Vrátil se
   Toho, že se odmlčel Josef Pecinovský, jsem litoval. Uměl napsat dobrodružnou SF v tom nejlepším slova smyslu. A jeho nápady taky nebyly tuctové. Házím ti laso, kamaráde jsem přečetl tenkrát se zatajeným dechem. Byla to povídka z těch nejlepších, co jsem kdy četl. Pecinovský pro mne vešel mezi Asimova, Clarka a další. Přepestrá nepříliš pěkná obálka by mě asi za srdce nechytla, kdyby tam nebylo to jméno. Titulní povídku sbírky jsem si vychutnal znovu, již poněkolikáté. A je pořád stejně dobrá. *****
    Zabil jsem Vás Sagumo je docela dobré, ale mám pocit, že stejný nápad už někdo zúročil na menším prostoru a lépe. ***1/2
    Musím ho shodit se mi líbilo do posledních vět daleko víc, po nich se mi sice líbilo méně, protože mám rád ty otevřené konce, ve kterých hrdina ukáže porobenému lidstvu aspoň cestu, pokud na ni rovnou nevykročí. A tady jsem se ničeho podobného nedočkal. ****
    Lidé se mě bojí vychází vstříc těm temným představám o budoucnosti, která se sice bude tvářit normálně, ale bude prolezlá korupcí, svinstvem, lží, mocí a prachama. Takové povídky moc rád nemám, protože mi příliš připomínají současnost. ****
    Kupte si svět. Totéž, snad kromě toho, že to dopadlo skoro dobře aspoň pro hrdinu, ale s výhradou, že není nic vysvětleno a tak můžete jen přemýšlet, co se vlastně stalo. ***
    Index vitality je podobný v popisu budoucnosti, ale tady aspoň hrdina vyhraje jednoznačně. ****
    Člověk navíc se mi nelíbil už když jsem ho četl poprvé. Ani ve sbírce mě nepotěšil. **
    Duše vylétla z údů se může rovnat „lasu“. Svižný děj, osobní tragédie na pozadí invaze z vesmíru. *****
    A že jsem neprozradil děj žádné z povídek? No jasně, české autory si musíte koupit a přečíst sami!
    Celkem * * * * VP Josef Pecinovský - Házím ti laso, kamaráde, Grada 1999

Průnik dvou ploch
   Čtení dalších Zeměploch jsem tak dlouho odkládal na nějakou dobu, až budu mít čas na jejich vychutnání, že jich přibylo. Pustil jsem tedy teprve nedávno do Zajímavých časů a Maškarády. Srovnám-li obě knížky jen stručně, vychází mi jednoduchý výsledek. Ačkoliv ZČ obsahují mého oblíbence Mrakoplaše, M se mi líbila daleko více. A protože překladatel se nemění, musí to vyplývat z autorovy práce. Na ZČ není nic špatného, Cohen a jeho důchodci jsou skvělí, ale nějak se asi vloudil vážný tón a ubylo legrace. Možná je to taky tím, že bychom rádi Mrakoplašovi dopřáli i nějaký ten zasloužený úspěch, ale zase to všechno vyjde tak nějak náhodou. V M excelují Bábi se Stařenkou a vtípky se jenom sypou. Téma je nevážné a dokonale mě uspokojuje Anežka jako třetí čarodějka. Jsem rád, že můj nejasný pocit, že Magrátin odchod z trojice čarodějek je proti řádu světa. Teď je vše jak má být a já mohu klidně spát. V ZČ autor řeší problémy celé říše a v pozadí cítíte tragédie tisíců lidí. Takové téma ani Pratchett neumí podat jako lehkou zábavu. A je to asi dobře. M je klasickou detektivkou, problémy se týkají všeho všudy pár lidí a děj se odehrává v opeře. Kromě toho čarodějky jsou někdo, Bábin rozhovor se Smrtěm jen tak nezapomenu, kdežto Mrakoplaš je to, co byste dostali, když z nějakého prostoročasu odeberete někoho, totiž kdekdo = loutka v rukou bohů.
    Hodnotím -li jako zábavu, dostanu následující hodnocení, hodnotím-li podtext, obrátí se.
   * * * * VP Terry Pratchett - Zajímavé časy, Talpress 1998
   * * * * * VP Terry Pratchett - Maškaráda, Talpress 1998

