuli koliznímu kurzu na stanici. Mezi všemi třemi plavidly byla silná dělostřelecká palba. Z křižníku ovšem zároveň pálili i na stanici. Křižníky však používaly jiná děla na střelbu proti menším plavidlům a jiná děla při palbě proti stanicím a velkým plavidlům. S těmito silnějšími děly nejde tak dobře manévrovat, jak s těmi menšími, která se rychle otáčela za nájezdníky.
    Úspěch druhého náletu nebyl opět příliš velký. Podařilo se sice oslabit pravoboční štíty asi o osm procent, takto to však dál nešlo. Další neúspěšný nálet jsme si už nemohli dovolit, jelikož nemáme dostatek střel pro dlouhodobější souboje. Síriu sice zbývaly ještě čtyři rakety, ale torpédoborec už neměl rakety žádné a nyní musel začít používat svá sice účinná, ale pomalá torpéda. Bylo jasné, že sami křižník zeslabit nedokážeme. Kapitán si proto vzal vysílačku a požádal některé lodě o pomoc. Žádná z lodí se neozvala.
    Z kosmu v tu chvíli přilétala poslední čtvrtá vlna tvořená osmi korvetami. Dvě z nich se kapitánovi nabídly a Martin je využil a povolal na místo zformování se.
    Kapitán vyvedl Síria a Prométea z ohniště bojů a zamířil na místo setkání, které se nacházelo dostatečně daleko od všech rušivých elementů. Zoe prohodil s kapitány korvet několik vět. Zatímco kapitán rozmlouval, mohl jsem se na chvíli podívat skrz velký čelní průzor na bojiště. Několik našich křižníků z druhé vlny ještě stále bojovalo s posledními zbytky ormilánského zadržovacího kordonu, jiné se již přesunuly ke stanici a zapojily se do její obrany. Malé korvety se snažily znepříjemňovat všem nepřátelům život, i když vzhledem k jejich výzbroji měly omezené možnosti.
    Martin ukončil rozmluvu a řekl: „Tak jedem. Bille, zpátky ke křižníku. Marku, připrav obě poslední jednadvacítky.“
    Sírius, Prométhes a obě čerstvé korvety Sagitta a Crux se vydaly vstříc křižníku. Malá letka se k němu rychle přibližovala. Necelý kilometr před křižníkem každá z lodí vypálila několik raket, které následně dopadly na pravý štít nepřítele. Měřící přístroje nám konečně sdělily první pozitivní zprávu. Štíty křižníku na levoboku se vlivem dopadu raket oslabily o 45 procent. Bylo zapotřebí provést ještě jeden stejný útok. Sírius měl poslední dvě nejúčinnější střely. Relativně dobře na tom byl jak Prométheus s pěti torpédy, tak i Sagitta a Crux, které jsou jen bez dvou raket. Znovu jsme se vydali vstříc nepříteli. Ten však mezitím pochopil, oč nám jde a lehký křižník začal opouštět svou oběžnou dráhu kolem stanice a natáčet příď proti nám. Bylo jasné, že Ormilané si nejsou s těmi svými štíty na svém pravém boku tak jisti a raději volí stáhnout se z bojiště. Přístroje naměřily, že štíty na obou stranách již měl napůl oslabené a nyní mu hrozilo další nebezpečí.
