PROLOG
   Z dalekého vesmíru, z oblastí tak vzdálených obyčejným smrtelníkům, přišla převtělená smrt. Od doby Jean-Luca Picarda se objevovala v podobě krychlových lodí a jejich kyborgických posádek - Borgů. Kdekoliv se tyto lodě objevily, všude rozsévaly smrt. Bylo pouze otázkou času, kdy se s tímto smrtelným nebezpečím setká i Eagle.

    Kapitánův deník, hvězdné datum 70259.58. USS Eagle na cestě z kolonie Nový svět. Doručili jsme zásilku vakcíny proti Trenorskému moru. V současné době míříme zpět k základně 258.

Probíhalo střídání směn. Kapitán Harry Jamison se posadil do svého křesla. Vedle něho se usadili komandér Savon, první důstojník a podporučík Jennifer Foxová, spojový důstojník. Na místa u ovládacích, panelů se usadili poručíci Romanski a Masters a u zbrojního stanoviště na horním můstku zaujal své postavení bezpečnostní důstojník Aker. Slabé hučení hyperprostorových motorů se neslo až na můstek a spolu s monotónním ubíháním hvězd na hlavní obrazovce uspávalo celou posádku můstku, které před malou chvílí začala služba. Idyla však netrvala dlouho.
    „Zachytila jsem nouzový signál nějaké lodě,“ ozvala se Jennifer a podívala se na kapitána.
   „Bližší informace?“ otázal se kapitán.
   „Nouzový subprostorový maják bez bližšího určení. Odpovídá však specifikaci typu II, schválené pro provoz na přepravních lodích středního typu,“ odpověděla Jennifer.
    „Pane Romanski, naberte kurz ke zdroji signálu, maximální nadsvětelná,“ přikázal kapitán.
    Romanského prsty se roztančily po klávesnici a Eagle okamžitě poslušně změnil kurz a hnán vpřed nadsvětelnými motory běžícími na plný výkon se během několika minut dostal na dohled k přepravní lodi.
    Obrazovku zaplnil její obraz. V prostoru kolem ní byly rozptýlené trosky.
    „Známky života?“ otázal se kapitán a pomalu přešel skoro až k obrazovce.
    „Slabé,“ odpověděl Savon, který si přepnul senzory na svojí počítačovou stanici.
    „Proveďte výsadek,“ řekl kapitán a otočil se na Savona.
    Savon přikývl. „Poručík Aker, poručík Masters, doktorka Twainová.“
    Kapitán klepl na komunikátor. „Doktorko, zúčastníte se výsadku. Za pět minut se hlaste v přepravním boxu tři.“
    „Rozumím,“ ozvalo se z komunikátoru.
    Když Savon, Aker a Masters opustili můstek, kapitán se posadil zpět do svého křesla.
    „Infra,“ přikázal poručíku DeSelleyové, která vystřídala Masterse u navigačního stanoviště. Obraz na hlavní obrazovce se změnil na infračervený pohled. Kapitán spatřil na boku lodě vytvářející se trhliny.

    Když se výsadek zhmotnil na palubě, doktorka okamžitě vytáhla trikordér. Na malé obrazovce začaly naskakovat informace a tak doktorka přesně zaměřila zraněného a zamířila k němu. Procházeli neuvěřitelnou spletí chodeb, velice složitou, na tak malou loď. Doktorka skoro běžela, aby se dostala ke zraněnému. Do cesty se jí však postavily dveře. Nedalo se poznat, zda nejdou otevřít díky nedostatku energie, či byly nějak jinak poškozeny. Aker a Masters se do nich zapřeli a nakonec je otevřeli. Výsadku se naskytl nehezký pohled. Všude v celé místnosti byla rozházena zohavená těla. I přesto doktorka rázně vykročila a brzy našla svého zraněného. Byl celý od krve a spáleného masa, takže mu nebylo ani vidět do tváře. Krev, která mu vytékala z ran, však nebyla lidská, rudá, či vulkánská, smaragdově zelená, ale byla jako temná námořnická modř.
    „Budete v pořádku,“ řekla uklidňujícím tónem. Pak klepla na komunikátor a řekla: „Připravte do boxu antigravitační nosítka. Pět osob na palubu.“