Hard SF
    Po dlouhé době jsem se zase dostal k pořádnému hrdinovi. Sten jen tak tak unikne smrti, ale otazníky v něm zůstanou. Otazníky se změní ve vykřičníky, protože kdo by vydržel jen dřít v málo lidských podmínkách v kolonii na Vulkánu, bez možnosti návratu na Zemi. Nejdřív útěk, nepodařený a potrestaný, pak lepší pokus a čas strávený ve společnosti podobných uprchlíků, skrývajících se v kanálech a větracích systémech. Nakonec úplný útěk z Vulkánu, který skončil v řadách Gardy. Pobavily mě popisy výcvikových praktik, protože něco podobného v daleko mírnějším vydání jsem zažil na výcvikové rotě 4. brigády rychlého nasazení. Ale i výcvik skončil, pro Stena převelením k elitnímu oddílu Kudlanek, a nasazení se blíží. Na Vulkánu, protože tamní šéf se stal nebezpečným císaři. Mimochodem, popisy císaře a jeho pobočníka se mi líbily snad nejvíc, jsou to úplně normální chlápci, pominuli jejich pracovní postavení a vliv. Garda má za úkol obsadit Vulkán, ale není to tak jednoduché, když firma zaměstnává stovky strážců a má v rukávu i takové trumfy jako je atomová bomba. Ale Sten a jeho parta Kudlanek připravují pilně půdu přímo na Vulkánu, za pomoci moderní techniky a antipropagandy vytvoří hnutí odporu. Pomoc se jim dostane i od Stenových starých známých vzbouřenců. Sten znovu najde svoji starou lásku. Vrah jeho rodičů je potrestán, Sten povýšen. To mám rád, jakkoli si říkám, že v životě je to jinak. Nebo možná právě proto.
    * * * * VP Allan Cole, Chris Bunch - Sten, Perseus 1999

Ještě ho nevyždímali dosucha
    Myslel jsem si, že Asimova už u nás vyždímali, ale ten starý lišák toho napsal dost i na další sbírku.
    Soumrak - pěkný nápad s lidstvem, jehož historie se vešla do jednoho jediného dne a končí něčím pro nás normálním, večerem a nocí. Psychika je mi ale nepochopitelná, myslím, že by se našlo pár tisíc lidí, kteří by ten šok unesli.***1/2
    Oni šlechtí člověka...? - Teď mi nepřipadá příliš objevné, ale v době vzniku to musela být bomba. Vždycky mě fascinovalo, jako mohou atomoví vědci věřit v boha. A tady máme něco podobného, někdo věří ve šlechtitelskou stanici zřízenou na Zemi. ***1/2
    Pohádky pro děti - zábavné povídání o elfovi, který chtěl ovládnout spisovatele fantasy. ****
    Vlídní supové - Další varianta pozorování Země mimozemšťany. S hezkým rozuzlením. Člověk se hned tak nesetká s někým, koho by nadávka tak rozhodila. Ale mimozemšťani jsou tak citliví... ****
    Spokojenost zaručena - Asimovovi programátoři jsou podstatně lepší než ti Billovi. A tak se i žena může zamilovat do robota. Stará známá Calvinová, doktorka, Susan, to ale není.****
    Mouchy - na téma Pán Much. Chybí mi ta správná povědomost a v naší kulturní sféře se Pán much nijak neobjevil, takže mi to přijde o ničem. Jako poslední rozhlasová reklama na Nokii někomu, kdo v životě neviděl Supermana. (Ta hláška, že mu zbylo i na nový baloňák je super.) **
    Jsem v Marsportu bez Hildy - něco pro Sherlocka Holmese, ale v jiném prostředí a s jiným hrdinou. Odhalení zločince mezi třemi lidmi jen na základě rozhovoru. A pěkná tečka na závěr s Hildou. ****1/2
    Mrtvá minulost - připomínka těm, co se nenechají za žádnou cenu omezovat a brojí proti vládním komplotům, o tom, že ne vždycky jde o prachy, ale někdy může mít postup orgánů i opravdový smysl. Rebelové otevřeli stavidla a budou se divit. ****
    Zasuň kolík A do otvoru B. I Asimov si asi musel třeba kuchyňskou stěnu sestavovat sám, protože boj s výrobci tisíců kravinek pospojovaných jen teoreticky v papírovém hloupém návodu ukázal právě v této mikropovídce. ****
    Životní prostor - Máte svůj svět na paralelní Zemi a ačkoliv vám firma zaručuje, že jste tam jediný, přesto máte sousedy. Mohou to být ti, kdo na stejný nápad přišli na jiné paralelní Zemi, ale i někdo jiný. ****1/2
    Uzavřená bronzová místnost - faustovské téma, ale s chytřejším Faustem. ***
    Snění je soukromá záležitost - snílci sní sny, přístroje je nahrávají a kšeftaři prodávají. Jeden obyčejný pracovní den obchodníka se sny. ****
    Zelené skvrny - ani sebedokonalejší vetřelec nemá šanci proti nějakému tomu kilovoltu. Ale ten strach než je po něm. ***1/2
    Až do čtvrté generace - časovka. Pro někoho je důležité získat požehnání, ale to já tak neprocítím. **
    Autor! Autor! - Když vám obživne literární postava, nemusí to být vždy nepříjemné, pokud byste psali erotické romány, ale když píšete něco jako bondovky, musíte sebrat veškerý důvtip, abyste dostali hrdinu zpět na papír. Tedy pokud chcete zpět svoji ženu. ****
    Celkem * * * 1/2, možná proto, že to kazí ty dvě, možná proto, že se mi tam nezdála žádná tak dobrá, aby dostala pět hvězdiček, možná proto, že je to taková tříšť.
    VP Isaac Asimov - Autor! Autor!, Polaris 1998