    Naše letka se rozešla a každý dostal za úkol, dostat se k jeho levoboku a zasáhnout ho sám, což však nebylo příliš jednoduché. Se Síriem jsme se křižníku vyhnuli vpravo a obletěli jsme jeho motory. Z křižníku nás obdarovávali silnou palbou, která celou lodí otřásala a ztěžovala tak naši činnost na jemných řídících panelech. Občas někdo z nás zapnul něco omylem a chvíli pak trvalo, než se našlo znovu to správné vypínací tlačítko. Po chvilce se nakonec Markovi podařilo vystřelit poslední dvě rakety, které dopadly na správné místo. Štíty opět oslabily. Zapotřebí byly ještě alespoň tři takové zásahy. Sírius se po odpálení rakety odpoutal od křižníku a dále se již věnoval pouze dělostřelecké palbě. Následoval nálet Gruxa a pak Sagitty, ale co se nestalo. Ze Sagitty vyletěly dvě rakety a obě zasáhly křižník na jiném místě, než měly. Štít se tím sice oslabil, ale ne o tolik, aby nepřítele zničil. Na Sagittu se sneslo velké množství střel a musela proto okamžitě odletět. Vše nyní zůstalo na pomalém torpédu Prométhea. Torpédoborec o polovinu menší než Sírius nemohl tak silné palbě odolat. Kapitán Zoe a kapitán ze Sagitty se rozhodli, že Prométhea ochrání od hlavní palby a umožní mu tak v přesném zamíření a odpálení torpéda.
    Obě korvety vyrazily, dostaly se před torpédoborce a svými trupy zabránily přímým zásahům. Lodě proletěly kolem motorů a pomalu se sunuly blíž a blíž k nejlepší pozici pro konečný zásah. Palba opět zesílila, ale to už vyletělo z člunu torpédo a letělo přímo do nejslabšího místa na levým štítě křižníku. Palba z křižníku teď směřovala na tuto střelu, ale malé torpédo stejně nezasáhla. Po dopadu se štít zhroutil a nic již nestálo v cestě přímému zásahu. Křižník začal pomalu zrychlovat a našim lodím se začal vzdalovat. Kapitán Zoe však pohotově zareagoval a dal rozkaz plavidlo dohnat. Přední střelec pak vyslal několik střel do nechráněné části a do trupu tak vyvrtal několik děr. Světla na křižníku na okamžik zhasla a rovněž tak ostatní štíty na chvíli spadly, čehož zase využil další ze střelců, aby zasáhl pohonnou jednotku motoru. Motor explodoval a celé lodi tato exploze udělila nezastavitelnou rotaci. Křižník již byl těžce poškozen a celou lodí probleskávaly malé blesky. Loď pod dalšími zásahy explodovala.
    Všechny čtyři lodě se pak ještě zapojily do ostřelování ormilánských plavidel až do té doby, dokud se z bojiště nestáhla.
    Útok se podařilo drtivě odrazit. Osmnáct ormilánských plavidel zde našlo svůj konec, oproti čtyřem na naší straně a sedmi malým, ale snadno nahraditelným stíhačům. Stanici se podařilo ubránit a nepříteli se nepodařilo tento strategický bod získat. Zdejší bitva se pak ukázala jako zlom v rychlé ormilánské ofenzívě, která byla sice vyvolána naším útokem, nicméně akumulace jejich sil již dávala najevo, že se chystají na Terrestrii zaútočit.
    Druhý útok na stanici All již Ormilané nepodnikli. Naopak. Silná Terrestrijská flotila vyhnala oslabené Ormilany zpět za původní hranice a sousední planeta byla osvobozena od krátké, ale kruté ormilánské nadvlády. Nepřítel přišel v této bitvě, která začala naším útokem před dvěma měsíci a skončila vyhnáním Ormilanů od Meloru, o značný počet válečných plavidel, a to o jedenáct lehkých křižníků, třináct korvet a pět lehčích bojových člunů. Naproti tomu, Terrestrijské hvězdné síly přišly o jednu orbitální stanici, tři malé vědecké a výzkumné stanice, tři lehké křižníky a osm korvet.
    Na sousední planetě začala okamžitě stavba nové základny. Výjimečný stav se po dvou týdnech změnil v běžný režim a vše se zas vrátilo do starých kolejí. Občasné výpady na obou stranách se nám pak již zdály jako procházka rajskou zahradou.

    Právě skončená bitva se ukázala jako jedna z rozhodujících událostí, jež významně ovlivnila následující boje a bitvy. Do dějin vešla jako bitva o Melor. O tom, co vše způsobila, však až někdy příště.