    První, kdo si všiml, že se něco děje, i když tomu nevěnoval příliš pozornosti, byl podporučík Woodford. Stál na svém stanovišti u ovládání transportéru. Když ho doktorka požádala, aby provedl zpětný přenos, zaměřil celý výsadek i zraněného. Hodnota vyžadované energie na přenos pěti osob byla v normálu. Když přejel prsty přes ovladač a aktivoval tak přenos, vyžadovaná energie se zvýšila skoro dvojnásobně. Provedl korekci a pokračoval v přenosu. Korekci musel provést ještě několikrát, než se konečně na přenosové plošině zhmotnil výsadek. Lékařský tým, který čekal u dveří s nosítky, okamžitě přiběhl k plošině a pomohl doktorce naložit zraněného. Když konečně všichni opustili plošinu, spatřil na ní Woodford něco, co by tam nemělo vůbec být.
    „Veliteli!“ křikl na Savona.
    „Přejete si, podporučíku?“ otázal se Savon.
    „Něco jste zapomněl,“ řekl Woodford a ukázal na plošinu.
    „Nic jsme nebrali,“ řekl zamyšleně Savon a přešel k plošině. Ležel na ní žlutě zářící krystal o velikosti sevřené pěsti. Zvláštní, pomyslel si Savon a vzal krystal do ruky. Nikdy jsem nic takového neviděl.

    „Je náš výsadek zpátky?“ otázal se kapitán a se vzrůstajícími obavami sledoval zvětšující se trhliny.
    „Ano, kapitáne,“ odpověděl Romanski.
    Na Romanského stanovišti začala blikat kontrolka.
    „Energie lodě rapidně stoupá, kapitáne.“
    Kapitán vstal a přešel před obrazovku. Přepravní loď se začala rozpadat a za obrovského záblesku explodovala.

    Krásný, pomyslel si kapitán. Už pět minut převracel krystal v prstech a stále nenašel na jeho povrchu nějakou stopu, něco, co by mohlo něco říct o jeho původu. Ještě chvíli pokračoval, ale pak to vzdal. Pohlédl na Savona, který seděl naproti jeho stolu.
    „Takže o tom vážně nic nevíme?“ otázal se.
    „Ne, kapitáne. Pouze to, že veškeré paprsky senzorů jsou tím krystalem pohlceny. Totéž platí pro mikrovlny.“
    „Pohlcuje paprsky a nic se na něm nemění?“
    „Pokud vím, tak ne. Stále zůstává žlutý. Stejný jaký byl, když jsem ho našel.“
    „Třeba nám o něm poví něco ten zraněný,“ řekl kapitán a vstal ze svého křesla. „Za pokus to stojí.“

    Když kapitán vstoupil do nemocnice, uviděl doktorku Twainovou, jak se sklání nad nějakým pacientem. Když se k ní blížil, otočila se na něj a obdařila ho zářivým úsměvem. Okamžitě si vzpomněl na jejich románek. Ta doba však byla dávno pryč. Tohle už není Akademie, připomněl si.
    „Doktorko,“ řekl a kývnul na pozdrav.
    „Kapitáne,“ řekla ona, opětovala jeho gesto. Vzápětí se rozesmála.
    „Co tě přivádí do mojí mučírny?“ otázala se ho.
    „Náš nový pacient,“ řekl jí. „Nevíš co je zač?“
    „Bohužel. Je to humanoid podobný člověku, vnitřní stavba je však rozdílná.“
    „A co léčba?“
    „Žádná není,“ odpověděla mu popravdě.
    „Cože?“
    „Má obrovskou schopnost regenerace. Za dobu, co je na palubě, se jeho zranění sama z devadesáti procent vyléčila. Jediné, co jsem pro něj udělala, bylo, že jsem ho očistila, vydezinfikovala mu rány a odstranila spálenou tkáň. Ostatně, pokud chceš, můžeš si ho prohlédnout a promluvit s ním.“ Ukázala směrem ke kóji v zadní části místnosti. „Před chvílí se probral z bezvědomí.“
    Kapitán si upravil uniformu a vyrazil ke kóji. Doktorka odhrnula závěs a kapitán vstoupil.
    Na biolůžku ležel mladý muž. Na holé hlavě byly ještě vidět jizvy. Jako by se však neustále zmenšovaly a zmenšovaly.
    „Jsem kapitán Harry Jamison. Jste na palubě federální lodě Eagle,“ začal kapitán. „Zachránili jsme vás z přepravní lodě. Bohužel jsme neměli čas, abychom zjistili, co to bylo za loď. Doufal jsem že byste nám mohl pomoci.“ Kapitán sledoval mužův rozostřený pohled. „A taky jsem doufal, že se dozvíme něco o tomhle,“ řekl a vytáhl z pouzdra u pasu záhadný krystal. Mužův pohled se zaostřil na krystal a zdálo se, že mu tváří proběhl radostný úsměv.
    „Zachránili jste ho,“ zašeptal.
    „Ani jsme nevěděli, že ho transportujeme,“ řekl po pravdě kapitán. „Jako by byl vaší součástí. Co je to?“ otázal se.
    Muž natáhl ruku a kapitán mu na ní krystal položil. Zraněný jako by z krystalu čerpal energii, vypadal stále zdravěji. Několikrát polkl a otočil hlavu zpět ke kapitánovi.
    „Je to vzácný artefakt našeho lidu,“ řekl tiše, aby ho nikdo jiný neslyšel. „Neříkejte o něm. Prosím.“
    Kapitán kývl a řekl: „Až vám bude lépe, rád bych si s vámi promluvil.“ Podíval se na doktorku a odešel.