Zas tak horká není
    Svět, ve kterém si můžete pořídit nahrávku své osobnosti a vlastní klon a zůstat tak skoro nesmrtelní. Svět, ve kterém někdo pořád přemýšlí, jak vyzrát na invazory a pokouší se najít způsob, jak se jich zbavit. To, že je nakonec všechno jinak ani po všech těch přemetech mezi jednotlivými klony hlavní hrdinky nepřekvapí. Začátek byl dost náročný na začtení se. Ale ani jinak bych nelitoval, kdyby se mi tahle kniha vyhnula, protože ačkoliv je celou dobu konkrétní a o několika lidech, končí tak nějak rozmazaně. Závěr je příliš uspěchaný a takové to detektivkové pomalé rozplétání, které mám tak rád, se nekoná.
    Akce je poměrně dost, ale je popsaná neakčně. Takže hodnocení hlavně za docela hezky vymyšlený svět.
    * * * VP John Varley-Horká linka z Hadonoše, Corona 98

Conan Neconan
    Jakkoli je Jarda kamarád, musím připsat další čárku do seznamu Conanů, kteří nejsou Conany. Nejde o děj, zápletku, svět. Ty jsou v pořádku, takže se nerozroste seznam těch autorů, kteří použili jen jméno. Dokonce se Jarda trefil i časově, zařadil příběh do Conanova života, což je obtížné, ale důležité. Problém je v tom, že skutečný Conan se nenechá zdecimovat nějakým přerostlým čoklem, nenechá se několikrát napálit a už vůbec špatně nedošlapuje, natož do hovna. To se může stát mně, tobě, komukoliv. Ale ne Conanovi. Pěknou postavou je Iaian. Je dost prokreslená, skutečná. Zato Khossus se mi nelíbil, protože se v podstatě bez důvodu začal chovat úplně jinak. Ale jako dobrou fantasy mohu doporučit. Půl hvězdičky ztrácí jen proto, že od Conana čekám něco jiného.
    *** 1/2 Jaroslav Mostecký - Conan, Vrah Králů, KJV 99

Tenhle pošťák nezvoní ani jednou
    Podle této předlohy byl natočený film. Film jsem neviděl, ale kniha je dost dobrá. Jednak je dobře postavený postkatastrofický svět, jednak se pravděpodobně chovají snad všechny postavy. A nápad, že obnovu může nastartovat i institut pošťáka, je skvělý. Ode dneška zdravím všechny listonoše.
    * * * * 1/2 VP David Brin – Pošťák, Perseus 1998