    Kapitánův deník, hvězdné datum 70301.25. Qeno, jak se zachráněný jmenuje, se zotavuje neuvěřitelně rychle. V současné době je už jeho zdravotní stav téměř v pořádku.

    Qeno seděl v kapitánově pohotovostní kajutě a vyprávěl svůj příběh.
    „Ta loď se jmenovala Tris. Najal jsem si jí na planetě Kryo V. Letěli jsme na Gren II. Cestou nás napadli Ferengové. Hledali tohle.“ Ukázal na krystal ležící na stole. „Vyvraždili celou posádku. Kdyby kolem neletěla vaše loď, zemřel bych asi taky. Ale to co hledali, nenašli.“ Opět se podíval na krystal.
    Kajutou zaznělo pípání komunikátoru. Kapitán klepl na svůj odznak a uvolnil tak spojový kanál.
    „Do našeho sektoru vstoupila neznámá loď. Předběžná identifikace ukazuje na Ferengy.“

   Můstkem se neslo houkání sirény červeného poplachu. Obraz ferengijské lodě se neustále zvětšoval. Zřetelně se už daly rozeznat detaily na trupu lodě a svítící průzory. Loď byla sytě oranžová, ve tvaru dvou spojených půlměsíců. Zkrátka klasická ferengijská loď.
    „Nějaká komunikace?“ otázal se kapitán Jennifer.
    „Nic, kapitáne.“
    Kapitán se otočil k hornímu můstku.
    „Co jejich systémy?“ otázal se Akera.
    „Vztyčené štíty, nabité zbraně,“ odpověděl Aker. „Jsou na dostřel.“
    „Štíty,“ přikázal kapitán.
    „Nahoře,“ potvrdil vztyčení Aker.
    „Připravte zbraně, pane Akere,“ rozkázal kapitán. „Jen pro jistotu,“ dodal.
    Qeno, který seděl na postraním sedátku velitelského stanoviště, nervózně hladil krystal. Ten začal zářit silnějším světlem.
    Zapípal počítač. „Volají nás,“ řekla Jennifer.
    „Na obraz!“
    Ferengijskou loď nahradil obraz obtloustlého Ferenga sedícího na polstrovaném křesle.
    „Jsem kapitán Harry Jamison z vesmírné lodě Eagle. Co si přejete?“ řekl kapitán.
    „Jsem Daimon Grof. Chci ten krystal,“ řekl skřípavým hlasem Fereng a podíval se na posádku můstku pohledem, který měl být asi hrůzostrašný.
    „Jaký krystal?“ otázal se kapitán.
    „Nemyslete si, že jsem hlupák!“ zahromoval Fereng. „Jasně ho vidím v rukou vašeho holohlavého přítele!“
    „Ten vám nedáme, je to soukromý majetek,“ řekl klidně kapitán.
    Fereng se rozzuřil. „Když mi ho nedáte, tak si ho vezmu sám!“ zahromoval. Otočil se s křeslem k jinému Ferengovi. „Palte!“
    Qeno vyskočil ze svého stanoviště a vběhl těsně před obrazovku.
    „Už žádné vraždění!“ vykřikl. Záře krystalu začala rychle sílit, až dosáhla nesnesitelné úrovně. Ozvalo se zasyčení a záře pohasla. Při pohledu na obrazovku dostal kapitán málem šok. Ferengijská loď se v kotrmelcích vzdalovala od Eaglu.
    Podíval se na Qena, který stále hladil svůj krystal. „Nic se jim nestalo,“ zašeptal Qeno.
    „Myslím, že nám dlužíte vysvětlení,“ řekl kapitán.

    „Jsme starý národ,“ začal své vyprávění Qeno. „Říkáme si Strážci. Jsou nás tisíce, po celé galaxii. Cestujeme a hledáme možnost naplnění našeho poslání. Každý z nás má podobný krystal. Nazývají se Prorokovy oči. Stvořil je Gentui Choo, prorok, v dobách, kdy jste ještě vy, lidé, neuměli cestovat vesmírem. Prorokovy oči jsou mocné, příliš mocné. Pokud by se dostaly do nesprávných rukou, staly by se z nich nebezpečné zbraně. Víc vám nemůžu říct.“ Qeno se podíval na kapitána. „Ještě nepřišel správný čas.“

    Kapitánův deník, hvězdné datum 70303.48. Podařilo se nám zjistit bližší informace o Qenovi. Poté, co pomocí krystalu odhodil loď Ferengů na vzdálenost asi pět set parseků jen pomocí svého krystalu, nám vypověděl příběh o svém lidu, o jakémsi jejich poslání. Bližší informace jsme bohužel nezjistili.

    Eagle letěl hyperprostorem. Qeno stál u okna své kajuty a sledoval, jak okolní hvězdy v podobě barevných čar mizely za jeho zádí. Před několika dny, v době, kdy se po setkání s Ferengy a rozhovoru s kapitánem vrátil do kajuty, se ho zmocnil podivný neklid. Přecházel kajutou z jednoho konce na druhý a hlavou mu vířily stovky myšlenek, které ho neopouštěly ani při spánku. Jedna střídala druhou. Přece nemůžou být tak blízko, Prorokovo oko by je už vycítilo, pomyslel si. Ne, určitě jsou tu, reakce oka musí přijít každou chvílí, proběhlo mu hlavou vzápětí. Utápěl se v nejistotě, dokud Prorokovo oko nezjevilo svůj konečný ortel. Když se čtvrtého dne probudil, kajutu ozařovalo matně rudé světlo vycházející z Prorokova oka. Jeho srdce se rozbušilo. Je to pravda! Oni přicházejí! Musím o tom informovat kapitána.
    Vzal krystal, vyběhl na chodbu a vstoupil do turbovýtahu.
    „Můstek!“ Jeho povel prořízl ticho kabiny turbovýtahu.
    Okénko z mléčného skla blikalo, jak turbovýtah projížděl osvícenými palubami. Konečně přestalo hučení – turbovýtah se zastavil na můstku. Dveře se otevřely a Qeno doslova vypadl ven.
    „Qeno, co se děje?“ otázal se kapitán, když ho spatřil.
    „Blíží se konec mého poslání. Přicházejí,“ zašeptal Qeno.
    „Kdo přichází?“ otázal se kapitán. Jeho otázka však zůstala bez odpovědi.
    Do záběru senzorů se totiž dostala loď. Automatika okamžitě zareagovala a podle předběžné identifikace vyhlásila poplach.
    Aker zkontroloval obrazovku počítače na svém stanovišti a viditelně zbledl. Podíval se na kapitána a řekl bezvýrazným hlasem: „V dosahu senzorů zjištěna loď v kolizním kurzu. Podle předběžné identifikace to jsou...,“ Aker udělal přestávku, podíval se po osazenstvu můstku a pokračoval. „... Borgové.“
    Borgové! Borgové! Borgové! To slovo se úplně zařezávalo do jejich myslí. Borgové, mrtvoly přinucené žít. Antiživot, zosobněná smrt. Od konfliktu na Bel-Mar před pěti lety se v sektoru Federace neobjevila žádná loď Borgů. Tehdy kapitán Salazar, velící lodi Aurora, po prohrané bitvě s Borgy přikázal autodestrukci. Na palubě zůstal pouze kapitán a první důstojník. Zbytek posádky odletěl v záchranných člunech. Dva světelné roky od Země nabral Salazar přímý kurz k lodi Borgů. Ve vzdálenosti pouhých dvě stě metrů od nepřátelské lodi kapitán s prvním důstojníkem aktivovali autodestrukční mechanismus. Nekontrolovaná reakce hmoty a antihmoty zničila nejen Auroru, ale i loď Borgů. Kapitán Salazar a komandér Donels byli in memoriam povýšeni do hodností komodora. Země byla zase před Borgy zachráněna.
    Teď však kapitán sledoval rostoucí krychlovou loď Borgů a připravoval se na rozhodnutí, která bude muset učinit.
    „Kapitáne,“ řekl Qeno pevným hlasem, „musíte mě dostat na tu loď.“
    „Cože?“ otázal se šokovaný kapitán.
    „Teď už vám to smím říct, kapitáne.“ Qeno se podíval na zvětšující se obraz lodi Borgů a pokračoval. „Gentui Choo, největší z proroků, měl vizi. Spatřil je. Nemrtvé. Spatřil zkázu, kterou způsobili. Spolu s ostatními proroky stvořili Prorokovy oči. My, vyvolení, máme tu čest konat svaté pouti a plnit to, co si Gentui Choo předsevzal. Musíme zničit všechny Borgy. Prorokovo oko je ale nebezpečné, velice nebezpečné. Musíte Eagle držet dál od jejich lodi.“
    Kapitán stál neschopen slova a sledoval, jak Qeno obchází můstek. Prorokovo oko v jeho rukou pulzovalo rudou barvou. Vypadalo jako srdce vytržené z těla. Qeno se otočil zpět na kapitána. „Musím tam jít.“
    Borgové se za dobu jejich rozhovoru dostali na dostřel. Jejich loď, která vypadala jako slepená z trubek různé šíře, se od ostatních lodí Borgů vůbec nelišila. Kapitán ze sebe setřásl šok a začal vydávat rozkazy.
    „Akere, štíty nahoru, připravit jejich mutace.“ Klepl na komunikátor v odznaku. „Všem palubám, vyhlašují výjimečný stav. Setkali jsme se s lodí Borgů. Připravte se na případnou evakuaci. Bojový personál na svá stanoviště!“
    Borgové zpomalili na impulzní rychlost.
    „Chtějí komunikovat!“ řekla Jennifer, když se na jejím ovládacím pultu rozzářila signálka.
    „Obraz!“
    Obrazovka blikla a objevil se pohled do nitra krychle Borgů. Dvě řady Borgů stály proti sobě. Stály jako obrovské figuríny z výkladní skříně nějakého obchodu, ani jeden se nepohnul. Pak se mezi nimi objevilo červené světélko. S klapáním se pomalu vynořil Borg. Kdysi býval Andoriáncem, zářivě modrou barvu kůže však vystřídala mrtvolně šedá s černomodrými skvrnami. Hlavu, která by byla pokrytá žlutými vlasy, teď zakrýval kovový prstenec. Místo pravého oka měl čočku senzoru. Hned vedle ní byl zdroj onoho červeného paprsku. Pak Borg promluvil. Z jeho mechanického hlasu šel všem mráz po zádech.
    „Odložte zbraně! Veškerý odpor je marný!“
    „My se vám nevzdáme!“ řekl Borgovi kapitán.
    „Odpor je marný. Lidstvo je irelevantní. Život je irelevantní.“ Borg přešel blíž ke snímači. „Vy všichni jste irelevantní. Jsou pouze Borgové!“ Obrazovka opět blikla, Borgové zmizel a nahradil je pohled na jejich loď.
    Z jednoho rohu krychlové lodě vyrazil vlečný paprsek. Neškodně však dopadl na štít, jehož frekvence se neustále měnila, aby nemohl proniknout až k trupu lodě. Netrvalo však dlouho a Borgové se přizpůsobili. Štít zajiskřil a celá loď se zachvěla.
    „Mutace štítů bez účinku,“ vykřikl Aker. „Mají nás ve vlečném paprsku.“
    Z nepřátelské lodě vyšlehl paprsek a šlehl nad anténu vychylovače.
    „Systém automatického řízení palby mimo provoz,“ řekl ledově klidně Savon.
    „Kapitáne,“ řekl Qeno a uchopil Jamisona za rameno. „Nemáte čas. Přesuňte mě!“
    Kapitán klepl na komunikátor. „Pane Woodforde, zaměřte můj signál a na povel proveďte přenos na loď Borgů.“
    Pak si sundal odznak a přilepil ho na Qenův oděv. „Pane Woodforde, přenos!“
    Vzduch se kolem Qena zatetelil a on zmizel.
    Sbohem.
    Kapitán malou chvíli je tak stál, nevěděl, zda ho jen šálil sluch, či zda to byl opravdu Qenův hlas. Pak se otočil na Akera a přikázal: „Proveďte mutace phaserové frekvence, musíme zničit ten paprsek!“
    Aker provedl několik úkonů na počítači a pak potvrdil provedení akce.
    „Palte!“ řekl kapitán.
    Svazek energie vyšlehl z phaserové plošiny a zamířil ke zdroji vlečného paprsku. Štít lodi Borgů chvíli vzdoroval, ale zdroj paprsku pak explodoval za oslnivého záblesku světla.
    „Díky, bože,“ zašeptal kapitán. „Plnou rychlostí pryč!“
    Motory zabraly a Eagle zmizel v hyperprostoru.

    Qeno se zhmotnil uprostřed sálu, při jehož stěnách stály kóje plné Borgů. Rozhlédl se kolem sebe. Borgové vypadali různě, každý měl nahrazenou jinou část těla, měl jiné nástavce. Společnou však měli odporně šedou barvu kůže. Z druhé části sálu uslyšel hlučné klapání – blížili se dva Borgové. Na jejich nástavcích nebyly zbraně, byli to dělníci. Trubičkami, kterých měli kolem těla spousty, se s pulzováním pumpovala jejich vyživovací tekutina. Doprovázeni syčením hydrauliky přešli kolem něj, aniž si ho všimli a postavili se do svých kójí. Položili své pravé ruce na výstupky a strnuli.
    Qeno pohladil Prorokovo oko. Už přichází čas, pomyslel si. Uchopil oko pevněji a zamířil k chodbě z místnosti. Prošel chodbou a ocitl se v obrovské prostoře plné kójí s Borgy. Před sebou matně viděl vyjednavače, stojícího před obrazovkou, na které právě Eagle mizel v hyperprostoru. Přišel čas, pomyslel si Qeno. Položil oko na zem a klekl si k němu. Ó Velký, děje se tvá vůle. Cítil, jak z oka vyzařuje podivná energie. Záře oka stále sílila. Pak všechno okolo zbělelo a dál nebylo nic.

   Eagle mířil pryč od lodi Borgů, ale i tak záblesk exploze skoro oslnil posádku můstku. Obrazovka automaticky zapojila filtr a ukázala obraz konce lodě Borgů. Trosky lodě se rozletěly kolem. Sbohem Qeno, pomyslel si kapitán.
    „Byla to termonukleární exploze,“ ozval Savon a stále ještě procházel záznamy senzorů. „To oko muselo být nějaký silný generátor.“
    „Poškození?“ otázal se kapitán.
    „Malé poškození na palubách dva, šest a dvanáct. Systém automatického řízení palby dočasně mimo provoz. Opraven bude nejdéle za dvanáct hodin,“ řekl Aker.
    „Pane Romanski, vyveďte nás odsud!“

   Kapitánův deník, hvězdné datum 70308.61. Vracíme se na základnu 195, kde budou provedeny opravy Eaglu. Na místo boje s Borgy zamířila loď Enterprise-F pod velením komodora Data. O dalším výskytu Borgů není nic známo.

Začátek konce
    Nad Questoen svítalo. Prorok Dai Goo se podíval směrem k místu, kde se za malou chvíli objeví hvězda Drey. Cítil, že Nemrtví byli poražení…, alespoň prozatím. Na krátký čas zavládne v galaxii opět klid a mír. Ale oni se vrátí. Za měsíc, rok, za deset, padesát či sto let, ale vrátí se. Co však věděl, bylo, že všechny civilizace galaxie se jednou spojí a skoncují navždy s touto hrozbou. Že tento boj bude jednou vítězný.